Analýza nové Plzně pod Kováčem: Více centrů, gólů hlavou i příslib zlepšené obrany

Pět zápasů, dva jasné triumfy, tři rozpačitá představení. Působení Radoslava Kováče (46) na lavičce fotbalistů Plzně, na níž na konci srpna nahradil Martina Hyského (50), zatím příliš klidu a uspokojení do Štruncových sadů nepřineslo. Nicméně už leccos naznačilo. V jakých herních činnostech se už projevila krátká přítomnost nového lodivoda?

Porovnávat oba trenéry na základě dat není v tuto chvíli úplně jednoduché. A správné. Prvním důvodem je to, že Kováč na nové adrese zatím odkoučoval jen velice málo utkání. Druhým, že obvykle trvá minimálně sedm až osm zápasů, než se ukáže nějaká jiná taktika. Pokud tedy tým zrovna nehraje s výrazně lepším či výrazně horším protivníkem. Hlubší závěry tak bude příhodnější činit až po blížící se reprezentační pauze, v níž dostane Kováč konečně čas na práci.

Zmíněný fenomén ducha předešlého trenéra byl výrazně patrný například při minulé výměně stráží u západočeského klubu. Když Hyský převzal loni na přelomu září a října taktovku od Miroslava Koubka, ještě týdny poté mužstvo a jeho data v zápasech vypadaly jako za éry jeho předchůdce a dílčí změna přišla až po tom, co si nový lodivod přivedl do týmu své hráče.

Přesto se menší stylistické inovace Kováčovy vlády dají vypozorovat už teď. Plzeň sice měla pod Hyským v průměru vyšší procento držení míče (57,8 %) než vykazuje po něm (52,3 %), ovšem vzhledem k charakteru utkání, která pod Kováčem hrála, vyprodukuje víc přihrávek na zápas (452; pod Hyským 428). Čili i přes to, že neměla výraznou územní převahu, si hodně vyměňovala míč. Co je důležité, všechny poměry vypadají velice podobně.

Paradoxně je Viktoria zatím pod Kováčem mužstvem, které je lehce víc kombinační než tomu bylo u jeho předchůdce a rozhodně se neblíží způsobu hry, jaký její lodivod praktikoval na svém předešlém angažmá v Liberci. Marže jsou však minimální a Plzeň neprochází výraznou změnou ve stylu. A pokud trošku ano, není to směrem, kterým by se to očekávalo. Statistikové navíc u obou celků napočítali de facto stejné množství vstupů do útočné třetiny a to, co vytváří opticky vertikalitu, je u obou trenérů totožné.

Počet přihrávek dobře doplňují i jejich sekvence. Za Kováče je vidět pomalejší vertikalita míče v průměru i víc pasů na sekvenci. Hyský měl nižší začátek delších akcí, protože lpěl na výstavbě. U Kováče začíná hra výš, protože jeho fotbal je víc nátlakový ve střední třetině hřiště, nicméně tým má úplně stejný počet dlouhých sekvencí. To samé platí o ziscích míče v útočné třetině hřiště. Přímé útoky nejsou devízou ani pod jedním trenérem.

Změny jsou v současné Plzni patrné především v obraně. Pod Kováčem inkasovala v průměru jeden gól na zápas a nebýt posledního duelu s Olomoucí (2:3), bylo by číslo ještě lepší. Pod Hyským to bylo v průměru 1,3 branky na duel, v této sezoně dokonce 1,9.

Vzhledem k tomu, jak jsou góly ve fotbale vzácné a jak velký užitek má je nedostávat, i tato marže je skvělá. Navíc data ukazují, že od příchodu nového kouče není v lize defenzivně lepší tým - Plzeň povolila nejméně střeleckých pokusů na zápas (9,3) a velmi vysoko je i v přesných střelách na branku (2,8). Má pak s převahou nejnižší hodnotu očekávaných gólů proti na zápas (0,7). Tři trefy od hráčů Olomouce jdou spíš za skvělým řešením nahodilých brejkových situací soupeře než tlakem z jeho strany.

Zápas proti Sigmě také přinesl obrovský počet centrů (51). Pouze čtyři týmy jich od sezony 2020/21, kdy společnost Opta začala sbírat tato data v české lize, měly v jednom klání víc. Oba plzeňské góly sice padly právě po centru, ovšem efektivní taktika to vzhledem k záplavě takových nabídek úplně nebyla. Nebo minimálně se je nedařilo přetavit ve střely.

Kdyby si olomoucký obránce Abdoulaye Sylla nesrazil do sítě pas Adama Gabriela, bylo by to s číselným vyjádřením ještě horší. Každopádně Plzeň má v tuto chvíli víc centrů na zápas i větší poměr střel hlavou než za Hyského. A po této cestě se zřejmě bude i podle toho, co vyplývá ze slov jejího nového kouče, její mužstvo ubírat i dál. Ostatně mělo by jí to být vlastní.

Právě Viktoria totiž nastřílela za poslední dvě sezony nejvíc gólů hlavou z celé ligy (29), přičemž z její celkové produkce tvořily takové trefy téměř čtvrtinu objemu - i tady jí patřilo první místo. Třetí (18,5 %) byl v tomto ohledu za zmíněné období Kováčův Liberec, u nějž došlo s jeho příchodem pod Ještěd k rapidnímu nárůstu právě takových gólů. Další směr ofenzivy Plzně, zdá se, být určený...