Co ukázal zápas Česko - JAR? Dobré nástupy do poločasu, další gól z autu a nepovedená střídání

Česko ani na druhý pokus nedokázalo na mistrovství světa 2026 vyhrát. Proti Jihoafrické republice dlouho drželo vedení 1:0, ale nakonec odešlo ze hřiště s bodem za remízu 1:1. I kvůli velké pasivitě hráčů v závěru utkání, kterou navíc podpořil trenér Miroslav Koubek svými taktickými tahy. Co dalšího utkání nabídlo?

Jestli se dají Češi za určité pasáže proti JAR pochválit, jsou to začátky poločasů. V tom prvním v úvodních 10 minutách vytáhli na africký výběr velkou aktivitu a byli zaslouženě odměněni vstřelenou brankou. Záložník Michal Sadílek otevřel skóre po pěti minutách a sedmi vteřinách hry. Rychleji se na letošním šampionátu žádnému jinému hráči dosud prosadit nepodařilo. I druhá půle začala pro Česko dobře - ve velké šanci se zjevil Vladimír Darida, ale v pokutovém území špatně zpracoval míč. Objevily se i další náznaky příležitostí a jednoznačně šlo o nejpovedenější pasáže českého týmu v celém utkání.

Je vůbec možné, aby se česká reprezentace prosadila jinak, než po standardní situaci? Proti Jižní Koreji využil dlouhého autu Vladimíra Coufala kapitán Ladislav Krejčí a hlavou otevřel skóre. V Atlantě padla úvodní branka znovu po Coufalově autovém vhazování - tentokrát ovšem chytře našel Adama Hložka za soupeřovou defenzivní linií a český útočník pohotově poslal balon naslepo na úroveň velkého vápna, kde si výborně vyhověli Alexandr Sojka a Michal Sadílek. Poslední soutěžní gól, který nebyl po standardní situaci, vstřelil národní tým v listopadu proti Gibraltaru, kdy se trefil Tomáš Souček.

Trenér Miroslav Koubek udělal oproti prvnímu utkání hned několik personálních změn v sestavě a také změnil herní formaci ze 3-4-3 na 3-5-2. Jen na lavičce zůstali Tomáš Souček, Lukáš Provod, Pavel Šulc a Štěpán Chaloupek. Nové tváře v zahajovací jedenáctce se však jevily velmi slušně. V obraně vypadal solidně Tomáš Holeš a v záloze hýřili aktivitou Lukáš Červ se Sadílkem. V záloze operoval Darida a znát byla i hladovost Hložka, který doplňoval Patrika Schicka v útoku. Hložek a Sadílek se navíc podepsali pod českou branku.

Jestliže změny v základní sestavě se dají hodnotit pozitivně, reakce na vývoj zápasu už byla od trenéra Koubka horší. Ani jedno ze střídání neposunulo výkon českého týmu. Do hry se postupně až na Chaloupka dostali hráči, kteří ze sestavy vypadli. Jako by se jim kouč chtěl omluvit tím, že jim dá znovu šanci. Jenže zařazení Provoda, Součka, Zeleného či Šulce kýžený efekt nepřineslo. Naopak hráči, kteří mohli oživit českou ofenzivu, tedy Hugo Sochůrek, David Douděra či Tomáš Chorý, sledovali unikátní stavbu v Atlantě jen v rozlišováku na lavičce a národní dres na sobě ukázali jen při slavnostním nástupu a poslechu hymny.

S nepovedenými změnami v průběhu zápasu se váže i česká pasivita, která přicházela po úvodech poločasů. V druhé půli však byla až do očí bijící. Jako by se Češi uspokojili s remízou a dali si do hlav, že zvládnou porazit v posledním klání domácí Mexiko. Střídání Davida Zimy místo Červa jako by tuto teorii ještě potvrdilo. Češi tak dohrávali zápas pod tlakem JAR, který dokázal vyrovnat z penalty. Na hřišti v tu chvíli bylo v českých dresech pět středních obránců, byť se Holeš posunul do zálohy, dva krajní obránci, defenzivní záložník Tomáš Souček a z ryze ofenzivních hráčů zůstali jen Schick a Šulc.