Premier League - souhrn podzimu (2)

Kdo na podzim v Premier League zklamal umístěním ve středu tabulky a kdo se naopak v těchto vodách pohybuje překvapivě? Do té první kategorie jistě spadá Newcastle a Tottenham, druhou pak tvoří Aston Villa, Portsmouth a dá se říci, že i West Ham...



V bezpečné vzdálenosti od sestupových příček se zatím pohybuje Reading. Nutno však jedním dechem dodat, že podobně daleko mají Royals i k pohárovým umístěním. Momentálně totiž okupují 13. příčku a asi by se příznivci a ani členové představenstva tohoto klubu příliš nezlobili, kdyby tuto pozici Reading udržel až do konce sezony.

Zatím to letos vypadá, jakoby Royals občas hráli spíše hokej než fotbal. Při pohledu na prohry 4:6 a 4:7 si totiž snad ani nelze pomyslet nic jiného. Také tyto neuvěřitelné zápasy jasně poukazují na největší slabinu Readingu. Je jí bezesporu obranná činnost. Sedmkrát lovit míč z vlastní sítě se poštěstí jen párkrát i hokejovému brankáři, natož tomu fotbalovému. Veterán Marcus Hahnemann si tak na stará kolena ještě užívá věci, které doposud nezažil. Není to ale zdaleka jen jeho chyba, že Reading dostává v tomto ročníků tolik gólů. Obří díry v obraně se už letos Steve Coppell snažil zalepit dokonce i nezkušenými obránci Hallsem a Golbournem, nicméně ani tihle dva krajní beci moc nepomohli. Přesto se zas tak moc po posilách dozadu Reading neohlíží a hovoří se snad jen o El Kaddourim a Taylorovi. Oba ovšem hrají nejčastěji na kraji obrany, kde má Reading letos patrně největší problémy.

Vpředu na tom na druhou stranu nejsou Royals nejhůře, vždyť takovému Liverpoolu zvládli nasázet tři branky. Ano, Reading si letos užívá i sladké chvilky, ale zvláště po otřesném startu do sezony, když z prvních šesti kol vydoloval jen jedno vítězství, nemůže pomýšlet na pohárová umístění. Přes slušnou výkonnost ofenzivní složky mužstva se zatím manažer Coppell, jenž podle všeho má od vedení hodně peněz k dispozici pro lednové utrácení, poohlíží spíše po posilách do útoku, než aby zkvalitnil tápající obranou řadu.

Reading již získal mladého bulharského forvarda Vasileva, na 99% procent by se mu měl upsat i makedonský útočník Naumoski. Teprve nedávno získali Royals také první posilu do zálohy a to z Čech – Readingu se upsal reprezentant Marek Matějovský. Záložní řadu se Coppell snaží obohatit i o Steliose z Boltonu a Watsona, patřícího druholigovému Crystalu Palace.

Ve velkém množství se ale rojí i spekulace ohledně odchodů největších hvězd týmu. Na odchodu jsou prý Shorey, Lita a možná i Hunt.



Tottenham? Tým, který bude prohánět týmy velké čtyřky a popere se o Ligu mistrů. Tak nějak byli Kohouti před sezónou většinou charakterizováni. Ovšem skutek utek. Současná pozice – 12. místo se ztrátou 26 bodů na vedoucí Arsenal.

Londýnský klub před sezonou nakoupil několik velkých jmen (Bale, Bent, Kaboul, Boateng) a to s jediným cílem - konečně skončit lépe než pátý. Jenže už úvodní zápasy naznačily, že splnit předsezónní úkoly nebude tak snadné. Z prvních deseti utkání vytěžili Spurs trapných sedm bodů, na což doplatil Martin Jol, který byl z funkce manažera odvolán a nahrazen Juandem Ramosem. Pod ním začalo Tottenhamu dařit. Bodový úspěch sice vždy nezaznamenal, ale jeho zápasy byly velmi atraktivní a pohledné pro oko diváka. V něčem přece jen mohou svěřenci kouče Ramose nenáviděnému soupeři z Arsenalu konkurovat, a to v počtu vstřelených branek. V posledních třech utkáních dokonce nastříleli 12 gólů, celkově jich mají na kontě 42, což je stejné číslo, kterým se pyšní také Gunners. Druhou stranou mince ofenzivního pojetí hry je špatná defenzíva. Tottenham sice nikdy neodcházel ze hřiště s debaklem, přesto míč za zády Paula Robinsona, respektive Radka Černého, skončil už 38x. Hůře jsou na to jen Derby, Sunderland a Reading.

