Liberec pod novým trenérem kraluje lize v intenzitě. Energickou hrou zaskočil i Slavii

Navlékli tmavé dresy. Žádná bílomodrá varianta jako symbol čistoty. V neděli U Nisy byl Liberec v bojovém režimu. Černomodrá kombinace dokreslovala kulisy, ve kterých se odehrával duel se Slavií. Ze Severočechů jde na startu sezony síla. Energie, kterou v týmu probudil kouč Branislav Fodrek, je enormní. Včetně intenzity, která se promítá v nadupaných fyzických datech. A to natolik, že i mistr této disciplíny a celé soutěže musel smeknout.

146. Přesně tolik soubojů se odehrálo v zápase mezi Libercem a Slavií. Je to nejvíce za poslední dva roky a když půjdeme hlouběji do historie, tak od sezony 2020/21 bylo víc (pokaždé 150) jen ve dvou případech.

V neděli pod Ještědem se potkali mistr a učeň. Šampioni z Edenu narazili na vlastní medicínu a nechutnala jim. Liberec vzdoroval svým typickým intenzivním fotbalem a až záhadně fyzicky neodcházel, ale šlapal do Pražanů celý zápas.

Nestává se často, aby Jindřich Trpišovský po utkání mezi řádky uznal, že soupeř je možná ještě fyzičtější než samotná Slavia. "Mají na tom hru postavenou. Díky tomu vyhráli třeba v Plzni. Věděli jsme, že cesta nepovede přes intenzitu, že se budeme muset prosadit jinými věcmi," reagoval kouč sešívaných.

Přitom právě Slavia je v českém prostředí považována za jedno z fyzicky nejlépe připravených mužstev. Troufám si tvrdit, že už to neplatí. Liberec míří do čela této pomyslné tabulky. Severočeská síla byla na takové úrovni, že červenobílí neměli ve druhém poločase přímou střelu na branku a u xG jim svítilo 0.03.

Chtělo by se říct: Wow! Seznamte se, Branislav Fodrek. Ovšem realita U Nisy je trochu jiná. Už v minulé sezoně patřil Slovan k fyzicky skvěle nachystaným týmům a netajil se, že přímočarost a intenzita jsou v klubovém playbooku jedny z nejdůležitějších atributů.

Je třeba říct, že Fodrek nepřevzal prázdnou schránkou. Dnešní rysy vtiskl týmu jeho předchůdce Radoslav Kováč, ale nedařilo se mu zcela naplňovat představy vedení klubu. V posledních měsících už bylo cítit, že jeho angažmá v Liberci nestojí na tak pevných základech, jako když v létě 2024 s velkou pompou na sever Čech přijížděl a vše zaznamenávaly televizní kamery dokumentární série.

Jakmile se tedy Janu Nezmarovi naskytla příležitost, skočil po ní. Světe div se, Dunajska Streda z druhého místa odvolala Fodreka a tím jej paradoxně nasměrovala do českých končin. Pokud by slovenský kouč dál zůstal v jejích strukturách, nikdy by na něj Liberec nedosáhl.

Nezmar byl však o Fodrekovi absolutně přesvědčený. Jeho trenérské metody a vlastnosti měl ověřené na základě skautských analýz. Liberec přitom skenoval takřka půl Evropy, aby byl nachystaný pro okamžik, kdy by se rozhodl odvolat Kováče.

Ten okamžik přišel. A Nezmar byl připravený. Tak, jak je u něj zvykem.

Dnes, stále na samotném startu dlouhé sezony, se sázka na Fodreka jeví jako šťastná volba. Když se bavíte s lidmi, kteří slovenského trenéra zažili, poví vám, že do kádru přišla daleko větší lidskost a člověk, který má cit pracovat s kolektivem.

Pokud ovšem hledát převratné změny, moc jich není. Nic zásadního se na způsobu práce Liberce nezměnilo. Hráči vám dokonce řeknou, že Kováčovy tréninky byly propracovanější do posledního detailu, jenže přichází velké ALE... Pod Fodrekem vypadá tým mnohem svěžeji. Jako by stačilo vyvětrat zatuchlé prostředí a Slovan znovu připomíná extrémně hladové mužstvo.

Ale přece jen dílčí změny jsou v Liberci vidět. Tým preferuje tříčlennou obranu, které se Kováč vyhýbal. Dává větší volnost krajním hráčům, umožňuje agresivněji napadat, rychleji měnit pozice a zajišťuje mužstvo pro momenty, kdy se do útoku vydají oba wingbeci.

Proti Slavii byl nejaktivnější Aziz Kayondo, který sice nakupil poměrně dost ztrát, což se mu otisklo například i v Livesport Ratingu, kde obdržel podprůměrnou známku 6.4, ale jeho akční rádius přesáhl limit takřka většiny přítomných v zápase. V potaz je potřeba vzít, v jaké rychlosti a intenzitě se často do střetů se slávisty dostával a pod jakým tlakem musel s míčem u nohy reagovat.

