Čtvrtfinále s Dány na Euru? Dodnes si myslím, že nebyli výrazně lepší, vzpomíná Kalas

Byl u toho, když dánský výběr před pěti lety ukončil českou pouť evropským šampionátem rozesetým po celém starém kontinentu. Tehdy v Baku musel obránce Tomáš Kalas (32) polykat porážku 1:2. "Byl to asi největší moment mé kariéry," vzpomíná stoper Schalke. V rozhovoru pro Livesport Zprávy rozebírá tehdejší a současný národní tým, jak vidí šance s postupem na MS i jak se daří německé tradiční značce v boji o návrat mezi elitu.

Čtvrtfinále s Dánskem byl možná vrchol vaší reprezentační kariéry. Jak dnes vzpomínáte na to utkání?

"Máte pravdu, že tehdy to byla taková tečka. Odehrál jsem v nároďáku asi ještě tři zápasy, ale tohle byl jeden z posledních velkých momentů. Celkově mám dobré vzpomínky na celý turnaj, na to, jak jsme se s tím tehdy porvali. Zpětně musím říct, že jsem byl hodně nervózní, protože to bylo moje první Euro v seniorské reprezentaci."

I přes všechny zkušenosti to na vás dolehlo?

"Jasně. To je normální. Jedete na takový turnaj a víte, jakou má váhu. O co se hraje. Máte tři zápasy, které rozhodují o tom, jestli to bude úspěch, nebo zklamání. Jedna chyba může rozhodnout o celém mužstvu. V klubu víte, že máte ještě spoustu dalších zápasů, ve kterých můžete chyby napravit."

Co vám tehdy pomohlo?

"Když dal Paťa (Patrik Schick, pozn. red) ten gól Skotům... Nevím proč, ale uklidnilo mě to a najednou to začalo být fajn. Celý turnaj jsem si užíval. Měli jsme výbornou partu. Spousta kluků jsme se znali už z dřívějška z mládežnických kategorií, takže to bylo o to hezčí. Nebyli jsme takoví fotbalisté jako naši soupeři, ale přesto jsme dokázali dojít až do čtvrtfinále."

Kde vaši cestu ukončili Dánové...

"Porazili nás, ale dodnes si myslím, že nebyli nijak výrazně lepší. Vedli 2:0 v poločase, my na to odpověděli krátce po změně stran, ale už nám poté docházel dech. Měli jsme nějaká zranění, Schicky musel střídat a už jsme nedokázali vyrovnat."

Od té doby je Dánsko brané za jeden z lepších evropských týmů. Mají trenéry i hráče v TOP ligách.

"Je evidentní, že jejich klukům se chodí do nejlepších lig jednodušeji než u nás. Spousta jich navíc chodí ve velmi mladém věku. Přiznám se, že tolik nevidím do výchovy českých fotbalistů, ale když se podíváme na to srovnání, tak Dánové musí něco dělat jinak."

Takhle zpětně se tehdejší čtvrtfinále musí považovat za velký úspěch. Navíc jste na cestě vyřadili i Nizozemce. 

"Asi se mnou nebudou všichni souhlasit, ale naše síla byla v tom, že jsme měli partu, znali jsme se a měli jsme trenéra, který nedělal velké změny. Hráli jsme pořád to samé. Moc se toho neměnilo. Všichni jsme to znali, věděli jsme, co můžeme jeden od druhého očekávat. A znovu říkám - myslím si, že dnes máme lepší fotbalisty, kteří hrají ve velmi dobrých klubech. Jsou šikovní. To v takovém měřítku za nás nebylo."

Chyběl vám hráč jako Pavel Šulc.

"Podívejte se na něj, v jaké formě hraje. U něj se už od zimy řeší, kam v létě přestoupí. Po jedné sezoně v Lyonu. A vůbec se nedivím. Každý hráč by měl podle mě v dnešním fotbale využít jakoukoliv šanci. Pokud máte možnost jít rychle nahoru, proč to nezkusit? Zda se tam udržíte, je pak už jen na vás."

