Premier League - preview 37. kola

Jeden pokažený zápas a celá sezóna se řítí do k nezdárnému konci. Šokující domácí selhání Hullu se zoufalým Sunderlandem bude mít patrně fatální následky, pokud se ovšem nedočkáme dalšího senzačního zvratu. Svěřenci Marca Silvy jsou nejhorším venkovním týmem celé Premier League, pro zachování nadějí na záchranu však musí bezpodmínečně porazit Crystal Palace na jeho stadionu.

Už několik týdnů se v souvislosti s bojem o záchranu píše především o dvou týmech - Swansea a právě Hullu. Paul Clement ale posledních zápasech dokázal svůj tým mimořádně zvednout a v sobotu navíc na hřišti Sunderlandu triumfoval - a právě tyto duely s Black Cats se dost možná ukážou jako rozhodující. Labutě totiž v posledním kole přivítají doma částečně rezignovaný West Bromwich a mají tak skvělou výchozí pozici.

Do bitvy o záchranu se nicméně zapojují i fotbalisté Crystal Palace, kteří sice pod defenzivní nadvládou Mamadoua Sakha povstali jako Orli z popela, jenže poslední tři zápasy byly hotovou pohromou, jíž vévodí domácí selhání s Burnley. Není náhodou, že v průběhu toho prvního se právě Sakho zranil a do konce sezóny už svému dočasnému chlebodárci nepomůže.

Situace se každopádně má tak, že svěřenci Sama Allardyce mají na Hull náskok čtyř bodů, takže remíza ze vzájemného zápasu je definitivně udrží v Premier League. Kdyby ale prohráli, budou mít v posledním kole na Old Trafford nesmírně těžkou úlohu. Tigers totiž končí doma, a přestože je jejich soupeř Tottenham, víme, co Silva se svým celkem na KCOM Stadium dokáže.

Teď se ale Hull musí soustředit na stresující výlet do Londýna, kde bude hrát o všechno. Stresující i proto, že z 18 venkovních zápasů dokázal nováček soutěže uhrát nedůstojných 6 bodů. Povzbudit by ho snad mohla vzpomínka na poslední vzájemný střet v Selhurst Parku, kam si před dvěma roky přijeli pro výhru 2:0.

Dnes ale Marco Silva nemůže využít klíčovou postavu Lazara Markoviće, který vinou zraněného kotníku už do letošní sezóny nezasáhne. Crystal Palace má potíže uprostřed obrany. Sakho je stoprocentně mimo, zatímco James Tomkins a Scott Dann na tom také nejsou úplně nejlíp. Aby toho nebylo málo, otazník visí i nad startem Joela Warda, který má zlomený nos, a Androse Townsenda s Yohanem Cabayem.

Boje o Champions League vrcholí a Liverpool vyjíždí dvě kola před koncem soutěže na horkou půdu West Hamu. Ten sice rozhodně neprožil vydařený ročník, nicméně minulý týden předvedl jednoznačně svůj nejlepší výkon, když přehrál Tottenham a takřka definitivně mu tím vzal jakékoliv naděje na titul.

Jedním slovem zklamání. Jinak se současná sezóna z pohledu celku z východu Londýna snad ani charakterizovat nedá. Čekal se boj o poháry, místo toho Kladiváři uvízli v klidném středu tabulky. Mohl za to především hrůzostrašný start a špatná domácí forma. V posledních týdnech však přišlo kýžené zlepšení - Hammers momentálně tahají šňůru pěti zápasů bez prohry, když uhráli tři remízy a dvě výhry.

Pro hosty se jedná rozhodně o klíčové utkání - pokud jej totiž Liverpool zvládne, s největší pravděpodobností už svou kocábku dotáhne do vytoužené Ligy mistrů. Ani v posledním měsíci a půl se však svěřenci Jürgena Kloppa nevyhnuli různým hloupým ztrátám - domácí prohra s Crystal Palace či remíza se Southamptonem spadá přesně do téhle kategorie.

