Chrání LaLiga kluby, nebo brzdí jejich rozvoj? Striktní finanční pravidla rozdělují Španělsko

Financial Fair Play (FFP) je ve španělském fotbale dlouhodobě diskutovaným tématem. Na jedné straně představuje pojistku proti finančním problémům klubů, na druhé však mnoha týmům výrazně komplikuje posilování kádru a omezuje jejich konkurenceschopnost. Kluby proto musí hledat výhodné obchody, které jim pravidla umožní uskutečnit. Jak fungují finanční limity ve španělském fotbale a jaké přestupové strategie týmy volí, aby zůstaly konkurenceschopné a zároveň finančně stabilní?

FFP bylo ve španělském prostředí zavedeno v roce 2013, tedy v době, kdy mělo přes 20 klubů po celém Španělsku problémy s dluhy z důvodů neuváženého utrácení. To pak častokrát znamenalo, že celky jako Deportivo A Coruňa nebo třeba Real Betis pozdě platily výplaty a státu pro změnu nezvládaly platit daně. Hlavním cílem FFP však není finanční trable řešit, ale spíše jim rovnou předcházet.

V současnosti funguje rámec FFP na základě průběžného předkládání účetních knih, podle kterých se poté vypočítává limit pro rozpočet na kádr. Účetní knihy společně se samotným návrhem rozpočtu se předkládají na konci května a limit se pak počítá na příští sezonu. Vedení LaLigy pak vše pečlivě přezkoumá a klubu vrátí návrh limitu na příští sezonu, který buď schválí nebo jeho hodnotu sníží. To je rozdíl například od anglické Premier League, kde se účetnictví kontroluje retrospektivně.

>>V Anglii bijí na poplach! Elitní fotbalové kluby jsou blízko finanční katastrofy

Výše limitu pro cenu kádru se pak počítá tak, že se od celkových příjmů klubu odečtou veškeré náklady, které nejsou spojené s prvním týmem, tedy například výdaje na chod akademie, splácení dluhů, platy zbylých zaměstnanců nebo další investice.

Utrácení je tak přímo navázáno na potvrzené příjmy, jelikož výsledná částka, která z této rovnice vyjde, je pak samotné maximum na náklady A-týmu, tedy na platy hráčů a trenérů, jejich bonusy a další benefity, částky spojené s přestupy (například provize pro agenty) a především průběžná amortizace přestupové částky.

Ta se počítá tak, že se cena, za kterou hráč přestoupil, vydělí délkou smlouvy a výsledné číslo znamená prostor, který přestupní částka každoročně v limitu zabírá. Od roku 2023 je však zaveden strop na pětileté dělení, aby se zabránilo dlouhodobému rozkládání částky pomocí letitých smluv, jako to například v Anglii dělala londýnská Chelsea. V tomto ohledu mají výhodu odchovanci, na něž logicky žádná amortizace neplatí, tudíž častokrát jsou pro kluby nejen nadějemi na hřišti, ale také záchranou při plnění limitu.

Po celém tomto dlouhém procesu tak na začátku přestupového období vyjde částka, kterou vytvoří rozdíl mezi předem stanoveným limitem a celkovou výší ceny kádru registrovaného již z minulé sezony. Právě tato částka tvoří prostor pro posilování a pro registraci nových tváří, avšak pokud celek limit nesplní, je nucen jednoduše ztrátu dorovnat zvýšením příjmů nebo snížením výdajů skrze prodej hráčů. LaLiga je v tomto ohledu opravdu striktní, tudíž žádný hráč nemůže být zaregistrován dříve, než klub doloží svou finanční situaci.

Pro představu, v letošní sezoně má nejvyšší limit (jako téměř každoročně) Real Madrid, jenž do kádru mohl celkově investovat 832 milionů eur. Druhá pak byla Barcelona, která měla prostor v podobě 582 milionů eur. Možná překvapivě nejnižší strop měla Sevilla, ta mohla na kádr vynaložit pouze něco málo přes 20 milionů eur. To však andaluský celek v letním přestupovém období vyřešil prodejem Akora Adamse, Juanla Sáncheze a Djibrila Sowa, za něž dohromady vyinkasoval 31 milionů eur, čímž si výrazně limit zvýšil.

