Ozvěny z Bundesligy: Štěstí přeje... lepšímu skóre

I bez diváků v ochozech dokáže být koncovka Bundesligy zajímavá. Ve 33. kole bylo rušno především v Augsburgu, Hertha si naopak až stoicky dokráčela k záchraně. Stále ale není vše rozhodnuto a je otázkou, ke komu se štěstí ještě přikolní a komu už ukáže záda. Dvě fronty totiž zůstávají otevřeny a až zcela poslední víkend před letní pauzou definitivně rozdá karty. Prostě závěr jak má být.

Jasno už je přitom o postupujících do Ligy mistrů. Zatímco Wolfsburg uhrál potřebný bod v Lipsku a Dortmund za přizvukování hromů a blesků zvítězil v Mohuči, Frankfurt nečekaně selhal v Gelsenkirchenu a ještě nedávno blízký sen o milionářské soutěži se mu rozplynul. Eintracht přitom na lopatky nepoložily žádné hvězdy, avšak nadějní mladíci z porúrské líhně. Góly postupně vstřelili Blendi Idrizi (23 let), Florian Flick (21) a Matthew Hoppe (20) let, přičemž poslední jmenovaný Američan korunoval představení nečekaných hrdinů ještě jednou asistencí. Své spoluhráče navíc na trávníku doprovázeli také Henning Matriciani (21) a Mehmet-Can Aydın (19). Takový příspěvek mladých dravců ¨Königsblauen” jistě vítají.

Schalke už každopádně s jistým sestupem v kapse sledovalo klíčové dění z povzdálí. Největší divočina se o uplynulém víkendu odehrála v Augsburgu. Poté, co se nechal hloupě vyloučit domácí Rubén Vargas, měli "Fuggerstädter” pořádnou pifku na sudího Roberta Schrödera, až je s podivem, že prezident FCA Klaus Hofmann nevtrhl z tribuny na hřiště. Po změně stran však brémský Christian Groß solidárně srovnal počet hráčů na hřišti. Toho Augsburg využil a dvěma góly rozveselil nejen Rafała Gikiewicze, ale také berlínskou Herthu a mohučské "Nulapětky”. Porážka Brém totiž všem zajistila setrvání v Bundeslize i pro další sezonu.

Svou chvíli slávy si (jak je všem dobře známo) vybral také Robert Lewandowski, jenž ve Freiburgu chladnokrevně proměnil penaltu a 40. trefou v ročníku vyrovnal letité maximum Gerda Müllera, jemuž posléze vysekl poklonu. To přitom nemusí být vše. neboť proti Augsburgu bude mít "Lewa” celých 90 minut na to, aby stanovil nový rekord.

Závěr sezony se často nese také ve znamení různých loučení. Mnoho hráčů přestupuje jinam či dokonce končí s kariérou, totéž mnohdy platí o trenérech. Německo však tentokrát oplakává především konec Manuela Gräfeho, široce respektovaného sudího, jenž dosáhl limitních 47 let a po letním intermezzu už v Bundeslize dle pravidel pokračovat nemůže.

O zmíněném věkovém limitu se nicméně i živě diskutuje. Sám Gräfe, s nímž se rozloučil mimo jiné Thomas Müller, se dle svých slov pořád cítí ve skvělé kondici a v soudcování by na nejvyšší úrovni rád pokračoval. Podle arbitra by místo věku měli rozhodovat jiné, důležitější schopnosti mužů s píšťalkou. Gräfe, vedle něhož končí tak další rozhodčí Guido Winkmann, se o celé situaci ještě snaží jednat s německou fotbalovou asociací (DFB), která však svůj postoj obhajuje nutností fluktuace sudích. Přestože se Gräfe těší velké oblibě, jež mu pro jednání dává silný mandát, lze jen těžko předpokládat, že DFB obměkčí. Zcela do ústraní se však respektovaný arbitr neschová, nově by měl totiž působit jako expert pro televizi ZDF.

Ale už dost uplynulého dění, pojďme se nyní podívat, co je ještě třeba v posledním kole rozluštit.


