Premier League Anglie - Premier League

Měření schopností dvou pánů, kteří se svého času jako aktivní hráči tak akorát minuli v Celtiku, dopadlo nadmíru jasně ve prospěch Paula Lamberta. Jeho Aston Villa především díky dalšímu famóznímu představení Bentekeho Sunderland zválcovala bez větších pochyb a Paolo Di Canio takto po dvou báječných výhrách hodně rychle procitnul ze snu...

Lépe, ne tak nervózně odstartovali hosté ze severovýchodu Anglie, kteří se také poměrně brzy mohli ujmout vedení. Guzan totiž nedobře vyhodnotil situaci ze sedmé minuty, proti Johnsonovi v nulovém úhlu už pak ale stáli hned dva fotbalisté ve vínovém - žádná zásadní újma tedy zatím na pořadu dne nebyla.

Manažer Villans Paul Lambert dnes opomenul vlastně všechny konstruktivní záložníky (N’Zogbia, Bannan, Ireland), které má k dispozici, a jediného schopného rozehrávače (Westwooda) ze středové trojky nechal hrát vůbec nejníže. Což papírově doopravdy neměl být tah vedoucí k takovému koncertu.

Veškerá ofenzivní snaha takto závisela na tradičním útočném trojzubci, jehož podstatná část Benteke-Agbonlahor se navíc k životu poprvé nadechla až ve 26. minutě. Hned to ale stálo za to. Benteke vrátil kolegovi narážečku akorát na osu hřiště, přímo před Mignoleta, a Agbonlahorovi stačilo píchnout do balonu jenom o chlup lépe - aby nakonec o pár milimetrů neminul pravou tyč.

První šťastlivec z domácího výběru tak nakonec musel být zcela netradiční, rovnou premiérový. K ojedinělé ráně se po odrazu Westwoodovy střely odhodlal kapitán Ron Vlaar a projektil se mu vskutku vyvedl - stal se gólovým, i za přispění spícího Mignoleta.

Sunderland nicméně okamžitě odpověděl, a to snad s ještě větší parádou. Na nebojácný výlet se vydal Rose, po cestě si narazil se dvěma spoluhráči a pak famózně zacílil ke vzdálenější tyči, aby se stal dalším debutujícím střelcem u svého současného zaměstnavatele. Výborná individuální a kolektivní akce zároveň.

Villa Park byl dnes obecně nakloněn krásným fotbalovým akcím, a proto - i když se jich nenarodilo úplně mnoho - pořád bylo co sledovat. Rovněž třetí gólová situace byla koneckonců učiněnou lahůdkou. Lowton napravo využil oceánu volného prostoru k rozjetí protiútoku, pak si všiml stejné Weimannovy výhody na straně levé, takže rakouskému forvardovi lehce přehodil míč do běhu a Mignolet byl už podruhé v rozpacích - Weimann zachoval chladnou hlavu, 2:1.

To bylo z prvního poločasu zhruba všechno, po přestávce se ale pokračovalo v podobném stylu; třebaže v pořadí čtvrtá branka už z výstavních nebyla. Mignolet se v 55. minutě vybičoval k solidní reakci na zásadně tečovanou Agbonlahorovu ránu, s Bentekeho snadnou dorážkou už ale nemohl nadělat zhola nic. O ofsajdu přitom nemohla být řeč; je tedy otázkou, proč obávaného Belgičana neměl na starosti ani jeden ze stoperů.

A velmi podobná diskuze se vlastně dala vést i za chvíli. Tentokrát Cuéllar jaksi dopředu vzdal vzdušný souboj s dominantním Bentekem, a ten tedy těsně před završením hodiny hry poslal Villu svou hlavičkou z rohu již do třígólového trháku.

O charakteru výsledku se tím pádem zdálo být rozhodnuto a definitivu mu nasadil v 70. minutě Sessegnon. Ten byl v souboji se Syllou příliš pozdě, zadupl soupeři chodidlo a okamžitě uviděl červenou kartu. Pak už akorát scházelo, aby Benteke díky šťastnému odrazu dostal možnost završit hattrick, čili konkrétně z nevýhodného úhlu prostřelit špatně postaveného Mignoleta (což se stalo hned tři minuty poté), a bylo vskutku hotovo.

V 88. minutě ještě Vaughanovu zoufalou zpětnou přihrávku v rychlosti přebral Agbonlahor, vyhnul se Mignoletovi a přidal šestý gól - to už byla jenom taková třešnička, která akorát dále zhoršila brankářův průměr obdržených branek na zápas.