Česko postrádá lehkost i odvahu. Působíme utahaně a bez nápadu, mrzí Jirkala

Pasivní přístup bez promyšleného plánu a účinné zbraně pro brejkové situace. Tak ve zkratce popisuje českou hru po druhém zápase na MS bývalý reprezentační pozorovatel Miroslav Jirkal (70). V rozhovoru pro Livesport Zprávy rozebírá výkon proti JAR i české vyhlídky proti Mexiku. "Náš fotbal nevypadá dobře. Je to hodně utahané, chybí nám lehkost," mrzí někdejšího spolupracovníka Karla Brücknera.

Považujete zápas s JAR za promarněný?

"V každém případě jsme z něj měli vydolovat daleko víc. Jak herně, tak i výsledkově. Vstup do zápasu jsme měli velmi dobrý, takhle kdybychom hráli pořád, tak je to ideální. Výborně jsme napadali, těžili jsme z toho, měli jsme dobré postavení, hráli jsme vysoko. Povedlo se vstřelit gól a všichni si mysleli, že v tom budeme pokračovat. Soupeř hrál tak, že nám to vyloženě usnadňoval."

To se však nestalo.

"Stačila jedna jejich ojedinělá šance, která dostala JAR na koně. My se zalekli. Začal jsme couvat a bránit na vlastní polovině. Obrovská chyba, že jsme nepokračovali v naší aktivitě. V takovém zápase musíme vytěžit mnohem víc, když nám soupeř svou hrou nabídne příležitosti ke skórování a navýšení skóre. Místo toho jsme ztráceli síly osobní obranou, kdy jsme s Jihoafričany poctivě běhali, napadali je, ale do ofenzivy už nám nezbývaly síly. Tohle nás stálo spoustu energie. Jakmile jsme poté získali balon, neměli jsme vůbec sílu jít dopředu a udeřit z brejků."

Chápu to správně, že jsme se vlastní pasivitou připravili o schopnost udeřit a přidat druhý gól?

"Byla to jednoznačně největší chyba zápasu, že jsme se zatáhli do hluboké obrany a nedokázali poté chodit do brejkových situací. Ztráceli jsme spoustu míčů, nešla nám souhra. Naopak soupeř byl postupně pohyblivější a sebevědomější."

Na druhou stranu moc jsme si nepomohli změnami v průběhu druhého poločasu, kdy jsme do hry dostali jediného brejkového hráče, kterým byl Pavel Šulc. Po něm šli do hry Tomáš Souček, Lukáš Provod či David Zima. Neměli jsme být odvážnější?

"Když vedete 1:0 a chcete se zatáhnout, potřebujete mít nějakou zbraň do ofenzivy. Mít rychlost, moment překvapení, mít v meziprostorech hráče, kteří dobře vidí hru a vyřeší jednotlivé situace správně. Třeba Vladimír Darida to podle mého zvládne, když bude mít energii a hráč kolem sebe, které může najít přihrávkou. Ale nám to vůbec nešlo. Nevěděl jsme si rady a tím se dostávali pod větší tlak. Mně tam ale chyběly i jiné věci."

Co máte na mysli?

"Vůbec nemáme křídelní hru a rychlé hráče pro ni. I wingbeci jsou víc obránci než křídelníci. Ve finále trenér stáhl Alexandra Sojku, protože zatímco na polovině soupeře se orientuje dobře, dozadu to není jeho silná stránka. Několikrát to tam musel Ladislav Krejčí okřikovat, aby se kluci vlevo srovnali, protože se to na něj neustále valilo."

Závěr zápasu jsme dohrávali s dvěma ryze ofenzivními hráči na hřišti. To se složitě hledá nějaká zbraň, nemyslíte?

"Dokud byl Adam Hložek na hřišti, tak aspoň on si občas naběhl, ale potřebujeme takových hráčů a akcí mnohem víc. Děláme naprosté minimum. Nedáme balon do kapsy, nejsme v pohybu, chybí náběhy. A je to tím, jaké máme postavení na hřišti a typy hráčů v týmu. Přijde mi, že hráči mezi sebou nemají vůbec vazby, absolutně chybí součinnost."

Souhlasíte s názorem, který se šíří na sociálních sítích, že Češi hrají jeden z nejhorších fotbalů na turnaji?

"Složitě se mi to hodnotí, ale všechno to začíná od toho, jak k tomu přistupujeme. Jak na tom hřišti stojíme. My chvíli něco uděláme, zkusíme, ale pak rychle klesneme dolů a pak máme problém se znovu dostat k míči a být nebezpeční. Přitom bylo vidět, že když jsme se dostali do vyššího postavení, hrálo se nám lépe a byli jsme mnohem zajímavější. Finální řešení v útočné třetině je takový vabank. Nevypadá to dobře."

Chybí tedy větší kvalita, odvaha, nebo je to taktická záležitost?

"Působíme utahaně. Celý náš fotbal. Chybí nám lehkost. Odvaha hrát. Vyčekáme se na vlastní půlce, kdy se honíme za soupeřem s balonem a pak jdeme dopředu neorganizovaní, bez myšlenky. Nemáme energii, rychlost, abychom udeřili z protiútoků. Proto vypadáme, jak vypadáme. Rezignovali jsme na hráče typu Václava Černého či Vasila Kušeje, kteří jsou energičtí, náběhoví, vytváří si minisouboje a tím pádem i nebezpečné příležitosti. Pro nás je důležitá osobka, bránění, souboje a na ostatní už není kapacita."

Co s tím provést do zápasu s Mexikem?

"Musíme vsadit na znalost hráčů a provázanost. Na hřišti to udělá hodně, když se kluci znají a ví, co od sebe mohou čekat. U českého týmu to zatím moc k vidění není. Čeká nás těžký zápas, takže bychom měli myslet na to, aby to nedopadlo nějakým průšvihem. K tomu vede jediná cesta - působit jako jeden tým. Jakmile jste kompaktní, funguje vám defenziva i ofenziva. To samé napadání. Ukázali jsme, že ho umíme, ale musíme ho praktikovat častěji. Zase je ho od nás málo."

Věříte, že se týmu ještě podaří postoupit ze skupiny?

"Kluky znám a vím, že mají obrovskou motivaci a jsou schopný se vyburcovat. Do zápasu půjdou s tím, že tam nechají duši. To mi dává nějaký optimismus. Na druhou stranu pokud se k tomu nepřidají herní situace a věci, o kterých mluvím, tak to bude hodně těžké. Ale pesimista nejsem. Tým to stále může dokázat."