Mýtus, nebo skutečná cesta k úspěchu? Jak ve Španělsku funguje efekt nového trenéra

Ve fotbalovém světě není výjimkou, že vedení klubu při neuspokojivých výsledcích sáhne během sezony ke změně trenéra. Od nového kouče si slibuje především oživení týmu a zlepšení výkonů. Tento jev se označuje jako efekt nového trenéra a vychází z předpokladu, že jeho příchod přinese hráčům nový impuls a motivaci. V dlouhodobém horizontu však jeho účinek často slábne a původní zlepšení nemusí vydržet. Jak se tento fenomén projevoval v posledních sezonách ve španělském fotbale a funguje zde vůbec?

Španělsko je dlouhodobě charakteristické poměrně nízkou trpělivostí vedení klubů s trenéry. V LaLize proto během sezony dochází k jejich výměnám dost často. V posledních letech však počet odvolaných koučů postupně klesá. Zatímco v sezoně 2022/23 jich skončilo 12, v ročníku 2025/26 to bylo už jen osm. Společně s italskou Serií A šlo o nejnižší počet mezi pěti nejsledovanějšími evropskými ligami.

Pokud však sečteme počet odvolaných trenérů za poslední čtyři sezony včetně té probíhající, dostaneme se na číslo 28. To je mezi pěti elitními evropskými soutěžemi druhý nejvyšší počet. V Bundeslize totiž za stejné období skončilo 25 koučů, ve francouzské Ligue 1 jich bylo 26 a v Premier League 23. LaLigu překonala pouze italská Serie A s celkovým počtem 37 trenérských změn. Ani jedna z těchto soutěží se však zdaleka nepřibližuje Turecku, kde za poslední čtyři sezony předčasně skončilo na lavičkách klubů nejvyšší soutěže hned 82 trenérů.

Když se podíváme na nedávné trenérské změny a jejich náhrady, můžeme vysledovat několik opakujících se trendů. Jedním z nich je, že španělské kluby často sázejí na známá jména. V krizových situacích totiž nechtějí riskovat s trenéry, kteří nemají zkušenosti z tamního prostředí, a raději dají přednost ověřené tváři. Příkladem jsou Jagoba Arrasate, který v říjnu nahradil Luise Miguela Ramise a vrátil se do Osasuny, nebo Quique Sánchez Flores. Ten v průběhu minulé sezony převzal už svůj šestý španělský klub, když u Deportiva Alavés vystřídal Eduarda Coudeta.

Výjimkou může být například Pellegrino Matarazzo, který v prosinci 2025 převzal Real Sociedad po odvolání dosavadního trenéra Sergia Francisca. Přestože neměl žádné předchozí zkušenosti se španělským fotbalem, dokázal tým vytáhnout z 15. místa až na konečnou desátou příčku. Navíc s ním triumfoval v Copa del Rey.

Americký trenér je však zároveň skvělým příkladem zmíněného efektu nového kouče. Sergio Francisco, který se k A-týmu přesunul z rezervy, získal ve svých posledních deseti ligových zápasech v průměru pouze 1,1 bodu na utkání. Matarazzo naopak vstoupil do angažmá v San Sebastiánu výborně. V prvních deseti ligových duelech nasbíral 20 bodů a posunul Real Sociedad z 15. až na sedmou příčku.

Následně se však projevil i druhý faktor spojovaný s tímto fenoménem, tedy pokles výkonnosti. V dalších 11 ligových zápasech totiž Baskové pod jeho vedením zvítězili pouze jednou a získali v průměru jen 0,82 bodu na utkání. V letošní sezoně se však Matarazzo opět přibližuje výsledkům ze svého povedeného začátku v San Sebastiánu. Real Sociedad aktuálně drží pátou příčku a má na kontě 22 bodů, což odpovídá průměru 1,83 bodu na zápas.

Sázka na osvědčené "krizové trenéry" často přinese krátkodobý impuls a zlepšení výsledků. V dlouhodobém horizontu však většina z nich tolik úspěšná není. Dokládá to i fakt, že v sezoně 2025/26 vydržela na lavičce do následujícího ročníku jen polovina koučů (čtyři z osmi), kteří se k týmu připojili v jejím průběhu. O sezonu dříve byl tento podíl ještě nižší, jelikož "přežili" pouze dva ze šesti trenérů - výše zmíněný Eduardo Coudet a Carlos Corberán. To však může souviset i s tím, že kluby tyto kouče angažují s krátkodobým cílem a zároveň počítají s tím, že později budou hledat dlouhodobější variantu.

Navzdory těmto skutečnostem však efekt nového trenéra v posledních dvou sezonách, tedy v té letošní i loňské, ve většině případů skutečně fungoval. Šest ze sedmi nových koučů mělo na začátku angažmá v porovnatelném počtu zápasů vyšší bodový průměr než jejich předchůdci. Výjimkou je zatím nový trenér Espanyolu Eder Sarabia, který odkoučoval pouze dvě utkání, což je pro relevantní srovnání příliš malý vzorek.

