Rosický o Spartě: Křetínský mou pozici řeší. Jak to bylo s Kuchtou či Haraslínem? A co Priske?

Sparta zažila jeden z nejhorších startů do sezony za poslední roky a snáší se na ni vlna kritiky. Sportovní ředitel Tomáš Rosický (45) ale v obsáhlém rozhovoru pro Livesport Zprávy odmítá, že by za špatný vstup do ligy mohla přestavba kádru, do které se v létě pustil. Otevřeně promluvil také o situaci kolem trenéra Briana Priskeho (49) i o tom, jak pevná je aktuálně jeho vlastní pozice.

Osm bodů za vedoucí Slavií po devíti odehraných kolech, nejhorší start Sparty za několik let a tlak fanoušků, kteří volají po změnách. Sportovní ředitel Rosický v obsáhlém rozhovoru pro Livesport Zprávy přiznává, že situace je vážná, ale odmítá v rozjetém ročníku měnit sezonní cíle. Otevřeně hovoří o tom, že i on sám vyhodnocuje nastalou situaci a přemýšlí, zda má klubu z Letné stále co nabídnout.

Na podzim to bude rok od chvíle, kdy jste se po zdravotních komplikacích začal vracet naplno do své role. Vyhodnocoval jste si tehdy, jestli máte do práce ještě chuť? Co vás vlastně pohání?

"Myslím, že tenhle proces u mě funguje v pravidelných časových úsecích. Jsem v této roli už dlouho, tuším, že už to bude osm let. A tyto myšlenky přicházejí po všech fázích, kterými si na Spartě procházíme. Budovali jsme to tu od základů nové. Nejen co se týká kádru, ale i zázemí a celkové nastavení klubu. Moje hlavní myšlenka byla, že chci Spartu napříč celým sportovním úsekem přiblížit evropským klubům tak, jak jsem to poznal venku a jakým směrem se dnes Evropa posouvá. Následně přišla fáze vítězství, double, Liga mistrů a tak dále."

A splnilo se vám asi vše, ne?

"V prvních pěti letech jsme chtěli vybudovat pevné základy. Když se nám to podařilo, splnili jsme si všechny cíle první fáze. Nyní je tu fáze druhá: navázání na úspěchy a dlouhodobá udržitelnost vítězství. Tedy něco, co se nám v aktuální situaci nedaří, protože na Spartě by mělo být cílem vždy vyhrávat. Takže stejně jako v každé jiné práci člověk přemýšlí, jestli není čas na změnu, na nějaký jiný směr. Ale není to tak, že bych o tom začal přemýšlet až teď. Nejsem typ, co by odcházel od rozdělané práce, a už vůbec ne v těžším období."

Ve chvíli, kdy se nálada sparťanské veřejnosti znovu proti vám otáčí a jste označován za jednoho z viníků špatného startu sezony. Nedospěl jste tedy k tomu, že už to nemáte zapotřebí?

"Je jasné, že když se nedaří, fanoušci hledají chyby, zpochybňují rozhodnutí a volají po změnách. Mají k tomu důvod a patří to k fotbalu. Já ale takové myšlenky v hlavě nemám. Cíle pořád mám. Ty hlavní jsou, aby Sparta vyhrávala ligu a byla pravidelně v evropských pohárech. Práce mě pořád naplňuje, je pro mě zajímavá a ani po úspěchu se u mě nic nezměnilo."

"Chci, aby byla Sparta úspěšná. Pořád mám v sobě drajv a současná nálada kolem nás mi na něm neubírá. Druhá rovina je sparťanství, které se snažíme vštípit všem od mládeže po první tým. Prostě se v těžkých chvílích nikdy nevzdat. Nemám v povaze to vzdávat, neměl jsem to tak ani jako aktivní hráč, když jsem si procházel složitými obdobími. Vždycky musíš bojovat."

Když se podívám na kádr na soustředění v Německu a na ten současný, dá se říct, že jste ho z velké části předělali. Byla v původním plánu tak masivní přestavba?

"Všechny odchody byly očekávané. Můžeme se zastavit u Asgera Sörensena či Šula (Lukáše Haraslína), ale u zbytku jsme na základě vyhodnocení a dlouhodobého plánování, co u jakého hráče může nastat, počítali s možnými odchody. Analyzovali jsme si i to, jaké má tým deficity, jak ho chceme posunout v nové sezoně."