Nepříliš povzbudivou zprávou pro hosty je i fakt, že se jim proti West Hamu v posledních letech nedaří. Pokud budeme konkrétní, můžeme říct, že jej nedokázali porazit v posledních pěti vzájemných zápasech. Domácí navíc hned třikrát dokázali zvítězit. Statistickou útěchou pro hosty může být alespoň to, že se West Hamu doposud nikdy v historii nepodařilo udržet svou neporazitelnost po 6 vzájemných duelů.

Kladiváři budou postrádat zraněnou dvojici Noble - Kouyate, která se již v této sezóně na trávníky nepodívá. Na marodce pak ještě zůstávají Andy Carroll, Michail Antonio, Pedro Obiang, Diafra Sakho, Angelo Ogbonna a Arthur Masuaku. Hosté již mohou naplno využít služeb Adama Lallany a Daniela Sturridge, oba dva jsou již dostatečně fit, aby mohli odehrát celých 90 minut. Otazník však visí nad Firminem a Lucasem Leivou, oba Brazilce totiž trápí svalové potíže.

Nedělní duel na White Hart Lane bude pro fanoušky Spurs mimořádně speciální - půjde totiž o vůbec poslední ligový duel, který bude na tomto stánku sehrán. V příští sezóně se Kohouti přestěhují do azylu ve Wembley, načež hned v té další sezóně by již měli mít k dispozici svůj zbrusu nový stadión o kapacitě přesahující 60 tisíc diváků. Partnerem pro nedělní rozlučku bude Manchester United, který by se po vyčerpávajících bojích v Evropské lize měl představit v oslabené sestavě.

Ať už dopadnou poslední dva zápasy jakkoliv, z pohledu Spurs rozhodně půjde o mimořádně vydařenou ligovou sezónu. Zejména po novém roce Tottenham doslova válel, vypracoval se na druhou příčku tabulky a překvapivě dlouho proháněl vedoucí Chelsea, jejíž náskok dokázal v jednu chvíli stáhnout na rozdíl 4 bodů. Pomohla mu k tomu série 9 výher v řadě, kterou utnul až minulý týden londýnský West Ham. Za zmínku také stojí ještě obdivuhodná dominance Spurs na vlastním hřišti - tam totiž vyhráli už třináctkrát v řadě a v celém ročníku zde ztratili body jen dvakrát po remízách s Liverpoolem a Leicesterem City.

To Rudí ďáblové ani náhodou neprožívají podobně excelentní ligový ročník. Celým rokem je provází potíže ve finální fázi a v zakončení, kvůli čemu mají na kontě jen 51 ligových branek. Prohra na půdě Arsenalu z minulé neděle navíc United téměř jistě odsoudila k umístění mimo první čtyřku, což pro tento gigantický klub rozhodně znamená neúspěch. Fanoušci však nemusí příliš smutnit, jelikož jejich miláčci ve čtvrtek postoupili do finále Evropské ligy - a pokud zvládnou i poslední souboj s Ajaxem, zajistí si díky vítězství v této soutěži účast v Champions League pro příští rok.

Tottenhamu se ve střetnutích s Manchesterem United obvykle příliš nedaří - z posledních 15 vyhráli totiž jen jedno jediné, a to konkrétně v dubnu loňského roku, když na vlastním stánku přehráli družinu Van Gaala vysoko 3:0. White Hart Lane však rozhodně nepatří k nejoblíbenějším místům pro manažera Joseho Mourinha - od roku 2005 tam totiž v lize se svým týmem nezvítězil.

Mauricio Pochettino nenahlásil žádný nový zdravotní problém, mimo hru tak s největší pravděpodobností zůstává jen Danny Rose, který se sice již vrátil do plného tréninku, ovšem zatím postrádá potřebnou kondici. Manchesteru United bude naproti tomu chybět hromada hráčů - vykartovaný Marouane Fellaini a dlouhodobě zranění Ibrahimovič, Young, Rojo, Shaw a Fosu-Mensah. Zůstává pak otázkou, kolik dalších hráčů bude portugalský stratég šetřit z preventivních důvodů.

