Primeira Liga Portugalsko - Primeira Liga

Tohle už skoro vypadá na vyhazov. Když ani návrat k rozestavení 4-3-3 Porto výsledkově, ba ani herně nenakopl, je to vážně a definitivně tragédie. Otřesnější období naposledy Dragões zažívali patrně osm let zpátky, kdy z šesti utkání prohráli tři. Nyní to jsou porážky dvě, což je ale pouze nicotná polehčující okolnost...

Naopak Académice je pochopitelně hej. Nejenže po dlouhých předlouhých 43 letech doma konečně vyzrálo na jednoho z portugalských gigantů, ona hlavně nepřestává šplhat tabulkou výš a výš. Ještě před pár dny to v Coimbře vypadalo na holý boj o záchranu, teď je Académica po dvou výhrách rázem osmá pouhý bod za Bragou. Porto si naproti tomu připsalo již pátou ztrátu za posledních šest utkání ve všech soutěžích.

Přitom podobou zahajovací jedenáctky Paulo Fonseca snad poprvé v sezoně příjemně překvapil. Podruhé v řadě posadil Otamendiho a dal opět šanci Maiconovi. Zároveň dal alespoň na papíře vale nevýraznému středu a vedle Fernanda postavil ofenzivně laděného šikulu Quintera, který se měl případně na křídlo a zase zpátky protáčet s Josuem. Jenže nakonec z toho byla ta samá neuspořádaná patlanice, které - jak nebývale kriticky poznamenal sám Fonseca - scházelo "odhodlání a agresivita"...

Celé se to mohlo začít sypat už s první minutou, kdy v soupeřově vápně zuřivě kličkoval Ivanildo a po přiběhnutí Josueho podle všeho oprávněně žádal penaltu. Další slovo si už vzalo Porto, které mohl po 18. minutách z úhlu poslat do vedení Jackson Martínez. Ten nicméně nepochodil a do ztracena vyšuměl také polobrejk Abdiho na druhé straně. Tentýž forvard Académiky potom mohl defenzívu loňského mistra pozlobit také v 38. minutě, kdyby při snaze pálit z voleje nepromáchl.

První poločas byl minišancemi docela napěchovaný. Záhy ze střední vzdálenosti příliš vysoko pálil Josue, aby na něj na opačném konci hřiště ještě nadějněji navázal Marcelo Goiano. Ten ve 42. minutě využil hrubice Alexe Sandra k povedenému lobu, jehož gólový cejch až na brankové čáře odmítal Mangala. To už nicméně bylo výrazné varování, které se nesetkalo s pořádnou odpovědí a minut před pauzou vyústilo v první a poslední gól zápasu.

Ten byl přitom dílem další donebevolající minely defenzivního hráče Porta, tentokrát Fernanda. Ten na zadní tyči při rohu Makeleleho bůhvíproč uhýbal před skákajícím balonem a nechal pohodlně zakončovat Fernanda Alexandreho.

V tu chvíli ještě nebylo tak zle, ovšem postupem času samozřejmě bylo čím dál hůř. A výslednou frustraci akorát přiživuje skutečnost, že Porto klidně mohlo nakonec slavit pohodlnou výhru. Nejprve to byla Martínezova dominantní hlavička do břevna, to jen těsně po obrátce, ve 47. minutě. A pak pro jistotu celá kupa velkých šancí na sobě, akorát s odbitím hodiny hry. Tehdy se po standardce Ricardo musel činit proti Mangalovi s Varelou, aby mu při Martínezově snaze opět pomáhala branková konstrukce. Paulo Fonseca nevěřil svým očím.

A déja-vu zažil v 84. minutě, kdy už fanoušci Porta při mizerné penaltě Danila mohli rovnou páchat harakiri. Takové trápení giganta mladší generace jen sotva pamatují.