Guardiola riskuje, ale do Man City jde proto, že je sám nejlepší

V Premier League bude od léta působit pořádně těžká trenérská váha. Jakmile Manchester City oznámil, že v červnu nahradí Manuela Pellegriniho veleúspěšným Pepem Guardiolou, vyvolalo to mnoho zájmu. Pro Citizens to je skutečně velký úlovek, Guardiolovi však mnozí vyčítají, že si "zase" vybral tu nejsnazší cestu. Jenže to není tak snadné...

Odchod do Anglie byl poté, co pětačtyřicetiletý Španěl oznámil svůj chystaný konec na lavičce Bayernu Mnichov, prakticky hotovou věcí. Guardiola se nikdy netajil tím, že by si trenérské angažmá za kanálem La Manche velice rád vyzkoušel, a tak se už nakonec spíše jen řešilo, kam půjde.

Z možného trojlístku Chelsea, Manchester United a Manchester City si nakonec s předstihem plácl s tím posledním jmenovaným. Tedy s klubem, který v posledních pěti letech dvakrát vyhrál titul (letos útočí na další) a má za sebou díky arabským majitelům prakticky neomezené finanční možnosti. Proto si někteří neodpustili poznámky, že Guardiola jde po Barceloně a Bayernu zase za tím nejjednodušším.

Jenže opak je pravda. Na celkem devítinásobného španělského mistra čeká zatím vůbec nejsložitější angažmá v jeho kariéře. Jednoduché to neměl už v Barceloně a svým způsobem ne tak docela ani v Bayernu, ale nyní do Manchesteru přichází jako jeden z nejúspěšnějších trenérů fotbalové historie, a tak bude pracovat pod obrovským tlakem.

Právě u dvou prvních Guardiolových trenérských štací se zastavíme. Mezi lety 2009 a 2011 v Barceloně skutečně vedl pravděpodobně jeden z nejlepších týmů vůbec, ovšem často se zapomíná, že klub, který impulzivní Španěl v roce 2008 přebíral, na to rozhodně nevypadal. Dnes se zpětně snadno dívá na tým, v němž excelovali Messi, Iniesta nebo Xavi, ale nebýt Guardioly, nikdy by ani tato hvězdná trojice nemusela dosáhnout tak vysokých met.

Pep Guardiola, tehdy naprostý trenérský zelenáč, který měl za sebou jen zkušenost z barcelonského béčka, provedl okamžitě po svém nástupu tvrdý řez kádrem. Kdo nevyhovoval jeho trenérským ideálům, musel se pakovat. Proto končily i takové hvězdy jako Ronaldinho, Deco nebo Eto’o.

Během jediného roku dokázal Guardiola do svých svěřenců napumpovat své pojetí fotbalu a výsledky se dostavily okamžitě. Barcelona pod vedením svého odchovance sbírala jednu trofej za druhou a po čtyřech letech, kdy Guardiola usoudil, že už jednak týmu nemá dál co nabídnout a jednak že je vyčerpaný, se počet vyhraných trofejí zastavil na neuvěřitelném čísle čtrnáct.

Ano, Guardiola trénoval nejlepší mužstvo na planetě, a tak se může zdát snadné, že se stal někdejší vynikající záložník zároveň nejlepším trenérem. Jenže to Barcelona se díky němu stala tou úplně nejlepší, ne naopak. Guardiola za sebou v Katalánsku nenechal jen přes tucet trofejí, ale také zcela zásadní taktický rukopis, kterým pozměnil fotbal.

Jeho následná štace v Mnichově je, pravda, trochu jiný příběh. Opět se ale nesmíme na jeho působení na lavičce Bayernu dívat jen zpětně, kdy uvidíme naprosto neotřesitelnou dominanci jediného klubu a další kupu trofejí. V Bundeslize před Guardiolovým příchodem taková nezpochybnitelná hegemonie zdaleka nepanovala.

Když si Guardiola v zimě s představiteli Bayernu podával ruce, jeho předchůdce Jupp Heynckes už sice v tu chvíli domácí soutěž také ovládal a nakonec při historické sezoně dokázal do Bavorska přivést treble, jenže o to víc horké křeslo, na které následně Guardiola usedl, bylo.