Jenže noví hráči přicházeli až v rozjeté sezoně. Ať už se bavíme o Jonatanu Brunesovi, Tobiasovi Guddalovi, Loicu Mbe Sohovi, Ki-Janu Hooverovi či Matěji Juráskovi... To přece není ideální, ne?

"Je potřeba to vnímat ve dvou rovinách: jsou hráči, které sem můžete přivést na začátek přípravy, aby byli s týmem od prvního dne. A pak jsou hráči, které jsme přivedli. U nich nemáme šanci, aby tu byli už první den. Je o ně zájem v TOP 5 či TOP 8 ligách a musíme čekat. Všechno je o čase. Možnosti se nějakým způsobem vyvíjí. Například o Josimara Alcócera jsme se rvali se špičkou belgické ligy. A to nejsou jednání, že přinesete na stůl peníze a odcházíte s hráčem. Situace se mění v čase. A to samé se dělo u ostatních. Myslím, že se na ně vyplatilo počkat, protože jsou to výborní hráči."

Znamená to tedy, že občas upřednostníte čekání na hráče před sportovním úspěchem?

"Sportovní úspěch je vždycky prioritou. Taky pak záleží na konkrétním hráči. Kdybychom si ale dali bariéru, že hráč tu musí být do začátku přípravy, nikdo z těch současných by tady nebyl. Pohybovali bychom se v úplně jiném levelu trhu. Já si myslím, že máme výborné hráče, je ale jasné, že když máte tolik nových kluků, chybí zpočátku určité návaznosti, než si na sebe zvyknou."

Jak potom vnímat trenérovo vyjádření, ve kterém špatný vstup svedl právě na spoustu změn a na to, že se tým stále sehrává?

"Chápu ho, určitě to je jeden z aspektů, ale není to pro mě to nejzásadnější, proč bychom měli vypadat tak, jak jsme vypadali v Brně. Podívejte se na sestavu, která tam hrála. Surovčík, Kadeřábek, Ševínský, Zelený, Mercado, Irving, Sochůrek, Karabec, Haraslín, Kuchta a Alcócer. To je přeci silná sestava. A kolik tam bylo nových hráčů?"

Jeden.

"Přesně proto si myslím, že to není ten případ. Každopádně s Brianem tyto debaty normálně spolu vedeme. Jen chci ukázat, že to třeba v Brně nebylo nesehraností. Inkasovali jsme gól po sedmdesátimetrovém brejku a ze standardky. Zásadně nám chyběly základní aspekty naší hry, o kterých se asi ještě budeme bavit. Ty jsme předvedli například naposledy v Olomouci."

Na druhou stranu ta sestava měla spoustu námětů na diskuzi, zda je správně zvolená a zda neměl mít trenér k dispozici lepší hráče, nemyslíte?

"Můžeme se bavit o tom, že trenér zkoušel Johna Mercada na bekovi a chtěl si ověřit, jak tam bude vypadat. Nastoupili kluci, kteří byli na MS, u kterých jsme měli asi počkat a nechat jim víc času. Tohle vidíme vlastně napříč celou Evropou. Na šestce hrál poprvé Irving, protože nám vypadli Sivert Mannsverk a Patrik Vydra. Na jejich zranění jsme zareagovali příchodem Romana Macka. Alcócer hrál zprava... To jsou pro mě relevantní věci k diskuzi. Nemyslím si, že to bylo tím, že tu nebyli noví hráči."

Lidé si ale řeknou, že kdyby do Brna jela současná sestava Sparty, třeba tam tři góly nedostane...

"Jasně, ale podle mého názoru v Brně nastoupila dobrá sestava a zároveň, jak už jsem říkal, kvůli evropskému vývoji trhu není možné, aby taková sestava byla pohromadě."

Původně se zdálo, že Sparta půjde do sezony na pravém kraji obrany s Pavlem Kadeřábkem a Martinem Suchomelem. Nakonec jste ale dělali třetího hráče na tuto pozici. Neukázaly tedy tyto zápasy, že posily naopak potřebujete?