Ale zpátky k vaší myšlence - tvrdíte, že dnes má reprezentace zajímavější hráče, ale její úspěchy nejsou takové jako před lety. Ani nálada kolem týmu není ideální. Kde je tedy problém?

"Tým se hodně změnil a dost kluků už neznám, takže k tomu se mi vyjadřuje poměrně složitě. Ale když jsem ještě jezdil na srazy, vnímal jsem to tak, že se na něj všichni těšíme. Chtěli jsme hrát za reprezentaci a chtěli jsme se s klukama zase vidět."

Tmelit partu, lidově řečeno?

"Asi nebude žádné překvapení, když řeknu, že to k tomu prostě patřilo. Samozřejmě 90 % z toho všeho muselo být povoleno a pak byla nějaká procenta, co už se nesmělo a bylo jen na nás, jak se budeme chovat. Vídali jsme se tam kluci, kteří spolu vyrůstali, dospívali, takže jsme chtěli spolu trávit čas, dát si pivo a uvolnit se."

To je s ohledem na dění v posledních dvou letech poněkud ožehavé téma, když vidíte hráče motat se před zápasem v Olomouci po ulici...

"To je samozřejmě špatně. Takhle extrémní situace jsem ani nemyslel. Už za nás to bylo dost omezené. Když jsem hrával za devatenáctku či jednadvacítku, chodilo se na srazech ven mnohem víc. Ale nesmíte u toho dělat cirkus a musíte mít nějaké výsledky. Když fotbal bude stát za nic a lidé vás uvidí opilé v klubu, no tak je naprosto jasné, že to nedopadne dobře. Troufám si však tvrdit, že dobrá parta, která byla i díky těmto akcím, stála za našimi výsledky."

Jak moc věříte tomu, že tento tým postoupí na mistrovství světa?

"Měl jsem obavy, jak to zvládneme s Irskem, protože hrají opravdu nepříjemný fotbal. Hodně bojovný a intenzivní. Když jsem viděl tu jejich euforii, jak porazili Maďarsko, tak jsem si říkal, že to s nimi bude ohromně těžké. Kluci to však zvládli a ukázali, že se nevzdají a také mají soudržnost v týmu."

Jak vidíte utkání s Dány?

"Měli bychom se prezentovat tím samým jako s Irskem, tedy bojovností a soudržností. Dánsko je mírný favorit proti nám. My však hrajeme doma a tím, jak se prezentuje Dánsko, budeme moct vyčkávat na svou šanci. Obecně nám sedí víc, když nemusíme tolik být na míči a tvořit."

Jít na to víc pragmaticky?

"Podívejte, já si myslím, že český národ se musel v posledních letech trochu odpoutat do toho, že už musíme hrát trochu jiný fotbal, než se hrával v minulosti. Hrajeme to odlišně, ale to neznamená, že nemůžeme být úspěšní. Transformace od Rosického, Nedvěda či Baroše stála spoustu nervů, nedalo se na to občas dívat, ale myslím, že se to ustálilo a že jsme pochopili, kudy máme jít. Na co máme hráče. Neříkám, že moje generace hrála nějaký super fotbal, ale dostal nás až do čtvrtfinále Eura."

Na které se třeba bude ještě dlouho vzpomínat...

"Doufám, že ne. Přeji si, aby kluci udělali mistrovství světa. Byla by to skvělá zpráva pro český fotbal. Neuvěřitelný úspěch. Potřebujeme být mezi nejlepšími a ukázat se světu. Navíc ta skupina s Mexikem, Jižní Koreou a Jihoafrickou republikou mi přijde, že by mohla být hratelná."

Opravdu?

"No jasně. Nebyla by to skupina, kde jsou dva silní favorité a my nemáme moc šanci něco uhrát. S každým z těch týmů můžeme něco uhrát. Myslím, že ti kluci mají ohromnou motivaci. Bylo to znát třeba na Schickym. Doufám, že to dotáhnou a budou mít na závěr kariéry krásný zážitek.”

