Torres táhne PSG z problémů. Šest gólů v pěti zápasech, takový start měl naposledy Ibrahimovič

Investorská společnost QSI se ujala kontroly nad pařížským klubem v květnu 2011. Od té doby se jen třikrát stalo, že francouzskou nejvyšší soutěž vyhrál jiný celek. Teprve pod Luisem Enriquem se PSG vypracovalo až do pozice nejlepšího týmu v Evropě i na světě - pomineme-li porážku s Chelsea ve finále loňského MS klubů. Fanoušci ani vedení nemohli mít radost z rozpačitého vstupu do této sezony, který přinesl překvapivé výsledky. Obhájce titulu kvůli nim po čtyřech kolech ztrácí na první příčku pět bodů.

Projít domácí soutěží v jednom roce bez jediné prohry je opravdu kumšt, na který se dlouhé roky vzpomíná. V tomto století dodnes vzbuzují obdiv především The Invincibles, neboli tým Arsenalu, který v sezoně 2003/2004 ve 38 duelech Premier League 26krát vyhrál a 12krát remizoval. Dvacet let poté se do bundesligové historie zapsal Bayer Leverkusen, který dokázal to, co se před ním nepovedlo ani věhlasnému Bayernu Mnichov.

Pod vedením Xabiho Alonsa a za účasti českého tria Patrika Schicka, Adama Hložka a Matěje Kováře se podařilo 28 utkání vyhrát a jen šest remizovat. Na západ od německých hranic se velkoklub z Parku princů stal de facto hegemonem. Nejblíže k sezoně bez porážky byl hned třikrát, konkrétně v ročnících 2015/2016, 2023/2024 a 2024/2025, kdy nezískal ani bod pouze ve dvou případech.

Naopak v sezoně 2022/2023 dokázal vyhrát titul navzdory sedmi prohrám. Ještě o jednu více jich o dvacet let dříve utrpěl Olympique Lyon, jehož sedm titulů v řadě může PSG vyrovnat v roce 2028. Nejblíže sezoně bez porážky byl pařížský celek v ročníku 2015/2016, kdy poprvé prohrál až ve 28. kole, konkrétně s Lyonem. PSG tehdy získalo rekordních 96 bodů.

V sezoně 2024/2025 přišla první porážka dokonce až ve 31. kole, kdy ani domácí prostředí nepomohlo k bodovému zisku proti Nice. Španělský trenér byl tehdy zklamaný. Ještě větší zklamání přišlo následující víkend, protože vítězství Štrasburku znamenalo, že ani venkovní zápasy PSG neobešlo bez porážky. V aktuálním ročníku přišla první prohra už ve třetím kole, kdy Monako dokázalo v Paříži zásluhou Nazinha a Stanise Idumba otočit skóre po Marquinhosově úvodní trefě.

Pro souboje PSG s Marseille se sice vžilo označení Le Classique (aktuálně první proběhne už 20. září), nicméně v posledních letech nabízela atraktivnější podívanou utkání s Monakem. V únoru a v březnu letošního roku na sebe oba celky narazily v rozmezí 18 dnů hned třikrát. Ze dvou vyrovnaných duelů v rámci Ligy mistrů nakonec postoupili Pařížané, kteří byli o jednu branku lepší a díky zvládnutému penaltovému rozstřelu ve finále pak dokráčeli k obhajobě celkového prvenství.

V novodobé historii to dokázal pouze Real Madrid, který bral pohár pro vítěze v letech 2016, 2017 a 2018. Čistě pro Ligue 1 ovšem po zářijovém utkání platí, že AS porazilo rivala potřetí v řadě. Přitom předtím nezřídka platilo, že ať už byla skvadra ze Stade Louis II v sebelepší formě, proti klubu z hlavního města často tahala za výrazně kratší konec.

Neobvyklé nebyly čtyřgólové nebo pětigólové příděly. V dubnu 2018 dokonce prohrálo Monako 1:7. V květnu předchozího roku přitom - tehdy ještě s Kylianem Mbappém v sestavě - slavilo titul. Během mistrovské sezony došlo na klání proti Paris Saint-Germain čtyřikrát. Pouze v prvním případě se radovali červenobílí.

