Premier League Anglie - Premier League

Frank Lampard a jeho chlapci slaví, žák totiž porazil svého mistra. Bitvu o Londýn vyhrála Chelsea, které kromě několika sporných výroků sudího Taylora a vyloučení domácího Heung-min Sona pomohly především dvě branky zkušeného útočníka Williana.

Tottenham se stále sžívá s myšlením a taktickými pokyny manažera Josého Mourinha. Toho dnes na domácí půdě čekal ostře sledovaný duel proti týmu, ke kterému má speciální vztah, jímž se nikdy netajil. Navíc se proti němu postavil coby manažer muž, kterého Mourinho v Chelsea vedl jako hráče. Frank Lampard byl připraven složit zkoušku dospělosti a čelit svému mistru.

Utkání na novotou vonícím Tottenham Hotspur Stadium mělo pro domácí vlastně od počátku hořkou a smutnou příchuť, protože začínalo minutou ticha za nedávno zesnulou legendu Kohoutů a anglického mistra světa, Martina Peterse. Chelsea ale nehodlala udílet zdvořilostní kondolence a od prvních minut jasně ukazovala, že tohle bude hodně bolestivé a náročné utkání. Po Kantého centru se k hlavičce dostal Abraham, ten otřel svoji hlavičku o Sánchezova záda a Chelsea zahrávala roh.

Právě standardní situace přinesla první změnu skóre. Brazilský hračička Willian rozehrál rohový kop, který mu ochotně vrátil Mateo Kovačić. S Willianem vystoupil jen Aurier, kterého brazilský útočník snadno překonal. A protože se k němu nikdo další nestahoval, krásnou ranou poslal míč k tyči mimo dosah brankáře Gazzanigy - 1:0.

Psala se teprve 12. minuta a už Chelsea vedla. To samozřejmě Kohouti nenesli příliš dobře, jenže jejich kombinace dnes žalostně vázla, především pak finální fáze. Až po třiceti minutách se Harry Kane dostal k míči u vápna a napříč jím hledal nabíhajícího Sona. Ten na zadní tyči sice zakončil, jenže míč poslal vysoko nad Kepovu bránu.

Tottenham v těchto fázích hry drtil svého soupeře, jenže jeho aktivita končila před šestnáctkou. O planoucí emoce nebyla v chladném počasí nouze a duo Dier - Mount nebo později Kovačić - Alli bylo několikrát dost tvrdě v sobě. V nastaveném čase první půle pak do utkání výrazně promluvil VAR.

Obránce Marcos Alonso si nabíhal na dlouhý míč za obranu, který by pravděpodobně nestíhal. Přesto brankář Paulo Gazzaniga vyletěl z brány a hodně nešťastně vystřelil nohu vstříc Alonsově obličeji, takže se španělský obránce samozřejmě skácel k zemi. Sudí si nechal chvíli na rozmyšlenou a po poradě s videorozhodčím pískal pokutový kop. K němu se postavil dnešní kat Tottenhamu Willian a nemýlil se - 2:0.

Tuhle situaci jsem tedy manažerovi Mourinhovi vůbec nezáviděl. Zkušený portugalský stratég se rozhodl obětovat nevýrazného Diera a na hřiště vyslal dánský mozek Christiana Eriksena.

Opět to ale byla dnes výborně připravená Chelsea, která mohla vstřelit další branku. Deset minut po změně stran Willian posunul míč na Alonsa, jehož prudkou střelu Gazzaniga vyrazil jen před sebe a Abraham doklepl míč do sítě. Stál ale v ofsajdu, takže gól platit nemohl.

Po hodině hry se Tottenham dostal do agónie, když Son vleže kopl do obránce Antonia Rüdigera, který se teatrálně zřítil k zemi. Sudí Taylor v tom viděl záměr a domácímu útočníkovi bez milosti udělil červenou kartu. Tím vlastně definitivně skončily veškeré šance Tottenhamu na zvrat. Nutno říct, že Blues se velmi dobře bránili a jejich defenzivní blok skvěle reagoval na zoufalé pokusy Kohoutů. Tuhle děkovačku si nadšený Frankie užil dle záběrů možná ještě víc než jako hráč.