Zní to, jako i vy byste sám sebe považoval za hráče, který už bude končit, přitom je vám pouze 32 let. V Schalke jste však mimo hru. Co vás trápí?

"Nehraji už od konce minulé sezony. Nejdříve mi vypovědělo službu koleno a do toho tříslo, kde jsem měl problém s přitahovačem a tříselnou kýlou."

Stihnete se vrátit v této sezoně?

"Těžko říct. Pokud ano, asi až na závěrečné zápasy. A bude hodně záležet na tom, jak na tom bude tým. Hrajeme o postup a dovedu si představit, že pokud nebudeme mít jistou Bundesligu, nikdo se tu nebude chtít pouštět do experimentů."

Co děláte, když jste téměř rok mimo hru?

"Začal jsem studovat univerzitu v Anglii a chodím do posilovny."

Co studujete?

"Věci kolem fitness. V budoucnu bych se tomu chtěl věnovat. Pracovat s lidmi a posouvat je."

Takže z vás jednou bude kouč?

"Doufejme. Spoustu věcí už znám, takže je to pro mě snadné, ale musím umět i odborné názvy a s tím se musím popasovat. Nicméně jednou bych chtěl působit v klubu, věnovat se třeba atletům nebo jako privátní kouč pracovat s lidmi, kteří jsou už na nějaké úrovni a chtějí se zlepšovat. Klasickým fitness trenérem ve fitku, který se věnuje všem, nechci být. Láká mě pracovat s lidmi, kteří jsou zvyklí tvrdě makat a chtějí překonávat svoje limity."

Nejlepší posila v historii 2. Bundesligy? Džeko táhne Schalke za návratem mezi elitu

Fotbalově jste na tom nyní jak?

"Vše se odvíjí od toho, co mi tělo dovolí. Snažím se být co nejvíce v tréninkovém centru, abych se stále cítil jako součást týmu, i když je to složité. Když nehrajete zápasy, nejste v ostrém tréninku s ostatními."

V sezoně, kdy se Schalke možná po pěti letech vrátí zpátky mezi elitu. Jak to zvládáte?

"Bylo by to skvělé, kdyby se to povedlo dotáhnout. Pokud se však postoupí, tak to pro mě paradoxně bude spíš hořké, protože jsem tomu nijak na hřišti nepomohl. Nejsem typ člověka, který by to hodil za hlavu a dělal jako by nic. Ale máme jedny z nejlepších fanoušků na světě, takže věřím, že oslavy by byly velké a všichni by si to užili na maximum."

Na druhou stranu jste byl v klubu i v minulých sezonách, kdy se nedařilo a pomáhal jste v bojích o záchranu ve druhé nejvyšší soutěži. To vám lidé nezapomenou, ne?

"To je jedna z mála věcí, která mě uklidňuje, že jsem tu byl i v těchto chvílích a pomohl jsem odvrátit tu pohromu. Kdyby se spadlo, tak by to byl takřka konec Schalke."

Co se změnilo, že je nyní klub na postup?

"Hrajeme účelový fotbal, který funguje. Když se na nás někdo přijde podívat, asi si neřekne, jak skvěle se na to dívá, je to hodně o bojovnosti, naběhaných kilometrech. Někteří hráči se průměrně dostanou přes 13 kilometrů za zápas. To je nechutné. Klubům tohle dělá potíže. Těžko se jim na nás hraje."

Můžete s tím být úspěšní i v Bundeslize?

"To je otázka. Říkám si, že týmy, které proti nám hrají, nemají takovou kvalitu, aby z toho dokázaly vyjet a poradily si fotbalově. Nicméně o patro výš je úroveň hráčů a týmů mnohem vyšší a tam už bychom mohli mít problémy."

Budete u toho?

"Uvidíme. Smlouvu mám do června 2027. Kdyby se postoupilo, bylo by lákavé objet všechny ty velké stadiony. Ale jsem skoro rok mimo hru. Je to pro mě složitá situace."