Jak odemknout Šulce v reprezentaci? V týmu čahounů hrát i po zemi a vybízet k pohybu

Má za sebou náramnou sezonu v Lyonu, kde nastřílel 14 branek a přidal sedm asistencí. Jenže v posledním testu před startem šampionátu proti Guatemale si Pavel Šulc (24) moc fotbal nezahrál. Připsal si sice asistenci u branky Patrika Schicka (30), když šikovně zrychlil brejkovou akci Čechů, jinak se ale plavovlasý záložník vytrácel. Tým jej vůbec nedokázal dostat do hry, do kombinace, natož k ohrožení branky.

Byl to jeden z jasně viditelných jevů v posledním utkání české reprezentace před ostrým vstupem do světového šampionátu - Pavel Šulc se proti submisivní Guatemale (3:1) nedostával k akcím, které jsou pro něj typické. Nebyl takřka vůbec nebezpečný.

"Je to alarmující pro trenéry, protože se opravdu nedostal do hry. Možná se i Adam Hložek rve o základní sestavu, který má obrovskou chuť. To je na něm vidět," pronesl Karel Poborský ve studiu ČT Sport, když hodnotil výkon národního týmu.

Přitom Šulc by měl mít pro Česko jednu ze stěžejních rolí, jelikož po přestupu do Lyonu vyrostl v hráče, jemuž se rapidně zvedla hodnota na přestupovém trhu.

V Ligue 1 patřil mezi nejproduktivnější ofenzivní hráče týmu a svým vlivem na gólové sekvence se zařadil hned za Corentina Tolissa. Do utkání v reprezentačním dresu si však Šulc svou fazonu přenáší jen částečně. Generálka proti Guatemale byla tomu důkazem. Česká hvězda se sice podílela na gólu Patrika Schicka, když dobře rozběhla brejkovou akci, jinak se ale do hry dostávala jen minimálně.

Český tým svou hrou nedokázal využít Šulcovy silné vlastnosti, tedy hru mezi řadami. Nenacházel ho v kombinaci po zemi a místo toho často volil přímočařejší řešení přihrávek do křídelních prostor či vysokých balonů už od stoperů.

Podle dat Opty, která porovnává Šulcovy výkony ve Francii a v reprezentaci, jsou vidět jasné rozdíly. V dresu Lyonu těží z toho, že se tým umí dostat do nebezpečných situací, navíc v rychlosti a český fotbalista má kvalitu na finální řešení.

Lyon je podle dat orientovanější na postupný přechod a hru mezi řady, byť v reálně svižném tempu. Není to sice pomalý poziční fotbal, ale mnohem techničtější, než jaký hraje český výběr.

Do březnové baráže se Šulc podílel na 13 sekvencích Lyonu zakončených vstřeleným gólem, což představovalo 40,6 % všech branek týmu ze hry. Jediným hráčem Lyonu s vyšším číslem byl již zmíněný Tolisso.

Zároveň Šulc patřil mezi širší ligovou špičku v počtu střel na 90 minut (2,7) a měl dokonce nejpozitivnější rozdíl mezi góly a očekávanými góly v celé soutěži (+3,7). Dalo by se tak říct, že když se dostane do správných situací, je mimořádně efektivní.

Kde tedy vězí problém pro Česko? Zjednodušeně řečeno jej krajané v kombinaci často obchází. Šulc sice v kvalifikaci nastoupil do pěti ze šesti zápasů a odehrál 75,9 % celkové minutáže, ale do březnové baráže s Irskem a Dánskem nebyl ani u jediné gólové sekvence ze hry. To je při jeho klubové produktivitě až zarážející kontrast. I branku proti Dánsku vstřelil po standardní situaci, kdy trefil odražený míč přímo do branky.

Je evidentní, že Česko a Lyon hrají odlišným stylem. Vše se odvíjí od toho, jaký hráčský materiál mají trenéři k dispozici. A Šulce tak potkává podobný osud jako v minulosti Schicka, který exceloval v Leverkusenu, ale v reprezentaci do drhlo.