"Je to podobné jako u Alcócera. Hráče, jako je Ki-Jana Hoever, neuděláte tak, že někam zavoláte a zítra je tady. Odvíjí se to od vývoje trhu a vyžaduje to čas. Z dat nám vyskakoval už ve Stoke. A teď se na něj podle mě vyplatilo počkat. Druhá věc, se kterou souvisí zmiňovaní Kadeř se Suchošem, je absence lídrů. Což není jen problém Sparty, ale celkově je takových srdcařů méně a méně."

"Nevyřešíte to tím, že koupíte někoho z ligy a začne tu šéfovat. Tak to v žádném kolektivu nefunguje. Takže tu máme Kadeřábka jako zkušeného kluka, který má něco za sebou a má respekt. Suchomel je zase náš odchovanec, velký sparťan, povedlo se mu hostování v Hradci Králové a zasloužil si šanci. I proto, že v sobě má přesně ty rysy, které jsou v kabině a na hřišti potřeba. Stejně jako to v sobě mají Ševínský, Vydra, Karabec či Surovčík."

Zatímco vy tvrdíte, že za nezdary na úvod sezony nekompletní kádr nemohl, trenér to veřejně naznačil. Umím si představit, že byl netrpělivý a tlačil na vás, jak to s posilami vypadá. Nebyl už lehce nervózní?

"To je normální stav. U všech hráčů, které jsme diskutovali, jsme se dopředu bavili o hrubém časovém horizontu, kdy se to může a nemůže stát. V tomhle jsme spolu žádný rozkol neměli. Plánujeme společně a dopředu. Nestalo se nám něco, na co bychom neměli připravené řešení. Dobrý příklad je situace Romana Macka. Čekali jsme na časový horizont návratu Vydry a Mannsverka a v momentě, kdy se potvrdilo, že zranění budou delší, jsme věděli, že nebudeme na nic jiného čekat a půjdeme pro Macka."

Některé odchody mohly navenek působit trochu jako vynucené. Staly se až v průběhu rozjeté sezony. Jak to s nimi bylo?

"Ze Sparty si nikdo odchod nevybrečí. Takhle to dělat nejde. Na druhou stranu je samozřejmě pravda, že je složité pravidelně odmítat nabídky na konkrétního hráče. Kluci si kolikrát mohou přijít na zcela jiné peníze než tady. Když takové situace nastanou, bavíme se s nimi, snažíme se odchod naplánovat tak, aby dával smysl oběma stranám, a taky platí, že držíme naše slovo. Dodržujeme dohody, které s nimi máme."

Narážíte na příklad dvojice Asger Sörensen a Lukáš Haraslín, kterou jste zmiňoval?

"Podobné příklady s trochu jiným příběhem. Asger je přesně ten důkaz našich dohod, které s hráči, již tu něco odkopali a pro klub odvedli dobré služby, máme. Protože víte, že nabídky na něj průběžně chodily. Od nějakých 16, 17 let hrál mimo svůj domov. Vyrostl v Kodani a bavili jsme se, že kdyby jednou přišla nabídka právě odtud, tak to bude něco, co on sám bude chtít přijmout, protože se vrátí domů. Má rodinu, malé dítě a přemýšlí už zkrátka trochu jinak. Proto jsme mu vyšli vstříc. Na druhou stranu to pro nás pořád ale vždy musí mít i odpovídající finanční parametry."

A pak tým opustil kapitán v rozehrané sezoně. Jak probíhal odchod Lukáše Haraslína?

"Chtěli jsme primárně posílit především směrem k evropským zápasům, ale i do ligy. Cílem bylo přivést dvě rychlá křídla, protože nám dynamika v některých zápasech chyběla. A počítali jsme s tím, že Šulo bude hrát méně, a když případně odejde, neztratíme na křídlech na kvalitě. Nabídku ze Saúdské Arábie řešil celé léto. Nebylo to tak, že by to přišlo najednou z čistého nebe. Mělo to svůj vývoj a on si hodně moc přál, aby to dopadlo, proto jsme se rozhodli nabídku přijmout."

Proč to nešlo vyřešit dříve a stalo se to až v rozjeté sezoně?