Dva roky předtím navíc Bundesligu vyhrála opakovaně Borussia Dortmund, a tak zdaleka nebylo jasné, jestli má Bayern nakročeno k podobné dominanci. Byl tu také faktor možného uspokojení, kdy většina hráčů vyhrála všechno, po čem mohla v Bayernu toužit. Jenže Guardiola nezklamal. Měl přinést tituly a minimálně těch ligových během svých tří let s největší pravděpodobností přinese plný počet.

Guardiola sice měl v Německu k dispozici suverénně nejlepší kádr a také výraznou finanční výhodu proti konkurenci, ale nespokojil se jen s tím, že by nehybně seděl na lavičce a přihlížel, jak jeho svěřenci přehrávají soupeře jen díky tomu, že jsou zkrátka lepší.

Také v Bundeslize za sebou Pep Guardiola po třech letech zanechá naprosto zásadní stopu. A znovu platí, že se jen nesvezl na kvalitě svého týmu, ale že právě díky jeho taktickým, mnohdy revolučním pokynům se stal Bayern Mnichov naprosto nelítostným vládcem Německa.

Nakonec ani to nakonec Guardiolovi nemusí v Allianz Areně zaručit pomyslnou nesmrtelnost. Na světě sice není příliš trenérů, jejichž úspěch by závisel na tom, zda dokáže vyhrát Ligu mistrů, nebo ne, ale u současného Bayernu se to samozřejmě nabízí. Nicméně kdyby se to nepovedlo ani letos, bude mít minimálně šest Guardiolových trofejí ve třech letech neobyčejný zvuk.

Ostatně právě Liga mistrů, kterou víckrát než Guardiola dokázali jako trenéři vyhrát pouze dva muži, bude jedním z hlavních témat v Manchesteru City; a zároveň Guardiolovým nejtěžším úkolem. Rodák ze Santpedoru si Citizens jistě nevybral náhodou. Vedle pohádkového platu a takřka neomezeného rozpočtu jsou i další důvody, proč je Manchester City aktuálně na ostrovech nejatraktivnější adresou, ale právě díky tomu, co Guardiola dokázal, si takovou štaci mohl vybrat.

Představa, že by ale měl díky tomu všemu se vší samozřejmostí po třech letech opět odcházet ověnčený mnoha medailemi, protože převzal nejlepší tým, je zcestná. Zatím ani není jisté, jestli bude přebírat anglického mistra, byť má Manchester City s ohledem na poslední roky největší předpoklady vrátit po roční odmlce titul do modré části Manchesteru.

Obhájit titul se ovšem City nikdy nepodařilo. V Lize mistrů dokonce Roberto Mancini, ani Manuel Pellegrini nedokázali svůj tým dostat dokonce ani do čtvrtfinále, pokud se vůbec podívali za brány základních skupin. Právě tady se bude od Guardioly očekávat změna, a to co nejlépe okamžitá.

Na Guardiolu tak čeká hned několik ostrých zkoušek. Z Německa přichází do mnohem vyrovnanější soutěže. Přichází do soutěže, se kterou nemá vůbec žádné zkušenosti, jako hráč ani jako trenér. Současné složení kádru City patrně nebude ani zdaleka vyhovovat jeho představám, a tak se po letní pauze na Etihad Stadium sejde dost možná významně obměněný tým, který si na sebe bude zvykat.

Do toho všeho pak Guardiola následně vstříkne injekci se svou nekompromisní trenérskou taktikou, jež ho proslavila, ale která je zároveň nesmírně náročná a vyžaduje maximální disciplínu. Velká zkouška tak bude, jestli se dokáží přizpůsobit nejen hráči, ale s ohledem na velice nabitý anglický program, kdy prakticky není volný týden, také sám Guardiola.

Ať se tedy může jeho angažmá v Manchesteru City zdát jako snadné, má Guardiola stále co dokazovat a také co ztratit. Dominance, jakou zažil ve Španělsku a Německu, tu není ani zdaleka samozřejmá, a především pak dle účinkování na evropské scéně se budou jeho schopnosti posuzovat.

Manchester City Guardiola nešel trénovat kvůli tomu, že je to nejsnazší, ale kvůli tomu, že je to jeden z nejlepších manažerů na světě a má všechny předpoklady k tomu, aby uspěl.