Duel Nizozemců s Marokem má zvláštní nádech. Řadu Afričanů vychovala země soupeře

V osmifinále mistrovství světa se z pondělí na úterý proti sobě postaví Nizozemsko a Maroko, tedy dvě země, které spojuje mnohem víc než jen sportovní rivalita. Díky generaci marockých hráčů s dvojím občanstvím, narozených nebo vychovaných na nizozemské půdě, tento zápas ukazuje úspěch marocké strategie lákání talentů, ale také napětí a politické třenice, které prostupují nizozemskou společností.

Osmifinále, v němž se Nizozemsko utká s Marokem v Monterrey, bude mít nádech přátelského utkání. Ve tři hodiny ráno se střetnou jedni z nejatraktivnějších týmů skupinové fáze už v osmifinále, a přitom by si tento duel zasloužil přijít na řadu až později v turnaji.

Lvi z Atlasu skončili ve své skupině druzí se sedmi body a bez porážky, zatímco Oranje ovládli skupinu F s deseti vstřelenými góly ve třech zápasech. Proti sobě budou stát dva týmy plné sebevědomí, a které jsou odsouzeny k vyřazení už v prvním kole vyřazovací části. Jenže za hranicemi hřiště tento souboj otevírá i otázku národní identity.

Ismaël Saibari (PSV Eindhoven), Noussair Mazraoui (odchovanec Ajaxu), Sofyan Amrabat (prošel Utrechtem a Feyenoordem), Anass Salah-Eddine (Ajax, později PSV) - několik Maročanů zná nizozemské prostředí téměř dokonale, protože se svými soupeři hráli sezonu co sezonu v Eredivisii nebo na jiné úrovni.

Hráči sami tento zvláštní nádech zápasu nijak neskrývají. "Potkám pár kamarádů, je to fajn," svěřil se Saibari médiím. Do PSV přišel v roce 2020, narodil se však ve Španělsku a vyrůstal v Belgii. Podobně mluví i Salah-Eddine. "Hraju proti svým nejlepším přátelům. Nizozemsko má skvělý tým, ale myslím, že my také," řekl.

Na nizozemské straně je respekt stejně patrný. "Bude to krásný zápas," řekl Virgil van Dijk. "Maroko je velmi silný tým, čeká nás velká bitva," doplnil Frenkie de Jong. Ronald Koeman odmítá jakoukoli představu o automatické převaze. "Nevím, jestli jsme proti Maroku favorité. Je to opravdu silný tým s velkými individualitami a skutečnou schopností dávat góly. Hráče jako Saibari známe díky Eredivisii velmi dobře. Hrát dobře v této lize je jedna věc. Udělat to na mistrovství světa je něco jiného," sdělil trenér týmu.

Úterní zápas odráží také dlouhou historii marocké diaspory v Nizozemsku, která je šestou největší etnokulturní skupinou v zemi a čítá zhruba 430 tisíc lidí. Hráči marockého původu mají v nizozemském fotbale významné postavení - přibližně deset procent hráčů Eredivisie je marockého původu. Z této silné skupiny vzešla generace fotbalistů s dvojím občanstvím, z nichž tři v noci obléknou marocký dres.

Amrabat, narozený v Huizenu (sever Nizozemska), si po dlouhém váhání v roce 2017 zvolil Maroko, přestože o něj stálo i Nizozemsko. Mazraoui, rodák z Leidenu a odchovanec Ajaxu, se rozhodl pro Maroko ve stejném roce, i když nastoupil i za nizozemské mládežnické výběry. Salah-Eddine, narozený v Amsterdamu, učinil stejnou volbu v roce 2025, ačkoli prošel téměř všemi mládežnickými reprezentacemi Nizozemska a stal se dokonce nejvytíženějším hráčem v historii nizozemské sedmnáctky, než zamířil do Ajaxu.

V minulosti šli opačnou cestou Ibrahim Afellay a Khalid Boulahrouz - oba marockého původu, ale byli součástí nizozemského týmu, který v roce 2010 došel do finále mistrovství světa. Dnes je však trend opačný.

Tato změna dynamiky není vůbec bezvýznamná. Hráči marockého původu, kteří prošli nizozemskými a belgickými akademiemi, už léta popisují, že na ně jsou kladeny vyšší nároky. Hakim Ziyech, jeden z průkopníků přechodu k Lvům z Atlasu, si vybral Maroko už v roce 2015 a otevřeně řekl: "V nizozemském systému když uděláte sebemenší chybu a jste marockého původu, jste vystaveni přehnané kritice, na rozdíl od rodilých Nizozemců, kteří mají větší prostor pro chyby."