"Táhlo se to celé léto a zpočátku jsme s nabídkou nebyli spokojeni, ale Šulo tady odvedl skvělou práci, má svůj věk a byla to pro něj velká příležitost. Když jsme se začínali blížit tomu, co jsme za tento přestup chtěli dostat, dospěli jsme k názoru, že do toho jdeme a učinili jsme rozhodnutí ho pustit. Myslím, že se ukazuje, že na křídlech problém nemáme a že to byla správná věc pro něj i pro další vývoj a celkovou obměnu Sparty."

Říkal jste, že si nikdo přestup nevynutí. Co tedy stojí za odchodem Jana Kuchty a proč to opět nešlo řešit dříve?

"Bylo nám jasné, že pokud přijde Brunes, nemohou tu zůstat všichni tři hlavní útočníci. Chtěli jsme dvojici a případně do určitých zápasů jinou typologii, kterou nám přináší Ebrima Singhateh. Mluvil jsem o tom už v minulých rozhovorech a na setkáních s fanoušky. Brunes byl pro nás prioritou. Kdyby to nevyšlo s ním, přišel by někdo jiný. Pak jsme začali řešit hostování Honzy Kuchty. Konkurence ve Spartě prostě bude vždycky velká. Chtěl bych ale tímto poděkovat všem, kteří odešli. Odvedli pro Spartu dobrou práci."

Když dnes trenér vidí, co má k dispozici, panuje spokojenost s přestavbou?

"Povedlo se nám doplnit pozice tak, jak jsme zamýšleli a takovými hráči, kteří byli v seznamech vytipovaných posil velmi vysoko. Sparta má momentálně kvalitní hráče. Charakterově jsou to pracovití kluci, se kterými je radost pracovat. Samozřejmě ale ukázaná platí. Teď je důležité, jak budou všichni hladoví, jak budou chtít uspět, jak vysoká bude jejich dlouhodobá motivace, jaký budou dohromady tvořit tým. Na konci dne ukáží pravdu vždy jen výsledky na hřišti."

Kde to dlouho skřípalo. Jak velké je to pro vás zklamání?

"Po čtvrtině ligy máme osmibodovou ztrátu a je to jeden z nejhorších startů Sparty za několik let. Nejsem s tím spokojený já ani nikdo v klubu. Teď musíme navázat na poslední dva ligové zápasy s Jabloncem a Olomoucí, kde jsme porazili dva velmi kvalitní týmy z TOP šestky, navíc s čistým kontem. Začali jsme hrát lépe to, co chceme, a myslím, že jsme nastoupili na správnou cestu."

"Vzpomeňte si, jak se prezentovali kluci doma s Lyonem a venku jsme podle mě do vyloučení vypadali taky dobře. Jasně, museli jsme se oklepat z prvních 10 minut, ale Lyon je prostě Lyon. Pak jsme plnili náš herní plán. Nyní je to o tom, jak v tom budeme dál pokračovat, jak se budou hráči postupně zlepšovat, jak nám porostou lídři a jak se tým mentálně stmelí."

Nebáli jste se, kolik zkušených a seniorních hráčů odchází? Není risk naložit veškerou zodpovědnost na mladé hráče?

"Risk to je vždycky, ale v tomto případě jde o vědomý a zvažovaný risk. Na mladé hráče se v kritických momentech můžete spolehnout jedině tehdy, když jim neochvějnou důvěru reálně dáte. Není to ale tak, že bychom ztratili veškeré zkušenosti. Pořád jsou tu Kadeřábek, Zelený nebo Macek, kteří společně s dalšími ohromně pomáhají mladíkům. Kadeř s Romanem mají i bohatou kariéru ze zahraničí."

Při pohledu na přestupy směrem dovnitř mi přijde, že tu panují určité vlny - Skandinávie, Balkán a v posledních měsících se ale výrazně orientujete na ostrovy (Sonne, Irving, Hoever, Hegyi a de facto i Jurásek). Co si od té britské linky slibujete?

"Žádná záměrná linka u nás neexistuje. Máme okruh vytipovaných lig, které sledujeme, a to, že se v jednom přestupovém období sejde více kluků ze stejného trhu, je čistá náhoda. Například Irvinga sledujeme už z doby, kdy hrál v Rakousku. Stejné to bylo se Sonnem, o kterém jsme věděli už v Silkeborgu. Vytipujeme si hráče, i když přestoupí do dalšího klubu, jejich kariéru dále monitorujeme a pak už je v určitém věku pouštíme z radaru. Opravdu to není tak, že bychom si na půl roku řekli: 'Teď jdeme nakupovat do Anglie.'"