Bundesliga sice na začátku sezony vždy počítá s tím, že mezi mužstvy přerozdělí jen šest vstupenek do Evropy, ovšem většinou dá k dispozici přece jen ještě jednu propustku navíc. Onen sedmý lístek si totiž rezervuje vítěz DFB-Pokalu, jenž se však zpravidla rekrutuje z šestice nejlepších mužstev nejvyšší soutěže. Jinak tomu není ani letos, kdy Dortmund coby čtvrtý celek Bundesligy a držitel německého poháru nemůže v Evropě obsadit dvě místa (jedno v Lize mistrů a druhé v Evropské lize).

Jedno z nich se tedy deleguje pro sedmý celek v tabulce Bundesligy, kterým se stále může stát hned čtveřice uchazečů. Evropskou konferenční ligu si nicméně zahraje jen jeden ze zbývajících žadatelů. Nejšťastnějším bude pochopitelně ten tým, který ze všech čtyř kandidátů nasbírá po 34 kolech nejvíce bodů. V případě bodové rovnosti rozhoduje lepší skóre, při jeho paritě pak záleží na vyšším počtu vstřelených branek. Až poté následuje kritérium v podobě lepší bilance ze vzájemných zápasů. Zpravidla si však Bundesliga vystačí již s rozdílem v celkovém skóre. Jak si tedy jednotliví aspiranti zaslouží přízeň osudu?

1. FC Union Berlin: 7. místo, 47 bodů, skóre 48:42 (gólový rozdíl +6)

Proč mu přát Evropu: Nezní to krásně? Fanoušci by si mohli evropské putování užít na ochozech, které sami vybudovali. "Eisernen” udělali v posledních patnácti letech neuvěřitelný kus práce, za který by si pořádnou odměnu zasloužili. Pro podceňovaného kouče Urse Fischera by šlo o dost možná jedinou šanci, jak se do pohárů podívat, totéž platí pro mnoho dalších hráčů. Takový Max Kruse pak už možná ani nepočítal, že se podobné šance ještě někdy dočká. Celý Union by zkrátka postupem do Evropy pokračoval v dojemné pohádce, kterou už několik let píše.

Proč by se Evropě měl vyhnout: Již teď jedou Berlíňané nad plán a Evropa by je mohla nepříjemně semlít. Je sice krásné létat v oblacích, jednou však pád na zem musí přijít. Pro Eisernen by bylo lepší, kdyby se na srážku s realitou včas připravili a nemuseli vedle případných bundesligových potíží řešit ještě cestování po kontinentu. Union je v Bundeslize jen dvě sezony, v nichž pořád těží z postupového entuziasmu. Otázkou však zůstává, jestli je berlínský kádr dostatečně kvalitní a široký na to, aby dokázal pendlovat mezi více soutěžemi.

Borussia Mönchengladbach: 8. místo, 46 bodů, skóre 60:54 (gólový rozdíl +6)

Proč jí přát Evropu: Borussia už není žádným nazdárkem. V Lize mistrů i Evropské lize nasbírala během úspěšné desetiletky dostatek zkušeností a úspěchů na to, aby u ní nehrozilo, že pro německý fotbal nenasbírá slušné body do koeficientu. Šokující výpadek by Yann Sommer, Matthias Ginter, Jonas Hofmann a především Lars Stindl neměli dopustit. Spravedlivé odměny by se navíc dočkal Adi Hütter, jenž od léta usedne na lavici Gladbachu. Bylo by dost kruté, kdyby si Hütter poté, co frankfurtský Eintracht dovedl k nejlepšímu bundesligovému umístění od roku 1994, nemohl užít žádné evropské putování.

Proč by se Evropě měla vyhnout: Za zničující myšlenkou stojí spíše škodolibé uvažování, které říká, že by si "Hříbata” zasloužila za jaro 2021 řádně potrestat. Únorové oznámení letního odchodu kouče Marca Roseho očividně přineslo do Gladbachu více škody než užitku. Borussia na jaře zkrátka nehraje jako řádný aspirant o Evropu, zejména její obrana je pak přímo žalostná (konkrétně třetí nejhorší v celé soutěži). Pod sportovním ředitelem Maxem Eberlem klub dlouhodobě prosperuje, poslední měsíce si ale za rámeček nedá. Místo odměny by tak varování, že takhle už příště ne, bylo žádoucí.

