Premier League - preview 29. kola

Impozantním skóre 9:0 z posledních dvou ligových zápasů se může chlubit Liverpool, jenž pod Jürgenem Kloppem stále střídá skvělé výkony se špatnými. Fanoušci Reds povzbuzeni o nečekaně jednoznačný skalp o titul bojujícího Manchesteru City doufají, že jejich oblíbenci prodlouží svou pozitivní sérii i duelem s neoblíbeným soupeřem - Crystal Palace.

Ačkoliv patřili Eagles v soubojích s Liverpoolem vždy na stranu outsiderů, v Premier League ho porazili již třikrát za sebou a celek z Anfield Road v Selhurst Parku zvítězil naposledy v prosinci 1997, tedy před více než osmnácti lety. Tehdy výhru družiny Roye Evanse zařídili Steve McManaman, Michael Owen a Oyvind Leonhardsen. Poslední vzájemné klání se odehrálo loni v začátkem listopadu a Pardewova ekipa v městě Beatles zvítězila 1:2.

Jenomže forma Crystalu z první poloviny sezóny je ta tam. Mužstvo z jihu Londýna dokonce od přelomu roku nevyhrálo a tak zle na tom není žádný jiný tým napříč Premier League až po League Two. Celkem čeká na plný bodový zisk již jedenáct utkání, a pokud bude podobným tempem pokračovat, může mít dokonce velké problémy se záchranou. Kdo by to byl před pár měsíci řekl.

"Proti Sunderlandu jsme se zlepšili," připomněl manažer Alan Pardew úterní výsledek ze Stadium of Light (2:2), kde jeho svěřenci přišli o výhru až v devadesáté minutě. "Někteří hráči se vrátili se zranění a pomohli nám učinit určitý progres. Je to jiný tým než před čtyřmi, pěti týdny," myslí si. Zkušený kormidelník se pak vyjádřil i na adresu nedělního soupeře. "Liverpool byl ve středu opravdu úžasný. Bylo vzrušující sledovat jejich vysoký presink, avšak to nemusí fungovat vždy," podotkl Pardew.

Jeho protějšek Jürgen Klopp po výborném výsledku s Citizens musí mírnit přehnaný optimismus. "Šest bodů (z předchozích dvou ligových zápasů) není nic světového. Trápí nás konzistentnost našich výkonů - to musíme zlepšit. Naše výchozí pozice není úplně nejlepší, ovšem stále ještě můžeme něčeho dosáhnout," doufá charismatický kouč, jenž právě proti Eagles zaznamenal svou premiérovou porážku na Britských ostrovech.

Klopp bude v neděli kromě dlouhodobě zraněných Joea Gomeze a Dannyho Ingse postrádat ještě záložníka Lucase Leivu. Naopak zcela fit by už měl být jeho krajan Philippe Coutinho, stejně jako Daniel Sturridge a Mamadou Sakho, kteří v týdnu proti City nenastoupili. Na marodce Crystalu Palace figurují Kwesi Appiah, James McArthur a Jason Puncheon, nejistý je pak start brankáře Wayna Hennesseyho a střeleckého hrdiny z utkání se Sunderlandem Connora Wickhama.

Při otevřené bitvě o čtvrté místo mobilizuje Manchester United své síly. Rudí ďáblové vstali z popela a vyhráli už čtyři soutěžní utkání v řadě. Nyní cílí na pátý triumf v řadě, který by je opět bodově dotáhl na městské rivaly. V cestě však stojí soupeř houževnatější než většina Premier League. West Brom navíc v posledních dnech oprášil své ofenzivní zbraně.

Oprášil je především Saido Berahino, který snad definitivně zahodil závoj trucu, dostal se do solidní formy a už je opět hrozbou pro každou obranu soupeře. Zazářil především proti Crystal Palace, kde výborně zahráli i zbylí tři ofenzivní fotbalisté Baggies - Stephane Sessegnon, Craig Gardner a Salomon Rondon. Poslední jmenovaný má výbornou střeleckou formu, trefil se třikrát v posledních pěti zápasech.

Má tak velkou zásluhu i na tom, že WBA z minulých tří klání vydolovalo sedm bodů a zřejmě nadobro se zbavilo palčivé povinnosti ohlížet se na sestupové pozice. Náskok na osmnáctý Norwich mají svěřenci Tonyho Pulise už dvanáctibodový a pravděpodobnost pádu o patro níž je absolutně mizivá. Remíza na půdě vedoucího Leicesteru, byť šťastná, budiž důkazem, že do Premier League patří.