Jak již bylo řečeno, méně než polovina trenérů, kteří v posledních dvou odehraných sezonách převzali tým v průběhu ročníku, na lavičce vydržela i do další sezony. Existují však i výjimky, u nichž se problémy projevily až s větším časovým odstupem.

Prvním z nich je Carlos Corberán. Tento rodák z Valencie převzal celek z Mestally v prosinci 2024, kdy se Los Che nacházeli na úplném dně tabulky. Po jeho příchodu se však naplno projevil efekt nového trenéra. V prvních deseti zápasech na lavičce Netopýrů totiž čtyřikrát zvítězil a dosáhl průměru 1,6 bodu na utkání.

Jeho předchůdce Rubén Baraja naproti tomu v posledních deseti duelech zaznamenal pouze jedno vítězství a průměr pouhých 0,7 bodu na zápas. Corberán nakonec dovedl Valencii na konečné 12. místo a v následující sezoně 2025/26 s ní obsadil dokonce devátou příčku, pouhé dva body za sedmým místem zaručujícím účast v evropských pohárech.

Do letošní sezony však Los Che vstoupili katastrofálně. Po úvodních pěti utkáních bez vítězství, v nichž získali pouhý jeden bod, byl Corberán odvolán. Společně s ním skončil také výkonný ředitel Ron Gourlay i celý jeho tým, což naznačuje, že za koncem španělského trenéra nestály pouze sportovní výsledky. Valencia je totiž dlouhodobě rozdělená kvůli svému majiteli Peteru Limovi a napětí kolem vedení klubu se promítá i do dění na hřišti.

Po krátkém období, během něhož A-tým vedl trenér rezervy Oscar Sánchez a dokonce s ním dosáhl prvního vítězství v ročníku, převzal mužstvo bývalý kouč Mexika Javier Aguirre. Do LaLigy se vrátil poprvé od května 2024 a v prvních pěti zápasech na lavičce Netopýrů získal pět bodů. To je na poměry Valencie stále velmi málo, oproti dosavadním výsledkům pod Corberánem však jde o zlepšení.

Druhým trenérem, který na lavičce vydržel i po sezoně, v níž do klubu nastoupil, je argentinský kouč Eduardo Coudet. Ten v průběhu ročníku 2024/25 převzal Alavés na 17. místě tabulky. Přestože v prvních deseti utkáních získal pouze 0,8 bodu na zápas (oproti 0,7 bodu, které Luis García zaznamenal v posledních deseti duelech), dokázal Alavés udržet v LaLize a sám zůstal na jeho lavičce. V následující sezoně se však ukázalo, že dlouhodobě to nefunguje, a po 26. kole byl odvolán.

Jeho nástupcem se stal Quique Sánchez Flores, který v prvních deseti utkáních dosáhl průměru 1,3 bodu na zápas. To bylo o 0,4 bodu více, než činil Coudetův průměr v jeho posledních deseti duelech. Sánchez Flores dokázal Alavés opět udržet mezi elitou. Také u něj se však začínají projevovat problémy. Baskický celek sice vstoupil do sezony téměř dokonale a z prvních čtyř utkání měl na kontě tři výhry a jednu remízu, od té doby však čeká už osm ligových zápasů na vítězství. Za celý dosavadní ročník tak má průměrný zisk pouhých 1,08 bodu na utkání.

Jak již bylo zmíněno, ne všechny trenérské změny jsou pouze krátkodobým řešením. Některé dávají smysl a přinášejí dlouhodobý úspěch. Příkladem je výše zmíněný Pellegrino Matarazzo nebo kouč Levante Luís Castro. Ten v minulé sezoně po 14. kole nahradil Juliána Calera. Ten sice v předchozím ročníku dovedl Levante k titulu ve druhé lize, v následující sezoně se mu však nedařilo a v posledních deseti zápasech na lavičce valencijského celku dosahoval průměru pouhých 0,8 bodu na utkání.

Castro naopak začal angažmá skvěle, když hned při svém debutu dovedl Levante k vítězství 3:0 na hřišti Sevilly. V prvních deseti zápasech pak vybojoval celkem 12 bodů, tedy průměrně 1,2 na utkání.

Zajímavé však je, že výsledky Levante měly pod Castrem vzestupnou tendenci. Ve 22 utkáních, která v sezoně 2025/26 na lavičce valencijského celku odkoučoval, totiž dosáhl průměru 1,5 bodu na zápas, tedy více než v prvních deseti duelech svého angažmá. To dokazuje, že efekt nového trenéra nemusí mít vždy sestupnou tendenci.

Trenérská změna přinesla v minulé sezoně zlepšení výsledků také Mallorce, ani to však nakonec nestačilo k záchraně. Celek z Baleárských ostrovů vstoupil do ročníku s Jagobou Arrasatem, který ho v předchozí sezoně dovedl ke skvělému desátému místu a od postupu do evropských pohárů ho dělily pouhé čtyři body. V následujícím ročníku se však Mallorce vůbec nedařilo a Arrasate byl po 25. kole v únoru odvolán.