Pokud celek limit překročí, tak přichází trest v podobě nemožnosti nové hráče registrovat. To je další rozdíl od anglické Premier League, jelikož se zde účetnictví kontroluje zpětně, tudíž zákaz registrace hráče ani není možný. Místo toho se tak na Britských ostrovech nejčastěji trestá skrze pokuty nebo bodové odpočty.

Limit rozpočtu na kádr pak ještě doplňuje pravidlo 1:1, které říká, že za každé jedno euro z příjmu může celek v rámci výdajů na kádr utratit maximálně jedno euro. To v praxi znamená, že kluby nemohou do prvního týmu investovat více, než vydělají, tudíž nemohou žít na dluh. Toto pravidlo se však často obcházelo skrze to, že majitelé vydávali nové akcie, skrze které do klubu pumpovali vlastní peníze a zvyšovali si tím rozpočet na kádr.

Od sezony 2022/23 byl však zaveden limit, který tvrdí, že součet navýšení kapitálu a naakumulování vlastního kapitálu přiděleného ke zvýšení rozpočtu na kádr nemůže být vyšší než 25 %. To znamená, že je možnost neomezeného pumpování peněz do klubu s cílem rychlého úspěchu téměř nemožná.

Jak již bylo řečeno, FFP je hlavně ochrannou pojistkou, která funguje ještě předtím, než finanční trable nastanou. Je evidentní, že jeho zavedení změnilo finanční svět španělského fotbalu z prostředí chaotického k profesionálnímu, velmi monitorovanému a transparentnímu. I přesto, že má spoustu kritiků, tak plní jeho hlavní účel a má viditelné výsledky, jelikož místo krachujících klubů najdeme v LaLize finančně zdravé celky.

Jen mezi roky 2013 až 2021 klesl dluh vůči veřejným orgánům celků z 650 milionů eur na 17 milionů eur a španělská nejvyšší soutěž byla jedinou velkou ligou, která v covidové sezoně 2019/20 navzdory pandemii vykázala čistý zisk.

Samozřejmostí je to, že s sebou FFP nese i nevýhody, které jsou nejvíce znatelné na limitovaných investicích do kádru. Očividným problémem je pak to, že limit mnohem více ovlivňuje menší kluby, jež nejsou schopné generovat tak velké zisky, a tudíž mají mnohem menší prostor pro investice do prvního týmu.

Rozdíl mezi velkými celky, které dokážou generovat obrovské zisky, a menšími kluby je pak rok od roku čím dál větší. To demonstruje vývoj hodnoty kádrů, kde je španělská velká trojka naprosto odskočená od zbytku ligy.

V současnosti má Real Madrid hodnotu kádru 1,5 miliardy eur, Barcelona 1,3 miliardy a Atlético 700 milionů. Čtvrtý je pak Villarreal, který má "jen" nějakých 368 milionů. V září roku 2023 to však bylo přece jen trochu vyrovnanější - například Atlético mělo hodnotu 520 milionů, což bylo jen o 114 milionů více, než měl čtvrtý Real Sociedad.

Nejde však jen o to, že velké týmy svou hodnotu kádru každoročně zvyšují. Menší celky totiž kvůli tomu, že negenerují takové zisky, mnohdy stagnují a častokrát se dokonce hodnota jejich kádrů snižuje. Například Getafe mělo v roce 2023 hodnotu kádru 112 milionů eur, avšak dnes činí už pouhých 99 milionů eur. Hodnotu kádru od roku 2023 snížila i Sevilla, Osasuna nebo výše zmíněný Real Sociedad. Samozřejmě ztráta hodnoty kádru nemusí být zapříčiněna jen stanoveným limitem, avšak ten má určitě v tomto ohledu velký vliv.

To pak v praxi znamená, že si menší kluby musí pečlivě vybírat hráče, do nichž investují své peníze a dají jim místo v rozpočtu. Pro menší celky je také velmi důležitá všestrannost hráčů, což následně dovoluje mít užší kádr a zároveň při tom nelimitovat možnosti herního systému.

Jen pro představu, v letním přestupovém období 2026 bylo mezi 50 nejdražšími přestupy jen šest hráčů, kteří zamířili do Španělska. Zároveň nejdražší posilou, jež nepřestupovala do elitní trojky, byl Troy Parrott, který stál "pouhých" 16 milionů eur. To jen demonstruje, že španělské celky často musí vymýšlet způsoby, jak co nejvýhodněji, nejefektivněji a s ohledem na pravidla a konkurenceschopnost kádr doplňovat.