To Manchester United se snaží dokázat, že patří do Ligy mistrů. Krizi mají s největší pravděpodobností za sebou a dvě ligová vítězství na Old Trafford jim pomohla získat i ztracené sebevědomí. Teď však musí svoje kvality potvrdit i na hřišti soupeře, který svoji kůži rozhodně nedá lacino. A vzhledem k tomu, že Devils z posledních sedmi venkovních zápasů vyhráli jediný, bude to opravdu velká výzva.

Už proti Watfordu to byla na domácí ploše docela bída - takový Daley Blind mohl po utkání děkovat bohu (a Davidu De Geovi), že jeho hrůzostrašný výkon nebyl potrestán gólem. V sestavě však nejspíš zůstane a po zranění jej na stoperské pozici doplní i Michael Carrick. Chris Smalling se také uzdravuje, ale je otázkou, kdy nastoupí do ostrého zápasu.

West Brom trápí pozice levého obránce. Chris Brunt doplnil Kurta Zoumu z Chelsea na listině nešťastníků, kteří vinou zranění propásnou i letní evropský šampionát - jeho koleno si vyžádá půlroční pauzu. Mimo hru je navíc i Jonny Evans.

Vesměs všichni se shodují, že tohle je to nejdůležitější severolondýnské derby historie. Ano, celé historie. V nedávné době se možná zpříma zápasilo o účast v Lize mistrů, nikdy však oba celky směle nevyhlašovaly mistrovské ambice. Podobně vysoko v tabulce naposledy Arsenal s Tottenhamem seděly roku 1952, a ani tehdy nebyli oba rivalové tak blízko blizoučko vysněné trofeji...

V sezoně 1933-34 Gunners a Spurs představovali tak úzkou elitu, jak jen to bylo vůbec možné; Arsenal nakonec získal titul a Tottenham finišoval třetí. Jenže tehdy se jarní derby konalo hned na přelomu ledna a února (stejně jako zmíněného roku 1952) - čili teď je atmosféra mnohem vyhrocenější.

Arsenal s Tottenhamem ostatně představují jediné kluby, které mají vedoucí Leicester na dosah méně než 10 bodů (ačkoliv Man City má stále zápas k dobru), a jakkoliv oba londýnské týmy v týdnu škobrtly, případný vítěz tohoto měření sil rozhodně bude mít odkud čerpat pozitivní energii na závěrečný tlak.

V mírné výhodě se v tuto chvíli zdá být Tottenham, který se před nezvykle povadlým výkonem proti West Hamu pyšnil parádní šestizápasovou sérií bez ztráty kytičky. Spurs obyčejně působí plni energie, jejich presink zpravidla bere dech, z pozice prohrávajícího vybojovali už 17 bodů a na sebevědomí jim přidalo i přesvědčivé skolení silné Fiorentiny v Evropské lize.

Naopak Arsenal k výhře nedokráčel už ve čtyřech po sobě jdoucích soutěžních kláních a v Premier League čelí eventualitě třetí porážky v řadě, což se mu nepřihodilo už šest let. Fanoušky navíc před pár dny nahlodalo necitlivé prohlášení Alexise Sáncheze, jenž veřejně zapochyboval nad dostatkem "hladu" v řadách Kanonýrů.

A skutečně, pro Arsena Wengera jde do značné míry o určující moment závěrečné fáze jeho kariéry; naprosto klíčové derby. Pokud Arsenal prohraje, téměř jistě to už na titul nedotáhne, a s takřka zaručeným vypadnutím v osmifinále Ligy mistrů by pak celá sezona Gunners vyznívala příliš depresivně, a hlavně... příliš povědomě.

Speciálně pro hosty z Emirates Stadium teď tudíž kráčí o monumentální výzvu. Dlouhá léta to bylo hlavně o Tottenhamu a konkrétně o tom, zdali se proti silnějšímu rivalovi dokáže pochlapit. Jenže tahle dějová linka už dávno neobstojí. Kohouti svým sokům v lize nepodlehli hned třikrát v řadě, a to ještě na podzim Arsenal až v 77. minutě zachraňoval netradiční střelec Kieran Gibbs.

