Aztécký stadion dějištěm legendárních duelů i Boží ruky. Češi zde vyzvou Mexiko

Aztécký stadion je chloubou Mexika, která i po 60 letech od svého otevření ční na jižním okraji metropole vysoko nad okolní zástavbou. Betonový gigant je fotbalovou encyklopedií. Pamatuje velké milníky i kontroverze a ve čtvrtek poprvé v historii přivítá i český národní tým. Jaké velké bitvy ikonický stánek v Mexico City pamatuje?

Jen pár gólů má ve fotbalové historii tak výsadní místo jako dvě trefy Diega Maradony ze čtvrtfinále světového šampionátu v roce 1986. Legendární Argentinec je dodnes považován za jednoho z nejlepších fotbalistů historie, jeho odkaz by se však dal smrsknout do čtyřminutové sekvence, kterou viděli fanoušci na Aztéckém stadionu.

Sólo, během kterého s míčem u nohy přeběhl polovinu hřiště a pohrál si s nevěřícně přihlížející obranou Angličanů, fanoušci v roce 2002 zvolili gólem století. Vedle jeho první čtvrtfinálové branky ale odkaz krásné trefy bledne.

Maradonův úvodní gól totiž daleko překročil hranice fotbalu. Šlo dost možná o jednu z největších lstí sportovní historie. Zároveň také o jistou formu odvety za stále ještě bolestivou porážku ve válce o Falklandy.

Že na gólu něco nehraje, bylo zřejmé více než 100 tisícům fanoušků na stadionu i všem 22 aktérům na hřišti. Maradona ve vzdušném souboji přeskočil gólmana Petera Shiltona s rukou v dost nepřirozené poloze, jen rozhodčí Ali Bin Nasser přestupek neviděl. "Byla to trochu Diegova hlava a trochu boží ruka," prohlásil po zápase Maradona. Argentina i díky jeho "božskému" zásahu nakonec porazila Anglii 2:1 a postoupila do semifinále.

Nečekaným vítězem se s odstupem několika let nakonec stal i jeden z hlavních aktérů celé situace. Ze své velké chyby totiž překvapivě profitoval i přičinlivý sudí Bin Nasser. Ten listopadu roku 2022 vydražil míč, kterým Maradona vstřelil oba čtvrtfinálové góly, za více než 50 milionů korun.

"Kdo Zlatou Niké nad hlavu třikrát zvedne, tomu nechť náleží na věčnost," pravil před historicky prvním mistrovstvím světa v roce 1930 dlouholetý šéf FIFA a otec myšlenky uspořádání turnaje nejlepších reprezentací na světě Jules Rimet.

V tu chvíli netušil, že FIFA bude muset nahradit třiceticentimetrovou sošku náležící světovým šampionům už po devíti turnajích. Právě šampionát v Mexiku v roce 1970 byl totiž tím posledním, na kterém ji vítězové zvedli nad hlavu.

Do věčného držení ji získali Brazilci, kteří v jednom z nejikoničtějších finálových duelů porazili Itálii 4:1. Vítěznou rozlučku se světovými šampionáty před více než 107 tisíci fanoušky v Mexico City zažil legendární Pelé, který se podepsal pod všechny brazilské triumfy.

Když o 13 let později za dosud nevyjasněných okolností originál slavné trofeje zmizel z vitríny v sídle Brazilské fotbalové federace, zkroušený Pelé se před celým národem marně bránil slzám. Počtvrté už slavnou Niké získat nepomohl. Osud brazilské chlouby tak zůstává i po více než 40 letech obestřen tajemstvím...

Návrat zpět do roku 1986. V hlavní roli ale tentokrát nebude Maradona. Po dvou brankách ve čtvrtfinále se dvakrát prosadil i v semifinále proti Belgii a dovedl Argentinu do duelu o zlato.

V utkání se Západním Německem však dávali góly jiní. Po trefách Josého Luise Browna a Jorgeho Valdana vedli Argentinci 2:0 a zdálo se, že míří za druhým titulem v historii, devět minut před koncem ale Němci zásluhou Rudiho Völlera srovnali na 2:2.

Vyrovnávací branku tehdy odnesl i jeden z argentinských novinářů. V průběhu celého turnaje kvůli pověrčivosti trenéra Carlose Bilarda nechodil na tribunu a utkání sledoval v baru u stadionu. Ve finále ale za stavu 2:0 pro Argentinu neodolal a na zbytek zápasu zamířil mezi kolegy.

Jihoameričané během půl hodiny přišli o dvoubrankový náskok a novinářský smolař se musel pakovat. Odpověď na jeho odchod netrvala dlouho. Jen tři minuty po Völlerově srovnání vrátil Argentinu do vedení Jorge Burruchaga a zajistil tak pro Maradonu a spol. druhý světový titul.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.