FIFA si sama podkopává důvěryhodnost. Pochybností kolem MS rychle přibývá

Obvinění z ovlivňování zápasů je citlivé téma. Taková nařčení mají tradičně velkou váhu a s takto choulostivou záležitostí je třeba zacházet mimořádně opatrně. Nezabývat se tím však také úplně nejde. Zvlášť poté, co takové hlasy zaznívají na letošním mistrovství světa ve fotbale čím dál častěji. (Nejen) po úterním zápasu Argentiny s Egyptem se stále víc upevňuje dojem, že do férového sportovního boje na turnaji je aktivně zasahováno zvenčí.

Je to ten nejhorší odkaz, jaký může mistrovství světa zanechat. Totiž že se už nediskutuje jen o jednotlivých verdiktech rozhodčích, nýbrž o tom, zda samotní šéfové světového fotbalu nemají zájem na určitých výsledcích. Právě tento pocit mám na letošním šampionátu stále silnější - a FIFA na tom nese svůj podíl.

Samozřejmě, chybná rozhodnutí k fotbalu patří. Rozhodčí se mýlí, VAR zdaleka není dokonalý systém. Proces změn je příliš pomalý. Problém nastává ve chvíli, kdy jsou srovnatelné situace posuzovány rozdílně a vzniká tak dojem, že některé týmy těží z benevolentnějšího výkladu pravidel. Už dávno nejde jen o jeden konkrétní hvizd. Jde o to, které situace se přezkoumávají, které záběry se ukazují a kdy vůbec VAR zasáhne.

Konspiračních teorií je ve fotbale několik. V Německu se často kvůli Bayernu mluví o "bavorské výhodě", v kontextu UEFA se na úrovni Ligy mistrů tvrdí, že Real Madrid by měl o jeden či víc titulů méně, kdyby byly některé vyřazovací zápasy vedeny nestranně.

I na scéně mistrovství světa už historicky došlo k několika sporným momentům. (Ne)gól ve finále ve Wembley v roce 1966, Lampardův jasný zásah proti Německu v roce 2010 - to jsou jen dva příklady za všechny. Důležité tehdy i dnes je, že jde o teorie, důkazy pro ani proti neexistují.

Osmifinále mezi Egyptem a Argentinou bylo pro strůjce podobných hypotéz zatím největším soustem letošního MS. Egyptu byl po zásahu VAR odvolán gól na případných 2:0. Šlo o objektivně správné rozhodnutí, argentinský stoper Lisandro Martínez byl předtím jasně a nepochybně faulován. Žádná kontroverze, ovšem pro kontext důležité.

Těsně před koncem totiž následovala na druhé straně situace, kdy Alexis Mac Allister tahal Hamdiho Fathyho v pokutovém území za dres a poslal ho k zemi. I experti na pravidla označili penaltu za lepší rozhodnutí oproti tomu, že francouzský sudí Letexier nechal pokračovat ve hře.

Zatímco v prvním případě Egypt pocítil důsledky důkladného přezkoumání, ve druhé popsané situaci VAR mlčel. A z následného protiútoku dala Argentina rozhodující gól na 3:2. Sporné tedy není jen to, zda šlo o penaltu. Otázkou především je, proč nebyla měřítka zjevně stejná.

Jestliže byl neuznaný egyptský gól během chvilky podroben kontrole VAR, vítězný zásah Argentiny se nestal ani předmětem debaty. Bylo alespoň na místě pozvat Francoise Letexiera k obrazovce. Jak by se Francouz rozhodl, už je méně podstatné. Problém je, že k přezkoumání vůbec nedošlo.

Lze najít i další rozumná vysvětlení postupu rozhodčích. Bohužel stále platí, že fauly ve středu pole, respektive mimo šestnáctku, jsou posuzovány jinak než ty v pokutovém území. Konkrétně: Mac Allisterovo tahání za dres by bylo ve středu pole téměř jistě posouzeno jako faul s následnou žlutou kartou. Ve vápně nicméně platí jiná měřítka. Což je sice pochopitelné, ovšem z dlouhodobého hlediska nevěrohodné.

