Legendární Bělehrad nebo semifinále ME 1996: Česko nikdy neprohrálo na penalty

Když jde do tuhého, čeští fanoušci se mohou spolehnout na pevné nervy střelců a skvělé zákroky gólmanů. A je jedno, jestli to jsou hokejisté při nájezdech, nebo fotbalisté při penaltách. Zkrátka v těchto vypjatých chvílích nemají zdejší národní týmy konkurenci. Ten fotbalový absolvoval v historii pět rozstřelů o všechno v soutěžních zápasech - a pokaždé vyhrál!

S pěti zvládnutými rozstřely se Česko (se započtením historie československé fotbalové reprezentace) dělí o druhé místo v Evropě se Španělskem. Lépe je na tom pouze Německo, které dosud zvládlo šest rozstřelů. Češi mají ovšem jako jediný národ, který se účastnil pěti a více rozstřelů, stoprocentní bilanci výher. A tuzemské střelce zdobí také preciznost exekucí - na evropském kontinentu drží suverénně nejvyšší úspěšnost proměňování (93,3 %). Jaké byly naše slavné rozstřely?

Československo - Německá spolková republika 2:2, 5:3 na pen.

Legendární zápas oslaví v červnu 50 let. Z historického pohledu šlo navíc o absolutní průlom, protože Bělehrad byl vůbec prvním penaltovým rozstřelem v dějinách velkých závěrečných turnajů (na MS byl penaltový rozstřel zaveden v roce 1970, došlo na něj až v roce 1982). Provedením svých pokusů inspirovali Čechoslováci (konkrétně Antonín Panenka) střelce po celém světě.

Když někdo při penaltě míč jen lehce podebere a obloučkem jej pošle doprostřed branky, je jasné, koho napodobuje. Zatímco svěřenci Václava Ježka tehdy proměnili všech pět pokusů, Uli Hoeness ve čtvrté sérii napálil míč nad branku.

A Panenka pak drzým způsobem rozhodl. Tým se přitom na možné penaltové vyústění připravoval dlouhodobě. Na jarním soustředění v Tatrách vystavil kouč Ježek hráče i speciálnímu zátěžovému testu. Za branku shromáždil zhruba stovku lidí a požádal je, aby ze všech sil pískali a na hráče křičeli: "Nedáš!" Vyplatilo se...

Československo - Itálie 1:1, 9:8 na pen.

Nejdelší rozstřel ze všech. Reprezentace se při obhajobě evropského zlata o čtyři roky později musela spokojit s bojem o bronz, a i tuhle medaili si vykopala z penaltového puntíku. V Neapoli tehdy čelila domácí Itálii a zaplněným ochozům. Prvních pět střelců bylo stejných, šli i ve stejném pořadí jako v Bělehradě.

A také tentokrát Masný, Nehoda, Ondruš, Jurkemik a Panenka nezklamali. Rozhodovalo se až v deváté sérii, v níž domácí Collovati ztroskotal na gólmanu Jaroslavu Netoličkovi, který míč chytil až na brankové čáře. "My jsme to z lavičky neviděli a měli jsme hrůzu z toho, že když se hraje v Itálii, rozhodčí domácím uznají gól," vzpomínal po letech pro Radiožurnál Ladislav Vízek. Poražení se dva roky nato stali mistry světa.

Česko - Francie 0:0, 6:5 na pen.

Pokutové kopy stojí i za největším úspěchem samostatné reprezentace. Na mistrovství Evropy v Anglii prošla přes favorizovanou Francii, ani tehdy se nemýlil jediný střelec v českém dresu. "Často se zmiňuje, že jsme na penalty specialisté. Všechny generace hráčů to vnímají a prostě si na ně dlouhodobě věří. V rozstřelu se projevuje naše dobrá technika a potřebné mentální nastavení," přemítal autor tehdejšího rozhodujícího pokusu Miroslav Kadlec.

V šesté sérii šel k puntíku na Old Trafford poté, co před ním soupeř nedal. Suverénně proměnil a poslal Čechy do finále. Národní tým měl do letošního roku v rozstřelech nejen stoprocentní vítěznou bilanci, nýbrž byl bezchybný i v jednotlivých pokusech.

Národní tým měl do letošního roku v rozstřelech nejen stoprocentní vítěznou bilanci, nýbrž byl bezchybný i v jednotlivých pokusech.

Česko - Irsko 2:2, 4:3 na pen.

Česko - Dánsko, 3:1 na pen.

O čistý štít přišel až letos vinou Mojmíra Chytila v duelu s Iry. Ve 23. penaltě v pořadí, kterou v rámci všech soubojů vyslal. Zároveň národní tým poprvé podstoupil drama s pokutovými kopy doma. A za pět dní nato znovu. "Penalty jsme trénovali celý týden. Na tréninku mi to padalo. Věděl jsem, že i kdybych nedal, byli bychom pořád ve vedení," vykládal autor rozhodující trefy Michal Sadílek.

Výhra nad Dánskem byla nesmírně cenná i z pohledu statistik. Seveřané ve druhém poločase Čechy neskutečně zatlačili - drželi míč 77 % času a vyměnili si 997 přihrávek, což je třetí nejvyšší číslo v historii zaznamenaných kvalifikací o MS. Ale v klíčovém okamžiku znovu zaúřadoval český fotbalový gen.

Jedním z hrdinů baráže se stal brankář Matěj Kovář. Během dvou zápasů chytil hned tři penalty, čímž se po Netoličkovi a Petru Koubovi stal třetím úspěšným českým gólmanem v rozstřelu. Naopak oba barážoví soupeři nezvládli ani jednou čtvrtou sérii, ve středu na Letné v ní selhal Dán Mathias Jensen. Stejným způsobem jako Hoeness půlstoletí před ním.

Kovář se také třemi lapenými penaltami bleskově zařadil mezi evropskou elitu - lepší už jsou jen velikáni jako Iker Casillas (5) či Danijel Subašič a Harald Schumacher (oba 4). I díky němu tak Češi mohli po 20 letech slavit postup na světový šampionát.