Tischler o turbulentním období v Dynamu: Aktuálně je to o tom stabilizovat se

Narodil se v rakouském Stockerau, s Pardubicemi vybojoval postup do nejvyšší soutěže, teď už je ale Emil Tischler druhým rokem oporou Dynama České Budějovice v ChNL. V jihočeském klubu zažívá poměrně turbulentní období, kdy se Dynamo propadlo do druhé ligy, prošlo výměnami vlastníků, v kádru nezůstal kámen na kameni a klub řeší budoucnost. Na život v jihočeském regionu nedá dopustit, fotbalově ale čekal víc. "Po sportovní výsledkové stránce samozřejmě spokojený nejsem," přiznává v rozhovoru pro klubový web.

Do Budějovic přišel Tischler téměř před dvěma lety a neskrývá, jak se mu život v kraji zamlouvá, třeba i kvůli krásné přírodě a možnosti vyčistit si hlavu při procházce. Je jasné, že potřebuje vyčistit hlavu od fotbalových starostí, kterých má Dynamo nepočítaně.

V první řadě i s odstupem rakouského rodáka mrzí, že tým propadl z nejvyšší soutěže níž. "Po sportovní výsledkové stránce samozřejmě spokojený nejsem. Přišel jsem s tím, že chci pomoct týmu při boji o záchranu v první lize. To se nám, jak je známo, vůbec nepovedlo," krčí smutně rameny.

Tuto sezonu bere jako stabilizační ve druhé lize, jenže ani v tomto směru nejde vše hladce. Poslední události spojené s Dynamem, které dostalo výpověď ze stadionu a třeba druholigové áčko se nemůže připravovat v tréninkovém areálu Stožiště na klidu nikomu nepřidají.

"Tato sezona je aktuálně o tom, se stabilizovat v druhé lize. Je potřeba jít krok za krokem, aby se zase dalo uvažovat o budoucnosti, kterou si pro klub všichni přejeme, a to je první liga," má jasno, kde by chtěl Dynamo v budoucnu vidět.

Radost má alespoň z toho, jak se mu v klubu daří. V první sezoně naskočil do 26 zápasů. "Ale stejně se nedá mluvit o spokojenosti, když jsme výsledkově tolik zaostávali," přiznává. Pravdou je, že Dynamo v sestupové sezoně nevyhrálo a bralo jen pět bodů za nerozhodné výsledky. Následoval sešup do druhé ligy, kde má klub své starosti.

"I v krizových časech je vidět, že spoustu lidí má Dynamo v srdci. A jak při pádu z první ligy, tak i teď v druhé lize tu máme obdivuhodné fanoušky, kteří nás na hřišti stále podporují, ať se děje, co se děje, a to si zaslouží velký respekt," tvrdí Tischler.

"Myslím si, že je to tak pozitivní a vzácná věc, že by se měla častěji zmiňovat. Jsem velmi rád, že jsme s nimi tuto sezonu už mohli oslavit pár vítězství a přeju si, abychom oslavili další teď o víkendu," vyhlíží s optimismem těžký sobotní duel na půdě brněnského Artisu, který se v tabulce pere o barážové umístění. Zdůrazňuje také, že rozhodnutí jít do Dynama určitě nelituje, ani přes zmiňovaný sestup.

"Navenek často působí všechno úplně špatně, ale poznal jsem tady spoustu lidí, kterých si vážím, které bych jinak nepoznal. Naučil jsem se mít větší rovnováhu mezi osobním a sportovním životem," prozradí s tím, že se snaží vždy hledat i v nepříjemných časech to pozitivní.

"Shrnul bych to celé asi tak, že ne všechno, co vás potká, si vyberete nebo přejete, ale stejně to nakonec může být do života důležitější, než si myslíte. Za čas v Dynamu jsem rád a už patří k mému životu, nikdy bych ho neměnil."

Sice tvrdí, jak by rád viděl Dynamo zase v nejvyšší soutěži, uznává však, že to bude hodně složité. Třeba kvůli rošádám v hráčském kádru. "Je to jedna z velkých složitostí, které ve fotbalu musíte jako mužstvo čelit. Všechno se mění strašně rychle a fluktuace hráčů a trenérů může být velká. Je to věc, kterou jako hráč neovlivníte," nebojí se pojmenovat jeden z problémů momentálně jedenáctého týmu druholigové tabulky.

Co tedy ve zbytku soutěže od týmu očekává? "Trenér chce, abychom se v tabulce dívali nahoru a ne dolů. To vlastně vystihuje náš cíl, tedy posunout se v tabulce o pár příček výše," dodává hráč, který má českou maminku a rakouského tátu. Proto mluví skvěle česky i německy a miluje obě země. "Má nejsilnější stránka je má rodina, bez které by mi to všechno ani nedávalo smysl. Takže bych ji chtěl poděkovat za tu neuvěřitelnou podporu, kterou mi dává."