Kvalifikace nesnese váhání: Do března musíme mít jasnou jedničku, hlásí Vaclík

Česká reprezentace bude po prvním srazu pod trenérem Santim Deniou řešit nové otázky. Jednou z nich je obsazení postu brankářské jedničky. Španělský odborník v uplynulých dnech vyzkoušel všechny tři muže, podle bývalého gólmana národního týmu Tomáše Vaclíka ale bude brzy jasné, kdo souboj o prestižní post vyhrál.

Dlouhých 12 let byl součástí reprezentace a byl hned dvakrát se s ní zúčastnil mistrovství Evropy. V roce 2016 kryl záda Petru Čechovi, o pět let později byl jedničkou.

Kdo se stane novým prvním brankářem národního týmu? Bude to Lukáš Horníček, Antonín Kinský či Matěj Kovář? A působí na Tomáše Vaclíka současné trio jako kompaktní celek?

"Někdo působí lépe v chytání, někdo působí třeba lépe v rozehrávce, další má určitou řeč těla. Takže bych neřekl, že všichni kluci jsou typologicky stejní. Ale myslím si - a stalo se z toho už takové klišé - že ať trenéři vyberou kohokoliv, tak se nespletou. V každém případě budou mít jistotu, že brankář tým podrží a bude na něj spoleh. A navíc jsou všichni věkově perspektvní," říká Vaclík.

Češi zatím ani jeden zápas pod trenérem Deniou nevyhráli, dokonce nezískali ani bod. Ale z mnoha stran jsou slyšet spíš pozitiva. Jak první období s novým trenérem vnímáte vy?

"Cítím to stejně. Celé to dění okolo národního týmu je opravdu pozitivní. Lepší je nálada celkově, věci se otočily o 180 stupňů, a i energie z týmu mi přijde velmi dobrá, ač se ani jednou nevyhrálo. Ale musíme také vzít v potaz, že kluci hráli proti mistrům světa a třetímu týmu šampionátu, a také proti Chorvatům, se kterými máme v posledních letech dost zkušeností, ale porážet se nám je nedaří."

A je opravdu podstatnou otázkou, že realizační tým by měl vybrat novou brankářskou jedničku?

"Určitě je to téma. Matěj Kovář byl jednička na mistrovství světa. A je třeba mu dát velký kredit. Po dlouhých 20 letech dotáhl český tým přes kvalifikaci a baráž na mistrovství světa a v klíčových zápasech hrál velkou roli. Ale myslím, že všichni vnímají, že Tonda Kinský a Lukáš Horníček začali chytat Premier League a jsou ve svých týmech jedničkami, což má obrovskou váhu. Mají tedy ve svých rukou velký argument pro to, že na tuhle roli mají nárok také. A protože je i nový realizační tým, kluky neznali, trenér gólmanů ani hlavní trenér, tak vlastně všichni jedou úplně od nuly."

Jak vlastně svou roli v prvních čtyřech zápasech zvládli? Vyzdvihl byste něčí výkon?

"Brankáři určitě byli oporami, i když to pro ně nebylo jednoduché. Pro Kinského to byl první zápas v nároďáku, pro Horníčka druhý a třetí. Kovář už něco zažil, ale také pro něj to bylo něco nového. Ale myslím si, že co se výkonnosti týče, rozdíl mezi klukama byl minimální."

Může přijít po první pozitivní týmové náladě příště nervozita a boj o místo?

"Kluky moc osobně neznám, na srazech jsem se potkával jen chvíli s Matějem Kovářem. S Tondou Kinským jsme seděli jednou snad 15 minut na kávě a přiznám se, že Lukáše Horníčka neznám vůbec. Takže o charakterech gólmanů nemůžu říct nic. Ale na dálku bylo patrné, že tam nyní byla opravdu dobrá týmová atmosféra. Určitě přispělo to pozitivní prostředí a to, že se kluci navzájem připravovali. Jak to bude dál, to se uvidí."