Už jen tři výhry dělí Manchester City od jisté kvalifikace do příštího ročníku Champions League. Patrně ta nejtěžší zkouška čeká svěřence Pepa Guardioly v sobotu krátce po poledni, kdy na svém stánku přivítají loňského mistra, který hraje poslední měsíce ve vynikající formě.

Prakticky celou sezónu trápí Citizens špatná koncovka - ve většině zápasů se totiž nedá hovořit o tom, že by si nevytvářeli solidní příležitosti, jenže to finální zakončení často skřípe. V kombinaci s ne zrovna jistou obranou tak Manchester City několikrát ztratil body naprosto zbytečně. Jak by to ovšem vypadalo, kdyby Agüero a spol. proměnili většinu svých šancí, naznačila exhibice z minulého víkendu, kdy domácí na Etihadu rozstříleli neškodný Crystal Palace. Jednalo se také o první výhru po dvou remízových duelech s Manchesterem United a Middlesbrough.

To hosté by se v případě šokující výhry a páteční prohry West Bromwiche mohli posunout až na osmé místo ligové tabulky. Pokud si vzpomínáte na konec února, kdy tehdy ještě pod vedením Claudia Ranieriho Foxes balancovali těsně nad pásmem sestupu, musíte uznat, že se jedná o skutečně zdařilý počin. Nový trenér Shakespeare ve své funkci zaznamenal jen dvě prohry s Evertonem a Arsenalem, jednu plichtu s Crystal Palace a hned 7 výher. Trápení se z prvních dvou třetin soutěže je tak zapomenuto.

Loňskému mistrovi se navíc na Citizens v poslední době daří - loni s ním na domácí půdě uhráli remízu 0:0, zatímco v únoru roku 2016 pak senzačně vyloupili Etihad po výsledku 3:1. Duel z prosince loňského roku pak dopadlo opět lépe pro Foxes, kteří zejména díky hattricku Jamieho Vardyho zvítězili 4:2.

Co se zdravotního stavu hráčů týče, otazník visí nad startem dvojice Agüero - Stones, o jejichž účasti se rozhodne až těsně před utkáním. Oba hráče totiž v týdnu trápilo svalové zranění. Mimo hru pak zůstává Claudio Bravo a dlouhodobě zraněný Ilkay Gundogan. Hosté nemohou počítat se středopolařem Dannym Drinkwaterem, který zmešká zbytek letošního ročníku. K dispozici nebude ani kapitán Wes Morgan, zatímco start dalšího stopera, Roberta Hutha, je také krajně nejistý.

Sobotní program Premier League nabídne i uvolněný duel dvou zachráněných celků - Bournemouth na své půdě přivítá nováčka z Burnley a oběma celkům krom prestiže a případného vylepšení své pozice v tabulce již o nic nepůjde.

Družina Eddieho Howea po dvou porážkách s Chelsea a Tottenhamem opět nabrala formu a ze tří dalších zápasů získala hned 7 bodů - doma vysoko zdolala Middlsebrough, následně k sestupu definitivně odsoudili Sunderland, načež v minulém kole uhráli remízu 2:2 se Stoke City. Momentálně má na svém kontě Bournemouth 42 bodů, což je stejné množství, jaké nasbírali za celou loňskou ligovou sezónu - jakýmkoliv bodovým ziskem v posledních dvou zápasech tak překonají své dosavadní maximum v nejvyšší anglické soutěži.

Burnley se dlouho mohlo pyšnit senzační domácí bilancí, kdy na svém stánku patřilo mezi nejlepší celky v soutěži. Tyhle doby už bohužel pro Burnley pominuly, druhá polovina ročníku nebyla ani zdaleka tak povedená jako ta první, nicméně na záchranu to stačí, čímž tímto nováček soutěže splnil svůj předsezónní cíl. Achillovou patou je po celý ročník především forma na hřištích soupeřů, kde Burnley získalo jen 7 bodů, přičemž první výhru si připsalo až před 14 dny na půdě Crystal Palace.

