Boavista: Z výsluní až na dno, a to během pár okamžiků

Možná si říkáte, že vám v nejvyšší portugalské soutěži chybí jeden tým, který ji hrával dlouhá léta, a ne špatně. Jestli ano, rozhodně jím nemůže být žádný jiný klub než Boavista FC. Toto portské mužstvo se v současné době trápí ve druhé lize a nikdo neví, jak dlouhá bude cesta zpět na výsluní.

Boavista byla účastníkem první portugalské ligy od sedmdesátých let. Nejprve se skromně krčila ve spodní polovině tabulky, po několika letech se ale rozhodla šlapat na paty velké trojici - Benfice, Sportingu a městskému rivalu FC Porto. Velké úspěchy v ligovém pelotonu a účast i v evropských pohárech proslavily tento klub i za hranicemi Portugalska. Devadesátá léta přinášejí medaile z ligy i vítězství v národním poháru, což znamená možnost setkat se s týmy ze zbytku Evropy. Z této dekády zmíním snad čtvrtfinále Poháru UEFA v sezoně 1993/1994.

Velké věci předvádějí černobílí i na počátku nového století. Hned na jeho startu vyhrávají mistrovský titul, jediný ve své dosavadní historii, a za dva roky poté dosahují na semifinále Poháru UEFA. Na kopačkách portugalského klubu postupně ztroskotali borci z Maccabi Tel Aviv, Famagusty, Paris SG, Herthy a Málagy, aby bránu do finále na poslední chvíli zavřeli hráči z glasgowského Celtiku. Evropa se tak nedočkala městského finále v Poháru UEFA, FC Porto bojovalo se skotským rivalem.

Nejslavnějším období Boavisty je často spojováno se jménem Erwina Sáncheze, bolívijského reprezentanta. Dlouhou dobu v tomto klubu chytal také známý brankář Ricardo, své si v Boavistě odehráli i Nuno Gomés, Joăo Pinto či Raul Meireles, ze zahraničních borců například Jimmy Floyd Hasselbaink, Polák Przemysław Kaźmierczak nebo Slovák Tomáš Oravec.

Pro Euro 2004 byla provedena totální rekonstrukce stadionu Estádio do Bessa Século XXI za více než 45 milionů euro. A právě tyto výdaje jsou podle fanoušků v Portugalsku důvodem současných problémů. Klub se dostal do hluboké krize, jež sice hned neznamenala propad na dno ligové tabulky, ale tým se postupně oslaboval, až přišla rána nejtěžší.

I na samotné západní výspě Evropy totiž mají problémy s korupcí. A právě hnízdo úplatkářsvtí se našlo v Portu. FC Porto se nakonec vyhnulo vyřazení z Ligy mistrů, ale Boavista schytala velkou porážku. Sice v loňské ligové soutěži skončila desátá a vyhnula se záchanářským problémům, portugalské fotbalové úřady ale poslaly Boavistu o patro níž.

Fanoušci černé a bílé tedy zažili spíše černé dny, kdy museli vyměnit duely s Benficou, Bragou, Sportingem a hlavně derby s městským rivalem FC za zápasy s Avesem, Vizelou, Beirou Mar či Olhanense... V druholigovém kádru není v současnosti žádná výrazně známá osobnost, ale je na druhou stranu tvořen několika hráči s ligovými zkušenostmi, které by mohly dopomoci k postupu zpět do nejvyšší soutěže. Zatím to však moc nevypadá, po 11 kolech je Boavista v šestnáctičlenném peletonu až desátá a na sestupové pozice má náskok jen čtyř bodů, zatímco na postup jich ztrácí sedm.

Osobně jsem měl možnost navštívit domácí duel s UD Oliveirense. Musím se přiznat, že na mě padla úzkost, když jsem pohlédl na úžasně strmé tribuny třicetitisícového kotle, na nichž se tísnily sotva tři tisíce nejvěrnějších. Prachem zanesená sedadla a pavučiny mezi zábradlími dávají tušit, že klub nezažívá zrovna veselé období. Mráz po zádech mi běhal při představě, jak asi vypadala atmosféra vyprodaného stadionu, když to i při druholigových počtech díky vynikající akustice burácí při každém pokřiku místních fanoušků. Před stadionem v nadživotní velikosti vyvedený černý panter - symbol klubu vyznávající dresy v barvě černobílé šachovnice - musí doufat, že se na něm budou fotit fanoušci slavnějších soupeřů, než jen právě ti z Oliveirense...


Poloprázdná tribuna na druholigovém zápase.


Panter před stadiónem.