Můžete trochu poodhalit, jak vlastně skauting Sparty funguje? Kdo má hlavní zodpovědnost?

"Hlavním skautem je Václav Černý. Celý proces hledání hráčů se skládá z mnoha položek. Velkou roli hraje datová složka. Máme datové inženýry a vytvořili jsme si vlastní in-house platformu, která je zaměřená na náš herní model a filozofii. Podle toho hledáme vhodnou typologii hráčů. Data nám s tímhle hodně pomáhají. Pak přichází na řadu video a live skauting."

"Máme i síť externích spolupracovníků. Všechno se to následně propojuje, je to komplexní několikastupňový systém a mix lidského a datového pohledu. Patří do toho samozřejmě i ekonomická složka. Nemohu například přijít s hráčem, zeptat se trenéra, jestli ho chce, a pak mu říct, že je to mimo naše finanční možnosti."

Jak je možné, že takovým sítem projdou hráči jako Joao Grimaldo, u nichž se to pak nezdá být trefou do černého, na rozdíl třeba od zmiňovaného Alcócera, který se zdá být o třídu výš?

"Pořád si myslím, že je Joao dobrý hráč. Když přicházel, chtěli jsme s trenérem technického hráče, který umí udělat rozdíl na malém prostoru proti postavenému bloku. Jenže poté se lehce upravil herní styl a vzhledem k obrovské kvalitě křídel, kterou nyní máme, je pro něj pochopitelně nesmírně složité dostat jakékoliv minuty na hřišti."

Co s Grimaldem teď bude? V Olomouci po vstřelené brance nepůsobil na lavičce nijak nadšeně...

"Uvidíme, kolik dostane prostoru do konce roku. Je absolutně správně, že trenér po lidech na lavičce ty emoce vyžaduje, chce mít všechny plně zapojené. Na druhou stranu, Grimaldo je zkrátka introvert. Tváří se takhle pokaždé. V tomhle ohledu je velmi podobný typ jako Alcócer. Když vedle nich posadíte Mercada, ten tam skáče dva metry do vzduchu po každém našem gólu. Každý z nich je trochu jiná osobnost."

Domyslel jste do posledního detailu, co vyvolá příchod Matěje Juráska kvůli jeho minulosti?

"Věděli jsme, že ten krok vyvolá kontroverzi. My i Matěj jsme s tím počítali. Rozhodující pro nás ale v ten moment byla jednoznačně sportovní kvalita. Dlouhodobě se nám líbil a sedí do systému. Musím říct, že kdybychom se Slavií podívali vzájemně do kádrů, moc hráčů si asi u sebe vzájemně kvůli rozdílným stylům hry nevybereme. Ale Matěj nás dlouhodobě zajímal."

Stálo vám tedy za to jít do toho rizika v případě přijetí fanoušků kvůli tomu, co provedl před pár lety?

"Ta historie je pochopitelně třaskavá. Udělal věci, které neměl, ale hodně jsme se o tom bavili a myslím si, že je dneska jiný člověk. Fanouškům se omluvil a mám pochopení pro to, když někdo udělá něco takového v mladém věku. Sparta už má a měla ve svém kádru spoustu vynikajících fotbalistů, kteří přes Slavii prošli. Kuchta, Dočkal, Čelůstka, Vácha, nebo třeba momentálně Zelený a Surovčík. Pro nás každopádně u Matěje hrály roli hlavně jeho kvality. Křídla, která dnes Sparta má, jsou rozdílová a Matěj ukazuje nespornou kvalitu při každém střídání, byť zatím nedostal tolik prostoru, kolik by si asi sám představoval."

Jonatan Brunes čeká na vstřelený gól od svého debutu a místy začíná být už lehce frustrovaný. Jak otevřít jeho potenciál?

"Jonatan je výborný útočník. Podívejte se, jak to probíhalo po jeho příchodu do Rakówa: první půlrok dal tři góly, ten druhý už deset. Může to být podobná paralela, zároveň už je zase starší a vyhranější. Pro útočníky je pochopitelně těžké, když se nemohou střelecky prosadit, oni z gólů de facto žijí, ale vidím u něj obrovskou snahu a pracovitost."