Ligová odveta skončila remízou, zatímco finále Coupe de la Ligue a semifinále Coupe de France zvládl s přehledem neoblíbený protivník, tak jako všechny tři následné vzájemné zápasy o Trophée des Champions, ve kterých se střetává mistr ligy s vítězem poháru. Každopádně, čerstvá zářijová výhra držela družinu Filipeho Luíse v čele tabulky, odkud klesla až po uplynulém víkendu po remíze ve Štrasburku.

V srpnu PSG sice dokázalo v rámci Superpoháru přehrát Aston Villu, avšak zmíněnou Trophée des Champions do vítězného konce nedotáhlo, přestože hrálo proti Racingu Lens bezmála 50 minut v početní převaze. Všechny dosavadní ligové duely sice dohrávalo v plném počtu, ale dvakrát muselo přesto dotahovat dvougólové manko, což se v Ligue 1 v rámci tohoto ročníku stalo v podstatě zvyklostí.

Své o tom vědí také Toulouse, Lens a Le Mans, ačkoli to nakonec přišlo v zápase s Rennes o bod až v nastaveném čase. Každopádně, v prvním kole uchránil od porážky se zmíněným bretaňským soupeřem Ferran Torres, který vsítil oba góly svého týmu. Jen o pět dnů později proti Lille musel úřadující šampion znovu dotahovat, co se povedlo až v nastaveném čase zásluhou výstavní trefy do šibenice v podání Vitinhy, na kterého za pět minut navázal přesnou hlavičkou kapitán Marquinhos.

Do třetice se už vyrovnat na 2:2 nepodařilo, takže až ve 4. kole přišla první ligová výhra, kterou už v 5. minutě duelu s Brestem obstaral zakončením k pravé tyči Torres. Autor jediné branky z finále letošního mistrovství světa zaznamenal v týdnu hattrick v rámci Champions League proti Slovanu Bratislava, který prohrál vysoko 1:6. Šest zásahů v úvodních pěti mačích napříč soutěžemi zvládnul v dresu PSG už jen Zlatan Ibrahimovič!

"Nebyl to z naší strany nejlepší zápas. Chtěli jsme vyhrát, což se nakonec povedlo, ale soupeř nám nic neusnadňoval. Máme před sebou celý týden, abychom se připravili na další utkání, které bude velmi důležité. Co se mého gólu týče, vždycky chci hlavně pomoct týmu, ať už na hřišti strávím jakoukoli porci času," prohlásila letní posila z Barcelony.

"Není jednoduché získat sebevědomí, když se nedaří uhrát očekávané výsledky. Z mého pohledu ty tři naše úvodní zápasy nebyly špatné. Fotbal je neuvěřitelný. Ten tlak si vlastně užíváme. Dneska jsme po povedeném výkonu úspěšně vstoupili do Ligy mistrů," řekl ve středu kouč Enrique. Po nedělní partii s Les Pirates prohlásil, že by si býval přál, aby mělo jeho mužstvo nad utkáním větší kontrolu a že se zvláště ve druhém dějství nevyvarovalo zbytečných chyb.

Ve čtyřech úvodních hracích dnech se pouze tři hráči z PSG dostali do sestavy kola. Vedle Torrese se to povedlo Matveji Safonovovi, jenž v Brestu kryl pět pokusů, a jeho spoluhráči z obrany Willianu Pachovi. Španělský stratég bude potřebovat, aby se ještě do lepší formy dostaly obvyklé opory jako Ousmane Dembélé, Desiré Doué, Chviča Kvaracchelija, který je podle mnohých expertů považován za jednoho z favoritů na zisk Zlatého míče.

V roce, kdy probíhal mundial, to však bude mít nesmírně složité, jelikož jeho Gruzie se netýkal. Nicméně, z uvedených jmen odehrál zatím alespoň jeden celý ligový zápas pouze Desiré Doué. Jinak všichni pokaždé střídali. Ostatně konkurence v útoku se s odchody Barcoly a Ramose tak docela nesnížila, protože přišli produktivní Torres a tvořivý Maghnes Akliouche, kteří rozhodně nehodlají vysedávat na lavičce.