EuroSkauting: Strategické myšlení jako největší zbraň stopera. Ovando si říká o pozornost z Evropy

Když si fanoušek představí argentinského fotbalistu, nabízely by se asi především dva typy hráčů. Prvním by byl určitě ofenzivní kreativní hráč, druhým typem pak agresivní buldok hrající na hraně pravidel ve středu pole. Poslední dobou ale v Argentině roste několik velmi zajímavých stoperů. Tím možná nejzajímavějším je 19letý Ignacio Ovando.

Ve stínu Lionela Messiho skončila v říjnu také bohatá reprezentační kariéra Nicoláse Otamendiho. Dříve neoblíbený stoper začal po třicítce zrát jako víno a postupně si vybudoval pověst argentinské legendy. Zároveň se stal symbolem úzké elity argentinských stoperů. Dlouhá léta totiž nikdo nedokázal Otamendiho ze sestavy vytlačit, přestože jeho výkony nebyly vždy bezchybné.

Argentina má nyní k dispozici slušný zástup nadstandardních stoperů v čele s Cristianem Romerem a Lisandrem Martínezem. Oba však často trápí zranění, a tak mohou v nominaci argentinské reprezentace dostávat prostor také Marcos Senesi, Leonardo Balerdi nebo Valentín Gómez. Martínez, Senesi a Gómez - a koneckonců i zmíněný Otamendi - přitom představují typ stopera, který je pro argentinský fotbal charakteristický. Často jde o menší, ale obratné a technicky zdatné obránce.

Do této kategorie zapadá také Ignacio Ovando. Devatenáctiletý rodák z argentinského města Gualeguaychú měří pouhých 182 centimetrů a mezi stopery tak vyniká především pohyblivostí a technickou vybaveností. Původně přitom začínal jako útočník. V mládeži Rosaria Central se však trenéři rozhodli přeškolit ho na stopera, případně defenzivního záložníka. Nakonec se ukázalo, že přesun do středu obrany byl správnou volbou.

Mladý obránce už se dokonce dostal do prostředí argentinské reprezentace, zatím především jako tréninkový partner před letošním mistrovstvím světa. Premiérového startu za La Albiceleste by se ale mohl brzy dočkat. Zajímavostí je také to, že ve svém současném klubu nastupuje po boku Ángela Di Maríi, jedné z největších hvězd moderní éry argentinského fotbalu.

Průměrná výška mužů v Argentině nedosahuje ani 175 cm, Ovando je tedy ve své domovině poměrně vysoký. V porovnání s evropskými či africkými stopery je však jeho 182 cm podprůměrná výška. Že to nemusí představovat zásadní hendikep, dokazují třeba Marc Guéhi, Ezri Konsa nebo už zmíněný Lisandro Martínez. Aby nižší vzrůst nepředstavoval výraznou nevýhodu, musí se ale sejít několik dalších faktorů, které ho dokážou vyvážit.

Ovando má v tomto směru několik předností. Vzdušných soubojů se sice účastní méně často než jeho stoperští kolegové, v těch, do kterých se zapojí, ale bývá velmi úspěšný. Pomáhá mu především skvělé načasování výskoku a výborná poziční hra. Navzdory svému vzrůstu navíc dokáže být nebezpečný i při ofenzivních standardních situacích.

Díky nižšímu těžišti je dostatečně mrštný a v soubojích jeden na jednoho se jen těžko dostává z rovnováhy. Většinou si na soupeře počká, sleduje jeho pohyb a ve správný okamžik mu vypíchne míč. Právě v bránění jeden na jednoho mu však stále chybějí zkušenosti a v této činnosti má ještě prostor ke zlepšení.

Rychlostně je na tom Ovando poměrně dobře, nejde však o žádnou fyzicky nabušenou mašinu, která by předčila většinu útočníků v běžeckých soubojích. Není ani přehnaně agresivním typem obránce, jako je například Cristian Romero. Jeho hra v defenzivě stojí spíše na nadstandardní herní inteligenci, neustálém skenování prostoru a vynikající poziční hře než na fyzické dominanci. I díky těmto kvalitám se stal klíčovým obráncem úřadujícího mistra argentinské ligy.

V Argentině se obecně klade velký důraz na technickou kvalitu a Ovando není výjimkou. Jeho práce s míčem je na stopera vynikající. Rád s ním postupuje až na hranici soupeřovy poloviny, odkud pak přesnými přízemními přihrávkami hledá ofenzivní spoluhráče. Dokáže tak překonat jednu i dvě obranné řady během jediné akce. Excelentní je také přesnost jeho dlouhých progresivních přihrávek. Při přebírání míče má čistý první dotek a pohybem těla si jej dokáže připravit do volného prostoru.

Z hlediska takzvaného xG Buildup patří statisticky mezi nejlepší obránce v Copa Libertadores. Tato metrika zachycuje, jak se hráč podílí na akcích vedoucích ke střele, a to i prostřednictvím rozehrávky. Na stopera je poměrně neobvyklá také Ovandova schopnost kvalitně pracovat s oběma nohama. Jeho rozehrávka je díky tomu pro soupeře ještě hůře čitelná a bránitelná. Ocenění si zaslouží rovněž technické provedení obranných zákroků. Díky dobré koordinaci těla dokáže spolehlivě odvracet míč i z obtížných pozic.

