Kdo může překvapit na MS? Ambiciózní Norové i trojlístek jihoamerických týmů

Mistrovství světa v USA, Kanadě a Mexiku se bude poprvé hrát ve formátu se 48 týmy místo obvyklých 32, což znamená, že diváky čeká až pět týdnů napínavých momentů. Kromě pravidelných favoritů se na šampionátu představí také řada týmů, které nepatří mezi uchazeče o trofej, přesto by ale mohly mít šanci na historický úspěch.

Mezi největší favority patří úřadující mistři světa z Argentiny, ale nastupující zlatá generace Španělů bude těžko k poražení. Anglie zase vyhrála všechny své kvalifikační zápasy, aniž by inkasovala jediný gól. Francie, Německo a Nizozemsko budou určitě chtít využít svých zkušeností, aby došly co nejdále.

Na turnaji se některé země představí vůbec poprvé. Curacao se kvalifikovalo díky bezbrankové remíze s Jamajkou a s populací 150 tisíc obyvatel je nejmenší zemí, která se kdy turnaje zúčastnila. Trénuje ji Fred Rutten, který nahradil legendárního Dicka Advocaata, jenž v únoru odstoupil z rodinných důvodů.

Kapverdy, Jordánsko a Uzbekistán jsou dalšími debutanty na největší fotbalové scéně, ale kdo jsou skuteční černí koně?

Seznam všech týmů na MS 2026

Výjimečná kvalifikační cesta Norska nezůstala bez povšimnutí, ale ani se o ní nepsalo tak, jak by mělo. Ve skupině, v níž byla i Itálie, Erling Haaland a spol. jednoduše zničili každého soupeře, na kterého narazili. Slavný celek z Apeninského poloostrova dokonce deklasovali 3:0 a 4:1 a zajistili si tak účast na turnaji poprvé po 28 letech.

Stejně jako Anglie vyhrálo i Norsko všech osm zápasů a jejich 37 vstřelených branek bylo zdaleka nejvíce ze všech týmů v evropských kvalifikačních skupinách. Velkou zásluhu na tomto úspěchu měl Haaland, protože jeho 16 gólů a průměr dvou branek na zápas bylo nejvíce ze všech hráčů v kvalifikaci na MS. Norové však nejsou zdaleka jen národním týmem jednoho muže.

Alexander Sörloth a Jörgen Strand Larsen jsou dalšími tvářemi, které nahánějí strach obranám soupeřů. V Antoniu Nusovi má Norsko jednu z nejzajímavějších mladých hvězd světového fotbalu a spolu s Oscarem Bobbem by mohli být pro defenzivy protivníků noční můrou. Martin Ödegaard z Arsenalu je zase hnací silou ve středu pole a vše nasvědčuje tomu, že po dlouhé odmlce by mohl být opět naplno připraven.

Ekvádor i Kolumbie skončily v kvalifikaci před slavnou Brazílií. Vzhledem k tomu, že se Ekvádorci mohou chlubit jedním z nejlepších defenzivních záložníků na světě Moisésem Caicedem a pevnou obranou v čele s Pierem Hincapiem, Willianem Pachem a Joelem Ordóňezem, není divu, že v 18 kvalifikačních zápasech inkasovali pouze pět branek. Přestože jich ani mnoho nestřílí, bude výběr Sebastiána Beccaceceho pro ostatní soupeře zaručeně neoblíbeným protivníkem. 

Ekvádor prohrál naposledy v září 2024 proti Brazílii (0:1), což bylo vůbec první utkání argentinského trenéra po jmenování v srpnu téhož roku. Od té doby nepoznali přemožitele v soutěžních ani přípravných utkáních, a to se utkali s velikány jako Uruguay, Kolumbie, Brazílie, Argentina, Mexiko nebo Nizozemsko.

Kolumbie skončila ve vyrovnané tabulce jen o bod za Ekvádorem, ale vstřelila dvakrát více gólů. Co se týče útočné síly, disponuje směsicí hráčů se zkušenostmi z mistrovství světa, ale i fotbalisty, kteří hrají ve velké formě, ale na turnaji se ještě nikdy nepředstavili. Například Luis Díaz způsobí problémy každé obraně a značný respekt budí také Jhon Durán, Jhon Arias či Richard Rios.

Počítat se musí také s Uruguayí, kterou od roku 2023 vede zkušený Marcelo Bielsa, jenž ve svých 70 letech pravděpodobně zažije na MS labutí píseň. Kvalifikační cesta Celeste byla poněkud kostrbatá, mistři světa z let 1930 a 1950 ale nakonec skončili se stejným počtem bodů (28) jako Kolumbie, Brazílie a Paraguay. 

V Ronaldu Araújovi, Josém Giménezovi, Manuelu Ugarteovi a Giorgianu de Arrascaeteovi mají jednu z nejzajímavějších koster týmů ze všech účastníků.