Anglie znovu ztroskotala těsně před cílem. Tuchelova opatrnost a Messiho genialita ji stály finále

Dlouhých 60 let čeká kolébka fotbalu na příležitost, znovu si zahrát finále mistrovství světa a třeba i potěžkat slavnou trofej. K postupu do boje o zlato bylo opravdu blízko, ještě v 85. minutě výběr Albionu vedl 1:0. K depresím se však schylovalo už dříve. Proč Anglii zas a znovu velký sen unikl? A může za to jen ten božský Lionel Messi (39)?

Hned první anglické střídání se stalo symbolem pro následující minuty. Trenér Thomas Tuchel obětoval v 72. minutě utkání střelce gólu a zjevně nejaktivnějšího ofenzivního hráče Anthonyho Gordona a poslal na hřiště stopera Ezriho Konsu.

Téměř okamžitě bylo zřejmé, že to byl špatný tah. Následoval totiž ještě větší tlak Argentiny. A gradace převahy jihoamerického výběru přišla po dalším střídání: ze hřiště odešel tmel středové řady Declan Rice a také dlouho aktivní Reece James. Obranu šli vyztužit Nico O'Reilly a Dan Burn.

Pokud existuje jedna statistika, která je až brutální obžalobou Tuchelových tahů, pak je to ta, která ukazuje, že Anglie měla v období 40 minut mezi svým gólem a vítězným gólem Lautara Martineze pouze 12% držení míče.

Pokud někdo ukazoval na to, že argentinský tým je zcela závislý na Messim, pak u Anglie se většinou vše točilo okolo Harryho Kanea a Judea Bellinghama. Dvě výrazné stálice Albionu měly na kontě před semifinále 12 gólů z celkových 13.

V semifinále s Argentinou se však tyto dvě ofenzivní hvězdy vůbec neprosadily. Za celý zápas se ani jeden z nich nedostal ve velkém vápně soupeře k míči. Naopak ve vlastním pokutovém území Bellingham odvracel argentinské nájezdy čtyřikrát, zatímco Kane dvakrát.

Anglická hra byla založena na soudržnosti, týmovosti a byla zároveň i závislá na individuálních výkonech ofenzivních hráčů. Nejen v utkání s Argentinou, ale i v předchozích zápasech s Norskem a Mexikem však bylo patrné, že pro trenéra Tuchela je prioritou defenziva. I z tohoto důvodu se na německého kouče snesla na Britských ostrovech vlna kritiky.

"V minulosti jsme tak nějak přirozeně chápali, proč hrál Gareth Southgate opatrný fotbal. Byl obráncem a měl defenzivu jako své DNA. Ale Tuchel, kterému Anglie dala práci, kvůli jeho brilantnímu taktickému nadání, přišel a udělal to samé," hodnotil bývalý anglický reprezentant Paul Merson pro Sky Sports.

Tuchel zjevně ofenzivním hráčům v zápasech se silnějšími soupeři tolik nevěřil a anglická média začala připomínat, že mimo nominaci zůstali například Cole Palmer či Phil Foden, tedy fotbalisté, kteří umí držet míč na útočné třetině hřiště a kteří mohli pomoci Bellinghamovi s Kanem ve hře směrem dopředu.

Důkazem o nedostatku kreativity je opět pasáž po vstřeleném gólu. Za 18 minut a 37 sekund mezi 66:05 a 84:42, na kterou upozornil turecký novinář a analytik Ugur Atkan, si Anglie nahrála přesně pouze dvakrát. Obě tyto přesné přihrávky byly mezi brankářem Jordanem Pickfordem a středním obráncem Johnem Stonesem, kteří si vzájemně vyměnili míč než jej gólman Evertonu odkopl.

Už před osmi lety, na MS 2018, byla Anglie blízko postupu do finále. I tehdy v semifinále vedla. Ale také vyklidila pole, nechala Chorvaty vyrovnat a nakonec padla v prodloužení 1:2. O tehdejší pasivitě svědčí statistiky nahrávek ze druhého poločasu (227:105 pro Chorvatsko).

Podobné se opakovalo nyní. Anglie je tak jedinou zemí, která v tomto století vedla hned ve dvou semifinále mistrovství světa, ale do finále nepostoupila.

Tehdejší fiasko pamatovali Jordan Pickford, John Stones, Marcus Rashford a samozřejmě i Harry Kane, který po dalším zklamání hlesl: "Snažili jsme se ten výsledek udržet, ale jen bránit už na téhle úrovni nestačí..." Pro úplnost je třeba dodat, že i semifinále MS 1990 prohrála. Tehdy to bylo v penaltovém rozstřelu s Německem.

Ač je argentinskému špílmachrovi už 39 let, stále je pro obrany soupeře obrovským postrachem. Za vše mluví jeho čísla. Před semifinálovým duelem měl na kontě osm gólů a dvě asistence. I proto se na něj obrana Anglie zaměřila. Messiho dlouho dokázal eliminovat atletický Djed Spence.

S přibývajícím časem a statickou obranou Angličanů měl však argentinský mág stále více prostoru na to, aby ukázal svou genialitu. Bral na sebe pozornost, nebál se driblinků (zaznamenal 10 úspěšných ze 14) a otevíral prostory pro své spoluhráče.

Klíčové momenty přišly po jeho nahrávkách, kterými vytvořil pozice k zakončení Enzu Fernándezovi i Lautaru Martínezovi. V prvním případě na sebe nalákal hned tři obránce a poslal míč do volného prostoru před velkým vápnem. Ve druhém pak vytáhl naprosto přesný centr pravou nohou, ač se ví, že daleko silnější má svou levačku...