Trénovat začal už v 15 letech. Plzeň čeká španělský kouč s neobvyklým příběhem

Když Julio Velázquez (45) v květnu dovedl fotbalisty Levski Sofie k mistrovskému titulu, završil jednu z nejzajímavějších kapitol své trenérské kariéry. Tradiční bulharský klub se pod jeho vedením vrátil na ligový trůn po 17 letech a ukončil dlouholetou nadvládu Ludogorce Razgrad. Pro španělského kouče šlo o mimořádný úspěch, který zároveň připomněl, jak neobvyklou cestu má za sebou. Další kapitolu by rád napsal večer, kdy se svým týmem vyzve v Evropské lize Plzeň.

Zatímco jiní trenéři se k této profesi dostávají po letech hráčské kariéry, Velázquez začal jako teenager. "Už od útlého věku jsem věděl, že chci být trenérem a zjistit, kam až to dokážu dotáhnout. S vedením malých dětí jsem začal v 15 letech, což mi umožnilo nashromáždit bohaté zkušenosti," uvedl v rozhovoru pro Mundo Deportivo.

Postupně se přes mládežnické týmy propracoval až k rezervě Villarrealu a následně také k áčku, tehdy ve druhé lize. Velkou příležitost následně dostal v Betisu, kde poprvé vedl tým ve španělské nejvyšší soutěži. Angažmá však provázely sportovní i klubové problémy a pro mladého trenéra šlo o mimořádně náročné období.

Sám ho však zpětně vnímá jako důležitou životní zkušenost. "Přišel jsem do obrovského klubu ve velmi mladém věku a v mimořádně komplikovaném období. Byla to skutečná životní škola," uvedl a zároveň dodal, že ho tato zkušenost posílila a ještě víc prohloubila jeho vztah k trenérské profesi.

Po působení ve Španělsku zamířil Velázquez do zahraničí. Vedl portugalské kluby Belenenses, Vitória Setúbal a Marítimo, působil také v italském Udinese či nizozemské Fortuně Sittard. Pak se vrátil do Španělska, kde trénoval mimo jiné Alavés a Zaragozu.

Různorodá angažmá mu přinesla zkušenosti s odlišnými fotbalovými kulturami i nároky. Často přitom přebíral mužstva, jejichž hlavním cílem byla záchrana. "V kariéře jsem si musel opravdu hodně odpracovat. Prošel jsem si dlouhou a náročnou cestou," poodkryl.

Až v lednu 2025 přišla osudová nabídka z Levski Sofia. Bulharský klub v té době toužil se znovu prosadit na domácí scéně, kde dlouhodobě dominoval Ludogorec Razgrad. Velázquez dostal příležitost vybudovat tým s ambicemi na titul.

"V mnoha angažmá během mé kariéry bylo cílem udržet se v soutěži a zachránit tým. Levski mělo své problémy, ale věděl jsem, že tady budu blíž tomu, abychom bojovali o vítězství," vysvětlil.

Základem jeho práce byla jasná herní identita. Hráči Levski se snažili být aktivní s míčem i bez něj, přebírat iniciativu a tlačit soupeře na jeho polovinu. Velázquez přitom zdůrazňoval, že taktické plány musejí odpovídat schopnostem týmu. "Člověk vnímá fotbal určitým způsobem, ale nejdůležitější jsou nástroje, které má k dispozici. A těmi nástroji jsou hráči," řekl pro Mundo Deportivo.

Jeho práce přinesla okamžitě výsledky. Levski v sezoně 2025/26 získalo bulharský ligový titul a ukončilo dlouhé čekání na trofej. Zároveň přerušilo dominanci Ludogorce, který předtím ovládl 14 ligových ročníků v řadě. "Klub čekal na ligový titul 17 let," připomněl Velázquez. A Vyzdvihl především ochotu hráčů přijmout jeho myšlenky a jejich nasazení během sezony.

Jeho dalším cílem bylo prosadit se v Evropě. A také to se mu s Levski do velké míry už podařilo. V mistrovské části kvalifikace Ligy mistrů postupně vyřadil bosenskou Banja Luku, rumunskou Craiovu a Kairat Almaty z Kazachstánu. Stopku mu v závěrečném play off o hlavní fázi vystavilo až AEK Atény.

Přesto se dá účast v Evropské lize považovat za úspěch. Ačkoliv jsou kluby v této soutěži na papíře častokrát kvalitnější, první duely jasně ukázaly, že Levski nedá kůži lacino. Po porážce 0:1 se Salcburkem dokázali Velázquezovi svěřenci vydolovat bod v Nijmegenu (1:1). A je jasné, že o něco podobného by se rádi pokusili i v Plzni, která se nenachází ve zrovna ideální formě.

A při vší úctě k bulharské lize - jak hráči, tak samotný trenér, kterému je stále teprve 45 let, bojují v evropských pohárech také o potenciální přesun na prestižnější adresu.