Arsenal naproti tomu může čerpat inspiraci v zářijovém střetnutí na White Hart Lane v rámci Ligového poháru. Tehdy ovšem ani jedna ze stran nehrála v plné sestavě a už dopředu je teď vlastně rozhodnuto o tom, že ona bizarní kombinace střelců - vlastní gól Chamberse a dvojzásah Flaminiho - se už nikdy v historii nebude opakovat. To zkrátka není možné.

Ať už nakonec tentokrát rozhodne kdokoliv (pokud někdo), bitva by to měla být každopádně vzrušující na mnoha frontách. Souboj na ostří nože svedou dva týmy, kterým se dosud v Premier League dařilo nejlépe kontrolovat tempo hry, respektive držet míč nejčastěji na svých kopačkách.

Už s předstihem je tedy nad slunce jasné, že to bude velká řež zejména o střed pole. Tam by přitom Spurs měli být právě včas povzbuzeni návratem zraněného Moussy Dembélého, zatímco Arsenal výrazně postrádá maroda Santiho Cazorlu, potažmo Aarona Ramseyho v ucházející formě. Menší šrám patrně stihla vyležet kometa letošní sezony a tahoun Spurs Dele Alli, jenž na Boleyn Ground pouze střídal.

Velká pozornost bude dále upřena také na střelce obou týmů. Harry Kane to na londýnské konkurenty umí - vstřelil jim rovnou 13 branek na prostoru 17 derby (samotný Arsenal ho neuhlídal v ani jednom ze dvou ligových zápasů kanonýrova průlomového roku 2015). Na druhé straně barikády potom fanoušci jedině uvítali návrat Dannyho Welbecka, jenž po mnoha měsících na marodce okamžitě sestřelil Leicester a posléze úřadoval i proti Manchesteru United.

Takto vydařený comeback Gunners uvítali tím spíš, že se jim nebývale trápí Olivier Giroud. Francouzova momentální šňůra bez gólu v sedmi ligových vystoupeních nápadně připomíná jeho otřesnou formu z konce uplynulé sezony, což pro Arsenal vpravdě nevěstí nic dobrého. Kdy jindy tedy nepříjemné déjà-vu zažehnat než právě teď? Giroud už jednou Arsenal k těsné výhře nad úhlavními rivaly nasměroval; to se ale psalo září 2013, a od té doby někdejší střelec Montpellieru mlčí.

Jak si Giroud povede tentokrát, nakolik Petra Čecha v brance Arsenalu zastoupí David Ospina, či do jaké míry bude defenzivní linie Gunners postrádat Laurenta Koscielnyho... o tom všem a mnohém dalším se můžete na vlastní oči začít přesvědčovat už v 13:45 hodin našeho času. Rozhodčím tohoto ostře sledovaného klání bude Michael Oliver, jenž nedávno odřídil finále Ligového poháru.

Dvanáct zápasů bez porážky a ejhle! Chelsea je poprvé od srpna v horní polovině tabulky a míří výš. Guus Hiddink vytáhl ztrápené mužstvo mezi kandidáty na pohárovou Evropu a vrátil mu zašlý lesk. V roce 2016 jsou Blues vůbec nejlepší v Anglii a tuto formu chtějí potvrdit i proti Stoke City, kterému mají co vracet. Listopadová porážka na Britannia Stadium byla jedním z hřebíčku do rakve Josého Mourinha.

Fanoušci Chelsea však už svým hráčům částečně odpustili a nyní společně vyrážejí na spanilou jízdu za čelem tabulky. Na šesté místo ztrácí sedm bodů, na čtvrtý Manchester City pak jen o bod víc. A proč by to během deseti kol nemohli stáhnout?

Vždyť ještě na konci roku měli na Citizens dvojnásobné manko. Hiddink prohlásil, že dostat se do Ligy mistrů "je možné". Na každý pád šance vysoké nejsou a Blues by k tomu potřeboval vyhrát dobrých osm utkání z oněch zmíněných deset.

První krok nicméně mohou udělat proti Stoke, na které mají na Stamford Bridge velmi dobré vzpomínky. Poslední dvě utkání ve Stoke-on-Trent sice zvládli Potters, jenže těm se na západě Londýna vůbec nedaří. Prohráli tam všech devět soutěžních zápasů za posledních dvacet let a během té doby vstřelili jednu jedinou branku.