Hostům se navíc na svého sobotního soupeře docela daří, jsou totiž neporaženi v posledních 7 vzájemných střetnutí. Poslední výhra Bournemouthu se datuje k roku 1998, kdy na svém hřišti vyhrál vysoko 5:0.

Co se zdravotního stavu hráčů týče, Bournemouth už může počítat s Danem Goslingem, který vyléčil své zranění lýtkového svalu. Krajně nejistý je pak účast Ryana Frasera, který má potíže s achillovkou a kvůli tomu podstoupí pozdní test. Zcela určitě bude mimo hru Benik Afobe, který se stále nezotavil ze zranění stehenního svalu. Burnley již může nasadit Michaela Keana, který zmeškal minulý zápas kvůli zranění lýtka. V týdnu se ale zapojil do tréninku, a tak se dá očekávat jeho start v základní sestavě. Naopak jeho partner z obrany - Ben Mee - s největší pravděpodobností do hry nezasáhne.

Fotbalová Anglie už zná nového mistra, stala se jím po výhře na hřišti West Bromwich Albion londýnská Chelsea. Program Premier League však pokračuje dál a jedním ze zápasů, které nejvyšší anglická soutěž v sobotu nabízí, je střetnutí už jistého sestupujícího z Middlesbrough se Southamptonem.

Ani jednomu týmu přitom ve své podstatě příliš nejde. Boro je v tabulce s osmadvaceti body předposlední a jak už bylo řečeno, sestupu do Championship je celek Stevea Agnewa nevyhne. To Soton je v klidném středu tabulky a vzhledem k obrovskému bodovému rozdílu mezi sedmým Evertonem a osmým West Bromem bude maximem pro celek ze St.Mary's Stadium právě osmé místo.

Jasným favoritem zápasu jsou pak hosté. Nejen díky jednoznačné situaci v tabulce, ale také díky vzájemným zápasům, které jednoznačně hovoří pro Soton. Z posledních pěti ligových utkání proti tomuto soupeři uspěli hráči Boro pouze jednou.

Ještě větším překvapení než případná výhra Middlesbrough by pak ze statistického hlediska bylo, kdyby se Agnewově celku podařilo neinkasovat. To se totiž Boro proti Sotonu podařilo naposledy v roce 1999. Na druhou stranu, aktuální forma Sotonu by něčemu podobnému odpovídala - Saints nevyhráli v lize už pětkrát za sebou a ve čtyřech z těchto pěti utkání se jim podařilo vstřelit jen dva góly.

Hned tři hráči budou chybět místnímu celku - Ayala, Ramirez a gólman Victor Valdes, Soton žádné absence nehlásí.

Stadium of Light se v sobotu odpoledne minimálně na jeden rok rozloučí s Premier League, Rozlučku s domácím Sunderlandem obstará Swansea, a zatímco domácím již krom vlastní hrdosti už o nic nejde, hostující celek nutně potřebuje získat tři body, čímž by udělal výrazný krok vstříc záchraně.

Sunderlandu letošní sezóna vůbec nevyšla, ovšem pokud se na celou situaci podíváme v kontextu minulých let, přišlo vlastně jen to, co se nevyhnutelně stát muselo. Černé kočky se totiž několikrát v Premier League zachránily doslova za pět minut dvanáct, letos se jim pak už žádný zázračný comeback zrealizovat nepodařil. Poněkud překvapivě však v minulém kole Sunderland zvítězil na půdě Hullu City a tři body si na své konto připsal přesně po desíti duelech.

Labutě naproti tomu minulý týden využily právě překvapivého vítězství Black Cats, což je v kombinaci s vlastní výhrou nad Evertonem vytáhlo mimo sestupové pozice. Navzdory tomu nic jistého rozhodně nemají, na 18. Hull totiž mají náskok jen jednoho jediného bodu, boj o záchranu tudíž slibuje drama až do posledních vteřinek.

