Odepsaný trenér jako architekt návratu mezi elitu. Dokáže se Schalke udržet v Bundeslize?

Schalke je po třech letech zpátky v Bundeslize. Jedná se o zasloužený postup, byť se nebojím říct, že poněkud překvapivý. Proč? V novém Prostoru Jana Morávka mapuji příběh klubu s jednou z největších fanouškovských základen v Evropě.

Můj dnešní vztah k Schalke je jiný než před lety. Je to klub, který mě přivedl do Německa a otevřel mi cestu k velkému fotbalu. Za to mu budu vždycky vděčný. Když mám ale dnes říct, koho mám v srdci, o kom mluvím jako o svém týmu, je to Augsburg, kde jsem strávil spoustu fotbalových let a dnes pro něj pracuji ve sportovním úseku.

Na angažmá v Schalke ale vzpomínám a vždy jedním okem sleduji dění v klubu, protože člověka zajímá, jak se takový kolos, kterým klub z Gelsenkirchenu jednoznačně je, posouvá.

Vnímám jako překvapení, jak brzy a suverénně postup zpátky mezi německou elitu zvládli. Mám v živé paměti, jaké problémy se ještě v minulé sezoně uvnitř klubu řešily. Byl tam chaos. Tým hrál o záchranu a nestabilita se v posledních letech odrážela i na častých trenérských změnách. Od léta 2022 se ve funkci vystřídali Frank Kramer, Thomas Reis, Karel Geraerts, Kees van Wonderen a nyní je u kormidla Miron Mušlič.

Právě poslední trenér mě přivádí ke jménu, které je pro Schalke a jeho úspěch asi nejzásadnější - Frank Baumann. Udělal si dobré jméno v Brémách a pokračuje v tom i v Gelsenkirchenu, kde zastává roli sportovního CEO.

Na jeho práci je vidět, jak je systematický, jak má vše důkladně promyšlené. Do divočiny v Schalke přinesl atributy, které klubu citelně scházely, a hlavně se mu povedlo najít trenéra, jenž do týmu pasuje. Líbí se mi, jak Mušlič vypadá na veřejnosti, jak mluví o kádru. Vyzařuje z něj dobrá kombinace pozitivní energie a sebevědomí.

Baumann v jednom z rozhovorů říkal, jak je proces výběru trenéra klíčová věc. Mušliče znal už tři čtyři roky, narazil na něj v době, kdy vedl Cercle Bruggy. Baumann tam tenkrát skautoval obránce Oliviera Demana pro Werder a viděli několik jejich zápasů. Způsob, kterým se Cercle pod Mušličem prezentoval, se mu líbil, a tak si o něm začal zjišťovat více.

Když už byl v Schalke, vzpomněl si na něj. Analytikům zadal, aby jeho trenérský styl napasovali na jejich filozofii a skrze data a nástroje jim opravdu vyšlo, že Mušlič by byl pro Schalke trefa.

V té době byl trenérem Plymouthu, který sestupoval z Championship. Přesto se Baumann rozhodl pro riskantní a pro mnohé nepochopitelný krok - investovat 700 tisíc eur, aby rakouského kouče s bosenskými kořeny získal.

Dnes už víme, že to bylo fantastické rozhodnutí. 

Ten příběh mi připomíná Vincenta Kompanyho, který šel do Bayernu také po pádu s anglickým klubem a také je ovlivněný belgickým fotbalem. Oba se snaží hrát náročně, praktikují vysoký presink, chtějí po týmu intenzitu a emoce.

Stejně jako volba trenéra se v Schalke povedly i další personální tahy směrem do kádru. Například bosenského stopera Nikolu Katiče si Mušlič vytáhl z Plymouthu a ukázal, že se nemýlil. Je to přesně ten typ hráče s charakterem válečníka, který byl pro Schalke klíčový. Důležité také bylo, že klub udržel tureckého útočníka Kenana Karamana, jenž v 116 zápasech nastřílel 43 branek.

Proměna Schalke byla rychlá. Tým, který v minulé sezoně obdržel 60 gólů, má dnes nejlepší defenzivu v 2. Bundeslize, když inkasoval jen osmadvacetkrát. Do obrany je Schalke silné a kompaktní. Směrem dopředu to bude ale ještě chtít přidat, v 15 zápasech měli pouze jednogólový rozdíl ve skóre. Aktuálně mají vstřelených 49 branek - Bayern Mnichov měl na kontě 50 vstřelených branek už ve 14. kole...