Hodí se vůbec do současné Sparty s jeho typologií?

"Je velmi komplexní, v Polsku dával góly prakticky ze všech typů situací, ať už zpoza vápna, nebo díky dobrému výběru místa, podobně, jako to míval David Lafata. Vždy se ve vápně někde vymotal. Nyní se k tomu moc nemůže dostat, ale rve se proti dvěma stoperům, odtahuje obránce a vytváří ohromný prostor pro naše křídla, která z toho pak mohou těžit a jsou produktivní. Brunes pro tým neustále odvádí strašně důležitou práci. Jsem přesvědčený, že je to pro nás dobrá posila, která góly začne střílet."

On i Matyáš Vojta stáli dohromady téměř deset milionů eur. Ale na jejich gólový přínos se čeká. Co s tím z vašeho pohledu?

"Ta cenovka samozřejmě může ublížit komukoliv, stává se to běžně. Matyáš Vojta za tu částku ale nemůže, to my se pro ten nákup rozhodli. Určitou smůlu si vybral, když mu zkraje jeho působení u nás neuznal VAR tuším tři branky. Že klasické góly typické devítky dávat umí, potvrdil v poháru na Žižkově. Jasně, je to pohárový zápas s druholigovým soupeřem, ale pro útočníka je každý gól extrémně důležitý."

"Sám ten tlak moc dobře znám z mých začátků v Bundeslize. Pokaždé, když jsem si šel nakoupit do obchodu, slýchal jsem narážky na svou cenovku. Vojta je ale dobrý hráč a v momentě, kdy si touhle fází projde, začne střílet góly a do další kariéry ho to jenom zocelí. Nikdo nad ním nezlomil hůl. To vůbec ne."

Před sezonou, kdy fanoušci cítili z dění v klubu nervozitu a projevovali ji například na sociálních sítích, jste pronesl, že tu nejste od toho, abyste někoho uklidňoval. Nemrzí vás ten výrok zpětně ve chvíli, kdy Sparta následně zaznamenala nejhorší start za dlouhá léta?

"Sparta má vyhrávat, a když se to nedaří, lidé mají právo být naštvaní a kritičtí. Nervozitu fanoušků jsem tehdy samozřejmě vnímal. Tou větou jsem chtěl říct, že je neuklidní moje slova na tiskovce nebo na společném setkání. Ale jen to, co předvedeme na hřišti. Kdybych tehdy podrobně popsal náš plán, stejně by ho každý posuzoval podle výsledků, a to je správně. Proto si za tou myšlenkou stojím."

Na druhou stranu rozumím lidem, že je to znepokojilo...

"Tlak a kritika jsou ve Spartě normální, zvlášť když se nedaří. Těžší je pro mě spíš tempo, jakým se všechno soudí. Nálady se mění ze zápasu na zápas, na sociálních sítích i v podcastech, které dnes může mít každý. Je dobře, že se lidé mohou vyjádřit. Jen mám pocit, že nejvíc pozornosti často dostává to nejhlasitější a nejvyhrocenější, a ne vždycky to nejpodloženější. Já se tím řídit nemůžu. Moje práce je držet se plánu a s odstupem času poctivě vyhodnotit, co vyšlo a co ne."

"Vezměte si Josimara Alcócera po Brně nebo Ebrimu Singhateha, kolem kterého se po příchodu strhla negativní vlna. Po Olomouci mi i kamarádi píšou, jaký je to hráč. Ani teď ho ale nebudeme soudit podle jednoho zápasu. Hráče i mou práci je potřeba posuzovat v delším horizontu, a nakonec vždycky podle toho, jestli Sparta vyhrává."

Zpátky k faktům. Po devíti kolech ztrácíte osm bodů na Slavii, se kterou jste prohráli derby. Do toho přišly laciné ztráty s Mladou Boleslaví a Hradcem. Nevyhodnocujete to už teď jako zásadní ohrožení cíle vyhrát titul?

"Zkomplikovali jsme si to, ale v žádném případě teď nebudeme měnit nebo snižovat naše sezonní cíle. Jsme ve čtvrtině soutěže. Musíme prostě nepovedený začátek nechat za sebou a bodově navázat na naše poslední ligové duely proti Jablonci a Olomouci. Potřebujeme vyhrávat, vidět jasný vývoj týmu a ukazovat na hřišti náš styl hry."

