Titul je pro nás povinnost. Ševínský promluvil o tlaku, psychice i Spartě

Obránce Adam Ševínský (22) se pevně zabydlel v sestavě pražské Sparty, s níž aktuálně absolvuje soustředění v Německu. V uplynulé sezoně naskočil v nejvyšší soutěži do 19 duelů, ve kterých zapsal jeden přesný zásah, a cenné zkušenosti sbíral i na mezinárodní scéně v Konferenční lize. Mládežnický reprezentant nyní v podcastu Livesport Daily promluvil o tlaku, který si na sebe sám vytváří, obrovském hladu po zisku mistrovského titulu, ale také o důležitosti psychického zdraví ve vrcholovém fotbale.

"Neúspěšná sezona se ve Spartě vždy bere podle toho, zda se vyhraje nějaký pohár, ať už ligový titul, nebo MOL Cup. Titul je pro mě momentálně jedním z hlavních cílů. Je na prvním místě a je tam obrovská touha. Myslím si, že bychom tu odpovědnost měli převzít my jako hráči i realizační tým. Titul musíme mít nastavený jako nejvyšší prioritu. Předchozí dva roky byly obdobím sucha a já doufám, že se k úspěchům vrátíme."

"Nikdy bych neřekl, že jsem nějaký velký talent. Vždy jsem se považoval za normálního hráče, který má prostě rád fotbal. Co se týče očekávání, největší nároky mám sám na sebe. Vždy jsem na sebe byl tvrdý, takže to není o tom, co ode mě chtějí lidé, ale co chci já. Jsem na sebe přísný, někdy možná až moc."

"Psychika hráče i člověka je obrovské téma. Musím být spokojený a šťastný v osobním životě, aby se to pozitivně projevilo na hřišti. Na konci minulé sezony jsem se necítil nejlépe mimo trávník a přenášelo se to do hry, dělal jsem chyby. Každý má rodinu, přítelkyni, manželku nebo blízký okruh kamarádů. Toto téma se občas opomíjí a dává na druhou kolej, protože si spousta lidí myslí, že fotbalisté jsou roboti a nemají vlastní pocity. Máme své emoce jako každý druhý. Někdy mi přijde, že se to zkrátka přechází."

"Nejsem typ hráče, který by po zápase nad ničím nepřemýšlel a mávl nad chybou rukou. Byly zápasy, nad kterými jsem přemýšlel až příliš, což mě pak svazovalo v dalších utkáních. To se mi stalo loni na podzim. Někdy je zkrátka lepší to přejít, odreagovat se a vrátit se k tomu zpětně třeba až v den volna. V tomhle jsem se už naštěstí hodně posunul. Nadále nad věcmi přemýšlím, ale už mě to nesvazuje."

"Moje fotbalová cesta plyne přirozeně a nic se nesnažím uspěchat. Nad vůdcovstvím nijak usilovně nepřemýšlím. Vždy jsem byl typ, který když má něco na srdci, snaží se to říct a rovnou vyřešit. To samé očekávám od týmu nebo od trenérů směrem ke mně. Dokážu přijmout kritiku a neurazím se."

"Šel jsem poprvé bydlet sám, osamostatnil jsem se. Pomohlo mi to i po lidské stránce. Rád trávím čas sám, zajdu si v klidu na kávu nebo na jídlo, v tomhle jsem trochu jiný. Změna prostředí a odchod od rodičů a bratra mi hodně pomohly. Najednou jsem si musel sám uvařit, vyprat a uklidit byt."

"Strávil jsem v mládeži Slavie asi čtyři nebo pět let. Nechci se té otázce vyhýbat. Tehdy nedošlo k dohodě mezi mými rodiči, jak tátou, tak i mamkou. Už jsme si nemysleli, že bych se tam mohl posunout dál, co se týče mého dalšího fotbalového i školního vývoje. Nechci hanit tamní akademii, to vůbec ne. Prostě jsme to v tu dobu, kdy jsem tam byl, tak cítili. Dnes jsem nesmírně rád, že jsem ve Spartě, a že jsem tehdy tento krok udělal."