Jeho nástupcem se stal Argentinec Martín Demichelis, jehož hlavním úkolem bylo dostat tým z 18. příčky na nesestupové pozice. Do angažmá vstoupil velmi dobře a v prvních deseti utkáních získal 15 bodů, včetně domácího vítězství nad Realem Madrid. To bylo o pět více, než kolik Arrasate vybojoval ve svých posledních deseti zápasech.

Ani velmi dobrý závěr sezony však Mallorce nakonec k záchraně nestačil. Při rovnosti bodů totiž v LaLize rozhodují vzájemná utkání, v nichž měla horší bilanci než Levante a Osasuna. Demichelis si však následně polepšil, když v létě převzal německé Lipsko. V Bundeslize má zatím průměr dva body na zápas a aktuálně drží svůj tým na čtvrtém místě.

Pokud se zaměříme na trenérské změny v letošní sezoně, nejlépe má zatím našlápnuto k úspěšnému angažmá Eder Sarabia. Tento bývalý asistent Quiqueho Setiéna v Barceloně na konci října nahradil ve funkci Manola Gonzáleze, který byl odvolán poté, co Espanyol v deseti ligových utkáních pouze dvakrát zvítězil a propadl se na sestupové příčky.

Přestože Sarabia zatím odkoučoval na lavičce barcelonského celku pouze dva zápasy a na závěry je ještě brzy, Espanyol pod jeho vedením jednou zvítězil a jednou remizoval. Získal tak už polovinu bodů, které González nasbíral během svých posledních deseti ligových utkání. Náznakem toho, že Espanyol se Sarabiou počítá dlouhodobě, může být také fakt, že s ním podepsal rovnou dvouletou smlouvu.

Příkladem dokonce několikanásobně neúspěšné trenérské výměny je loňské počínání nováčka LaLigy z Ovieda, který během jediné sezony vystřídal hned tři kouče. Do ročníku vstoupil s Veljkem Paunovičem, jenž Los Azules dovedl mezi španělskou elitu prostřednictvím play off druhé ligy. V nejvyšší soutěži však srbský trenér odkoučoval pouze osm kol, v nichž získal průměrně 0,75 bodu na zápas, tedy celkem šest bodů.

Jeho nástupcem se stal staronový kouč Luis Carrión, ani on však na lavičce nevydržel dlouho. Oviedo vedl už v letech 2023-2024, během svého druhého angažmá ale odkoučoval pouze osm utkání a získal v nich jen čtyři body za čtyři remízy. Jeho průměr tak činil pouhých 0,5 bodu na zápas. Navíc s týmem vypadl z Copa del Rey, když podlehl třetiligovému Ourense. Carriónův návrat tak ukázal, že efekt nového trenéra nemusí vždy fungovat a změna na lavičce automaticky neznamená zlepšení výsledků.

Sezonu na lavičce Ovieda dokončil uruguayský stratég Guillermo Almada, který měl v prvních osmi utkáních stejný bodový průměr jako Paunovič, tedy 0,75 bodu na zápas. V konečném součtu dosáhl průměru 0,86 bodu na utkání, ani to však na záchranu nestačilo. Oviedo získalo pouze 29 bodů, skončilo poslední a po jediném roce mezi elitou sestoupilo zpět do druhé ligy. Zajímavostí je, že ani v letošní sezoně se klubu nedaří. Vedení už odvolalo trenéra Juliána Calera, kterého před několika dny nahradil legendární útočník Raúl González.

Asi nejvýraznější a nejviditelnější trenérskou změnou v průběhu sezony bylo odvolání Xabiho Alonsa, který na lavičce Realu Madrid skončil v lednu 2026 po pouhých sedmi měsících. Důvodem nebyly pouze neuspokojivé výsledky - den před jeho odchodem Real Madrid prohrál ve finále Španělského superpoháru s Barcelonou -, ale také údajné neshody uvnitř kabiny. Alonso se tak stal už 11. trenérem v éře Florentina Péreze, který na lavičce Bílého baletu nevydržel ani rok.

Jeho nástupcem se stal dosavadní trenér Castilly Álvaro Arbeloa. I v tomto případě se projevil efekt nového trenéra, jelikož Arbeloa ve svých prvních deseti ligových utkáních posbíral 24 bodů, zatímco Xabi Alonso ve svých posledních deseti pouze 21. Celkově však měly Arbelovy výsledky sestupnou tendenci a ligovou sezonu zakončil s průměrným ziskem 2,15 bodu na zápas.

To jen posílilo přesvědčení, že není dlouhodobým řešením pro Real Madrid. Potvrdilo se to v červnu, kdy Arbeloa na lavičce Bílého baletu skončil a jeho nástupcem se stal slavný José Mourinho.

Efekt nového trenéra tedy rozhodně není mýtus, neznamená však ani zaručené zlepšení. Výměna kouče v průběhu sezony ve většině případů skutečně přinese krátkodobý pozitivní impuls, jen výjimečně se však nový trenér stane dlouhodobým řešením problémů klubu a vydrží na lavičce několik let.