EuroSkauting: Penaltový hrdina Bosny a (ne)tradiční křídlo. Schickův budoucí spoluhráč bourá stereotypy

Baráž o mistrovství světa, vyprodaný Cardiff City Stadium, penaltový rozstřel a pátá série. Míč si na puntík proti domácímu Walesu staví teprve 18letý Kerim Alajbegovič. Posílá míč doprava, brankář Karl Darlow skáče na opačnou stranu a Bosna a Hercegovina postupuje do finále baráže. O pět dní později se mladík opět v rozstřelu ujímá penalty. Tentokrát v Zenici proti slavnému Gianluigi Donnarummovi. Opět proměňuje a posílá svůj národ na první světový šampionát po 12 letech. Kdo je talentovaný fotbalista, jehož výkon rezonoval celou zemí?

Přestože Alajbegovič oblékal na mezinárodní úrovni pouze žlutomodrý dres Bosny a Hercegoviny, vychoval ho německý fotbal. Narodil se totiž v září roku 2007 v Kolíně nad Rýnem a v tamním 1. FC Köln také udělal první fotbalové kroky. Přesto se ještě v mládežnickém věku stěhoval na druhou stranu Rýna do konkurenčního Leverkusenu.

V lednu loňského roku už s tímto bundesligovým celkem podepsal první profesionální smlouvu, ale starty sbíral pouze v juniorském týmu Bayeru. Góly sice střílel, ale s výškou 185 centimetrů nesplňoval parametry typického křídla, přičemž Leverkusen klasická křídla navíc příliš nevyužíval, a strany hřiště v áčku obsluhovali zejména křídelní obránci. Loni v létě se proto za dva miliony eur stěhoval za hranice do rakouského Salcburku.

Také v Rakousku musel bojovat o místo v základní sestavě a dokonce se spekulovalo, že půjde na hostování do přidruženého druholigového Lieferingu. Alajbegovič ovšem brzy prokázal kvalitu a natrvalo se usadil v základní sestavě Red Bullu, se kterým bojuje o rakouský titul. Ukázalo se, že vyšší postava mu nijak nebrání v aktivním pohybu na křídle.

Nějaké náznaky se už objevily. Alajbegovič není na první pohled prototypem křídelního záložníka. Na tento post se zdá být příliš vysoký, ale když rozkmitá své dlouhé nohy, jsou všechny pochybnosti pryč. Ve sprinterských soubojích si troufne na silné soupeře a jeho kvality v letošním ročníku Evropské ligy naplno okusil například krajní obránce Aston Villy Lamare Bogarde nebo také Rosario z Porta.

Navzdory velké rychlosti a celkově velmi aktivnímu pohybu po hřišti dokáže těžit ze své postavy. Jak na evropské úrovni, tak v rakouské nejvyšší soutěži má úspěšnost soubojů přes 50 procent. S postupujícím herním časem však jeho aktivita na hřišti upadá a v nadcházejících letech musí zapracovat na výdrži. Tento nedostatek je však vzhledem k nízkému věku zatím pochopitelný.

Po takřka celé odehrané sezoně v dospělém fotbale však nezlepšil dovednost, kterou od něj budoucí trenéři s největší pravděpodobností budou očekávat - hru hlavou. Díky své výšce má potenciál nastupovat i na hrotu útoku, ale jeho hra hlavou je zatím tristní. I proti menším krajním obráncům se jeho úspěšnost pohybuje okolo 30 procent.

Nyní ale k tomu, co ho zdobí nejvíce. Alajbegovič je pro týmy po celé Evropě zajímavý zejména tím, co dokáže s míčem na noze. Když se totiž jeho rychlost zkombinuje s precizním vedením a kontrolou balonu a také na jeho věk mazáckým prvním dotykem, musí se mít každá obrana na pozoru. Jakmile má míč na kopačkách, je nezastavitelný.

Z prostoru levého křídla si dokáže rychlou kličkou navést míč do středu hřiště na svou silnější pravou nohu a díky jeho nebezpečné střele je najednou brána soupeře v okamžitém ohrožení. Velmi dobře navíc tuto osvědčenou taktiku zvládá i z druhé strany, protože se po letech na levé straně naučil hrát obstojně i levačkou. V mládežnických týmech Leverkusenu se navíc staral o exekuci většiny standardních situací.