VfB Stuttgart: 9. místo, 45 bodů, skóre 56:53 (gólový rozdíl +3)

Proč mu přát Evropu: Prožívá možná poněkud nenápadný, ale rozhodně působivý návrat mezi elitu. Stuttgart hraje zábavný fotbal delší dobu a člověku bylo až líto, že místo Brém či Wolfsburgu si v nedávných sezonách vybírali smůlu v podobě sestupu zrovna "Schwaben”. Pod vedením kouče Pellegrina Matarazza a sportovního ředitele Svena Mislinata už ale není důvod k obavám, že by se VfB měl znovu propadnout o patro níž. Při pohledu na atraktivní hru se ani nezdá, že Stuttgart v Bundeslize vůbec někdy absentoval. V Mararazzově družině se navíc profilují vynikající individuality (Wataru Endo, Silas Wamangituka, Saša Kalajdžić), na něž se VfB může v klíčových momentech spolehnout. Schwaben by evropský rybník rozhodně obohatili.

Proč by se Evropě měl vyhnout: Podobně jako Gladbach trápí Maratazza a spol. slabá defenziva, jež plyne z již zmíněného herního pojetí. V pohárové soutěži by však nekonsolidovanou obranu mohl na brejky připravený protivník nepěkně vytrestat. Přesně takovým způsobem zaskočila Stuttgart při jeho poslední evropské anabázi v roce 2013 Stuttgart chorvatská Rijeka (už předtím měli Schwaben značné potíže s bulharským Botevem Plovdiv). Kádr VfB je navíc rovněž poměrně nezkušený, jinak se u něj ale mínusy chtě nechtě hledají obtížně.

SC Freiburg: 10. místo, 45 bodů, skóre 51:49 (gólový rozdíl +2)

Proč mu přát Evropu: Christianovi Streichovi to totiž nelze nepřát. Nejdéle sloužící bundesligový kouč ani náhodou nepatří do starého železa a jeho výsledky naopak, zdá se, kulminují. Streich navíc pracuje z řadou již zkušených borců - reprezentanty svých zemí (Philipp Lienhart, Roland Sallai, Vincenzo Grifo) či zkrátka protřelými harcovníky (Christian Günter, Nils Petersen). Skromný klub odvádí podobně jako Mönchengladbach dlouhodobě skvělou práci a nebylo by překvapením, kdyby letošní tažení nebylo jeho jediným zapojením do bitev o pohárovou Evropu. Třeba do nich bude zasahovat pravidelně.

Proč by se Evropě měl vyhnout: Je otázkou, zda Freiburg disponuje takovou silou, aby s ním možná evropská anabáze nezacloumala tak jako v sezoně 2013/14, nebo je pořád stejně náchylný na lavírování mezi dvěma náročnými soutěžemi. Po dnes již téměř osm let staré zkušenosti s Evropskou ligou měl Streich tehdy co dělat, aby svůj celek udržel mezi německou elitou. Další okolnost je spíše romantické povahy. V sobotu se Freiburg proti Bayernu rozloučil s dosluhujícím Schwarzwald-Stadionem a na podzim již má působit v novém svatostánku. SC se ještě chce se starým stadionem alespoň jednou rozloučit i za účasti diváků, většinu zápasů už ale bude pravděpodobně hrát v nové areně. Což je škoda, fanoušci by jistě ocenili, kdyby ještě jeden kompletní ročník včetně pohárové Evropy strávili v nádherném prostředí u řeky Dreisam.


Augsburg, Mohuč a Hertha již nebezpečí unikly, Bielefeld, Brémy a Kolín se ale pořád klepou strachy. Do 2. Bundesligy přímo sestoupí nejhorší z třesoucího se tria, tedy 17. tým tabulky. Mužstvo ze 16. místa sehraje baráž se soupeřem, jenž se ve druhé lize umístí na 3. příčce. Vysmátý šťastlivec z 15. pozice si pak Bundesligu jistě zahraje i na podzim. V případě bodové rovnosti platí pochopitelně stejná pravidla jako u boje o Evropskou konferenční ligu.

