Konfederační pohár FIFA - Konfederační pohár 2013

Rekord Konfederačního poháru padnul, ten španělský (13:0 proti Bulharsku před 80 lety) ne - tím jsou základní otázky v podstatě zodpovězeny, protože jinak od utkání La Roji s outsidery z Tahiti asi těžko čekal něco jiného. Ukazatel skóre se nakonec zastavil na cifře 10..

Neutrální diváci na stadionu Maracaná dávali už od úvodního výkopu jasně najevo, komu dnes drží palce - pokaždé, když se Tahiťanům něco povedlo, ozýval se tribunami bouřlivý potlesk, zatímco Španělé se naopak často setkávali s pískotem (zejména při budování svých tradičních postupných útoků). Nezdálo se však, že by jim to nějak zvlášť vadilo..

Už po pěti minutách vytěžil favorit z první střely na branku vedoucí gól; nutno podotknout, že stejně jako proti Nigérii, i zde byla na vině fatální individuální chyba. Tentokrát ji měl na svědomí gólman Mikael Roche, který mezi třemi tyčemi nahradil Xaviera Samina; Torres si narazil s Matou a vypálil z úhlu k bližší tyči, což je situace, kterou musí mít gólman za každých okolností pod kontrolou. Rocheho mylné vyběhnutí tak znamenalo brzké španělské vedení.

Po této akci se však Španělé odmlčeli - a to na celých 20 minut. Místo očekávané smršti hráli mistři světa vyloženě ležérně, lehce ztráceli míče, a nadšeně napadající a entuziasticky hrající Tahiti předvádělo překvapivě dlouhou dobu vyrovnaný fotbal; vynikali zejména útočníci Steevy Chong Hue a Marama Vahirua, nejlepší hráči v bílých dresech.

Když už se ve středu hřiště hrálo přece jen příliš dlouho - konkrétně ve 25. minutě - odhodlal se k teprve druhé španělské střele na bránu opět Torres; šlo však spíše o odevzdání balónu po zemi do Rocheho koše (útočník Chelsea vůbec několikrát v úvodní půlhodině zazmatkoval a zazdil slibný okamžik špatným provedením). Druhého gólu se La Roja dočkala až ve 31. minutě - Monreal našel dlouhým míčem Villu, který jej chytře mezi obránci prostrčil na bývalého valencijského parťáka Silvu, pro nějž už nebyl problém uklidit po zemi do brány.

Namísto složitě vykombinovaných útoků, které se předtím pravidelně rozrážely o živelně napadající tahitskou defenzivu, tak favoritovi posloužila jednoduchá akce na dva doteky - a že se proti nadšenému sokovi vyplatí především rychlost se ukázalo i o dvě minuty později, kdy Roche vyběhl proti míči, ale Torres byl u něj dříve a bez problémů dorážel do prázdné sítě.

Také Tahiti si v první půli připsalo jednu zajímavou situaci - na Vahiruův roh do vápna naskakoval Reina, ale trajektorii míče neodhadl a musel za něj odhlavičkovávat Javi Martinez. To však Španěly, kteří se v závěru první půle začali konečně rozehřívat, nemohlo zaskočit, naopak - ještě před změnou stran skórovali počtvrté. Nejprve sice Villa pálil z otočky pouze do boční sítě, ale v další akci už byl úspěšný - využil toho, že ho Vallar zapomněl vystavit do ofsajdu, a suverénně proměnil Monrealův pas v další gól.

Mata se ještě v nastaveném čase pokoušel akrobaticky zakončit po Villově centru, avšak skutečnou mašinu začali Španělé připomínat až po pauze - a do velké míry za to vděčí příchodu Jesúse Navase, který svoji stranu hřiště hodně rozhýbal a šla přes něj velká část nebezpečných situací. Už ve 49. minutě to bylo 5:0, a opět po ose Monreal - Villa; barcelonský šutér si z bránícího Vallara pranic nedělal a poslal míč do sítě mezi Rocheho nohama.

A pak už jenom naskakoval gól za gólem - nejprve na 6:0 zvyšoval po pěkné akci Torres, kterému po chytré přihrávce Silvy nabil dobrým centrem Navas. Sedmou branku si na triko opět připsal brankář Roche, který před Villou ztratil rovnováhu a dovolil tak i jemu dovršit svůj hattrick. Osmý zářez obstaral po propadnutí balónu za obranu jinak nepříliš dobrý zápas hrající Mata. To běžela teprve 66. minuta.

O pár minut později si pořádný aplaus vysloužil Roche - nejprve proti Villově ráně z přímého kopu, poté proti Silvově nebezpečné střele - jenže Tahiťanům to nebylo nic platné, jelikož devátý gól už byl na cestě. Penaltu nařízenou za evidentní ruku Aitamaie po Navasově centru sice ještě Torres trestuhodně opřel pouze do břevna, ale o pár vteřin později se útočník Chelsea revanšoval pohodlným obkroužením Rocheho a bezproblémovým zakončením do prázdné.

I za stavu 0:9 se Tahiťané stále hnali dopředu v sympatické snaze vstřelit alespoň jeden gól, jenže místo toho inkasovali po desáté - skóre chtěl zaokrouhlit David Villa, jehož branka však nebyla uznána pro ofsajd, a tak si fanoušci La Roji museli počkat až na Silvu, který měl na penaltě mezi rozestoupenými tahitskými obránci moře času, takže mu nedělalo problém se v klidu obtočit kolem své osy a přesně zamířit.

Kýžený tahitský gól měl na kopačce v úplně poslední akci zápasu stále aktivní a bojující Steevy Chong Hue - díky rezignaci Španělů na vracení se šel sám na bránu, ale praporek pomezního byl včas nahoře. Úřadující mistři světa a Evropy tak stanovili nový rekord Konfederačního poháru, ale ochozy na Maracaná měly jiné hrdiny - Tahiťany při odchodu z hrací plochy doprovázely bouřlivé ovace..