Zpět k tématu. Zápas Argentina - Egypt nebyl prvním, který vyvolal pocit existence agendy FIFA. Už v duelu mezi Chorvatskem a Portugalskem rozproudil výklad pravidel diskuse. Penalta pro Portugalsko byla přinejmenším sporná, vyrovnávací chorvatský gól v nastavení byl odvolán kvůli ofsajdu, který rozpoznala jen ultrasenzitivní technologie.

Člověk (rozuměj rozhodčí) by v žádném případě neměl šanci dotek vlasů - jak bizarně to zní, že? - vlastními smysly odhalit. Mnoho pozorovatelů mělo následně dojem, že těsná rozhodnutí padala nápadně často ve prospěch Portugalska, podobně jako později u Argentiny proti Egyptu. O šedé zóně, která jde na ruku velkým týmům, ostatně mluvil i Luka Modrič. A to není nějaké kňourající štěně, nýbrž vážená persona.

I další situace jeho slova potvrzují. Lionel Messi mohl po tvrdém zákroku proti Alžírsku klidně dostat červenou kartu. Pardon, ne, dokonce ji měl dostat. Hvězdný hráč však zůstal na hřišti. V utkání mezi Ghanou a Anglií zase Afričané požadovali penaltu po jasném faulu na Prince Adua, VAR znovu ani nezasáhl. Opět se debata nevedla jen kvůli rozhodnutí, ale kvůli rozdílnému přístupu k podobným situacím.

Špičkou ledovce nedůvěry pak bylo zrušení červené karty pro amerického útočníka Folarina Baloguna na základě výzvy prezidenta USA Donalda Trumpa. FIFA nedokázala nabídnout opravdu pravidlové vysvětlení svého kroku. A označit jistě neúmyslný zákrok Baloguna za neohrožující zdraví a tedy ne na červenou kartu, je podle mého názoru fraška.

Když FIFA vykládá pravidla v jednom případě flexibilně, zatímco jiné týmy nesou důsledky tvrdých rozhodnutí, vzniká nevyhnutelně dojem rozdílného zacházení.

A právě zde začíná širší debata. Má FIFA zájem na tom, aby mohla vyprávět určité příběhy? Světový fotbal žije z pozornosti, dosahu a marketingu. Velká jména jako Messi nebo Cristiano Ronaldo jsou globálními taháky, americká reprezentace má jako tým hostitelské země zvláštní ekonomický význam. Zápasy s těmito osobnostmi a národy přinášejí víc diváků a tedy i víc příjmů.

Neexistuje žádný důkaz o tom, že by zápasy byly cíleně ovlivňovány. Jenže ve fotbale nerozhoduje jen skutečná férovost, ale i vnímání férovosti. Pokud fanoušci získají pocit, že FIFA chce co nejatraktivnější turnaj s největšími hvězdami a klíčovými trhy, vzniká dojem určité agendy.

Právě letošní MS se koná v prostředí, kde jsou tyto otázky posuzovány mimořádně citlivě. USA jsou jedním z nejdůležitějších trhů pro budoucnost FIFA. Každý úspěšný výkon amerického týmu znamená větší pozornost pro fotbal v Severní Americe a tím i větší ekonomický potenciál pro mezinárodní federaci. Že byl zrovna nejlepší střelec USA očištěn pro nejdůležitější vyřazovací zápas Američanů za poslední desetiletí, tento pocit ještě posiluje.

Už na minulém šampionátu v Kataru bylo kolem Argentiny několik kontroverzních rozhodnutí, která vyvolala diskuse. Sporné penalty proti Nizozemsku ve čtvrtfinále, Chorvatsku v semifinále a Francii ve finále a další situace, v nichž figuroval VAR, byly intenzivně rozebírány. Žádná z nich neprokazuje nadržování, ovšem přispěly k tomu, že mnoho fanoušků nyní reaguje na podobné vzorce obzvlášť popudlivě.

Skutečným problémem FIFA tak není jen možná chyba v rozhodnutí několika arbitrů. Je to ztráta důvěry. Mistrovství světa funguje jen tehdy, když fanoušci věří tomu, že výsledek určí výhradně sportovní výkon. Jakmile vznikne dojem, že roli hrají i velká jména, ekonomické zájmy nebo politické faktory, je to cesta do pekla. FIFA tak svým chováním poškozuje nejdůležitější hodnoty sportovního klání - férovost, důvěryhodnost a integritu.