Příchod mecenášů do Chance Ligy. Olomouc a Liberec jako dvě cesty při budování klubu

V poslední době v českých profesionálních klubech přibylo celkem hodně nových investorů. Pojí je fakt, že se jedná vesměs o miliardáře. Kde se však rozchází, jsou cesty, kterými chtějí dojít k úspěchu, respektive jak přistupují k vedení nově nabytých klubů. Více si o tom povíme v novém Prostoru Jana Morávka.

Někdo chce okamžitě nakupovat posily ve velkém i přes vysoké náklady na pořízení a vyšší riziko, že se investice v budoucnu nijak do klubu nevrátí. Pak jsou zde lidé, kteří od začátku odmítají rozjíždět milionové souboje a jsou spíš při zemi. Plánují akademie, tréninkové prostory či rekonstrukce stadionu. Jelikož jsem měl jako na dlani růst Augsburgu, zkusím nastínit, jak se o fotbale přemýšlí v Německu a jaké tu jsou pro lidi ve vedení priority.

Nejprve bych ale zdůraznil, že je pro fotbal jedině dobře, že se movití lidé rozhodli své těžce vydělané prostředky vložit do sportu. Pro českou ligu je to skvělá zpráva a fanoušci by si toho měli vážit. Druhá věc je, jak s penězi posléze nakládají a co to pro fotbal jako jeden z národních sportů v konečném důsledku znamená.

Osobně se mi moc nelíbí, když kluby, které najednou mají jiné finanční možnosti, jako první vytváří trend v utrácení za hráče a zbytečně šponují ceny a platy. Mnohem užitečnější je, když se prostředky investují do budoucnosti. Zmodernizuje se stadion, zázemí, regenerace a myslí se při tom i na mládež.

Jsem si moc dobře vědom, že je to běh na dlouhou trať a výsledky nejsou viditelné okamžitě. Jenže tak už to ve fotbale chodí. Shodou okolností jsme nedávno měli v Augsburgu setkání s klubovými členy z řad fanoušků, kde se jim prezentovalo hospodaření klubu a mohli se na cokoliv zeptat vedení.

Udělalo to na mě celé obrovský dojem. Především výsledky, které Augsburg nyní vykazuje. Když jsem do klubu v sezoně 2011/12 přicházel, obrat byl 35 milionů eur. Nyní je to 150 milionů eur a jedná se o rekordní počin klubu. Čistý zisk pak činí 18 milionů eur.

Je zřejmé, že v Německu dělají hodně stabilní televizní práva, ze kterých kluby těží, ale nechtěl bych, aby byly kluby vykreslovány za dobré hospodaření jen díky nim. Podle mě se do toho promítá mnohem více faktorů.

Bilanci vylepšily i povedené přestupy. Ermedin Demirovič přišel z Freiburgu za 2,3 milionu eur a po dvou letech odešel do Stuttgartu za 23 milionů eur. Líbí se mi, že klub dál drží přestupovou politiku v rozumné cenové hladině. Navíc si umí pomoct skautingem. Arne Engels přišel z Club NXT (rezervní tým Brugg) za 100 tisíc eur a Celtic ho koupil za 13 milionů eur. To celé během jednoho roku.

Nyní pracuji ve skautingovém oddělení a kolegové, kteří jsou zde už delší čas, tak moc dobře ví, v jaké cenové relaci mají hledat hráče. Že klub nechodí do finančních nesmyslů. Nechce přestřelit. Asi by mohl jako Olomouc jít a nabídnout konkurenčním klubům za jejich hráče přemrštěné částky, ale nechce se tak chovat.

Z mládeže Augsburgu zase vzešel Franjo Ivanovič, který sice nedostal šanci v Bundeslize, ale dnes hraje za Benfiku, která za něj Unionu SG zaplatila přes 20 milionů eur. Investice do výchovy a skautingu hráčů je za mě jeden z nejchytřejších kroků pro jakýkoliv klub.

Líbí se mi, že se FCA nezbláznilo ani ve chvíli, kdy jsme hráli Evropskou ligu a příjmy se rapidně zvedly. Lidé v klubu zůstali nohama na zemi a nechovali se ukvapně. Přijde mi, že obecně v sobě mají Němci zakořeněné, že je potřeba hospodařit stabilně a rozumně.

