Kinský vychytal záchranu Tottenhamu a hlásí: Z propadáku v Lize mistrů jsem se nezhroutil

Závěr sezony, který dává alespoň částečně zapomenout na dlouhé měsíce trápení. Český brankář Antonín Kinský (23) prožil v dresu londýnského Tottenhamu mimořádně náročný ročník, který však nakonec nabral mnohem pozitivnější směr. Spurs se navíc definitivně zachránili, byť to byly nervy. Sám gólman pak v pozápasovém rozhovoru neskrýval, jak moc velký balvan celému týmu spadl ze srdce.

"Nesledovali jsme sice, jak zrovna hraje West Ham, ale byli jsme si vědomi, že každý tým v Premier League má obrovskou ofenzivní kvalitu a může kdykoliv udeřit. Šli jsme do toho s tím, že chceme skórovat a zápas vyhrát," popsal pro NBC Sports bezprostřední dojmy Kinský po výhře 1:0.

Na znatelném herním zlepšení londýnského celku v závěru ligového ročníku nese podle českého brankáře velký podíl stratég Roberto De Zerbi. Pod jeho vedením odehrál Tottenham posledních sedm duelů a tým se výrazně zvedl především v zadních řadách.

"Nechci to samozřejmě úplně porovnávat, ale od jeho příchodu jsme hráli mnohem lépe do defenzivy. Nedovolili jsme soupeřům vytvářet si tolik šancí, což byla podle mě obrovská součást našeho úspěchu v závěru sezony," pochvaloval si Kinský taktickou proměnu. Jistotu defenzivě však dodal i on sám svými fantastickými zákroky. "Od toho tam jako brankáři jsme, abychom něco chytili, a ne abychom jen koukali a celou dobu na někoho křičeli."

Pro samotného brankáře je povedený konec o to cennější, že si během ročníku prošel obrovskou psychickou zkouškou. Do klubu přicházel s ambicemi, které dlouho zůstávaly nenaplněny, a vše vyvrcholilo nepovedeným vystoupením v Lize mistrů proti Atlétiku Madrid.

"Sezona se mi osobně vůbec nepovedla. Přišel jsem s jinými očekáváními, chtěl jsem bojovat o místo, ale po celý rok jsem k němu neměl ani blízko. To pro mě bylo to vůbec nejtěžší. Pak jsem nastoupil proti Atlétiku a dopadlo to dokonce ještě hůř než většina sezony," přiznal Kinský.

Zlomit se ale nenechal. "Řekl jsem si, že budu dál dělat to, co umím. Věřil jsem v sebe a v to, že dělám správné věci, a že jakmile přijde další šance, budu stoprocentně připravený. Nebyla to jen reakce na Atlétiko, takhle jsem makal už od prvního dne. Prostě jsem na to každý den tlačil, odevzdával své maximum a věřil. Šance přišla až na konci roku a já jsem za ni vděčný, ale zároveň vím, že jsem si ji za tu práci zkrátka zasloužil," uzavřel.