Koubkovy domácí úkoly: Reprezentace potřebuje herní klid, jen standardky v zámoří stačit nebudou

Postupové oslavy jsou u konce. Čeští hrdinové už jsou zase zpátky ve svých klubech a začínají jim jiné povinnosti. Zůstaňme však ještě chvíli u národního týmu a pojďme si udělat revizi výběru Miroslava Koubka, který za pár měsíců nabere směr zámoří, kde se po 20 letech představí na světovém šampionátu.

Zatím největší neznámá. Trenér Koubek měl jediný sraz a dva klíčové zápasy, ve kterých na experimenty a sehrávání nebyl úplně prostor. I tak to zkušený kouč minimálně proti Irsku zkusil a poznal, že tudy cesta nepovede. 

Proti Dánům už Češi nastoupili v poměrně konvenčním rozestavení, ale na druhou stranu čelili enormní síle soupeře na balonu. Na Letné se nechal český tým zatlačit do hlubšího postavení, což se trenérovi po utkání vůbec nelíbilo.

I tak jsou zde patrné různé signifikantní prvky v české hře.

Národní tým byl v kvalifikaci třetím nejrychleji mířícím týmem k brance v celé Evropě. V průměru postupoval do útoku rychlostí 2 m/s, což symbolizuje snahu hrát účelně a využívat brejky místo postupného útoku. Navíc to český tým uměl podpořit počtem centrů z otevřené hry (235) - nikdo neměl více.

Problém Čechům nedělá ani napadání. V metrice PPDA (počet přihrávek před defenzivním zákrokem soupeře) patřili rovněž k nejlepším v Evropě. V počtu presinkových sekvencí jsou Češi třetí za Itálií a Walesem.

V obou zápasech navíc národní tým vstřelil góly pouze ze standardek (v kvalifikaci 50 % všech branek), což na turnaji nemusí být vůbec na škodu - naopak - zbraň ze speciálních situací bude rozhodně pozitivem. Přesto by měl tým víc pilovat tvorbu šancí ze hry.

V každé řadě najdeme hráče, kteří mají víceméně místo v seznamu cestujících téměř jisté. Pokud se nezraní, jména jako Patrik Schick, Ladislav Krejčí, Tomáš Souček, Pavel Šulc, Lukáš Provod, Vladimír Coufal či Matěj Kovář v nominaci budou.

Čekat se určitě bude na zdravotní stav a vytížení trojice Adam Hložek, Jindřich Staněk či David Douděra, což jsou jména, která by Koubek pro baráž za normálních okolností nejspíš měl na seznamu.

Mnohem zajímavější ale bude během zbytku jara sledovat, jak si o nominaci řeknou hráči, kteří byli na hraně, nebo se trenéři rozhodli baráž odehrát bez nich. Jedná se například o Václava Černého či Tomáše Čvančaru. Koubek může také uvažovat o Matěji Vydrovi, který mu odváděl dobré služby v Plzni a trenér z něj udělal kapitána.

Kde trenéra tlačí bota, jsou kraje. Vpravo citelně schází alternace za Coufala. Vlevo zase chybí hráči se stabilní formou a pravděpodobně se bude vybírat z trojice David Jurásek, Matěj Ryneš a Jaroslav Zelený.

O místo se porvou také hráči jako Václav Jemelka, Adam Karabec, Tomáš Ladra, Pavel Bucha, Denis Višinský, Ondřej Lingr či Vasil Kušej.

A překvapení? Moc se jich nenabízí. Z reprezentace do 21 let by se dalo uvažovat o Matyáši Vojtovi, Lukáši Ambrosovi či Yannicku Eduardovi, který stále nemá žádný start za seniorský výběr a existuje riziko, že by mohl začít reprezentovat Nizozemsko či Angolu. Matěje Šína pak brzdí malé herní vytížení v A-týmu Alkmaaru.

Hráči ve dvou barážových zápasech prokázali velkou odolnost, týmovost a obětavost. Byly to věci, které tým v minulosti nemíval. Minimálně v minulém roce působilo mužstvo rozháraně, bez jasné identity a odhodlání.

