Český herní styl? Trochu mi to evokuje Řecko z roku 2004, hodnotí Morávek

MS je za dveřmi. Po 20 letech i s českou účastí, což v nás všech vyvolává zvědavost, jak se budeme na setkání nejlepších zemí prezentovat. Více si povíme v novém Prostoru Jana Morávka.

Věřím, že nás čeká dobrý turnaj, který bude především zábavný. Největší očekávání mám samozřejmě u české reprezentace, které budu fandit. Ale přiznám se, že budu příjemně překvapený, pokud bychom v zámoří vydrželi nečekaně déle.

Snažím se být realista a vnímat věci tak, jak jsou. I proto nyní upřímně říkám, že pro Česko je ohromný úspěch už jen fakt, že se na turnaj vůbec kvalifikovalo. Osobně to rozhodně nevnímám jako samozřejmost, tím spíš, jakým fotbalem se v poslední době prezentujeme a jaké složení kádru máme k dispozici. 

Tajně si přeji, aby nějaký náš hráč využil šanci na šampionátu, upozornil na sebe svým výkonem a v létě ho třeba potkal zajímavý přestup někam do ciziny. Je to krok, který vás posune po všech stránkách. Nejen po té fotbalové. Obohatí člověka mentálně, o nadhled, srovnání i zkušenosti.

Na první pohled máme oproti jiným celkem hratelnou skupinu, pro Česko je ale zároveň poměrně těžká. Všichni doufáme v postup, ale bude to náročné. Každý ze tří soupeřů nám může vzít body. A stejně tak si myslím, že i my můžeme se všemi o tři body hrát.

Poslední přípravný zápas s Guatemalou ani přes výhru moc na důvěře u veřejnosti nepřidal. Nevypadali jsme v něm zkrátka dobře. Je ale důležité říct, že jsme byli v roli, která nám vůbec nesedí - drželi jsme míč a měli tvořit. Základní sestava na to přitom vůbec nebyla složená.

Proto byla k vidění spíše spousta dlouhých míčů od obránců, přihrávek do krajů a kombinace středem prakticky neexistovala. To takřka vyřadilo ze hry Pavla Šulce. Přijde mi, že je podobný případ jako kdysi Patrik Schick. Zatímco v klubu má skvělý servis, kvalitní spoluhráče a tým, který chce hrát fotbal, v nároďáku se musí přizpůsobit něčemu jinému a to ho limituje.

Je evidentní, že Schick, Šulc nebo třeba Adam Hložek by chtěli mnohem víc hrát a kombinovat, než sledovat dlouhé centry. To ale v současné době není na pořadu dne. Nechci ale jen rýpat. Vidím cesty, kudy můžeme být úspěšní. Konstruktivní, přímočará akce před Schickovým gólem Guatemale byla ukázkou toho, jak rychle se dá dojít k soupeřově brance a zakončit. Něco podobného čekám i v dalších zápasech.

Budeme spoléhat na náš blok, který půjde po zisku míče rychle nahoru. I proto spolu nastoupili Michal Sadílek s Tomášem Součkem. Ani jeden není na hřišti pro kreativitu a kombinaci. Jsou pracanti, kteří získají balon, posunou ho dál a zbytek už je na ofenzivních hráčích.

Myslím, že když už jsme přemluvili Vladimíra Daridu k návratu, měl by hrát. I proto, že míč umí získat i rozdat. Navíc je ohromně zkušený. Vím, že to schytal za zápas s Irskem, ale tam byl vyloženě obětí nastolené taktiky.

Občas je dobré mít na hřišti hráče, který se hned nezbavuje balonu, podrží ho a dopřeje týmu trošku nabrat dech. Myslím si, že zůstaneme u formace 3-4-3, ale kdybychom dostali do hry ještě jednoho střeďáka a útok stáhli na duo Schick, Šulc, možná by nám to prospělo.

Vždyť Šulc vypadá nejlépe ve chvíli, kdy hraje něco jako druhého útočníka, který doplňuje hroťáka. Není to hráč, který by měl chodit hluboko, brát si míče a tvořit. U něj musíme vsadit na přímočarost, rychlost, výběr místa a zakončení.

Obecně neřeknu nic objevného, když povím, že v otevřené hře budeme spíš bořícím týmem, než tvořivým. Budeme spoléhat na standardky, které nám vynesly postup. Zároveň se budeme snažit soupeři hru co nejvíc znepříjemnit, znemožnit mu kombinovat, rozbíjet mu ofenzivní akce a spoléhat na to, že se prosadíme z brejku. Trochu mi to evokuje Řecko z roku 2004. V herním stylu je tam s tehdejším vítězem evropského šampionátu dost podobností.

Vlastně mi přijde, že jsme poněkud čitelným týmem. Říkám si, zda by trenéři neměli něčím překvapit. Udělat změnu, která soupeře zaskočí. Případně umět po 30 minutách přeskupit řady nebo změnit herní styl, abychom byli pružnější. Proti Guatemale jsme totiž ukázali, že jsme dost jednostranně zaměřené mužstvo.

Představení Jižní Koreje: Son je lídr na hřišti i mimo. Nedostatky v obraně

Hned na úvod nás čeká Jižní Korea, jejíž tým je složený z hráčů, působících v dobrých klubech. Už to není výběr, nad kterým bychom měli mávnout rukou. Jejich reprezentanti dnes hrají evropské poháry, někteří jsou v TOP 5 ligách.

Pobavil mě jejich trik, při němž si hráči oblékli dresy s jinými čísly, aby zmátli pozorovatele při generálce. Sám jsem zvědavý, jak se nakonec budou prezentovat, protože měli určité problémy s trenérem. Myslím si, že budou hrát 3-4-2-1. Pod Sonem budou dvě silné desítky a budou chtít využívat krajní wingbeky.

Jak znám Korejce, s kterými jsem hrával v Německu, jsou to kluci, kteří udělají všechno pro tým. Moci reprezentovat svou zem je pro ně vším. Pamatuji si, jak s nadšením létali na srazy, neskutečně pyšní, že jsou v nominaci. Národní hrdost je u nich obrovská.

Jsou disciplinovaní, silní na míči, fotbaloví. Pro nás budou těžký soupeř. My navíc s asijským stylem hry moc zkušeností nemáme. Za posledních pět let jsme hráli jen se Saúdskou Arábií, a ta ještě navíc patří spíš na Blízký východ. 

Pokud dopustíme, abychom s nimi chodili do klíčových soubojů jeden na jednoho a umožnili jim prostor pro náběhy, budeme mít problém. Jsou skvělí s balonem, mají dobrý první dotek, umí kombinovat. V tom se jim rovnat nemůžeme.

Jestli by na ně mohlo něco platit, bude to naše výška, důraz a schopnost znepříjemnit jim zápas. Nezbývá než věřit, že to bude stačit.

Tipujte přesné výsledky světového šampionátu a hrajte s námi o 100 000 Kč! Chci se zapojit