Premier League Anglie - Premier League

Di Caniova škola dělání zázraků pokračuje ve vyučování. Po památné výhře v Tyne-Wear Derby přichází další mimořádně cenný skalp, a opět s čistým kontem jako bonusem, tentokrát to odnáší Everton. Překvapivě marný Everton, chtělo by se jedním dechem dodat.

Když Paolo Di Canio zavítal na Stadium of Light, odmítl titul "manažera" ve prospěch role "hlavního kouče", jakou známe například z hokeje. A nešlo o nějaký symbolický tah - jeho vliv na herní projev mužstva je totiž okamžitě znát, což nemůže být ničím jiným než výsledkem důsledné Italovy práce na tréninkových hřištích. Black Cats pod Di Caniem rázem presují výše, lépe se pohybují, dávají balon rychleji od nohy. A jakmile něco neudělají správně - jako když ve 32. minutě ojediněle nechali proběhnout a vystřelit Mirallase -, v cukuletu jim je energicky vysvětleno, že takhle tedy ne.

Pod Di Caniem zároveň oživl takový Sebastian Larsson, kdysi obávaný exekutor standardních situací, kterého bystrý fanoušek na podzim nepoznával. Dnes jenom během úvodní části švédský záložník jednou svým projektil lízal brankovou konstrukci, podruhé těsně minul a napotřetí i donutil Howarda k poměrně složitému zákroku.

Tyhle situace - spolu se solidní příležitostí Grahama - se posléze staly dobrým základem pro otevření skóre. O to se postaral Stephane Sessegnon v podobném stylu, jako když skóroval v derby s Newcastlem; dostal mraky volného prostoru, a tak nakopl motorku, aby ještě z nějakých 25 metrů překonal Howarda.

David Moyes o přestávce, která přišla hned záhy, zareagoval stažením středopolaře Gibsona na úkor hroťáka Jelaviće; přesto to byl nadále Sunderland, kdo byl spíše hoden obdivu publika. Roseova rána si zaflirtovala s levou tyčkou Howardovy klece a trojlístek McClean-Larsson-N’Diaye pro změnu zaujal pohlednou spoluprací. Everton byl nejblíže korekci skóre, jakmile se Rose ve vlastní šestnáctce střetl s Jelavićem a málem přinutil Dowda k odpískání pozdní penalty.