Z exilu zpět na výsluní. Coventry se po letech temna vrací mezi elitu

Před osmi lety horko těžko naháněli postup do play-off League Two, na podzim si po čtvrtstoletí zahrají mezi anglickou elitou. Hráči Coventry City vedení koučem Frankem Lampardem se díky remíze v Blackburnu stali s předstihem tří kol prvním nováčkem Premier League.

Hotovo přitom mohlo být už o týden dříve, jenže nečekaná remíza s beznadějně posledním Sheffieldem Wednesday odsunula postupové oslavy. Ani na hřišti Rovers, dalšího celku ze spodních pater, nešlo o žádnou hitparádu. Vytoužený bod však nakonec hosté uhráli a v kontextu celé sezony zcela zaslouženě míří do vybrané společnosti.

Zatímco letošní spanilá jízda s pevnou defenzivou a jednoznačně nejproduktivnější ofenzivou probíhala přesně podle představ Sky Blues, před několika lety nebyla situace z pohledu jejich fanouška vůbec růžová. Po 34 letech strávených nepřetržitě na nejvyšší úrovni přišel s novým miléniem pád. A ten se jen tak rychle nezastavil.

Za vrchol zmaru se dá považovat období okolo poloviny předchozí dekády. Ještě než přišel sestup do čtvrtého patra pyramidy, nastal v sezoně 2013/2014 bojkot domácích zápasů. Důvod je v tomto případě více než pochopitelný. Kvůli neshodám tehdejšího vlastníka klubu, společnosti Sisu Capital, s majiteli stadionu, museli Sky Blues odehrát tento ročník ve zhruba padesát kilometrů vzdáleném Northamptonu.

Právě Sisu Capital, konsorcium okolo bývalého obránce Raye Ransona, se stalo hlavním terčem zloby fanoušků. Přitom do klubu vstupovalo roku 2007 v situaci, která už na první pohled nemohla být o mnoho horší. Někdejší anglický mládežnický reprezentant se svou skupinou odvrátil nákupem v poslední možný den hrozící insolvenci. Dalo by se tedy očekávat, že se mu dostane zvýšeného hájení.

Jenže frustrace okolo Coventry City se postupně stupňovala. Několikrát se ještě sestup z League Championship podařilo těsně odvrátit, jenže stále horší a horší finanční situace dovedla Ransona k rezignaci. A klub v roce 2012 do League One. Kdo by čekal ozdravný pobyt a rychlý vzestup výše, ten by se pletl.

Jako by nestačilo, že se ve své úvodní sezoně Sky Blues i vinou bodového odpočtu motali výrazně blíže sestupovým vodám než boji o postup. Přidaly se k tomu ještě trable okolo stadionu. Co za nimi stálo? Za vším hledejte peníze. Konkrétně se o ně přelo Sisu s ACL, městskou společností vlastnící a provozující moderní arénu.

Tu by mohla Coventry spousta klubů jen závidět. Stavba byla dokončena v roce 2005, s kapacitou přesahující 30 tisíc návštěvníků a špičkovým vybavením nabízela fanouškům perfektní vyžití a provozovatelům zároveň spoustu prostoru pro další výdělky. Což se stalo kamenem úrazu. Sisu dlužilo přes milion liber na nájmu, to jej ale nezastavilo od toho, aby si řeklo o zvýšený podíl ze zisku ve dnech zápasů. Proto dokonce odmítlo nabídku na snížený nájem a raději přestěhovalo klub právě do Northamptonu na nepříliš útulný stánek s méně než čtvrtinovou kapacitou.

V další sezoně už sice Sky Blues opět hráli ve svém domovském městě, nebylo to ale naposledy, kdy se museli stěhovat. Krátce po jejich návratu do CBS Areny odkoupil stadion rugbyový klub Wasps, jenž se zrovna do města stěhoval z High Wycombe. A zde jsme u dalšího jablka svárů. Sisu dlouhodobě napadalo proces prodeje stánku. Docela problémová společnost, že? Také že opět sklidila, co zasela. Rugbistům došla trpělivost po necelých pěti letech, a mezi lety 2019 a 2021 Coventry City muselo nastupovat na birminghamském St. Andrew’s.

Nutno zároveň podotknout, že sportovní stránka se v té době již odrazila ode dna. V League Two strávil klub pouze ročník 2017/2018, ve kterém se díky úspěšnému play-off vrátil do třetího patra pyramidy. Z něj se mu povedlo proklouznout do Championship v covidem předčasně ukončené sezoně hrané v Birminghamu. Regionální metropole pak přinesla i stabilizaci v podobě záchrany v další sezoně.

