Premier League Anglie - Premier League

Úplně jiný Sunderland, než na jaký jsme byli letos zvyklí. S jiskrou, plný kuráže - derby se pro Mackems skutečně ukázalo být tím správným odrazovým můstkem za záchranou. První výhra na St. James Parku po více než 12 letech, hnedka takhle evidentní, s čistým štítem. Inu, sledujte, jak si Black Cats povedou dále...

Očekávané Tyne-Wear Derby nejprve přineslo desetiminutovku, během níž se Sunderland docela dobře třásl, aby neinkasoval; pak ale rychle přešlo v obvyklou řežbu, jíž se stal hlavním aktérem nejdříve Steven Taylor a posléze Gouffran, když - věřme, že omylem - prošlápl kotník atakujícímu soupeři. Howard Webb nechával derby celkem volný průběh, což se zprvu neukazovalo být úplně šťastným rozhodnutím.

Co ho ale nejspíš do jisté míry zachránilo, byla individuální akce Sessegnona z 27. minuty. Tehdy Beninec ustál souboj s Jonásem a z hranice šestnáctky zamířil k tyči, aby protivníkovi uložil nutnost hrát v příštích minutách především fotbal. To se projevilo hned na další akci, jakmile delší nákop propadl až za obranu pro Papisse Cissého, jenž si vylámal zuby na včas vyběhnuvším Mignoletovi. A belgický brankář proti stejnému fotbalistovi uspěl i po chvíli, když tentokrát Cissé přebíral pas po horizontální, nikoliv vertikální dráze.

Nováček Tyne-Wear Derby, manažer Sunderlandu Paolo Di Canio, mezitím dělal čest jménu tohoto tradičně vyhroceného souboje a neustále něco pořvával v těsné blízkosti postranní čáry. Tohohle tónu se posléze opět začali chytat také aktéři na hrací ploše, za něž brzy promluvil Rose ukázkovými saněmi pouze za cenu žlutého kartonku.

Fotbal se ale tentokrát kompletně hrát nepřestal. Do přestávky ještě Cuéllar po rohu klidně mohl zvýšit, jeho hlavička z takřka ideální pozice ovšem mířila vesměs přímo na Krula. A činil se i Mignolet, který pak kočičím skokem vymazal hlavičkovaný projektil Gouffrana, aby vzápětí dostal v nerovném souboji pořádně naloženo od Stevena Taylora (ten konečně dostal napomenutí).

Druhý poločas byl od počátku větší bramboračkou v porovnání s tím prvním, vždyť úvodní projektil, který za něco stál, vyprodukoval až po hodině hry Cissé (a chvíli poté skóroval z neexistujícího, nicméně odmávaného ofsajdu). Do té doby zaujalo akorát nikým nezaviněné zranění Tima Krula. Newcastleská jednička nešťastně dopadla na svou levou ruku a možná si obnovila zranění lokte ze září loňského roku.

Jestliže pro jednoho obvyklého hrdinu se plakalo, tomu druhému se posléze vestoje tleskalo. První start od měsíce prosince si totiž v 63. minutě přišel odbýt Hatem Ben Arfa. A právě šikovný křídelník se v 71. minutě ocitl v zajímavé příležitosti, jakkoliv pro svou osobu poněkud atypické. Po Debuchyho výzvě byl totiž nucen hlavičkovat, takže nebylo překvapením, že o něco minul.

Zklamání to však přesto bylo, a tím spíš v kombinaci s nadcházejícími událostmi. Chvíli poté totiž Johnson napodobil Sessegnona z prvního poločasu a bezstarostně se proběhl za parádní koncovkou tentokrát ke vzdálenější tyči. Vítězství nad Newcastlem tedy stvrdil jeho klukovský fanda.

A definitivně zapečetil David Vaughan, jehož levačka je na Ostrovech proslulá - a přece dnes překonala očekávání. Exblackpoolský záložník napřáhl z nepřirozeného úhlu a křížem nemohl trefit lépe, krásně svou ránu zasadil k levé tyčce Elliotovy svatyně. Di Canio potom slavil jako divý. V tomhle ohledu se od Martina O’Neilla nic nezměnilo; ovšem jen v tomhle, chtělo by se rychle dodat.