Ta ztráta je však velká.

"Samozřejmě. Víme to. Nikdo se před tím neschovává. Ale teď není čas spekulovat o tom, co bude na jaře, jestli jsme zmařili dosažení sezonního cíle. Musíme vyhrávat."

Bylo prohrané derby výsledkem smůly, nebo šlo čistě o taktickou lekci ze strany Slavie?

"Slavia vyhrála zaslouženě. Určitě nemůžeme mluvit o nějaké smůle. Já na smůlu nevěřím, každý ve fotbale obdrží to, co si zaslouží, takže o smůle nemluvme v žádném případě. Z naší strany jsme doplatili na stejné chyby, jaké nás trápily i v duelech proti Hradci a Brnu - tedy zranitelnost z brejků soupeře a standardní situace."

Není herní styl Sparty v těch těžkých zápasech možná až příliš troufalý či naivní a bez větší šance na úspěch?

"Hodně jsem minulý půlrok mluvil o tom, jak nejsme schopni náš herní styl prosadit proti větším týmům. Troufám si ale říct, že se v tom leccos změnilo. Když vidíte zápasy s Lyonem a se Slavií, tak my nemáme problém prosadit náš styl."

Rozveďte to trochu do detailu.

"Vezmu jeden, který nás provázel napříč zápasy. Často budeme dobývat a hrát do uzavřeného bloku. Jsme i často faulovaný tým, takže soupeř se dokáže vždy zformovat. Naopak musíme mnohem lépe využívat momenty, kdy získáme balon. Zároveň ale přijdou častěji fáze, kdy nebudeme jen napadat po celém hřišti."

"Naopak se trochu stáhneme do aktivního bloku a budou momenty, kdy to kluci budou muset odbránit a odběhat. Zároveň si samozřejmě nemůžeme myslet, že nikoho nepustíme do žádné šance, to se v dnešním fotbale také nestane. Důležité je, abychom měli čtyři pět možností, ze kterých dáme gól a zápas se nám otevře."

To bylo vidět i třeba v Olomouci v posledním utkání u Mercadovy branky.

"Ano, v posledních zápasech jsme se v tom zlepšovali. Nemůžeme hrát pořád do postaveného bloku, kdy soupeř je v deseti za balonem, kouká na nás a čeká, co uděláme. To, co se změnilo zhruba od Žižkova, je to, že se snažíme mnohem víc využít naše další silné stránky: získat balon, hrát rychle nahoru a překonat soupeře, který není zformovaný a couvá. Byť tam máme samozřejmě pořád co zlepšovat."

Čili hrát trochu víc pragmaticky, nedržet se dogmatu, že musíte dominovat. Vnímám to správně?

"Přesně tak. Chceme mít balón, co nejvíc, ale měřítko není mít 70% držení míče a říkat si tu, jak je to skvělé. Vůbec ne. Smysl naší hry leží v tom, že chceme dávat góly, vytvářet si šance a ty se mohou dít i z brejků. Chceme se dostávat i do tranzic po ztrátách soupeře, o kterých často mluvíme."

"Máme na to vhodné typy hráčů, ale musíme po nich chtít hrát víc nahoru hned po zisku míče. Zcela upřímně, můj názor je takový, že hráči, které máme dneska na křídlech, se fakt blbě chytají (směje se). O tomhle jsem mluvil už na jaře, kdy nám chyběla dynamika do přechodu. A tohle je jen jeden z těch aspektů, který jsme v posledních zápasech zlepšili."

Téma bývá i váš vztah s Brianem Priskem. Už jste tu naznačil, že spolu ne vždy souhlasíte. Jak se s tou jednou pauzou změnily vaše role?

"Necítím, že bychom měli jiný vztah než dříve. Máme profesionální a absolutně otevřený vztah postavený na snaze dosáhnout společného úspěchu. Kdybychom k sobě nebyli v diskuzích otevření, tak bychom se nikdy nikam neposunuli. Brian o všem, co tu zmiňuji, dávno ví z našich soukromých rozhovorů. Žádný rozkol necítím."

V první éře jste spolu vyhrávali, to se teď tolik nedaří. Ani to nic nemění na vašem vztahu?