Technické kvality Alajbegoviče potvrzují také data. V rakouské Bundeslize má skoro 50procentní úspěšnost driblinků a soupeři si proti němu často musejí pomáhat faulem. Nedovoleně byl zastaven tuto sezonu v takřka 50 případech. Naprosto totožným fotbalem se navíc prezentoval i na mezinárodní úrovni, kde se dostal do hledáčku velkých klubů.

Z technického hlediska se Alajbegovičovi příliš vytknout nedá. Přesto v jednom aspektu hry končí v červených číslech - nedaří se mu centry. Jeho úspěšnost dlouhých přihrávek je pod 20 procenty. Zároveň se ale do této disciplíny příliš nepouští. Může za to jeho pozice na křídle, kde hrává přes nohu, i výborné vedení míče, které ho většinou dostane do situací, ve kterých akce končí střelou nebo finální přihrávkou po zemi. Jeden veledůležitý centr se mu ovšem povedl - gólová přihrávka z rohového kopu na Edina Džeka v baráži ve Walesu.

Alajbegovič už dokázal, že ustojí těžké momenty. Hned ve dvou po sobě jdoucích penaltových rozstřelech o účast na mistrovství světa prokázal pevné nervy a v pouhých 18 letech poslal svou zemi na největší fotbalový turnaj světa. Odpovědnost, která na něm ležela v mládežnických kategoriích, si tak zdárně přenesl i do dospělého fotbalu.

V utkáních, která jsou napínavá až do samotného konce, je všudypřítomný, aktivní a neustále nebezpečný pro obranu soupeře. Bohužel jeho aktivita na hřišti mizí ve chvílích, kdy je zápas rozhodnutý. Možná hraje roli nižší fyzická výdrž, a možná se Alajbegovičovi jenom nechce hrát naplno v rozhodnutém utkání.

Na druhou stranu ho střízlivý přístup k vývoji zápasu brzdí od zbytečných faulů a zkratů na hřišti. Zatím za sebou nemá jediný kontroverzní moment, žlutých karet příliš nenasbíral a neřadí se mezi provokatéry, kteří simulacemi a provokacemi vytáčejí hráče soupeře.

Na první pohled se zdá cesta bosenského mladíka jasná. Leverkusen aktivoval osmimilionovou klauzuli o zpětném odkupu a Alajbegovič by se tak měl od konce sezony stát novým spoluhráčem Patrika Schicka. Otázkou zůstává, zda se z Německa hned nevydá za mnohem vyšší částku dál do Evropy.

Hodně bude záležet i na tom, v jakém světle se předvede na světovém šampionátu, neboť se nepředpokládá, že by se do bosenské nominace nevešel. "Je to mladý talent s obrovským potenciálem. Je vždycky dobré znamení, když o něj projeví zájem velké kluby. Nicméně si myslím, že nejdůležitější je pro něj správné prostředí, pravidelný herní čas a růst krok za krokem," okomentoval jeho budoucnost trenér Bosny a Hercegoviny Sergej Barbarez.

O jakých velkých klubech je řeč? Zřejmě největší zájem je z Itálie. Mezi potenciálními kupci se objevily AC Milán, AS Řím nebo Neapol. Po úspěšné baráži se však mluvilo dokonce o obou klubech z Manchesteru, Chelsea nebo Aston Ville. Pokud však k nějakému přestupu dojde, bude to s největší pravděpodobností až po mistrovství světa.

Budoucnost bosenského fotbalu se tak může opřít o další výrazný talent i ve světovém měřítku. Alajbegovič je jednou z nejzářivějších hvězd nastupující generace a už během první sezony v dospělém fotbale ukazuje potenciál, který v sobě skrývá. Zatím ho však měl možnost naplňovat jen v rakouské nejvyšší soutěži, Evropské lize a reprezentačním dresu, kdy díky svým výkonům pobláznil fotbalový svět.

Málokdy však odehraje kompletních 90 minut a nabízí se otázka, zda si dokáže udržet nadstandardní úroveň v náročnější ligové soutěži. Není však na co čekat. Leverkusen mladíka chytře koupil zpět a jeho budoucnost má ve svých rukou. Pokud si přenese formu ze Salcburku a reprezentace i do dalšího angažmá, stojí jeho budoucí kariéra za pozornost.

Hodnocení EuroSkautingu: 7 z 10.