Sledovat Ovandovu práci s míčem je radost a bez nadsázky by ve většině středoevropských i východoevropských lig patřil mezi technicky nejnadanější hráče. Občas si dokonce dovolí úspěšnou kličku proti napadajícímu soupeři. Trenérům tím sice nejspíš pořádně zvedá tepovou frekvenci, fanoušci Rosaria Central ho za podobné kousky ale milují.

Argentinští hráči nemají mezi neutrálními fanoušky zrovna nejlepší pověst, pokud jde o chování na hřišti. Hráči jako Leandro Paredes, Rodrigo De Paul nebo Cristian Romero jsou známí svou tvrdou, někdy až zákeřnou hrou. Ignacio Ovando ale působí jako jiný typ fotbalisty. Je elegantnější a klidnější, přesto už ve své domovině stihl vyvolat určitou kontroverzi.

Argentinská liga se totiž dlouhá léta hrála ve formátu dvou částí - Apertura a Clausura. Vítěz každé z nich získal vlastní trofej a oba šampioni se následně střetli v superpoháru. V minulé sezoně však argentinská fotbalová federace za pochodu rozhodla, že titul připadne Rosariu Central jako týmu s nejvyšším součtem bodů z obou částí soutěže. Hráči Estudiantes pak při vzájemném utkání na protest odmítli vytvořit tradiční špalír pro vítěze. Ovando jejich počínání v rozhovoru označil za "nedostatek respektu". Ne každý fanoušek přijal jeho vyjádření s klidem... V tomto případě však šlo spíše o projev vyhrocené meziklubové rivality než o skutečně problematický výrok mladého obránce.

K Ovandovým osobnostním přednostem musíme zařadit také jeho herní inteligenci, která se projevuje především výborným čtením hry. Jeho styl spočívá spíše v předcházení nebezpečným situacím než v jejich hašení na poslední chvíli pomocí spektakulárních zákroků. Specializuje se na zachytávání soupeřových přihrávek a v této činnosti patří po zohlednění času stráveného bez míče k jihoamerické špičce. Poziční bránění a kvalitní rozhodování v obou fázích hry představují další výrazné zbraně mladého Argentince.

Ovando se profiluje především jako technicky vybavený stoper, a jeho další kroky by proto mohly směřovat spíše do jižní Evropy. Mladí Argentinci nemají jedinou oblíbenou destinaci, najdeme je od Francie přes Portugalsko až po Španělsko a Itálii. Právě poslední dvě země však logicky patří mezi nejatraktivnější cíle. Ve Španělsku odpadá jazyková bariéra, s Italy zase Argentince pojí blízkost vycházející mimo jiné z početné komunity italských přistěhovalců a jejich potomků.

Talentovaný stoper nedávno podepsal s Rosariem Central novou smlouvu platnou až do roku 2029. Ta však může klubu sloužit také jako výhodnější výchozí pozice při jednání s případnými zájemci. Cena za Ovanda proto nejspíš nebude nízká a jeho angažování by si mohly dovolit především ambicióznější kluby z horní poloviny tabulky v uvedených soutěžích. Ideální stoperskou dvojici by mohl vytvořit s důraznějším spoluhráčem, který by dokázal lépe pokrývat vzdušné souboje.

Ovando se zároveň hodí především do mužstva, které chce diktovat tempo hry a stavět útoky od vlastní obrany. Právě v takovém systému by naplno vynikly jeho schopnosti při rozehrávce. Ideálním odrazovým můstkem pro působení v Evropě by proto mohl být některý z předních portugalských či italských klubů. Případné převzetí role Nicoláse Otamendiho v Benfice by mělo i symbolický rozměr, byť prosadit se v takovém prostředí by vzhledem ke konkurenci nebylo snadné.

Menší stopeři to mají při prosazování na nejvyšší úrovni zpravidla těžší než fyzicky dominantní obránci. Ignacio Ovando však navzdory své výšce působí jako mimořádně perspektivní talent pro střed obrany. Jeho výborná poziční hra a technická vyspělost z něj dělají zajímavý artikl už pro nejbližší přestupové období. Zvlášť pro kluby, které chtějí rozehrávat od vlastního brankáře a budovat útoky konstruktivně už od obranné linie.

Hodnocení EuroSkautingu: 9 z 10

Hodnocení EuroSkautingu na škále 1-10 vyjadřuje odhad potenciálu hráče a jeho možného budoucího úspěchu. Desítka označuje výjimečný talent s potenciálem budoucí superstar, devítka hráče schopného v ideálním případě nastupovat v základní sestavě špičkového evropského klubu a osmička potenciál pro top tým. Sedmička značí, že by se hráč mohl prosadit do základní sestavy v některé z předních evropských lig, šestka úroveň kvalitního hráče lig druhého sledu, například právě české Chance Ligy. Pětka označuje potenciál prosadit se v těchto ligách obecně. Čtyřka patří zajímavým talentům, jejichž rozvoji však brání výrazné slabiny, zatímco trojka až jednička představují postupně menší pravděpodobnost, že se hráč na profesionální úrovni výrazně prosadí.