Jenže s příchodem Koubka právě tyto faktory poslaly Česko na mundial. Bude to však na světové akci stačit? Sám Koubek několikrát zdůrazňoval, že si přeje, aby tým byl více herní, prokázal větší klid s míčem u nohou a pokusil se více hrát fotbal.

Ačkoliv jeho taktika v závěru působení v Plzni už rovněž nesla známky opotřebení a nebyla to zrovna hezká podívaná, v minulosti s Viktorií ukázal, že bavit diváky umí a dokáže to skloubit s úspěchy.

Jenže k tomu bude potřeba zapojit i správnou typologii hráčů. Souček i Provod jsou vhodné typy pro mnohem přímočarejší a soubojový způsob fotbalu. 

Pokud chce Koubek víc držet míč a zvýšit počet přihrávek, neobejde se to beze změn. Potřebuje nutně záložníka, kterému stopeři předají míč a ten dokáže rozvinout další kombinaci. Češi si totiž v kvalifikaci v průměru na akci vyměnili jen 3,2 přihrávky. Z evropských účastníků mundialu jsou na tom s Bosnou (3,2) nejhůře. Nejlepší Angličané měli 6,3.

Návrat Vladimíra Daridy je jedním z prvních signálů. Baráž však ukázala, že změnit herní tvář nebude tak snadné, jak by se mohlo zdát. Zápas s Iry, kdy byl Darida ve středu pole naprosto odříznutý, toho byl důkazem.

Otázkou navíc zůstává, zda to Češi v krátkém čase před MS stihnou a nebude to spíš kontraproduktivní.

Za posledních 10 let sehrála reprezentace s národy mimo Evropu celkem osm přípravných zápasů s bilancí 3-1-4 a skóre 9:13. I proto hodlají Češi před letošním MS více otestovat síly s mimoevropskými zeměmi. Ve hře mají být přípravné zápasy s Chile a Guatemalou.

Ve skupině totiž mají hned tři odlišné soupeře, proti kterým několik let nemají žádný vzorek. Mexiko zastupuje Střední Ameriku, se kterou nemají Češi takové zkušenosti. V nedávné minulosti se ale utkali s Brazílií či Uruguayí z Jižní Ameriky a oba zápasy prohráli.

Z asijské části dokázali v posledních letech porazit Katar (1:0) či Čínu (4:1). Ale také padli s Jižní Koreou (1:2), Austrálií (0:4) a remizovali se Saúdskou Arábií (1:1).

Co se týká černého kontinentu, zde je měření sil na minimu. Za posledních deset let Česko vyzvalo jen Nigérii, kterou v létě 2018 porazilo 1:0. Jako odstrašující příklad je zkušenost z roku 2006, kdy Češi nedokázali čelit hernímu stylu Ghany a přišla nečekaná porážka 0:2.

Když měl globálně uznávaný server The Athletic popsat český tým, vyřešil to poněkud nekompromisně. Tým zařadil v hodnocení až na 39. místo a nasadil mu nálepku nejslabšího člena skupiny A. "Patrik Schick zůstává nejnebezpečnějším hráčem Čechů, ale jinak není o čem psát," zněl tvrdý verdikt.

Na první pohled je složité reprezentaci predikovat povedený šampionát. Starší výběr momentálně z evropských účastníků mají pouze Skotové, Chorvati a Rakušané. Co se týká odhadované tržní hodnoty hráčů, hůře na tom je z Evropy jen Bosna a Hercegovina.

Není třeba si cokoliv namlouvat, Česko pojede na MS jako jeden z evropských outsiderů. Pryč je doba, kdy soupiska čítala jména jako Pavel Nedvěd, Tomáš Rosický, Milan Baroš či Jan Koller, která znal celý svět.

Současný výběr je složený z pracantů nebo hráčů, kteří jsou tak trochu pod radarem. Je to však výchozí pozice, která může Koubkově týmu sedět jako ulitá. Server Football Meets Data zveřejnil projekci, ve které Česko skončí ve skupině na třetím místě, ale i tak si zařídí postup a v osmifinále vyzve Belgii.

Pokud by se tak skutečně stalo, jednalo by se o velký úspěch.