Mexiko pod lupou: Pomalá výstavba a prostor pro české brejky. Čím favorita zaskočit?

Na první pohled se může zdát, že Mexiko bude pro českou reprezentaci v klíčovém utkání dost možná nejnepříjemnějším soupeřem. Domácí bouřlivé prostředí a vysoká nadmořská výška budí respekt, nicméně datový rozbor čtvrtečního soupeře ukazuje, že přehnané obavy nemusí být na místě.

Mexiko v datech společnosti Opta vychází spíš jako tým, který tráví obrovské množství času na vlastní polovině, má vysoký počet přihrávek v "bezpečných" prostorech, ale po vykročení z komfortní zóny mu citelně klesá kvalita na balonu.

Výběr trenéra Javiera Aguirreho má nejpomalejší přechod v přihrávkových sekvencích ze všech týmů na mistrovství, konkrétně pouhých 1,13 m/s. To je extrémně nízká hodnota a sama o sobě by mohla svádět k představě, že jde o dominantní tým, který většinou obléhá hlubší blok soupeře. Jenže to není úplně tak pravda.

Hostitelská země má na turnaji jen 50,8 % držení míče, což rozhodně není hodnota typická pro vyloženě dominantní mužstvo na míči. Zároveň má ale vysoký počet přihrávek (973) a tzv. výstavbových fází (234), které trvají v průměru 11,7 sekundy, což je desáté nejvyšší číslo na turnaji.

To už ukazuje na něco jiného: ne na dominantní kontrolu, ale na zadrhávající se výstavbu. Mexiko se snaží hrát konstruktivně, jenže přechod na útočnou polovinu mu často nejde plynule, a tak se celé sekvence zpomalují už na vlastní polovině.

Tomu odpovídá i další číslo. 58 % všech mexických přihrávek se stane na vlastní polovině, což je páté nejvyšší číslo na turnaji, navíc s velmi vysokou přesností 95,3 %, šestou nejvyšší. Mexiko je tedy velmi přesné tam, kde není pod takovým tlakem a kde nemusí riskovat. 

Směrem do útoku se rovněž nejedná o kolosální záležitost. Kvalita zakončení je dokonce o chlup horší než na české straně. Průměrná hodnota xG mexické střely je 0,08, přičemž Češi mají 0,09.

Co to ovšem znamená pro Česko? Pokud bychom vycházeli z posledního zápasu proti JAR, ve kterém se výběr Miroslava Koubka přes počáteční aktivitu zatáhl do hlubokého bloku, zjistili bychom, že tato taktika v posledním duelu základní skupiny by se paradoxně mohla hodit. Ovšem zcela jistě s větší mírou aktivity a vysunutím bloku o několik metrů výš od české branky.

Mexiko má po Maroku, které zvládlo 96 vystavení hry do vysokého bloku, druhý nejvyšší počet takových situací (91). A podle dat Opty tráví nejvíce času ve výstavbě proti vysokému postavení soupeřů.

Zároveň však soupeři nevyvíjejí na Mexičany drtivý tlak presinkem, což vede k tomu, že průměrná hodnota PPDA, tedy počtu přihrávek před defenzivní akcí soupeře, je obřích 16,6.

V praxi to tedy vypadá tak, že týmy proti Mexiku sice vysunou blok výš, ale nesnaží se extrémně presovat, čímž ho nutí k odvážnější kombinaci mnohem výš, kde je náchylnější ke ztrátám balonu, a tím se také otevírá prostor pro nebezpečné výpady.

Právě tudy vede cesta pro český výběr. Mexiko dosud čelilo malému množství brejkových situací. Češi by tedy měli vsadit právě na rychlostní typy, které se pokusí otestovat odolnost domácí defenzivy.

Nabízí se jména jako Adam Hložek, David Douděra či nastartovat Pavla Šulce, jemuž by typologie soupeře měla vyhovovat. Nicméně forma českých ofenzivních hráčů na mundialu brzdí přehnaná očekávání. Výrazně bude záležet na tom, jak velkou rotaci základní sestavy trenér Aguirre dovolí.

Důležité pro Koubkovu družinu bude také trefit složení středových hráčů, od kterých se očekává získávání míčů a vyhrávání soubojů. Mexičané totiž kraje pro vytváření šancí využívají jen sporadicky - středem si vypracovali nejvíce nebezpečných příležitostí (43,8%).