Teď však mají velmi dobrou formu i právě fotbalisté Stoke. Podobně jako Chelsea vyhráli už třikrát v řadě, porazili Bournemouth, Aston Villu i naposledy Newcastle, díky čemuž vyskočili na krásné sedmé místo. Zajímavá je však tendence jejich střelecké potence. 3 - 2 - 1... vyjdou tedy na Stamford Bridge opět střelecky naprázdno.

Zdravotní problémy však mají především zadáci Stoke. Mimo hru jsou už nějakou chvíli Ryan Shawcross, Glen Johnson i Marc Wilson; teď se zranil i Phil Bardsley a otazník visí i nad Geoffem Cameronem. Vedle nich Chelsea neohrozí ani Charlie Adam.

Blues mají totožné problémy se stoperskou dvojicí, protože Kurt Zouma je dlouhodobě mimo a John Terry ještě není úplně fit. Stoke neohrozí určitě, jeho šance na duel s PSG budou stanoveny v pondělí. Stejná situace platí i v případě křídelníka Pedra, naopak Radamel Falcao se již zapojil do plného tréninku a podobně jako Pato by se mohl objevit na lavičce náhradníků.

Místo na hrotu však má předplacené Diego Costa, který nejenže oplývá vynikající formou, ale dle slov svého manažera chce hrát každý zápas, přestože jej ve středu čeká klíčový duel v Lize mistrů. Na skvělého Jacka Butlanda si však již brousí zuby a rád by ještě vylepšil svoji parádní bilanci z minulých deseti kol; totiž osm branek a čtyři asistence.

Před sezonou by leckdo čekal, že to bude právě Everton, který bude útočit na pohárové pozice a prohánět největší aspiranty na titul. Všechno je ale jinak, Everton se plácá až ve druhé polovině tabulky, zatímco West Ham prožívající fantastickou sezonu atakuje Ligu mistrů. V Goodison Parku se ale Kladivářům vůbec nedaří.

Ačkoliv to stále není ono, výsledky Evertonu se bezpochyby zlepšují. Pomineme-li nečekanou porážku 0:1 od West Bromwich, naskytnou se nám poměrně jasné výsledky. Výhra nad Newcastlem i Stoke shodně 3:0 a naposledy očekávaná výhra na Aston Ville 3:1. Mimo to Toffees přehráli v FA Cupu Bournemouth, a tak se zdá, že vše špatné se v dobré obrací. "Chceme pro nás z Goodison Parku učinit příjemné místo a potěšit naše fanoušky. Chceme ukázat, že můžeme doma vyhrávat konzistentně, přenést si dobrou formu z venkovních zápasů i do domácího prostředí," prohlásil manažer Roberto Martínez.

Everton doma letos vyhrál jen čtyřikrát a v tomto ohledu má co zlepšovat, nečeká jej však lehký soupeř. West Hamu se na půdě Toffees sice dlouhodobě nedaří, ale v této sezoně už dokázal vyhrát na hřištích mnohem zvučnějších soupeřů.

West Ham zkrátka prožívá fantastickou sezonu a je v naprostém laufu. Navíc po výhře nad městským rivalem Tottenhamem nejenže míchá kartami v boji o titul, ale sám se výrazně přihlásil o Ligu mistrů. Svěřenci chorvatského kouče Slavena Biliće vyhráli z deseti utkání hned šestkrát a podobně jako Everton si i oni zajistili postup do dalšího kola FA Cupu. V Premier League ztrácejí v tuto chvíli na čtvrtý Manchester City jediný bod, avšak musíme mít na paměti, že Citizens mají jedno utkání k dobru.

Everton bude moci určitě nasadit kanonýra Romea Lukaku. Ten nastoupil v dresu Evertonu proti Kladivářům sedmkrát a ve všech zápasech se dokázal střelecky prosadit. Ani West Ham nebude kompletní, Slaven Bilić má dokonce výrazné problémy se skladbou obranné řady. Mimo jsou stopeři Collins, Reid i Tomkins, a tak vyvstává otázka, zdali se nedostane řada na mladého Reece Oxforda. Tím však výčet absentujících nekončí, k dispozici s velkou pravděpodobností nebudou ani Cullen, Lee, Moses, O'Brien, Samuelsen nebo Valencia.

Manchester City v týdnu utrpěl ukázkovou odplatu za finále Ligového poháru, když se nechal přejet Liverpoolem v poměru 0:3, a výrazně tím tak utrpěly jeho vyhlídky na titul. Manuel Pellegrini má nyní jasno: Blues potřebují do konce sezony posbírat alespoň devět výher, přičemž o té nad Aston Villou by se nemělo pochybovat...