Pokud se podíváme do statistik, velmi rychle vypozorujeme, že Swansea rozhodně není oblíbeným protivníkem domácího celku. Za posledních 53 let ji totiž Sunderland doma zdolal jen jedinkrát, a to po vítězství 2:0 v lednu 2012. Poslední 4 klání na Stadium of Light pak hosté neprohráli, ačkoliv tři z nich skončila nerozhodně.

Sunderlandu se v týdnu zranil George Honeyman, který se tak připojil na poměrně početnou marodku, která krom jiných čítá například Leeho Cattermola, Darrona Gisbona či Bryana Ovieda. Hostům se uzdravila dvojice Routledge - Rangel, oproti tomu Montero a Dyera nebudou pro sobotní zápas k dispozici.

Po prohře v derby s Tottenhamem se zdálo, že šance Arsenalu na umístění v první čtyřce mizí nenávratně v nedohlednu. Jenže výhry nad Manchesterem United a Southamptonem daly v kombinaci se ztrátami úhlavních konkurentů svěřencům Arséna Wengera znovu naději - další zaváhání si však již nemohou dovolit, což znamená, že do konce ročníku musí bezpodmínečně porazit Stoke City, Sunderland a Everton. Přičemž právě svěřenci Marka Hughese patří mezi ty nejméně oblíbené soky londýnského celku.

Pravdou je, že domácí nikterak fantastickou fazonou zrovna neoplývají. Z posledních 8 duelů v Premier League si odnesli pouhých pět bodů po vítězství nad Hullem City a remízám s West Hamem a Bournemouthem. Pokud by již v závěrečných zápasech nebodovali, překonali by tak své historické minimum v rámci Premier League, které čítá 42 bodů (momentálně má Stoke na kontě bodů 41).

To Arsenalu bezesporu pomohla změna rozestavení na 3-4-3. Můžete sice namítat, že herně to stále není žádná hitparáda, nicméně výsledky hovoří jasnou řečí. Arséne Wenger toto rozestavení použil poprvé v utkání s Middlesbrough a Arsenal od té doby vyhrál 4 z 5 soubojů v Premier League, kde podlehl pouze Tottenhamu, navíc v semifinále FA Cupu ještě přemohl Manchester City. Na začátku dubna se zdálo, že jakýkoliv boj o první čtyřku je již jen věcí utopie, nakonec se ale klidně může zdát, že do ní Gunners ještě proniknou.

Pokud bychom brali v potaz zápasy doma i venku, nevypadá bilance Arsenalu se Stoke nikterak špatně - londýnský celek totiž zvítězil třikrát z posledních čtyřech vzájemných duelů. Venkovní bilance však již tak slavně nevypadá - ze šesti posledních výjezdů totiž Gunners nepřivezli ani jedinou výhru, naopak hned třikrát prohráli. Poslední tříbodový úspěch na půdě Hrnčířů se tak datuje zpět do roku 2010.

Domácí budou postrádat jen dlouhodobě zraněné Ibrahima Afellay a Stephena Irelanda, žádné čerstvé zdravotní lapálie manažer Hughes na tiskové konferenci nenahlásil. Arsenalu by nakonec měl být k dispozici Oxlade-Chamberlain, který nedohrál středeční utkání se Southamptonem, naopak o startu Laurenta Koscielnyho by se mělo rozhodnout až těsně před zápasem.

V rámci 37. kola se v páteční předehrávce představí také týmy Evertonu a Watfordu a oběma celkům už o příliš nepůjde. Karamelky již mají jistotu, že sezónu zakončí na sedmém místě, oproti tomu umístění Watfordu se ještě změnit může, navzdory tomu zásadní cíl pro letošní ročník - tedy záchranu - toto mužstvo z okraje Londýna již splnilo.

Forma svěřenců Ronalda Koemana v posledních týdnech značně opadla, přičemž zejména v ofenzivě to není žádná sláva. Everton nevyhrál ani jedno z posledních tří zápasů - nejprve remizoval na půdě West Hamu, načež podlehl Chelsea a zachraňující se Swansea. V ani jednom ze zmíněných duelů navíc nevstřelil gól, což je statistika, kterou se hráči liverpoolského celku jistě chlubit nemohou.