Berbatov-Keane, to je duo, na které se letos Spurs spoléhá nejvíce. Společně už nastříleli úctyhodných 18 branek (Keane 10, Berbatov 8). Právě irský kanonýr se stal vůbec nejlepším střelcem Premier League pro rok 2007. Výborně se však uvedl také mladíček Gareth Bale, který je považován za jednoho z nejtalentovanějších obránců světa. Před zraněním stihl odehrát osm utkání a své excelentní výkony okořenil dokonce dvěma vstřelenými góly.

Je jasné, co můžeme od Tottenhamu pro zbytek sezóny očekávat. Ztráta na pohárové příčky je sice velká, avšak stále existuje reálná šance na dotáhnutí. Klubový ředitel Levy nedávno oznámil, že fanoušci žádné velké nákupy očekávat nemají. První novou akvizicí se již stal Velšan Gunter, jenž přišel z druholigového Cardiffu. Velký zájem projevil kouč Ramos také o Lassanu Diarru, Maniche, Edgara Baretta nebo třeba Tomáše Ujfalušiho. Velmi často se spekuluje o odchodu Dimitara Berbatova. Je však velmi nepravděpodobné, že by k němu mělo dojít už tuto zimu.



Newcastle je mnohými právem považován za jedno z nejnepříjemnějších překvapení letošní sezony. Mužstvo utvořené okolo kouče Sama Allardyceho se zatím letos jen sehrávalo a zanechávalo za sebou rozpačité výsledky. Mnoho nových tváří se objevilo v kádru Magpies před tímto ročníkem a vesměs všechny zklamaly. Stálice si zase s novými akvizicemi příliš nerozumí a sečteno, podtrženo – vychází nám z toho pěkná šlamastyka, která skončila Allardyceovým odchodem.

Přitom se Big Sam neuvedl v novém působišti vůbec špatně. První výsledky nenaznačovaly ani v nejmenším, že to nakonec bude pro Magpies tak hrozivý podzim a konečné 11. místo. Posuďte sami: výhra nad Boltonem 3:1, remízy s Aston Villou a Middlesbrough a ve 4. kole ještě skalp Wiganu. Přes první trpkou porážku od beznadějně nejslabšího týmu Premier League – Derby – se ještě Straky přenesly a následně jakoby nic přehrály West Ham, stejně tak jako si nedělaly hlavu z nadcházející prohry na City of Manchester Stadium. Jenže pak se najednou slušně fungující stroj jménem Newcastle zadrhl a po dlouhé sérii bez výhry se radoval až 8. prosince. Od konce října to byla první výhra Strak a také předposlední na podzim! V dalším kole totiž akorát Newcastle přehrál Fulham a do prvního novoročního vystoupení už nevyhrál.

Proč jsou Straky až jedenácté? Otázka tak prostá, ale odpověď se hledá těžko. Ten problém tkví asi někde uvnitř kádru. Vždyť Newcastle začal prohrávat vlastně z ničeho nic. Jakoby si najednou Allardycovi svěřenci řekli, že už bylo těch výher až až a teď je na čase i trochu ztrácet. Pravdou ovšem je, že pokud se podíváme na statistiku obdržených a vstřelených gólů, patří také Newcastle jen k průměru Premier League.

Vedení Magpies se tak přesvědčilo, že horlivé letní utrácení nebylo to pravé ořechové, a tak se moc velké lednové změny v kádru čekat nedají. Přijít by mohl jeden stoper, jelikož spolupráce Rozehnala s Cacapou opravdu až příliš často vázne. Proto se Newcastle uchází o Wese Browna z Manchesteru United a Ben Haima, patřícího Chelsea. Na jaře už také snad bude moci pořádně spoluhráčům pomoci věčně zraněný Owen. Obafemi Martins leckdy na hrotu působí jako osamocený kůl v plotě a nasázel zatím všehovšudy jen 6 gólů.



West Ham před sezonou horečně nakupoval, jelikož nechtěl připustit opakování loňského ročníku. Tehdy se zachránil až v posledním kole. Letos je jeho pozice o poznání růžovější, navíc stále živí naději na postup do evropských pohárů.

Kouč Alan Curbishley musel a stále musí řešit několik problémů, a proto je umístění přesně ve středu tabulky úspěchem. O body přichází West Ham především kvůli pravidelně naplněné marodce. Je naprosto normální, že zranění do hry nepustí například i 9 fotbalistů. Hlavně proto se už v dresu Hammers letos při ligovém zápase ukázalo dvacet pět hráčů, což je společně s Manchesterem United vůbec nejvíce.