Jednou z nejlepších a nejčastějších cest jsou odchovanci, kteří často bleskově proniknou do A-týmu a zároveň se u nich nepočítá amortizace, tudíž zátěží pro rozpočet je pouze jejich plat. Současně se při jejich prodeji z částky amortizace neodečítá, tudíž kluby zapisují čistý zisk, který se splněním pravidel často velmi pomáhá. To si na vlastní kůži v létě zažil odchovanec Realu Betis Pablo García, jenž z důvodu uvolnění místa pro Daniho Ceballose za 5,5 milionu eur odešel do Racingu Santander.

Velmi důležitým faktorem pak jsou podpisy volných hráčů nebo výhodné nákupy. Celky častokrát podepisují jinde odložené hráče, fotbalisty z přehlížených lig nebo ty, kteří mají zdánlivě velmi nízkou výstupní klauzuli. Ve španělském prostředí je pak také časté to, že celky podepisují odchovance velkých akademií, tedy Realu Madrid nebo Barcelony, kteří se sice do prvního týmu neprosadili, avšak stále to jsou velmi kvalitní hráči.

Skvělým příkladem povedeného nákupu z přehlížené ligy je Arťom Dovbyk, jenž před začátkem sezony 2023/24 přišel do katalánské Girony z ukrajinského Dnipra-1 za necelých 8 milionů eur. Ukrajinský útočník již v té době vykazoval skvělá střelecká data, která potvrdil v následující sezoně, kdy vstřelil hned 24 ligových gólů a přidal i osm asistencí, díky čemuž se stal králem střelců. Hned další léto pak za 30,5 milionu eur zamířil do AS Řím, což Gironě velmi pomohlo s dalším posilováním.

Dalším hráčem z lehce přehlížené soutěže byl i stoper David Affengruber, který před sezonou 2024/25 zadarmo zamířil ze Sturmu Graz do tehdy druholigového Elche. Hned v té sezoně dokázal s Los Franjiverdes postoupit mezi španělskou elitu, kde Rakušan potvrdil svou pevnou pozici v základní sestavě a celou sezonu podával stabilní výkony. Díky tomu si pak v letos v létě vysloužil přestup do londýnského Fulhamu, jenž Elche vyplatil 12 milionů eur.

To, že i zdánlivě odložený hráč může být pro jiný celek klenotem, dokazuje španělský záložník Isco, který momentálně válí v barvách Realu Betis, kde dokonce plní roli kapitána. Bývalý hráč Realu Madrid či Málagy byl před podpisem u Los Verdiblancos dokonce půl roku bez angažmá po svém předčasném konci u městského rivala ze Sevilly.

Betis se však rozhodl s Iscem podepsat roční smlouvu, která pro něj nenesla prakticky žádná rizika, jelikož rozpočtový strop zatěžovala jen minimálně. A to se ukázalo jako skvělý krok, jelikož Isco v Betisu našel ztracenou formu a v bílo-zeleném dresu načal již svou čtvrtou sezonu, během které s ním okusil i kouzlo Ligy mistrů.

Podobně je na tom i Nicolas Pépé, jenž v roce 2024 po konci v Trabzonsporu zadarmo zamířil do Villarrealu. I přes nízká očekávání způsobená nepřesvědčivými výkony však křídelník z Pobřeží Slonoviny již třetí sezonu pravidelně nastupuje v základní sestavě Žluté ponorky a v loňské ligové sezoně se dokonce podílel na 16 gólech.

Jak již bylo zmíněno, spousta celků také spoléhá na fotbalisty, které vychovaly superakademie v čele s La Masiou a La Fábricou. Jedním z takových fotbalistů je Takefusa Kubo, který prošel oběma kluby, avšak ani v jednom se neprosadil. Místo toho putoval po hostováních, což skončilo až v roce 2022, kdy ho za 6,5 milionu eur koupil Real Sociedad. A zde šikovný Japonec naplno rozvinul svůj potenciál, stal se jedním z klíčových pilířů posledních sezon, a dokonce s baskickým celkem v loňské sezoně ovládl Copa del Rey.