To Watford po dosažení čtyřicetibodové hranice téměř dokonale vypnul - po výhře nad Swansea z poloviny dubna totiž Hornets prohráli tři zápasy v řadě a nevstřelili v nich byť jen jeden jediný gól. Navíc se moc nedá očekávat, že by s touto bilancí do konce ročníku nějak výrazně zahýbali, krom Evertonu je totiž čeká ještě výjezd na půdu Chelsea a ročník pak zakončí domácím duelem s Manchesterem City.

Hostům se navíc v Goodison Parku krutě nedaří, z posledních deseti zápasů tam hned devět z nich prohráli. Jediný úspěch v podobě remízy 2:2 tam Sršně zaznamenaly v úvodním zápase ročníku 2015/2016. Jak už bylo výše naznačeno, žádné gólové hody se čekat nedají - Everton momentálně tahá sérii tří zápasů bez vstřelené branky, zatímco hosté na cizích hřištích neskórovali již pět duelů v řadě.

Návrat pro páteční zápas hlásí Morgan Schneiderlin, který kvůli zranění stehna vynechal poslední dva ligové zápasy. Do hry však jistě nezasáhne brankář Maarten Stekelnburg, který zůstává na listině zraněných. Watfordu se vrací dvojice Jose Holebas a Ben Watson, nicméně mimo jsou stále Miguel Britos a Craig Cathcart. Do hry pak nezasáhne ani Tom Cleverley, který ve Watfordu hostuje právě z Evertonu a start mu tak nedovolují regule soutěže.

Anglická Premier League může v pátek večer poznat svého nového šampiona. Stačí k tomu jediné - aby Chelsea zvítězila na půdě West Bromwiche Albion. V takovém případě by již svěřence Antonia Conteho nemohl nikdo dostihnout a v Londýně by tak mohli začít oslavovat svůj celkově šestý titul.

Baggies obvykle nepatří k jednoduchým soupeřům, nicméně dle formy z posledního měsíce se zdá, že si Blues pro potvrzení své korunovace snad ani nemohli vybrat lepšího protivníka. Od poloviny března, kdy svěřenci Tonyho Pulise překvapivě zdolali Arsenal 3:1, totiž nevyhráli jediné utkání, připsali si na své konto jen dvě remízy a hned čtyřikrát ze hřiště odešli poraženi. Za tuto dobu navíc hned v pěti zápasech vyšli střelecky naprázdno.

Hosté naopak s největší pravděpodobností odrazili nápor dotírajícího Tottenhamu a v klidu si dojdou pro ligové prvenství. Na začátku dubna se zdálo, že by parta okolo Davida Luize mohla dopustit větší drama, když v krátkém sledu podlehla Crystal Palace a Manchesteru United. Klíčové souboje se Southamptonem a Evertonem však zvládla na jedničku, což v kombinaci s prohrou Spurs na hřišti West Hamu znamená, že mají Blues k dispozici tři "mečboly". V zisku titulu by jim tedy mohl zamezit jen kolaps těch největších rozměrů.

Co se vzájemných zápasů týče, domácí na tom nejsou vůbec špatně - na vlastním hřišti totiž s Chelsea prohráli jen jediné utkání z pěti, a to v srpnu loňského ročníku. Dvě výhry v jedné sezóně navíc nad West Bromem hosté zaznamenali naposledy před šesti lety po výhrách 6:0 a 3:1.

Domácímu týmu se do sestavy vrací obránce Jonny Evans, který již vyléčil své zranění kotníku, které jej vyřadilo ze zápasu s Burnley. K dispozici pak je i uzdravený Hal Robson-Kanu, ovšem Matta Phillipse v zápase rozhodně neuvidíme, do hry jej nepustí zraněný stehenní sval. To Chelsea může znovu počítat se službami N’Gola Kanteho, který vynechal pondělní utkání s Middlesbrough kvůli potížím se svalem. Jiného maroda pak Antonio Conte na vlastní tiskové konferenci nenahlásil, zdá se tedy, že Chelsea může počítat s kompletním kádrem.