Nizozemští sportovní novináři Nordin Ghouddani a Thomas Rijsman tuto realitu popsali ve své knize Marocká pýcha vydané v roce 2020, kde zpovídali dvě desítky nizozemsko-marockých fotbalistů. Výsledný obraz je ponurý. "Bylo běžné, že jako Maročan jsi byl už v akademii pozadu 0:1. Musíš být třikrát lepší než tvůj konkurent, jinak nehraješ," shrnuje Ghouddani, jenž je sám nizozemsko-marockého původu. "To, co zažíváme ve společnosti, zažívají Maročané i ve fotbale."

Belgický skaut, který pracoval pro mládežnické týmy, potvrzuje i další, méně nápadný předsudek. "Hráči marockého původu jsou často vyřazováni proto, že jsou menší, hubenější, techničtější, fyzicky méně výrazní než trenéři požadují," popisuje. A výsledek? "Mnoho hráčů si myslí, že pro tento typ existuje fotbalová xenofobie, a jakmile se jim otevře jiná možnost, tedy reprezentovat jinou zemi, volí tuto cestu," zamýšlí se.

Tuto možnost Marocká královská fotbalová federace (FRMF) budovala roky velmi systematicky. Od nástupu Fouziho Lekjaa do čela v roce 2014 federace zásadně změnila přístup k náboru hráčů z diaspory, vybudovala hustou síť agentů v Evropě, kteří oslovují talenty co nejdříve a setkávají se nejen s hráči, ale i s jejich rodinami. "Hráči jsou oslovováni velmi brzy, abychom je přetáhli na marockou stranu," vysvětlil mladý belgický trenér, který pro Maroko skautoval téměř deset let. "Nikdy nic nenutíme. Je to upřímná diskuse s hráčem a jeho rodinou."

Rodina totiž hraje klíčovou roli, bývalý nizozemský trenér Pim Verbeek to přiznal. "Rodina má při rozhodování hráče velký význam. A to nejen v Nizozemsku. Hlas rodinných příslušníků v Maroku je stejně důležitý," říká.

Amrabat to sám ilustroval, když mluvil o svém vztahu k zemi svých rodičů. "Kdykoli tam jedu, nedokážu popsat, co cítím. Je to můj domov. Nizozemsko je také můj domov, ale Maroko je výjimečné." Tento pocit je velmi rozšířený, dvě třetiny Evropanů marockého původu ve věku 18 až 35 let jezdí každý rok do Maroka za rodinou a kořeny.

FRMF také dokázala využít rostoucí atraktivity samotné reprezentace. Po slabších letech na konci devadesátých let království masivně investovalo do fotbalové infrastruktury, včetně Akademie Mohammeda VI. v Salé, a postupně svěřovalo vedení týmů marockým trenérům nebo odborníkům z diaspory, jako je současný trenér Mohamed Ouahbi, narozený v Belgii.

Tato náborová strategie však vyvolává i napětí. Pravidla FIFA o způsobilosti nutí jednat rychle, hráč může změnit reprezentaci, pokud před 21. rokem neodehrál více než tři oficiální zápasy za seniorský výběr. Někdy tak vzniká skutečný boj, kdy se u hráče a jeho rodiny střídají agenti a trenéři z obou stran.

Frustrace se někdy projevila i veřejně na nizozemské straně. Když Mohamed Ihattaren v roce 2019 zvažoval, za koho bude hrát, bývalý reprezentant Ruud Gullit navrhoval, že by nizozemská federace měla zvážit, zda má dál vychovávat hráče pro někoho jiného. Po rozhodnutí Ziyecha pro Maroko tehdejší asistent nizozemské reprezentace Marco van Basten toto rozhodnutí veřejně kritizoval, ale později svůj postoj zmírnil.

Otázka zůstává i nadále citlivá. Letos v březnu vyvolal bývalý reprezentant Rafael van der Vaart rozruch, když prohlásil, že hráči marockého původu, kteří si vyberou Maroko, nejsou dost dobří pro Oranje, s výjimkou Ziyecha.

Tato slova ukazují hlubší napětí v nizozemské společnosti, kterou už několik let rozdělují debaty o migraci a národní identitě. Strana krajní pravice Geerta Wilderse, která označila marocké migranty za "lůzu" a slíbila zákaz muslimské migrace, vyhrála v roce 2023 parlamentní volby v Nizozemsku. V tomto kontextu nikdy nebyla volba reprezentačního dresu samozřejmá.

Shoda okolností je pozoruhodná, jediné dosavadní střetnutí těchto dvou reprezentací na mistrovství světa se odehrálo 29. června 1994 ve skupinové fázi turnaje v USA, přesně 32 let před tímto osmifinále v Monterrey, opět na severoamerické půdě. Tehdy byl Koeman, dnešní trenér Oranje, kapitánem týmu.

Vítěz se ve čtvrtfinále utká s Kanadou. Než se však začne myslet na další fázi, bude třeba projít touto výjimečnou nocí, kdy se z přátel stanou soupeři, osobní příběhy se protnou s dějinami a kdy se dvě země spojené desetiletími společné migrace postaví proti sobě o jediné místo mezi 16 nejlepšími.