Dalším odchovancem Realu Madrid je i obránce Fran García, jenž v létě zamířil do Realu Betis za pouhé 4 miliony eur. Částka je nízká i z toho důvodu, že si Real ponechal právo na 50 % z dalšího přestupu, avšak i tak se Betisu za poměrně malou sumu podařilo koupit obránce, který za Bílý balet odkopal více než 100 utkání, má zkušenosti z Ligy mistrů a dokonce je součástí španělského reprezentačního výběru, v jehož dresu se představil proti Česku.

Jedním z hlavních důvodů, proč je Alavés po osmi ligových kolech na sedmé příčce, je i kapitán Antonio Blanco, který je rovněž odchovancem Realu Madrid. Španělský záložník se do baskického hlavního města Vitorie-Gasteiz natrvalo přesunul v létě roku 2023 za čtyři miliony eur a od té doby je stálicí záložní řady.

Čas od času se pak na trhu objeví příležitost v podobě výhodné výstupní klauzule. Přesně tento případ byl Ayoze Pérez v létě 2024 poté, co za Betis v ligové sezoně vstřelil slušných devět branek, a dokonce si zahrál na Euru. Villarreal však objevil, že má ve smlouvě výstupní klauzuli na pouhé 4 miliony eur, kterou záhy aktivoval, což se mu obrovsky vyplatilo. Pérez v následující sezoně gólově explodoval a v lize si připsal 19 branek, čímž Žluté ponorce výrazně pomohl ke konečné páté příčce a následné účasti v Lize mistrů.

Pro celky ze španělské nejvyšší soutěže se logicky nabízí také varianta lovu v nižších španělských soutěžích, kde se často nacházejí talentovaní hráči za zlomek ceny. Jedním z takových byl i Andrei Ratiu, který v roce 2023 za 500 tisíc eur přestoupil z Huescy do Raya Vallecana. V klubu z Vallecas se poté rumunský fotbalista vypracoval mezi nejlepší pravé obránce ligy, momentálně se může pyšnit hodnotou 24 milionů eur, a ne nadarmo je spojován s přestupem do anglické Premier League.

Z druhé španělské ligy do Alavésu přestupoval i argentinský útočník Lucas Boyé, který na sever Španělska zamířil z Granady za 5,8 milionu eur. Odchovanec River Plate i v Baskicku dokazuje čich na góly a v letošní sezoně Alavés táhne na svých bedrech, když za dosavadních sedm odehraných zápasů vstřelil pět branek a dokazuje, že si přenesl formu z loňského ročníku, kdy vsítil branek hned 11.

I léto 2026 přineslo několik výhodných přestupů, které mohou uzrát v opravdu skvělé nákupy. Prvním z nich je italský záložník Lorenzo Amatucci, jenž se v létě přesunul z italské Fiorentiny do Deportiva A Coruňa za 2,5 milionu eur. Dvaadvacetiletý záložník, který již minulý ročník strávil ve španělském prostředí, konkrétně v Las Palmas, svou důležitost pro galicijský celek dokázal již v úvodních šesti ligových duelech, kdy nechyběl ani minutu.

Skvělou posilou se zdá být i Juan Iglesias, jenž v létě zadarmo vyměnil Getafe za Sevillu. Španělský obránce, který na pozici pravého beka nahradil Juanla Sáncheze, jenž odešel do anglického Bournemouthu, do svého nového angažmá vstoupil skvěle a rovněž na hřišti prozatím nechyběl ani minutu.

Předpoklady pro úspěch má i turecký útočník Enes Ünal, který se po nepříliš povedeném angažmá v Bournemouthu zadarmo vrátil do Getafe, v jehož dresu zažil nejgólovější sezony. U Ünala však bude záležet především na tom, zda se dokáže vyhnout zdravotním trablím, které ho během angažmá na Britských ostrovech provázely.

Ať už se jedná o oživování někdejších hvězd, nákupech z podceňovaných lig nebo o využití talentů z laviček velkoklubů, všechny tyto cesty spojuje nutnost adaptace na nastavený rámec FFP. Ten je sice často kritizován, že svazuje menším klubům ruce a ještě více rozevírá nůžky mezi elitní trojkou a zbytkem soutěže, avšak je jisté, že z hlediska zdravého nakládání s financemi je jednoduše úspěšný.