Národní tým patřil v kvalifikaci k nejpřímočařejším týmům Evropy. Směrem k soupeřově brance postupoval velmi rychle, ale velká část této přímosti byla postavená na dlouhých míčích a přihrávkách do krajů, nikoliv na souvislé a rychlé kombinace po zemi. Češi navíc v kvalifikaci vyprodukovali 235 centrů z otevřené hry, nejvíc ze všech evropských účastníků šampionátu.

To samozřejmě souvisí i s typologií kádru. V sestavě, která se očekává, že zahájí mundial, je více než polovina hráčů měřících 190 a více centimetrů. Logicky se tak trenérům nabízí, aby vysoké balony zkoušeli. Ostatně standardky byly největší českou zbraní v kvalifikaci i v baráži.

Jenže to je způsob hry, který Šulcovi nesedí tak přirozeně jako hra po zemi mezi liniemi, na co je zvyklý v Lyonu. Proti Guatemale se navíc ukázal ještě jeden důležitý detail. Český tým měl vysoké držení míče a musel sám hojně tvořit, Ovšem to je jedna z Achillových pat týmu v dlouhodobém horizontu.

Češi mají problém s rolí mužstva, které musí souvisle kombinovat, rozebírat zatažený blok a hledat řešení přes střed hřiště. Proti Guatemale obsadili střed pole Michal Sadílek a Tomáš Souček, přičemž ani jeden z nich není hráčem, který by vzal míč, udělal překvapivý pohyb, pokusil se o riskantní průnikovku či zvládl souboj jeden na jednoho. Češi byli odkázáni na hru po stranách a centry.

I proto vypadaly výkony Šulce v národním týmu lépe, když tým nedržel tolik míč a měl prostor pro brejkové situace. Pro hru Šulce je toto zcela zásadní, jelikož mu vyhovuje, když může útočit do pohybu, do otevřenějšího prostoru a ve vyšším tempu.

To ale neznamená, že by neuměl hrát do organizovaného útoku. V Lyonu se naopak ukazuje, že v dobře strukturovaném týmu může být velmi produktivní i proti hlubším blokům. Rozdíl je v tom, že francouzský celek zvládá balon dopravovat po zemi mezi řady a nachází Šulce v prostorech, kde může využít svůj střelecký instinkt.

Český tým naproti tomu často volí rychlé, ale méně sofistikované řešení: dlouhý míč do strany, centr do vápna, souboj o druhý balon. To je sice funkční, ale ne vždy to odpovídá hlavním přednostem hráče, jako je právě Šulc.

Jakmile jej tedy český způsob hry nechtěně vyřadí ze hry, zbývá už jen jeho pohyb, který je mimořádný. V Ligue 1 měl Šulc v průměru 12,4 náběhů za obranu na 90 minut, což bylo páté nejvyšší číslo soutěže, i v reprezentaci byl v tomto ohledu velmi aktivní - průměr 11,3 náběhů na 90 minut hry ho řadil mezi nejaktivnější hráče kvalifikace.

Problém tedy není v tom, že by se v národním týmu málo hýbal nebo nebyl aktivní. Problém je, že česká hra na jeho pohyb často nenavazuje. Náběh proběhne, ale míč nepřijde. Otevře se prostor mezi řadami, ale balon místo toho letí do kraje. Šulc se přichystá na kombinaci po zemi, jenže akce skončí dlouhým centrem do šestnáctky či do strany.

Stále však existuje naděje, že během turnaje bude vše jinak. Je totiž velký předpoklad, že Češi už nebudou hrát takhle dominantní zápas a bude se spíše bránit, čekat na protiútoky, ve kterých by Šulcova dynamika mohla být úderná podobně jako v Lyonu.

Do budoucna je to však jedno z klíčových témat k zamyšlení, jak národní tým (ne)umí využívat silné stránky svých největších hvězd. Šulc totiž rozhodně není prvním takovým příkladem.