Schalke rozhodně ještě nemá vyhráno. Samotným postupem jeho potíže nekončí. I nadále je dost zadlužené a musí se podle toho i chovat. Nečekejme od nich, že v létě utratí spoustu peněz na přestupovém trhu. 

Už před touto sezonou dělali spíš menší přestupy, snažili se hledat výhodná řešení, která jim pomohou. A to se povedlo. Jako třeba příchod Edina Džeka. V devíti zápasech má bilanci šesti branek a tří asistencí.

Ale v jeho případě to nebylo jen o gólech. Přišlo mi, že jeho příchod měl na tým a fanoušky podobný efekt, jako když k nám tehdy přestoupil Raúl González. Ohromná pozornost, očekávání, každý chtěl jeho dres. Od Schalke to byl skvělý tah po sportovní i marketingové stránce.

Dnes se mluví o tom, že by se "domů" mohla vrátit i jména jako Julian Draxler či Sead Kolašinac. Zkušení hráči, kteří pamatují slavnou éru, kdy klub ještě hrával například Ligu mistrů. To by byla další velká sláva pro fanoušky.

Ti jsou totiž jeho klíčovou přidanou hodnotou - fanouškovská základna je obrovská. A je to znát na návštěvnosti doma i na výjezdech. Tým díky nim často hrává venku v takřka domácí atmosféře. Je to neuvěřitelné. V počtu členů klubu je Schalke třetí za Bayernem a Dortmundem. Pro Bundesligu je skvělá zpráva, že se vrací tak silný oddíl.

Podle toho vypadaly i oslavy postupu. Mušlič už před zápasem na fanoušky apeloval, aby nevbíhali na trávník, protože když se naposledy slavil postup, stalo se hned několik těžkých zranění. Nyní to klub nechtěl opakovat a prosil příznivce, aby zůstali na tribunách.

Lidé opravdu poslechli a oslavy taky byly bujaré, ale celkem v poklidu. Ze stadionu se postupně přesunuly do města, kde byl nápor fanoušků takový, že v Gelsenkirchenu přestaly jezdit tramvaje. Celý tým i s trenérem nakonec vyrazili dokončit oslavy na Ibizu, odkud by se měli vrátit ve středu, aby se zase začali chystat na víkendové kolo.

Mimochodem i k tomu měl Mušlič zajímavé vyjádření - uvedl, že pokud by hráli s někým, kdo bojuje o záchranu či o postup, na oslavy by rozhodně neletěli a kvůli důstojnosti a respektu k soupeři by zůstali doma. Tím, že hrají s Norimberkem, kterému v tabulce už takřka o nic nejde, ale oslavy povolil. 

Sám jsem zvědavý, jak bude Schalke vypadat zpět mezi německou elitou. Jak už jsem zmínil - nečekám od nich zběsilé nákupy. Odhaduji, že půjdou rozumnou cestou, jako tomu bylo například minulé léto u Hamburku, který dohromady utratil asi "jen" 15 milionů eur. Schalke potřebuje ideálně něco ušetřit na odměnách za postup a televizní práva, protože stále splácí dluhy.

Velké téma bude útočník Moussa Sylla, který měl v plánu odejít. Pro klub by to na jednu stranu byly další výdaje za jeho případnou náhradu, lákadlo zahrát si Bundesligu by jej mohlo ale ještě zviklat.

Co se týká umístění v lize, myslím si, že nebudou hrát o záchranu a nenazval bych je týmem na odpis. Kombinace trenéra Mušliče a silné podpory fanoušků bude hrát velkou roli. Proto o ně strach nemám.

To bych měl spíš o tým, který je při cestě nahoru doplní. Zatím vše směřuje k tomu, že by to měl být Elvesberg. I přes prodej některých hráčů po minulé sezoně se udrželi nahoře a znovu dokázali najít posily, které vypadají dobře.

Je to další německá pohádka z vesnice, která může skončit až v Bundeslize. Podle mě dopadne dobře, o patro výš už o ně ale budu mít obavy.