Předpokládáte, že i na dalším srazu se ještě bude testovat? Proti Chorvatsku možná budeme hrát o záchranu v elitní skupině Ligy národů...

"Pokud udělá trenér něco mimo prozatímní systém, kdy to vypadá, že nechá každého gólmana chytat dva zápasy, pak už by to asi byl i signál, že už si opravdu vybral. Může se to stát. Ale další sraz je za měsíc, a do té doby se může leccos přihodit. Všechny kluky čeká několik zápasů v ligách a určitě se bude nahlížet i na jejich formu. Ale divil bych se, kdyby s týmem zase nebyli tito tři."

Češi mají nyní španělského trenéra. Dá se očekávat nějaká preference na typologii brankáře, která by tenhle souboj uvnitř týmu rozhodla?

"Samozřejmě všichni víme, že Španělé chtějí hrát s míčem a tu konstrukci hry mají rádi i od brankářů. Ale tuhle přednost mají všichni kluci, rozehrávku nohama zvládli v těch prvních zápasech s Deniou všichni velmi dobře. Nemyslím, že by byl někdo, kdo by typologicky nezapadal do toho, co by trenéři chtěli hrát."

A když se podíváme na španělský model u tamní reprezentace, která nyní vyhrála titul mistrů světa? Může se Denia inspirovat?

"Španělé mají také dlouhodobě stabilní brankářskou trojici, i když se do role jedničky vyprofiloval Unai Simon. Ale David Raya, ač je možná v Arsenalu na prestižnější adrese, jezdil s ním a do trojice je doplňoval Alex Remiro z Realu Sociedad. Teď s nimi možná bude jezdit Joan Garcia. Mají prostě skvělé gólmany ve skvělých soutěžích, v předních klubech. A respektují se. Pokud vznikne v týmu dobrá chemie, tak to může fungovat velmi dobře."

Myslíte, že vzhledem k tak silné trojici brankářů mají na nějakou dobu další čeští gólmani smůlu a možnost dostat se do reprezentace se jich aktuálně netýká?

"Asi to bude o tom, zda všichni tihle současní kluci budou dál akceptovat role, které jim budou postupem času přiděleny. A když budou zdraví, a budou chtít jezdit, tak momentálně nevidím nikoho, kdo by mezi ně mohl přijít. I když máme i další skvělé brankáře - Radek Vítek chytá v anglické Championship, v Česku je Jakub Markovič, který poznal Ligu mistrů, a uvidíme, jak Vítek Jaroš zvládne období po těžkém zranění kolene, jak se dál bude vyvíjet jeho kariéra. V jednadvacítce je Jan Koutný a tam se také možná dá čekat nějaký přestup do dobré zahraniční soutěže."

Pojďme se ale vrátit zpět k tématu. Kdy musí mít český tým vybraného nového gólmana číslo jedna?

"V březnu začne kvalifikace a myslím, že tam už jistě trenéři určí jedničku. Prostě vyberou brankáře, který jim z toho vychází nejlépe. A asi se nebude vybírat gólman podle typologie soupeře, jak jsem někde četl. Prostě první bude někdo, kdo přesvědčí během těch dvou srazů."

A máte svůj vlastní názor, kdo se tím vyvoleným stane?

"Mám, ale určitě to nechci říkat. Ale myslím, že kromě brankářských dovedností bude záležet i na tom, jak kluci fungují v celém kolektivu, jaký mají respekt, jaké jsou to osobnosti, jaký mají vztah k národnímu týmu, třeba i když zrovna nechytají. Protože jedničku potřebuje akceptovat celý tým. Myslím, že už nyní je to hodně prověřilo a leccos to trenérům ukázalo. Kluci spolu byli 14 dnů, hodně se cestovalo, točili se v bráně a vždycky byl jeden z nich na tribuně. Je spousta aspektů, které v tom konečném rozhodnutí budou hrát roli."