Kluci si zaslouží respekt, postup je velký úspěch, místo toho ale hledáme negativa, mrzí Morávka

Dvacet let čekání je pryč. Česko oslavuje obrovský úspěch. Znovu se ukážeme na mistrovství světa. Jsem z toho nadšený. A to i přesto, že jsem v postup moc nevěřil. Kluci ukázali, že fotbal je také o bojovnosti a mentalitě, která dokáže přemoci i kvalitnější soupeře. Více si o tom povíme v novém Prostoru Jana Morávka.

Nebudu lhát. Patřil jsem mezi ty, kteří moc nevěřili v postup přes Irsko a i v případě Dánů jsem si myslel, že nám vystaví stopku. Kvalitních hráčů mají přehršel. O to příjemnější je, že to dopadlo přesně naopak. Pro celý český fotbal je to skvělá zpráva. Věřím, že finanční odměna půjde na správné věci a využijeme to pro náš další rozvoj a do správných investic.

Vnímám, že je to důležitá zpráva i ve chvíli, kdy se v českém fotbale znovu objevují nekalé praktiky, které se v posledních dnech řeší.

A když se podívám třeba na situaci v Itálii, tak je potřeba před českými kluky smeknout. Zaslouží si respekt, co pro naší zemi dokázali. Je to obří úspěch, ze kterého bychom se měli radovat.

I já jsem si však všiml, že místo toho se najdou lidé, kteří už nyní postup zpochybňují a ptají se, co tam Česko s takovým fotbalem bude dělat. Přijde mi to v tuto chvíli absolutně nepatřičné. O tom, co tam budeme chtít hrát a s kým, můžeme debatovat později.

Tohle mi přijde od lidí zbytečné. Tak trochu to ukazuje český charakter. Místo toho, abychom slavili, hned hledáme nějaká negativa. Velkou míru na tom mají i toxické sociální sítě, kde se tyto narativy šíří.

Jsme malý národ, který nemá světové fotbalisty, ale dokázali jsme se semknout a urvat postup. A v takový okamžik by mělo jít vše negativní stranou.

V minulosti jsem býval k českému fotbalu poměrně kritický, ale když jsem sledoval zápas a následné oslavy, i já jsem měl obrovskou radost, že se na MS představíme a budeme si ho moct užít s českou účastí.

Byl jsem nadšený, jak se změnil mentální projev českých hráčů. Najednou i Patrik Schick vypadal mnohem více jako týmový hráč, všichni bojovali za druhého, bylo znát, že tam nechají na hřišti všechno. To mi u reprezentace v minulých měsících trochu scházelo, když nám to nešlo fotbalově.

Miroslav Koubek dokázal probrat hráče a nachystat je do baráže po mentální stránce. To je asi jeden z nejzásadnějších poznatků, které nám tyto dva zápasy nabídly. Můžeme se bavit o taktice a sestavě proti Irsku, ale to už dnes nikoho nepálí. Lidé kolem týmu splnili to, kvůli čemu přicházeli. Klobouk dolů.

Opět jsme navíc prokázali enormní sílu ze standardek. Celkově nám v kvalifikaci výrazně pomáhaly. Máme z nich 50 % vstřelených gólů, což je neuvěřitelné. V době, kdy nabírají na důležitosti, je skvělé, že si nimi umíme pomoci.

Jsou to až neuvěřitelná čísla. Pro Dány, jejichž hráči jsou zvyklí na různé chování v pokutovém území třeba z Premier League, to muselo být až frustrující. Každý aut či rohový kop smrděl nebezpečím. A když tam pak Vladimír Coufal pošle z autu takový šíp, strašně složitě se to brání.

Obzvlášť, když o tom před zápasem varoval trenér Brian Riemer, který si byl české síly ze standardek moc dobře vědom. Odvedli jsme v tomhle obrovskou práci. Není to náhoda. Myslím, že standardkám se u českého týmu věnuje Honza Rezek a tímto bych mu vyjádřil respekt, jak s týmem pracuje.

Bezpochyby budou standardky naší velkou zbraní i v létě na šampionátu. Přidal bych k tomu i brejkové akce, které nám také jdou. Pavel Šulc je v nich ohromně silný. Proti Dánsku nechybělo mnoho, abychom z jedné takové situace přidali druhou branku.

A samostatnou kapitolou jsou penalty. Není jednoduché se na ně koncentrovat a zvládnout je. My to dokázali dvakrát v krátké době. Na Dánech bylo vyloženě znát, že to na ně dolehlo. Jsou to všechno velcí hráči, kteří hrají TOP ligy za velké kluby, ale tady vám to sváže nohy během chvíle a je to složité. Obdivuji i Matěje Kováře, jak se připravil a očividně musel mít Iry i Dány velmi dobře načtené.

Teď už se můžeme orientovat na MS a naše soupeře. Kdybych měl už teď pálit od boku a říct nějakou svou predikci, tak za mě jsou Mexiko a Jižní Korea favorité na postup ze skupiny. A až pak vidím nás a Jihoafrickou republiku.

Korejcům by náš fyzický a soubojový styl nemusel moc sedět. Když se k tomu přidají ty standardky... Je to zápas, kde bychom mohli překvapit. Teď prohráli s Rakouskem 0:1, ale na jejich obranu Rakušané jsou extrémně silní. Viděl jsem je hrát proti Ghaně a tu neskutečným stylem zadupali.

Ale zpátky k soupeřům - bude to pro nás zase nová konfrontace. Je to jedině dobře, že si trochu rozšíříme obzory. Třeba Jihoafričané hráli za posledních pět let s evropským týmem jen jednou. Jsem zvědavý, jak se s nimi poměříme.

Zrovna nedávno jsem je sledoval kvůli několika hráčům. Dá se tam pár jmen najít. Několik kluků hraje v MLS, pár v Evropě a jsou tam hráči z Mamelodi, což je tým, který startoval loni v létě na MS klubů v USA.

Za zmínku stojí určitě Lyle Foster z Burnley, to je výborný útočník. A pak levonohý stoper Mbekezile Mbokazi, který přestoupil z Orlanda do Chicago Fire za nějakých 2,5 milionu eur.

Fyzicky na tom budou výborně. S tím si budeme umět poradit. Bude to zase jiná zkušenost. Ale to není vůbec na škodu. Jsem rád, že nemáme nějakou vyloženou skupinu smrti, ve které bychom byli bez šancí.