Nicméně ještě jednou a naposledy se nyní vraťme zpět do spletitého kancelářského dění. Tentokráte do časů, jež byly pro příznivce Sky Blues podstatně pozitivnější. Sisu se nakonec rozloučilo poměrně úspěšným způsobem. V lednu 2023 předalo místnímu podnikateli Dougu Kingovi tým tažený Viktorem Gyökeresem, jenž se v témže ročníku dostal do Wembley a v boji o Premier League selhal až v penaltovém rozstřelu. Nový a mezi fanoušky oblíbený majitel zároveň začátkem aktuální sezony vyřešil dlouhodobý bolestivý bod klubu. Po složitém procesu se mu podařilo odkoupit arénu od konglomerátu Frasers Group, který ji dříve získal po zániku Wasps.

Snad i díky tomu se nyní Coventry může těšit na kýžený návrat do Premier League. V příští sezoně přitom bude rovněž oslavovat výročí 40 let od suverénně největšího úspěchu v historii klubu - vítězství v FA Cupu. To je počin, který v komunitě okolo Sky Blues rezonuje dodnes. I proto, že dalších příležitostí k oslavám zase tolik nebylo.

Několik důvodů k radosti přinesl bývalý manažer Mark Robins. Ten během sedmi let dostal tým z League Two až do Wembley, a to hned dvakrát. Vedle zmíněného postupového play-off odkoučoval také semifinále FA Cupu o rok později. Nepovedený začátek další sezony mu sice zlomil vaz, jeho nástupce Frank Lampard se ovšem ukázal být správným mužem pro další posun klubu. A tento krok svým způsobem potvrdil, že tím pravým je i King.

Ten na sebe sice vzal loňskou finanční ztrátu přesahující 20 milionů liber, přesto klub nadále patřil mezi ty skromnější v rámci Championship. Osu týmu v tomto ročníku doplnili pouze dva hráči na hostování, což jim však neubírá na důležitosti. Carl Rushworth z Brightonu se stal neotřesitelnou jedničkou mezi třemi tyčemi, lednová akvizice Frank Onyeka zase hned dodal potřebné parametry ve středu pole.

A kdo další dotáhnul Coventry k tomuto famóznímu počinu? Vedle Rushwortha nelze opomenout kapitána a neúnavného defenzivního záložníka Matta Grimese, jenž se loni v zimě odhodlal k odvážnému kroku a po deseti letech opustil Swansea. Trochu výše v záloze září další Angličan Jack Rudoni, pro něho jsou jedinou kaňkou opakované zdravotní problémy, které mu častokrát znemožnily pomoci svému týmu.

V útoku sice už žádný Gyökeres nezáří, to ale Lamparda nemusí ani trochu mrzet, neboť disponuje neuvěřitelně variabilním výběrem. Na levém křídle exceluje Jamajčan Ephron Mason-Clark, vpravo mu zdatně sekunduje zkušený Japonec Tacuhiro Sakamoto. A k nim trojice dvouciferných střelců.

Dva z nich přitom neodehráli ani polovinu z minut dostupných v sezoně. Brandon Thomas-Assante někdy nastupoval od začátku, jindy z lavičky. Jednou se objevil v útoku, podruhé na křídle, potřetí na desítce, zkrátka tam, kde bylo potřeba. A snad nikdy Lamparda nezklamal. Ellis Simms naskočil v základní sestavě pouze čtrnáctkrát, těchto příležitostí však stihl využít hned k osmi gólům. Nejlepším střelcem a dlouhodobým útočníkem číslo jedna je pak Američan Haji Wright, mezi jehož sedmnácti zásahy se vyjímá především hattrick ve šlágru proti Middlesbrough.

Magický páteční večer v Blackburnu měl nicméně jiného hrdinu. Byl to pětadvacetiletý stoper Bobby Thomas, kdo si našel vysoký míč do vápna a parádní hlavičkou vystřelil Coventry kýžený bod. "Ten gól se mi fakt líbil,” nechal se slyšet Lampard. "Je to mimořádný večer pro celý klub, který je větší než kdokoliv z nás. Klub, který si během pětadvaceti let mimo Premier League vytrpěl opravdu hodně.”

Těm, kdo si vše vytrpěli s ním a nikdy na něj nezanevřeli, se dostane mimořádné odměny. Nejenže budou moci v CBS Areně chodit na Premier League, dokonce budou moci chodit zdarma. Pět tisícovek fanoušků, kteří se po Kingově příchodu přihlásili k "odběru” svého místa na pět dalších let, totiž majitel slíbil permanentku zdarma na první sezonu po návratu mezi elitu.

A celé město doufá, že velké fotbalové značky bude vítat několik příštích let. Byť navázat na předchozí čtyřiatřicetileté působení se v dnešní době zdá nepředstavitelné.