Na papíře jde skutečně o takřka dopředu vyhranou záležitost. Villans se sice před nějakou chvílí načas vzepjali, ale to už dávno není pravdou, a teď už Gardeho parta dojíždí vyloženě ze setrvačnosti, napůl plynu a motivace. V posledních třech kolech birminghamští inkasovali v průměru tři góly na zápas a pokračování tohoto trendu si nyní lze snadno představit - v lednu ostatně Citizens vybrakovali Villa Park v rámci FA Cupu (4:0).

Na podzim se v rámci Premier League sice Pellegriniho mužstvo trápilo a nakonec Ville nevstřelilo ani branku, jenže takový scénář se teď zdá být snad až vyloučený. Bleděmodří se potřebují revanšovat jako málokdy předtím; třikrát v řadě teď v PL prohráli poprvé od listopadu 2008, a vlastně už jen kdyby své tažení za titulem nějakým způsobem dotáhli do konce, činili by tak s nevídaným počtem osmi ligových proher na kontě.

Jedním z důvodů, proč se Man City tak ztrapnilo ve středu proti Liverpoolu, může být absence Yayi Tourého - jeho chodidlo se však, zdá se, pro dnešek stihne umoudřit. Naopak ofenzivní záložníci Kevin De Bruyne a Samir Nasri zůstávají mimo hru spolu se středopolařem Delphem.

Remi Garde se nemusí vypořádávat s žádnými čerstvými bolehlavy, ovšem těch starších má požehnaně - využít nemůže služeb Grealishe, Kozáka, Sáncheze, Traorého a Amaviho. Do základní sestavy by se rád vrátil Rudy Gestede, jenž posledně skóroval z lavičky.

Čím víc se Premier League blíží ke svému závěru, tím víc se zraky médií i fanoušků upírají na vzájemné souboje celků ze spodní - dejme tomu - třetiny tabulky. Do konce sezóny zbývá deset kol a Newcastle se po jejich uplynutí rozhodně nechce vidět mezi dolní trojicí. Aby se ze sestupových vod vynořil, měl by porazit nováčka z Bournemouthu, který sice nepatří ke klidným týmům, ale přímé boje o záchranu už dlouho odmítá.

Cherries byli od úvodu ročníku pasováni do role největšího outsidera soutěže. V týmu Eddieho Howea se však prosadil obrovský duch, který zcela jistě vzešel ještě z euforie po postupu z Championship. Na každý pád - jen těžko v Premier League najdete tým, který by na hřišti nechal víc dřiny a entusiasmu než právě Bournemouth.

Především díky bojovnosti (čímž nechci hanět technickou úroveň některých hráčů) Bournemouth strávil na mezi dolní trojicí pouze úplný start sezóny a pár dní v listopadu. Přelom listopadu a prosince ostatně pro celek z jihu Anglie znamenal definitivní opuštění zlé zóny - z posledních šestnácti utkání totiž šestkrát zvítězil a jen čtyřikrát prohrál. V dílčí tabulce od 20. listopadu by mu patřilo osmé místo.

Nyní Bournemouth v lokálním jižanském derby porazil Southampton a na sestupové trio shlíží s pohodlným osmibodovým náskokem. Boj o udržení sice ještě není "passé", ale Třešničky dobře ví, že v horních patrech "koruny" Premier League se dýchá lépe. O poznání lépe než u dna, kde se momentálně krčí Newcastle.

Straky naopak v posledních týdnech a měsících strádají hlady; od Boxing Day získali pouze sedm bodů z třiceti možných. Další tři rudé a šťavnaté nyní bytostně potřebují sezobnout - i s peckou. Devatenácté místo totiž kdysi hrdý celek staví do nepříjemné pozice, a byť mají zápas k dobru, nálada na severu Anglie pochopitelně není ideální.

Domácí fanoušci v St. James Parku však dobře ví, co pro svěřence Steva McClarena znamená podpora tribun. Zatímco venku nezískali Magpies ani bod už šest utkání, na vlastní půdě se jim daří náramně. Z šesti posledních hned třikrát vyhráli a prohráli jedinkrát. Bournemouth navíc v listopadu zdolali i venku a tzv. double by jim nesmírně pomohl.