Uganďan totiž působil jako nezastavitelný motor. Útočil, bránil, presoval, vracel se, tahal míč dopředu a svou rychlostí i intenzitou dělal slávistům velké potíže. Na hřišti byste těžko hledali hráče, který měl v nohách více kilometrů, které navíc podpořil sprinty.

Obecně se ví, že Kayondo patří mezi nejrychlejší krajní obránce soutěže. Pokud jde o maximální rychlost na jeho pozici, lépe je na tom už jen David Jurásek. V objemu, intenzitě a schopnosti opakovat náběhy ale patří reprezentant africké země k absolutní špičce.

Už proti Plzni v prvním kole uběhl s míčem u nohy 204,7 metru, nejvíce ze všech hráčů kola. Liberec tehdy celkově zaznamenal 659,1 metru progresivního vedení míče - nejvyšší číslo úvodního kola. Z progresivních vyvezení míče vytvořil 15 střel či šancí, což bylo nejen nejlepší číslo kola, ale zároveň nejvyšší hodnota Slovanu za poslední čtyři kalendářní roky.

Kayondo do tohoto stylu zapadá dokonale. Je přesně tím hráčem, který po zisku míče nemusí složitě kombinovat. Vezme balon, vyrazí, získá metry, stáhne obranu a vytvoří prostor pro ostatní. Chybí mu však čísla. Pokud by sbíral asistenci či vstřelené góly, mají v Liberci další artikl za několik milionů eur.

Ne nadarmo se ale už nyní mluví o tom, že Kayondo je na radaru zahraničních klubů a do konce léta není jisté, že stráví v Liberci celou sezonu. Ale pro Slovan to nutně nemusí být špatná zpráva. Klub se v těchto vodách naučil plavat. Najde zajímavého hráče, zpeněží ho s profitem a jde znovu na trh, aby za mnohem menší peníz našel budoucí hvězdy.

Vždyť dnešní Liberec hraje bez Ermina Mahmiče, Toumaniho Diakitého a Angeho N’Guessana. Tří nejlepších hráčů minulé sezony, kteří odešli či na velký transfer čekají. Problém? Nikoliv. Nezmarova síť skautů už má na skladě nové hrdiny. Například dvacetiletý Fallou Faye se už dnes jeví jako skvělý kauf. Ne nadarmo si o něm U Nisy s nadsázkou povídají jako o jejich verzi Yayi Tourého.

Ale je to přesně symbol toho, jak se Liberec v podmínkách, které má, naučil být soběstačný. Na trhu neutrácí zběsile miliony eur. Hráče přivedl ze Slovinska či Gruzie. Což jsou trhy, nad kterými zbytek ligy buď ohrnuje nos, nebo nemá dostatečné know-how, aby se nespálil.

Osobně bych si dovedl představit, že by měl Fodrek mít v kádru ještě údernější devítku, která přestřílí Raimondse Krollise či Lukáše Maška. Ani jeden nepatří zrovna mezi typické kanonýry - Krollis se přes hranici deseti branek naposledy dostal v roce 2022 ještě v Lotyšsku. Naposledy se střelecky prosadil na konci dubna proti Jablonci. Od startu minulého ročníku Chance Ligy vstřelil pouhých osm branek, přičemž xG měl 7.22 a xGOT mírně zvedl na 7.38.

Není divu, že si ve Slovanu pohrávali s myšlenkou přivést Jana Kuchtu a padalo i jméno Tomáše Chorého, když byla jeho situace ve Slavii nahnutá a bylo mu oznámeno, že už si v červenobílých barvách nezahraje. Ani jedna varianta ale nakonec nebyla realizovatelná. To ovšem ještě neznamená, že je tento rest do konce přestupového období neřešitelný.

Pro Liberec bude v této sezoně důležité vymanit se ze škatulky tranzitního klubu a podpořit svou práci i výsledky v lize. Severočeši totiž nechtějí být jen továrnou na peníze z dobře vyskautovaných cizinců.

Tajným přáním majitele Ondřeje Kanii je jednou bojovat o titul. Jak kdysi hráčům vzkázal: Je přece vítěz. A dřív nebo později i jeho takto skvěle fungující byznys plán poněkud omrzí, pokud si v průběhu let nesáhne na evropské poháry či vítěznou trofej.

Tohle bude pro Fodreka velká výzva. Udržet Slovan hladový až do konce května a nepovolit v nastoleném tempu, které bude zbytek ligy složitě zachytávat. Zatím se mu povedlo utavit Plzeň, Zbrojovku a Slavii zatopil jako málokdo v poslední době.

Je evidentní, že potenciál pod Ještědem je ohromný. A to slovenský kouč neukázal zdaleka svůj rukopis. V Dunajské Stredě totiž platilo, že není trenérem jedné herní cesty, ale chameleonem, který umí reagovat na své soupeře. Vysvlékne ho někdo z kůže?

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.