Velká krize italského fotbalu, žádné MS ani tým v pohárové Evropě. Lze najít pozitiva?

Apeninský poloostrov měl neodmyslitelný vliv na vývoj fotbalu. Itálie se chlubí dlouhým výčtem tradičních celků opírajících se o silné fanouškovské základny, bohaté vitríny i zvučná jména hráčských legend. V posledních letech zde ale je fotbal na ústupu - na klubové úrovni i z hlediska národního týmu. Serie A již nemá jediného zástupce v pohárové Evropě, reprezentace se opět nepodívá na mistrovství světa.

Itálie se naposledy představila na MS v roce 2014, kdy ikonický šampionát hostila Brazílie. Na fotbalový svátek, o který mají hráči tu čest bojovat jednou za čtyři roky, se tak Gli Azzurri nepodívají již potřetí v řadě.

Čtyřnásobný vítěz mundiálu je přitom spolu s Německem nejúspěšnějším evropským týmem na MS, lépe je na tom jen Brazílie s pěti trofejemi. O to bolestivější je pád fotbalového giganta, za kterého kdysi nastupovala jména jako Andrea Pirlo, Gianluigi Buffon, Paolo Maldini, Fabio Cannavaro či Alessandro Del Piero.

Nechátrá ovšem pouze národní tým, i konkurenceschopnost celků ze Serie A na evropské scéně kolísá. Itálie nemá v semifinále jediného zástupce napříč třemi soutěžemi UEFA. Boloňa s Martinem Vitíkem schytala výprask 1:7 ve dvojzápase s Aston Villou v Evropské lize, o patro níž v Konferenční lize nestačila Fiorentina na další anglické želízko v ohni Crystal Palace.

V Lize mistrů nebylo jediného zástupce z Apeninského poloostrovu už ve čtvrtfinále. Nebýt přitom brzkého a šokujícího vypadnutí Interu s Bodö/Glimt, Nerazzurri by díky lehčí straně pavouku v milionářské soutěži mohli snít o postupu až do finále - kam se probojovali i v letech 2025 a 2023, leč bez úspěchu. O to víc je musí mrzet podcenění norského outsidera, kterému přesto náleží všechna chvála.

V posledních letech má monopol nad evropskými poháry Anglie. Tato nadvláda bude pokračovat kvůli finanční síle Premier League, do jejichž klubů v posledních letech vstoupila řada hladových investorů od USA po Saúdskou Arábii. S rozšířením evropských pohárů ale je dost místa pro další přední ligy, aby vynikly.

Konferenční liga vznikla v roce 2021. Prvně ji vyhrál AS Řím, následně se do finále dvakrát v řadě probojovala Fiorentina. Ta si však v této sezoně prošla významnou krizí, a je ráda, že se v Serii A již netopí v sestupových vodách. Nebyla tedy příliš způsobilá hájit zájmy Itálie v Evropě, obzvlášť v semifinále proti Crystal Palace, jednomu z favoritů KL.

Minulý ročník italské nejvyšší soutěže byl nesmírně napínavý. V boji o scudetto figurovalo v jednu chvíli hned pět týmů, na pohárovou Evropu si reálně brousilo zuby devět celků. Ačkoliv je vysoká konkurence příjemným oživením pro fanoušky, ti zároveň tušili nepříjemnou realitu. V Serii A odjakživa dominoval úzký počet gigantů, otevření bran v boji o vrchol není navýšením kvality zbývajících celků - spíše naopak.

Stejně nepřesvědčivý je i pohled na druhý konec tabulky. Pisa a Verona již jen víceméně čekají na stvrzení sestupu, ani nad nimi situované týmy Lecce, Cremonese a Cagliari atraktivitě ligy nepřidávají. Bundesliga i Ligue 1 mají první ligu o 18 týmech. Otázkou zůstává, jestli by se stejnou cestou neměli vydat i v Itálii.

Serie A měla až do sezony 1987/88 jen 16 týmů, k čemuž by se chtěl vrátit například majitel Neapole Aurelio Di Laurentiis. "Vždy jsme tvrdili, že se hraje příliš mnoho zápasů a že to naše hráče ničí. I dnes bychom rádi měli v Serii A 20 týmů, ale pokud bychom se vrátili k 16 a zrušili Superpoháry hrané v Saúdské Arábii, dopřáli bychom odpočinek našim hráčům, kteří jsou naším pokladem, za něž platíme, a měli bychom čas nechat trénovat národní tým."

Na Apeninském poloostrově chybí peníze. Z hlediska příjmů z televizních práv je Serie A až čtvrtá, v TOP pětce je na tom hůř jen dlouhodobě nestabilní Francie. I (ne)kvalitu celků ze dna tabulky a slabost jejich fanouškovských základen uváděl De Laurentiis jako důvod pro zúžení ligy. Zkrátka pokud nepřinášíš nic ke stolu, jdi o patro níž.

Vedení italské nejvyšší soutěže se snažilo získat prostředky i domluvením ligových zápasů hraných v zahraničí, to se ale střetlo s pochopitelným odporem ze strany fanoušků.

Země ve tvaru boty pak má spolupořádat Euro 2032, nedostatek finančních prostředků se ale odráží i na kvalitě stadionů. "Doufám, že infrastruktura bude připravená. Pokud ne, turnaj se v Itálii konat nebude," uvedl nedávno prezident UEFA Aleksander Čeferin pro list La Gazzetta dello Sport.

Vzhledem k momentálnímu rozpoložení italského fotbalu lze jen těžko hledat pozitiva, několik se jich ale najde. Jedním z nich je Como, které pod novými majiteli šplhá vstříc Lize mistrů. Nemělo by jít o neudržitelnou rychlokvašku, tým sídlící poblíž malebného jezera má jasný plán, pevné zázemí a pravidelně chce válčit v pohárové Evropě.

Fábregas stvořil v Comu nejvíc dusivý stroj v Evropě

Někdejší italský hegemon Juventus si v posledních letech procházel těžším obdobím, s řadou změn ve vedení ale Stará dáma konečně vyzařuje známky stability, na nichž lze stavět v nadcházejících sezonách.

A co se selhání národního týmu týče, zde pohled na soupisku dokazuje, že problém není ve kvalitě hráčů. Stoper Alessandro Bastoni z Interu je vysněnou posilou Barcelony, kvalitu obrany Gli Azzurri potvrzuje také Riccardo Calafiori z Arsenalu či nesmírně produktivní levý wingbek Federico Dimarco.

Milánský gigant, jenž momentálně vede Serii A, obohacuje reprezentaci i o záložníka Nicolu Barellu, vedle něhož nastupuje hvězdný Sandro Tonali z Newcastlu. Bránu střeží Gianluigi Donnarumma, v útoku je nadějný mladík Pio Esposito vedle Moise Keana či Mattea Reteguiho...

Po blamáži v baráži o MS 2026 skončil na lavičce Gli Azzurri Gennaro Gattuso, rezignoval také předseda federace Gabriele Gravina.

Se správným koučem zkrátka kádr s hodnotou přes 800 milionů eur bezpochyby má na cenné úspěchy, mezi něž se naposledy zařadilo opanování Eura 2021.