Cizinci u reprezentací? Maďaři trefili jackpot, Poláci třikrát vedle. Teď je řada na Deniovi

Empezamos! Začínáme! Do historicky prvního zápasu fotbalové reprezentace pod vedením zahraničního lodivoda, jímž se v červenci stal Španěl Santi Denia (52), schází už jen pár dnů. V širším kontextu se ovšem chce spíš říct, že se hodně zpozdil. Vždyť Česko je posledním státem z regionu, kdo cizince do výkladní skříně svého fotbalu vpustil.

Jako první prolomili ledy zvyklostí Maďaři. Už před 22 lety. Vlastně daleko dřív, ovšem nepovedený experiment se slavným rumunským koučem Emerichem Jeneiem ze začátku 90. let patří opravdu do jiné éry. Ta skutečně internacionální, západní začala v prosinci 2003, když se svaz dohodl s legendárním Němcem Lotharem Matthäusem. Dal mu za úkol probojovat se na mistrovství světa, jenže pořád platí, že kdysi fotbalová velmoc se naposledy ukázala mezi elitou v roce 1986.

Obě strany chtěly i tak po dvou letech pokračovat, jenže na konci kalendářního roku zrovna skončil v Maďarsku výkonný výbor, volba nového byla v nedohlednu, nebylo s kým podepsat kontrakt a tak slavný Němec přijal okamžitou nabídku z Brazílie. Později kritizoval tamní svaz, že fotbal jenom vykořisťuje.

Dva a půl roku po něm zkusil štěstí další bývalý šampion z přelomu 80. a 90. let. I Erwin Koeman se nacházel na začátku trenérské kariéry a ani on žádnou díru do světa neudělal. Němec Bernd Storck začal trochu jinak. Nejdřív vzal post sportovního ředitele reprezentace a k tomu dvacítku. Teprve po čtyřech měsících přesedlal k áčku. A bylo to úspěšné angažmá. Vždyť Maďary dovedl po 44 letech na mistrovství Evropy a tam vyhrál skupinu před Ronaldovým Portugalskem, pozdějším vítězem turnaje.

I když Storck se svými svěřenci vypadl hned na úvod play off s Belgií, v zemi sklidil aplaus. "Tohle bych si nepředstavil ani v nejdivočejších snech. Přitom na začátku jsem měl problémy se začleněním, šel jsem proti tradici," svěřil se. Měl na mysli především moment, když se zkraje svého angažmá zbavil tří domácích asistentů trenéra a před baráží o Euro s Norskem přemluvil ke spolupráci někdejšího německého reprezentanta Andrease Möllera.

Skončil na podzim 2017. Jeho nástupce, velezkušený Belgičan Georges Leekens, vydržel ve svém 24. angažmá kariéry jen čtyři zápasy. V nich uhrál pouze upocenou remízu v Bělorusku a o dvě štace později trenérskou dráhu ukončil. Ani to nicméně Maďary neodradilo v pokračování zahraniční cesty. A na volné místo posadili Itala Marca Rossiho, který prošel důkladnou "hungarizací".

Jako neznámý kouč ze Serie C se díky známému dostal do Honvédu Budapešť, kde strávil čtyři sezony a získal s ním titul. Další rok potom v Dunajské Stredě, maďarské enklávě na území Slovenska. Odtud už zamířil k národnímu týmu - a je tam dodnes, přes osm let. Díky tomu je druhým nejdéle sloužícím koučem v Evropě. Týmu dodal drajv, rychlost, sebevědomí. Dovedl jej dvakrát na Euro, na tom v roce 2021 remizoval po vyrovnaných duelech s Francií i s Německem. A také k postupu do elitní skupiny Ligy národů.

Když v ní jeho týmu los přidělil znovu šílenou skupinu, s Anglií, Itálií a Německem, fanouškům se podlomila kolena. Rossiho vzdálený příbuzný, v Lucembursku žijící herec, jenž se mu stará o sociální sítě, však pod příspěvek s losem napsal trenérovým jménem lakonické: Easy. Tenhle slogan se v Maďarsku stal legendou. Zvlášť poté, co Szoboszlai a spol. ponížili Anglii na jejím hřišti 4:0, čímž navázali na domácí výhru, a pak ještě sekli venku Němce.

Trička s Rossiho holou hlavou a nápisem Easy se přes noc stala prodejním hitem. Tehdejší prezidentka země Katalin Nováková mu spolu s jeho italským asistentem udělila na podzim 2023 ve svém sídle v Sándorově paláci osobně čestné občanství. Duch a hrdost Kouzelných Maďarů, jak se přezdívalo nepřemožitelnému týmu z 50. let minulého století kolem Puskáse, Kocsise či Hidegkutiho, byly zpět. O Rossim dokonce vznikl dokument a on v něm říká: "Vrátit se do Itálie nehodlám, jsem šťastný a doma tady." Kéž by takhle dopadl i Deniův příběh...

Jenže maďarský happyend je spíš výjimkou. Poláci tak zlatou ruku při výběru neměli. Svou premiéru s cizincem u reprezentace měli v roce 2006, kdy s velkou pompou uvedli legendárního Nizozemce Lea Beenhakkera. "Doufám, že přinese nový level a poprvé nás dovede na mistrovství Evropy," zářil tehdejší předseda svazu Michal Listkiewicz, mimochodem pozdější šéf české komise ligových rozhodčích.