Arminia Bielefeld: 15. místo, 32 bodů, skóre 24:52 (gólový rozdíl -28)

Proč jí přát udržení: Arminia letos nakoukla do Bundesligy prvně od roku 2009 a velkolepý návrat si jistě chtěla užít za účasti věrných fanoušků. Koronavirus ale do plánů "Ostwestfalen” sprostě zasáhl a jakékoli oslavy s příznivci znemožnil. Fans tak neměli žádnou možnost poděkovat Fabianu Klosovi za jeho loajalitu a trenéru Uwemu Neuhausovi za zvládnutý postup, Klos či Neuhaus zase nemohli plným tribunám projevit vděk za podporu. Právě vidina, že na podzim bude situace společensky příhodnější, zřejmě žene podceňovaný Bielefeld za záchranou. Tak buďte milostiví a dopřejte jim ještě jeden rok.

Proč by měla sestoupit: Pokud by se Ostwestfalen skutečně udrželi, šlo by pravděpodobně jen o prodloužení agonie, která by v budoucnu tak jako tak skončila sestupem. V Bielefeldu chybí prostředky na dlouhodobé uchování bundesligové příslušnosti. Kádr Arminie je rovněž na první pohled velmi slabý a to jej ještě po sezoně opustí hostující Ritsu Doan, bez jehož příspěvku by modří padali dost možná už dávno. Letos se Bielefeld drží jen díky nováčkovskému elánu, ten už však může příští rok vyprchat.

Werder Brémy: 16. místo, 31 bodů, skóre 34:53 (gólový rozdíl -19)

Proč mu přát udržení: Kohfeldt je pryč a s ním i velká část nesympatií vůči Werderu. Dnes již bývalý lodivod Werderu nepředložil víceméně za celou dobu svého angažmá argument, proč by mužstvo z hanzovního města mělo pod jeho vedením vzkvétat. Vedle toho vyloženě iritoval svým zběsilým poskakováním u autové čáry, které často přenášel na hráče i realizační tým. Ve výsledku tak Kohfeldtový Brámy působily jako banda splašených koní, které kouč v kabině zuřivě vyhecoval a pak je prostě vyhnal na pastvu, kde se měli vybláznit na soupeři i rozhodčích. Tomu je nyní utrum a lze si jen přát, aby se celý Werder zklidnil a začal zase vystupovat trochu sympaticky.

Proč by měl sestoupit: Démonizace Kohfeldta je možná trochu přehnaná, Werder měl nicméně za jeho vlády daleko k chladnému vystupování i uspokojivým výkonům. Thomas Schaaf nyní přece jen nastolí alespoň řád, co ale učiní s hrozivými výsledky? Při vší úctě k legendě klubu, Schaafova zlatá éra už dávno pominula. V krátkodobém horizontu se Brémy mohou dočkat pozitivní reakce (myšleno záchrany), změní však pouhé předání žezla na trenérském postu něco do dalších měsíců? Werderu už nějaký čas zvoní hrana, což lze jen stěží vysvětlent absencí schopného kouče. Tradice je sice hezká věc, ovšem dívat se dokola na ztrápeného giganta taky jednou omrzí. A možná už omrzelo.

1. FC Köln: 17. místo, 30 bodů, skóre 33:60 (gólový rozdíl -27)

Proč mu přát udržení: Nádherný stadion, fantastická atmosféra. Faktory, které sice v aktuálním ročníku nehrají tak velkou roli, pokud ale věříme v lepší zítřky, může nám Kolín jednou hodně chybět. Návštěva RheinEnergieStadionu rozhodně stojí za to. Mimo dechberoucí prostředí se "Kozli” konečně začali zvedat také herně. Pod Markusem Gisdolem to dlouho skřípalo, jeho nástupce Friedhelm Funkel ale očividně přinesl do Kolína potřebný svěží vítr. Pořád to od Kozlů není žádná hitparáda, nicméně teď už alespoň nevypadají tak příšerně. Alespoň ne nezbytně na přímý sestup.

Proč by měl sestoupit: Kolín je takový německý Hradec Králové. Prostě jojo klub, jenž se jednou přehoupne do první, jindy zase do druhé Bundesligy. Za posledních 20 let už stihl desetkrát sestoupit či postoupit a jedenáctý díl nekonečné ságy je na spadnutí. Pokud se Kozli zachrání, lze očekávat, že tak udělají jen pro to, aby si za rok záchranářské nervy zopakovali. A to taky moc neláká. Pořádný progres učinil Kolín jen v letech 2016 a 2017 (pak samozřejmě sestoupil), jinak se pravidelně pohybuje v dolní polovině Bundesligy. Příběhy Unionu či Stuttgartu jsou zkrátka mnohem zajímavější.