West Ham nezačal nejlépe, hned v prvním zápase prohrál, navíc doma. V následujících čtyřech zápasech však zaznamenal rázný postup tabulkou směrem vzhůru. Na své konto si připsal tři výhry a jednu remízu. Pak bohužel i na Kladiváře přišla krize, naštěstí se z ní vyhrabali a opět začali pravidelně bodovat. Nejvíce se určitě vyjímá výhra 5:0, kterou si přivezli ze hřiště Derby. Zapomenutý určitě jen tak nebude divoký zápas s Manchesterem United, kdy svého soupeře přemohli dvěma přesnými zásahy až v samotném konci utkání. Současná bilance zní – 8 vítězství, 5 remíz, 7 proher a dvacet devět bodů na kontě. Bývalý klub Tomáše Řepky však má stále zápas k dobru, a to na půdě Liverpoolu.

Očekávat v průběhu zimního přestupového období od Hammers nějaké velké nákupy je velmi nepravděpodobné. Po dlouhodobých zranění se totiž vrací kanonýr Bellamy a středopolař Julien Faubert. Přesto není vyloučen příchod útočníka Freda, jelikož West Ham má prozatím na kontě pouze dvacet pět vstřelených branek. Nejlepším střelcem je navíc záložník Bowyer společně s Deanem Ashtonem, kteří dali každý po čtyřech gólech.



Pohádkový start do nového ročníku Premier League si na podzim prožil Blackburn, k tomu ale ve stejné polovině sezony stihl i drsný pád na zem. Vyletěl vskutku raketově a vypadalo to, že klidně může atakovat první čtyři příčky, jenže pak padla na Rovers deka a Liga mistrů se tak momentálně nachází pro Blackburn, jenž je devátý, v nedohlednu.

Ovšem zase nesmíme na letošní podzimní putování Blackburnu nahlížet tak černě. Nejenže poslední dva zápasy Rovers opět vyhráli a dost možná se znovu dostali na vítěznou vlnu, ale také může z deváté příčky hned po dvou kolech poskočit na pátou, tudíž není to čelo z pohledu Blackburnu zas tak v nedohlednu.

Až do 3. listopadu vydržel být Blackburn jen jedinkrát poražen, a to od dalšího překvapení Portsmouthu jen 0:1. Přitom už v té chvíli měl za sebou duely s Liverpoolem, Chelsea a Arsenalem. Paradoxně právě na posledním zbývajícím mužstvu z velké čtyřky – Manchesteru United – si vylámali Rovers zuby podruhé a nastartovali tak listopadové trápení. Ve zbývajících dvou utkáních v tomto měsíci totiž bodovali jen jednou, když remizovali s Fulhamem, bojujícím o záchranu, a když k tomu všemu přidáme ještě listopadovou remízu s Liverpoolem a prohru s Red Devils, vychází nám jen dva body za celý měsíc. V prosinci si na své konto Blackburn připsal ještě další dvě porážky a i přes vítězství v prvním novoročním zápase je zatím až devátý.

Na podzim jsme mohli zaznamenat přinejmenším tři spolehlivé borce, kteří táhli svou řadu. Útoku kraloval bezpochyby Roque Santa Cruz, jenž absolutně zastínil svého ještě nedávno slavnějšího kolegu McCarthyho. Sice se výrazně rozstřílel až v závěru podzimní části, zato jeho šest gólů ve čtyřech po sobě jdoucích zápasech, to je fenomenální vizitka. K tomu navíc v tomtéž období vstřelil dva góly Arsenalu v rámci Ligového poháru.

V záloze byl nejlepší právě bývalý Kanonýr David Bentley, který neuvěřitelně v Blackburnu vyrostl. Činnost obranné linie skvěle dirigoval stoper Samba, i když se čas od času nevyvaroval chyb.

Co se týče lednových změn v kádru, moc se jich nechystá, jestli vůbec nějaké. Sice se objevily různé spekulace o odchodu Bentleyho či McCarthyho, jenomže všechny byly vzápětí vedením klubu popřeny. Samotný Blackburn nedává najevo zvýšený zájem o nějakého fotbalistu.



Portsmouth svými výkony udivoval už minulou sezónu, po odehraných jednadvaceti kolech současného ročníku je na tom na jeho poměry přímo senzačně. Především výborné výkony na hřištích soupeřů jej vyšvihly už na osmou příčku tabulky, dva body od posledního pohárové místa.