To se sice povedlo, ovšem na závěrečném turnaji vstřelili Poláci jediný gól, ve skupině skončili poslední a na šedou hlavu trenéra se svezly hromy a blesky. "Zvažoval jsem, jestli mi stojí za to nechat se takhle vláčet blátem. Dám těm lidem čas, aby se nad tím znovu zamysleli. Odborné kritice rozumím, tohle však bylo pod úroveň," stěžoval si šedovlasý elegán. Polská média jej nařkla i z toho, že některé hráče vzal na Euro jen proto, aby je pak tamní kluby mohly výhodně prodat do Nizozemska.

Beenhakker přesto podle svých slov odmítl jiné dvě nabídky a rozhodl se pokračovat. Možná pak litoval. V následné kvalifikaci na světový šampionát totiž porazil jen doma Česko, dvakrát San Marino a po výplachu 0:3 ve Slovinsku jej svaz odvolal. "Nerad dělám unáhlená rozhodnutí bezprostředně po zápase, ovšem tento verdikt je neměnný," uvedl rozhodně tehdejší svazový šéf Grzegorz Lato a rovnou dodal: "Novým trenérem bude najisto Polák."

Ještě dvakrát pak podstoupili bíločervení pokus se zahraničním spasitelem, oba dopadly mnohem hůř. Portugalec Paulo Sousa opustil tým po necelém roce, když vedení oznámil na druhý svátek vánoční 2021, že dostal lukrativní nabídku z Brazílie a odešel do Flamenga. To jej pak draze vyplatilo ze smlouvy.

Sousův krajan Fernando Santos, kouč portugalských mistrů Evropy z roku 2016, vydržel před třemi lety jen devět měsíců. "A za tu dobu neudělal vůbec nic, za co by stálo ho pochválit," ulevil si server sport.pl. Od té doby věří v Polsku jen svým odborníkům, nicméně asistentem současného kouče Jana Urbana a kondičním trenérem jsou Španělé...

Na Slovensku začali s internacionalizací teprve před čtyřmi lety, když angažovali Francesca Calzonu. A fanoušci byli z italského kormidelníka nejdřív rozpačití. Vždyť práce u jejich fotbalistů byla jeho první v roli hlavního trenéra v kariéře. Ti jízliví ještě připomínali, že před ní se živil i jako prodejce kávy. K tomu prohra při premiéře s Ázerbájdžánem a šňůra pěti zápasů bez vítězství zakončená domácí bezbrankovou remízou s Lucemburskem, po níž zřejmě chybou nepřesného překladatele vypadal Calzona spokojenější, než ve skutečnosti byl.

Jako asistent dlouho pomáhal v Neapoli, kde se sblížil i s hvězdným Markem Hamšíkem, jenž jej do funkce doporučil. Se Slováky se nakonec odrazil až do osmifinále Eura 2024. Hráči šli navzdory kritikům vždy za ním. "Našel naši tvář, identitu, dodal nám sebevědomí, které jsme potřebovali. Výborné je i to, že má jinou mentalitu, víme, že ta slovenská není úplně ideální. Věřil nám jako málokdo a o to je to hezčí," vykládal další jeho bývalý svěřenec z Neapole Stanislav Lobotka poté, co si tým zajistil na zmíněném ME postup ze skupiny.

Nakonec mu v osmifinále chybělo k senzačnímu postupu přes Anglii doslova pár vteřin. "Je to jako pohádka, přišel k nám Ital, kterému všichni nakládali a udělal velký úspěch," dodal Lobotka. Když pak loni Slováci na začátku kvalifikace na mistrovství světa přemohli Němce, hovořilo se o nejlepším výkonu národního týmu od rozdělení federace.

Calzona se mohl stát prvním koučem, jenž je dovede na oba velké turnaje. Nakonec však v baráži s Kosovem ztratili vedení 2:1. I přesto panoval z obou stran zájem pokračovat. Jenže těsně před jarní baráží na veřejnost uniklo, že Ital bere měsíčně 70 tisíc eur (což je údajně i plat Denii v Česku) a pod koučem začala hořet půda. Svaz se k jeho smůle navíc zrovna potýkal s finančními problémy...

Roli zahraničního kouče v regionu poznal i někdejší veleúspěšný reprezentační trenér Karel Brückner, jenž se po konci u národního týmu nechal zlákat Rakušany. Uvadající stratég je měl dovést na MS 2010 do Jihoafrické republiky. A když na úvod kvalifikace rozprášil s týmem tehdejší vicemistry světa z Francie 3:1, stadionem burácelo jeho jméno, jak jej nadšení fanoušci oslavovali.

Pak ovšem přišla prohra s Litvou, remíza s Faerskými ostrovy, další tři porážky a konec po pouhých sedmi zápasech. Nejkratší pobyt u tamní reprezentace od roku 1975. Rakušanům vadila odměřenost českého kouče i to, že pracuje z Olomouce místo z Vídně.

Denia se přestěhoval do Prahy. Pomůže mu v cizím prostředí i tenhle detail?