"Jasně, když se klubu daří, je to vždycky jednodušší. Samozřejmě tohle může být třeba v aktuální situaci jiný aspekt spolupráce, protože přece jenom jsme všichni nespokojení. Pro Briana to platí také."

Řešila se trenérova pozice po špatném vstupu do sezony?

"Když prohrajete v lize čtyřikrát hned v úvodu, je naprosto logické, že přichází i téma trenéra."

Priske však situaci ustál, zato ale sáhl do svého realizačního týmu. K čemu jste tedy dospěli?

"Že je to dobrý trenér a že v týmu je spoustu věcí dobře. Ale také, že některé herní prvky se musí změnit. A především také výsledky. Víme, že máme dobrého trenéra, který to tady už jednou zvládl. Víme, že je na radaru zahraničních klubů, dlouhodobě ho sledují, a to je pro nás signál, že máme správného člověka. To, že se sáhlo do realizáku, ale ještě neznamená, že je vše vyřešené. Evaluace probíhá i nadále. S Brianem máme debaty o jeho týmu pravidelně."

Jednou z těch změn byl návrat Christiana Clarupa, který obsadil roli Iana Colla. Bývalý záložník David Pavelka nedávno v podcastu Kudy běží zajíc prohlásil, že kdyby měl Brian zcela volnou ruku, asi by si Iana do svého týmu nevybral a že Clarup je vyloženě "jeho člověk". Co vy na to?

"Před začátkem sezony Brian do ničeho zasahovat nechtěl, byl s realizačním týmem spokojený. Jak jsem řekl, s Brianem vedeme debaty ohledně fungování celého týmu pravidelně. Nevím tedy, co tím Pavlas přesně myslel. Vlivem nepříznivých výsledků jsme společně po interních debatách došli k závěru, že by nám ten zásah a nový impuls prospěly."

"A my jsme rádi, že jsme Christiana opět získali. Zná prostředí a je to velká osobnost. Je to charakter, který nám teď může hodně pomoct. Dodá hráčům ihned obrovský mentální i osobnostní impuls, byť na tu hmatatelnou a dlouhodobější práci si samozřejmě musíme chvilku počkat."

O pozici trenéra už řeč byla, ale co ta vaše? Komu a jak se zodpovídá Tomáš Rosický a je to vůbec reálné, že by byl váš post v ohrožení?

"Myslím si, že je to reálné a naprosto normální, když jsme po čtvrtině soutěže na sedmém místě."

Ale jak to vypadá v praxi? Vy jste Tomáš Rosický, který hrál za Arsenal a je zároveň hráčskou legendou nejen Sparty, ale i českého fotbalu...

"Je to jednoduché v tom, že ve finále působíte v byznysu, který je extrémně orientovaný na výsledek. Samozřejmě cíle klubu a všech lidí tady jsou takové, že se musí vyhrávat. Já mohu mluvit o herním stylu, koho můžeme prodat, co to vygeneruje za zisk, ale ve finále stejně končíte u toho, jestli na hřišti vyhráváte, nebo nevyhráváte. Mohu vysvětlovat, co chci, ale když se nevyhrává, tak se pak diskutuje všechno možné."

Třeba pozice sportovního ředitele?

"Nejsem hloupý. Myslím si, že je jasné, že František (Čupr) a Daniel (Křetínský) řeší mou pozici podle úplně stejného měřítka - jestli se vyhrává. V konečném důsledku je to jednoduché."

Jak často musíte obhajovat sebe nebo přímo trenéra?

"Samozřejmě vedeme rozhovory na všechna témata. Děje se to. V první řadě musíte být dobře připravený. Je samozřejmě na mě, abych vysvětloval, proč děláme to, co děláme a jaké to má návaznosti. Když řeknu, že uděláme A a B, tak ale taky musím říct C, D, E, F, G a H..."

Jinými slovy byste řekl, že i na vás je někdo v klubu náročný?

"Samozřejmě. Není to tak, že mám neotřesitelnou pozici a můžu si dělat, co chci. Nikdo není víc než klub. I když zájmy Dana jsou široké, o Spartu se stále strašně moc zajímá. A samozřejmě dennodenní agendu řeším s Františkem. Jsem od nich velmi často konfrontovaný. Ve finále oba zajímá vítězství a jaká cesta k němu povede."