Evropa převzala vládu nad světem. Brazílie doplatila na vlastní chyby, říká Morávek

Jestliže na začátku mistrovství světa byly určité pochybnosti o formě evropských týmů a kredit dostávaly například země z Afriky, Jižní Ameriky či Asie, dnes už se dá konstatovat, že evropské státy se dostaly do provozní teploty a "zbytek světa" vymazaly.

Ve čtvrtfinále jsou pouze dva neevropské týmy (Argentina a Maroko). Zbytek tvoří starý kontinent. Jen to ukazuje dominanci evropského fotbalu. Upřímně jsem ji čekal už před turnajem, ale úvod mě trochu zaskočil.

S čím se moc nepočítalo, je vyřazení Brazílie. Osobně jsem měl od trenéra Carla Ancelottiho mnohem vyšší očekávání. Opravdu jsem věřil, že může s týmem něco dokázat a budou vypadat dobře.

Jenže pak přišla nominace na šampionát a tam už začaly mé první pochyby. Upřímně mě zaskočila. Ancelotti podlehl tlaku národa a vzal s sebou Neymara, který byl navíc zraněný.

Nevešel se například útočník Joao Pedro, který hraje Premier League a má v ní skvělá čísla. Pro mě to bylo nepochopitelné. Na lavičce pak jsou kluci ze Saúdské Arábie, Brazílie či Ruska. O kvalitě šířky kádru to zrovna moc nevypovídá.

Do toho se zranil Raphinha a Brazílie do turnaje vstupovala daleko od ideálního rozpoložení. Přišlo mi, že rázem všechno viselo na Viníciusovi, který sám o sobě neměl špatný šampionát, ale sám to neutáhne.

Hráči jako Igor Thiago, Matheus Cunha, Endrick, Rayan, Gabriel Martinelli jsou super, mají velký potenciál, o jejich kvalitách se nemusíme vůbec bavit, ale není to zatím úroveň na to, aby se stali mistry světa.

Kde jsem viděl velké mezery, je obrana. Především kraje. Kvalita brazilských beků rovněž nekoresponduje s ambicemi vyhrát světový šampionát. V porovnání s Norskem, které mělo na stranách Juliana Ryersona a Davida Wolfeho, to byl velký rozdíl. Směrem do ofenzivy toho severští beci nabídli o dost více.

Přitom historicky měli Brazilci Cafua, Roberta Carlose, Daniho Alvese, Marcela, Maicona, Filipeho Luise... Ale k takovým osobnostem má současný výběr hodně daleko. V dnešní době jsou to navíc klíčové pozice, které často i tvoří hru týmu.

Brazílie bude ještě potřebovat nějaký čas, aby tým dotvořila. Myslím, že základ do budoucna mají. Určitě už se to nebude týkat Casemira, který má nejlepší roky za sebou a míří dohrát kariéru do zámoří.

Důležité bude najít ideální systém, který propojí silné individuality se zbytkem týmu. Postavit více konkurenceschopnou obranu a hlavně vytvořit týmového ducha. Ten mi totiž u Kanárků citelně scházel.

Argentina také hazardovala s vyřazením. S Kapverdy i Egyptem, ale pokaždé se ze své šlamastiky dokázala dostat. A to ještě má štěstí na hodně hratelnou cestu v play off. Oproti Norům, kteří mají jednoho těžkého soupeře za druhým.

Kdybych ale měl Argentince za něco vyzdvihnout, bude to jejich týmový duch a obětavost. V tom u nich vidím velký rozdíl oproti Brazílii. Hrají daleko více srdcem. Mají v týmu bojovníky, kteří se rozdají. Jejich chemie v týmu působí navenek mnohem lépe.

Stojí jim to na záloze Alexis MacAllister, Enzo Fernández, Rodrigo de Paul, Leandro Paredes a X faktor přináší Lionel Messi, který stále dovede vymyslet neskutečné věci a udělat rozdíl.

I když se podíváme do obrany, tak mají nepříjemné hráče. Cristian Romero i Lisandro Martínez jsou válečníci, kteří umí výborně kopat. Ale v každé řadě najdeme hráče s výbornou mentalitou, což se projevuje na celkovém výkonu Argentiny. Jako by si uvědomili, že když budou dřít, Messi jim to vrátí a udělá z nich možná znovu hrdiny.

Pavouk je nyní zase o něco čitelnější. Osobně se držím svého tipu, který jsem udělal už před turnajem - ve finále podle mého bude Francie s Argentinou a tentokrát se bude radovat Mbappé a spol.

Jak už jsem řekl - ohromně těžkou cestou jdou Norové, které po Pobřeží slonoviny a Brazílii čeká Anglie. Pokud by ji teoreticky vyřadili, dá se předpokládat, že by na ně v semifinále vyšla Argentina. Pokud zvládnete takové výzvy, tak debata o tom, kdo by si zasloužil vyhrát, bude asi zbytečná.

Ale to hodně přebíhám a pro severské vikingy je to zatím hodně daleko.