Mexický reprezentant, který beze stopy zmizel. Jak ve Slavii zhasla hvězda Victorina

Do Slavie přišel relativně nenápadně, žádné velké haló. V zádech přitom měl téměř 200 startů v nejvyšší mexické soutěži a 13 zápasů v dresu národního týmu. Ve Vršovicích si mohli mnout ruce. Angažmá Cesárea Victorina, jediného Mexičana, který si vyzkoušel českou ligu, ale nakonec skončilo fiaskem...

Psal se rok 2005 a zahraniční hráči byli v Česku stále spíše exotickým zpestřením. Fotbalisté z Latinské Ameriky si však v českých klubech vybudovali velmi zajímavou pozici. Argentinský vlasáč Leandro Lazzaro střílel v Liberci góly jak na běžícím páse a přes Spartu si to namířil do italské Salernitany. Ve Slavii zase válel brazilský kouzelník Adauto.

Victorino měl být na Strahově jeho nástupcem. "Byl technicky skvěle vybavený, výborný směrem dopředu a na českou ligu nadstandardně konstruktivní. Když se naskytla možnost ho podepsat, tak jsme do toho šli," vzpomíná na léto 2005 tehdejší trenér Slavie Karel Jarolím.

Aby také ne. Victorino na přelomu tisíciletí patřil mezi největší talenty mexického fotbalu. Na pozici ofenzivního záložníka vtrhl mezi tamní elitu a v sezoně 1999/2000 pomohl mateřské Pachuce k titulu.

V 19 letech debutoval v národním týmu a ve 22 měl za sebou 13 reprezentačních startů a stříbro z Copa América. Poté však jeho kariéra začala uvadat. Tragická smrt otce Cesárea, mimochodem také někdejšího mexického reprezentanta, a nevydařené angažmá ve velkoklubu Cruz Azul vyvrcholily touhou po změně prostředí.

Victorino se proto v šestadvaceti letech vydal hledat štěstí do Evropy. Měl domluvený přestup do Itálie, ale všechno zhatily problémy s pasem. Agent tak začal vařit z vody a domluvil zkoušku ve Slavii.

A s Pražany si nakonec Victorino plácl.

"Věděli jsme, že hrál za nároďák, bylo nám jasné, že něco umí. Věřili jsme, že poté, co se aklimatizuje, bude přínosem. Potenciál na to měl," vytahuje blednoucí vzpomínky Jarolím.

Na Victorina před necelými 21 lety ukázal hned při první příležitosti. Koncem září v Příbrami tmavovlasý šikula v plandajícím dresu s desítkou na zádech odehrál posledních deset minut a okamžitě zaujal.

V dalším duelu proti Mladé Boleslavi dostal téměř půl hodinu a v Mostě už nechyběl v základní sestavě. "Mým cílem je hrát můj nejlepší fotbal, prosadit se, pomoci Slavii k dobrým výsledkům a vybojovat si znovu pozvánku do národního týmu," hlásil tehdy.

Kde se slibně rozjetý příběh zasekl?

Jako na truc v jinak velmi vydařeném derby se Spartou. Slavia na Strahově smetla letenský celek 4:1 a nad tradičním rivalem vyhrála po dlouhých 11 zápasech. Victorino ale kvůli zranění kolene opustil hřiště už po 35 minutách.

A pak se vypařil...

"Normálně zmizel ze světa. Nevím, jaká byla domluva, co se týče léčby, ale najednou prostě nebyl k zastižení," vzpomíná Jarolím.

Místo plánované operace se Victorino odjel bez svolení klubu léčit do Španělska a se svým přístupem tvrdě narazil. "Kvůli hrubému porušení kontraktu jsme se s ním rozloučili," vzkázal dva měsíce po derby slávistický šíbr Lubomír Puček.

Mexický šikula ale ani po nešťastném konci na Slavii nezanevřel. Když si najdete jeho profil na Instagramu, vyskočí na vás dokonce profilová fotka v sešívaném dresu.

Více než čtyři zápasy v něm ale kvůli zranění a následnému nedorozumění nestihl. Slavia nakonec byla jeho jedinou zahraniční štací. Po zranění se vrátil do Mexika, kde předtím, než v roce 2013 definitivně pověsil kopačky na hřebík, vystřídal pět klubů.

"Je škoda, že to tehdy nedopadlo. Byl šikovnej, ale po tom zranění se najednou vypařil. Když se vrátil, bylo jasné, že je to ve Slavii jeho konec," uzavírá Jarolím.

Škoda. Slavia a česká liga tak dost možná přišly o hráče, na kterého se mohlo vzpomínat stejně jako na Adauta nebo Lazzara...

Sledujete fotbalový šampionát? Proměňte své znalosti ve výhru a zapojte se do naší velké tipovačky o podíl ze 100 000 Kč! Chci se zapojit