Klub postavil nový stadion v roce 2009, stál zhruba 45 milionů eur a dnes je celý splacen. Byl zpočátku na splátky, finančně pomohlo i Bavorsko, ale klub se choval zodpovědně a půjčky relativně rychle splatil.

Dnes nemá žádné dluhy a je stabilizovaný. Může si tak dovolit udělat hezká gesta. Například v minulé sezoně vedení rozhodlo, že chce odměnit za dobrou práci všechny zaměstnance od kuchařů až po uklízečky a věnoval jim na bonusech milion eur.

Přitom kromě stadionu v posledních 15 letech také investoval do zázemí. V akademii je ubytovací prostor pro zhruba 20 hráčů, kteří pochází z oblasti mimo region. Když jsem před lety přicházel, neměli jsme tréninkové plochy u stadionu a chystali jsme se v dnešní akademii. Převlékali jsme se v maringotkách. Nulová možnost regenerace, člověk si maximálně došel na masáž. Takhle vypadala naše první bundesligová sezona.

Dnes má klub hezkou akademii, kolem stadionu jsou tréninkové plochy a všechny samozřejmě vyhřívané. Umělku jsem za posledních 15 let zažil jen v Česku. V Německu neexistuje myšlenka, že by někdo v zimě neměl zapnuté vyhřívání hřiště na stadionu. Přijde mi absurdní, že je to v české lize stále téma, že někdo má problém nachystat hřiště. Když někomu vyprávím, co se v Česku řeší v profesionální soutěži, smějí se, že si z nich dělám legraci.

Před pár dny mi kolega říkal, že o víkendu byl na utkání Regionální ligy naší rezervy s Unterhachingem a bylo mu řečeno, že se nebude hrát, protože hřiště je v některých místech namrzlé. V klubu kvůli tomu byl neuvěřitelný rozruch, jak se něco takového vůbec mohlo stát, protože na to není nikdo zvyklý. A to se bavíme o čtvrté nejvyšší soutěži...

Vím, že dosud byl hlavním argumentem fanoušků a lidí z českých klubů, že si takové podmínky nemohou dovolit. Nyní už většina může. Většina účastníků Chance Ligy má natolik movité majitele, kteří si podobné zázemí mohou zařídit také. Navíc se zvedly i příjmy z televizních práv.

Je to jen o tom, co považují kluby za důležitější. Je to infrastruktura, nebo vykupování hráčů za miliony eur? Podle mého by se vždy mělo jednat o rozumné rozdělení peněz do všech vrstev. Pokud ale někdo vsadí all in do přestupů, není to moudré řešení vzhledem k budoucnosti.

Když jsem tu narazil na Olomouc, chci zmínit i Liberec, který si podle mého názoru vybral tu lepší cestu. Za prvé bych chtěl zmínit, že pan Kania obsadil do klíčových pozic výborné lidi, kteří mají velkou erudici. Ať už jde o pana Nezmara, který dělal dobrou práci ve Slovanu i ve Slavii či Thea Gebre Selassieho, jenž v Německu roky žil a poznal, jak se tu fotbal dělá a co se sluší a patří.

Líbí se mi jejich síť pro hledání hráčů, skauting, navíc se poměrně úspěšně trefují. Už v minulé sezoně měli dobré úlovky, nyní to vypadá, že naprosté bomby budou obránce Ange N'Guessan či záložník Ermin Mahmič. Jsou to hráči, které podle mě Slovan prodá rovnou ven. Za sumy kolem pěti až deseti milionů eur. Ne, nepřeháním.

Rozumný přístup podle mě mají i v Teplicích, kde si řekli, že důležitá je výstavba akademie a oprava stadionu. Nekoná se žádné zběsilé nakupování hráčů pro první tým. V minulých dnech klub oznámil, že zakládá analytické oddělení a jsem přesvědčený, že podobných promyšlených nápadů bude více.

A kdybych měl říct ještě jeden příklad, jak vypadá rozumné budování klubu, řeknu Plzeň v posledních 15 letech. Neměla za sebou miliardáře a stejně se dokázala vypracovat mezi tuzemskou špičku. Má hezký stadion. Tréninkové zázemí, akademii, skauting i jasně daná kritéria pro nákup hráčů.

Jsem zvědavý, co na tom změní příchod pana Strnada, jehož kapitál může Viktorii posunout ještě do jiné dimenze.

Článek byl původně publikován pro Livesport Zprávy.