Je velmi neobvyklé, aby jakýkoliv tým byl venku úspěšnější než na domácím hřišti. V případě Pompey to však platí dvojnásob, což dokazují statistiky. Svěřenci kouče Redknappa jsou mimo svůj stadion nejúspěšnějším týmem celé Premier League. Za svými zády nechali všechny týmy velké čtyřky a na cizích hřištích už získali dvaadvacet bodů. Ve Fratton Parku o celých deset méně.

Když měl Portsmouth po úvodních šest odehraných kolech na svém kontě stejný počet bodů, málokdo od něj očekával, že zanedlouho bude bojovat o poháry. Pak však přišla desetizápasová sérii bez prohry, při které Pompeys postupovali tabulkou pouze vzhůru. Za tu dobu získali 24 bodů a nastříleli devatenáct branek. Zapomenut určitě nebude zápas proti Readingu, který skončil divokou přestřelkou 7:4, při které se blýskl hattrickem Benjani Mwaruwari.

Poslední zápasy už ovšem tak slavné nebyly. Nejprve prohra od Tottenhamu, následně debakl na Anfield Road, remíza s Arsenalem. Předposlední zápas však dopadl pro Redknappovi hráče vůbec nejhůře. Doma nestačili na jeden z nejhorších týmů tabulky – Middlesbrough. Na Nový rok ale přišlo velké povzbuzení v podobě výhry nad Readingem.

Portsmouth je silný tým bez velkých hvězd. Za letošní výkony zasluhuje velkou pochvalu především kanonýr Benjani. Ten nastřílel již devět branek, je jasně nejlepším střelcem svého týmu a osmým celkově. Na jedničku si vede obrana dirigovaná reprezentantem Anglie Solem Cambellem, inkasovala pouhých dvacet branek a desetkrát udržela čisté konto.

První posilou se stal talentovaný útočník Danijel Subotič. Spekuluje se také o příchodu Henrika Larssona nebo třeba Andrese D’Alessandra.



Aston Villa na podzim rozhodně zaslouženě patřila k tomu lepšímu, co nám mohla Premier League nabídnout. Sice nepředvádí tak atraktivní fotbal jako celky "Velké čtyřky", nicméně výsledky za sebou nechává dobré a momentálně okupuje sedmou příčku.

Dá se říct, že Aston Villa nepodává zrovna vyrovnané výkony. Prožila si jedno nevýrazné období, ale pyšnit se může i třemi sériemi čtyř zápasů bez porážky. To krušné období nastalo v prosinci, kdy se hraje nejvíce zápasů. Na začátku tohoto měsíce si nejprve připsali Villans dvě prohry – s Arsenalem a Portsmouthem – a následovaly tři remízy, z toho však dvě velmi cenné. Plichty s Manchesterem City a Chelsea určitě nemohou být považovány za zklamání. Dlouhou sérii bez vítězství pak utnula Aston Villa utkáním s Wiganem 29. prosince. Na Nový rok si pak ještě Villans poradili s Tottenhamem a korunovali tak víceméně povedený podzim.

Takovéto umístění je do značné míry i překvapením. Ne že by Aston Villa patřila do té druhé desítky a měla by snad bojovat o záchranu, ale podíváme-li se na soupisku, nacházíme několik hodně mladých stálic v základní sestavě. Například v brance stojí teprve 22letý Carson, před ním občas operuje Davies, jemuž je 23 let, ze středu diriguje záložní řadu nedávný kapitán anglické jedenadvacítky Nigel Reo-Coker a v útoku dost často spolupracuje trio Ashley Young (23 let) – Gabriel Agbonlahor (21 let) – Luke Moore (22 let). Je tedy trochu s podivem, jak může hrát tak perspektivní kádr o poháry.

Aston Villa je také hodně vysoko v, dá se říct, speciálních tabulkách. Třeba v té vstřelených branek je dokonce na 4. příčce s 37 góly na kontě a tudíž obdivuhodným průměrem 1,76 gólů na zápas. Villans také příliš neinkasují, neboť zatím jim soupeři nastříleli 27 branek, což je zhruba 1,30 na zápas.

Možná jediným nespokojeným mužem v týmu je momentálně Thomas Sorensen, jenž neodchytal letos ani minutu a je na odchodu. Aston Villa chce také v zimě koupit alespoň jednoho útočníka, jelikož přišla o Johna Carewa. Zájem má údajně o Defoea, který má od svého zaměstnavatele – Tottenhamu – svolení k odchodu. Řady birminghamského klubu by mohl posílit i mladičký středopolař Derby Giles Barnes.

Kromě Sorensena by mohl klub opustit Mellberg, o kterého má zájem Juventus. Švédský bek však nedávno uvedl, že nevylučuje možnost setrvání v Aston Ville.