Denia se vrací domů jako soupeř. Na trenéra Česka čeká dobrý přítel a řada odchovanců

Trenér Santi Denia (52) si pomalu, ale jistě získává české publikum. I když zatím s národním týmem nevyhrál, působí na začátku své mise pozitivně. Po duelech s Chorvatskem a Anglií jej program Ligy národů nasměroval do rodné země. Souboj se Španělskem pro něj bude i návratem do míst, kde se jeho kariéra - jak trenérská, tak hráčská - utvářela. V Oviedu bude čelit hráčům, které pomáhal formovat, a protivníkem mu bude přítel a trenér mistrů světa Luis De la Fuente (65).

Když Deniovi svěřil španělský fotbalový svaz pozici trenéra juniorského výběru do 17 let, byla to spíš intuice a sázka na novou a svěží krev. V té době ještě nikdo nemohl tušit, zda se výtečnému fotbalistovi, uznávanému zadákovi, jenž jako hráč zanechal silnou stopu hlavně v Atlétiku Madrid, mise podaří.

Bylo mu 34 let, nikdy předtím nebyl hlavním koučem. A úkol, před kterým stál, lehký nebyl: Vychovat nové talenty, kteří by v budoucnu nahradili Casillase, Sergia Ramose, Xaviho, Iniestu či Davida Villu. Tedy ty, kteří se zrovna triumfálně vraceli s titulem mistrů světa z Jihoafrické republiky.

Zde je třeba připomenout, že i Španělsko po velkém triumfu v roce 2010 prošlo krizí, která trvala skoro celou dekádu. Jako trenéři vyhořeli Fernando Hierro, Julen Lopetegui či Luis Enrique.

Jenže to už se v zákulisí tvrdě pracovalo. Santi Denia Sanchez se pustil do díla a během osmi let u sedmnáctky (v mezidobí roků 2010-2018) poznal snad všechny talenty španělského fotbalu.

Jedním z prvních, který opravdu zaujal, byl šestnáctiletý Marc Cucurella. Po něm Denia rozvíjel hru Daniho Olma, Frana Garcii, Zubimendiho, Alexe Baeny či Pedriho, ale třeba i mladičkého Brahima Díaze, jenž se později rozhodl reprezentovat Maroko, rodnou zemi svého otce.

A když kluci zestárli do starší kategorie, putovali pro změnu do péče De la Fuenteho, jenž dál s fotbalovými klenoty pokračoval.

Postupem času oba muži systematicky přecházeli ke starším výběrům, až se z Denii stal kouč olympijských šampionů a z De La Fuenteho trenér mistrů Evropy i světa.

Ano, když v létě skončil velký příběh Lionela Messiho a finále mistrovství světa rozhodl svým gólem Ferran Torres, Deniu to určitě zahřálo u srdce. Právě současný střelec PSG byl dřív jednou z tváří jeho mládežnických týmů.

Kde se vzalo vítězné kouzlo? "Španělsko má spoustu talentovaných fotbalistů. Ale když pak najdete trenéra, který je nejen velmi dobrý stratég, ale také naprosto špičkový člověk, je ta práce opět o něco snazší. V případě Luise de La Fuenteho se spojily lidské kvality s talentem hráčů. Jeho hodnoty, přístup a to, jak všechno dokáže přenést na tým. Je prostě jedinečný," vyprávěl o trenérovi současných mistrů světa sportovní ředitel španělského svazu Aitor Karanka v exkluzivním rozhovoru pro Livesport Zprávy.

A Denia? Ten sice u třešničky na dortu v podobě triumfu na posledním MS chyběl, zásluhy má ale obrovské. "Pro Česko to bude určitě správná volba, protože fotbalu neskutečně rozumí. Vyhrál olympijské hry i mistrovství Evropy do 19 let. Jeho zkušenosti jsou mimořádně cenné a jeho znalosti úžasné. Mohu o něm říct úplně to samé jako o Luisovi. Je to špičkový člověk," líčil Karanka.

Španělsku se vyplatila sázka na dlouhodobou práci, když se o nejlepší mladíky starali do té doby neznámí trenéři, kteří se díky intenzivní spolupráci stali přáteli na celý život. "Pracovali jsme spolu dvanáct let. Myslím, že to byl rok 2015, kdy jsme spolu strávili 100 dnů," vyprávěl Denia o muži, kterého v sobotu vyzve v nerovném souboji.

Denia a De La Fuente se jako soupeři střetnou poprvé. A polovina současného španělského týmu prošla současnému šéfovi české lavičky pod rukama.

Zatímco Santi se teprve pár týdnů rozkoukává v nové zemi, vrací českým fotbalistům sebevědomí a učí je hrát konstruktivní fotbal, Luis si užívá práce se světovými šampiony. Jeho srdce plesá nad uměním Rodriho či Yamala, kterého před pár lety - ještě jako čtrnáctiletého - nechal Denia zahrát ve výběru do 19 let...

To už je ale minulost, nyní bere zápas ve Španělsku jako další výzvu. Že Češi pod jeho vedením padli s Chorvatskem i s Anglií? "Na Španělsko nezapomínám, ale mou zemí je teď Česko. Miluju Českou republiku, žiju tady," říkal přesvědčivě. A Luis? "Je skoro jako můj bratr, parťák. Vzdělávali jsme se na stejné škole. Ale chceme vyhrát, věřte mi. Bude to těžké, ale proč ne!?"

Mise, kterou Denia v Česku přijal za svou, trochu připomíná jeho začátky. Když vedl španělské mládežnické týmy, snažil se svěřencům předat jasnou filozofii - hrát s míčem, vyšachovat soupeře sérií přihrávek a hrát sebevědomě. Jen reálie jsou nyní o poznání jiné. Výběr, který vede, není tvořen teenagery. Změnit návyky starších hráčů je jistě o něco těžší. "Co se Santi podle mého názoru od De la Fuenteho naučil nejvíce, je způsob vedení týmu. Udržet na uzdě ega v mužstvu plném hvězd totiž není vůbec snadné," říká Cesar Suarez ze španělské redakce Livesport Zpráv.

A jak vnímá současný španělský fotbal trenérovo angažmá v zemi, která se v posledních letech na světové scéně trápí? "To, že se Santi Denia ujal české reprezentace, podobně jako Xavi Nizozemska nebo Iraola Liverpoolu, je jakousi poctou španělskému fotbalu a jeho hernímu stylu. Ačkoli je každý trenér jiný, podstata a základy zůstávají podobné. A pro španělské fanoušky je zdrojem hrdosti, když vidí, že trenéři z jejich země dostávají takto zodpovědné funkce," dodává španělský redaktor.