Bude se však s největší pravděpodobností muset obejít bez stoperské dvojice Frabricio Colloccini - Chancel Mbemba, které trápí zranění. Nejistý je i stav Androse Townsenda. Bournemouth na dlouhou cestu přes celou Anglii nevezme marodného Juniora Stanislase - otazník pak visí i nad dvojicí Harry Arter - Joshua King, kteří si menší šrámy přivodili ve zmíněném duelu se Southamptonem.

Po necelém roce a půl se Sunderland vrací na místo činu! 18.10.2014 utrpěl na St. Mary's neskutečně potupný a hanebný debakl 0:8 a něco takového by rozhodně nerad opakoval. Southampton bude ale i tentokrát velkým favoritem, byť dvě poslední ligová kola nezvládl podle představ.

Vraťme se ještě jednou k tomu, co se událo 18.10.2014 na St. Mary's. Domácí Southampton doma znemožnil Sunderland osmi góly a připsal si čtvrté nejvyšší vítězství v historii klubu. Naopak Sunderland nikdy větší debakl neschytal a i pro něj to byl rekordní zápis. Uplynul více než rok a mezitím se oba soupeři potkali ještě dvakrát, pokaždé na půdě Sunderlandu a jednou byli úspěšní domácí, podruhé hosté. To už se přesouváme do letošní sezony 12. kola Premier League k zápasu, který jedinou brankou z pokutového kopu rozhodl Dušan Tadić.

The Saints po báječném začátku začali přeci jenom ztrácet, ale aktuální devátá pozice je stále dobrým počinem. Ještě donedávna to dokonce vypadalo na útok na evropské poháry, ale poslední týden to změnil. Southampton nejprve nestačil na Chelsea (1:2) a následně prohrál i na půdě Bournemouthu (0:2).

Zatímco Southampton se pohybuje v bezpečných vodách středu tabulky, Sunderland bude mít co dělat, aby Premier League zachránil. Černé kočky sice pod vedením manažera Sama Allardyce pravidelně bodují, pořád to však nestačí. V týdnu hosté zachraňovali domácí remízu s Crystal Palace až brankou v nastavení v podání Fabia Boriniho. Sunderland má na 17. místě stejný počet bodů jako osmnáctý Norwich.

Ronald Koeman nebude moci využít služeb Austina, Gardose, Isgrova, Longa, Ramíreze, Rodríguéze nebo Seagera. To je dozajista slušný výčet jmen, ještě hůře je však na tom Sunderland. Do hry by neměli zasáhnout Bridcutt, Buckley, Cattermole, Coates, Graham, Lens, Vergini nebo Watmore.

Tenhle zápas měl zřejmě být typickým six-pointerem, kde půjde o všechno. Navzdory všem předpokladům však Swansea v týdnu oloupila Arsenal o všechny body a nyní jde do souboje s potápějícím se Norwichem rovnou se šesti body k dobru, což je už vpravdě příjemný náskok...

Režim italského kouče Guidolina ve Swansea je prozatím rozpačitý, tak trochu nahoru-dolů. Swansea je pod ním opatrnější a na rozdíl od dob dřívější se nebojí jednoduše zasednout vedení a uhájit ho až do závěrečného hvizdu, což se labutím vyplatilo například na Goodison Parku, kde uhrály vůbec své první vítězství nad Evertonem v éře Premier League.

Teď je nicméně poněkud zavádějící hovořit o režimu Franceska Guidolina, neboť někdejší lodivod Udinese či Palerma je aktuálně hospitalizován. Již ono slavné vítězství nad Arsenalem kočíroval jeho pobočník Alan Curtis, který se dokonce nebál pohrát si trochu s formací, a Guidolin se na lavičku nedostane ani tentokrát.

Alex Neill na druhé straně čelí těžkému přetěžkému úkolu - utnout konečně osmizápasovou šňůru bez vítězství. Norwich přitom proti Chelsea zejména ve druhé půli opět nevypadal marně, ale obecně ho zradily obvyklé bolístky, kvůli nimž si skotský manažer dle svých slov na pozápasové tiskovce připadal jako "zaseklá gramofonová deska". Jerome a další pálí šance; obránci kupí laciné chyby.

I přes další výsledkové zklamání se dá očekávat, že Neill zůstane u relativně fungujícího rozestavení s pěti beky. Tuhle variantu nyní jedině podpoří návrat stopera Bassonga a naopak vypadnutí klíčového článku záložní řady, držáka Alexe Tetteye. Jeho absence až do konce sezony by se klidně mohla ukázat být osudovou.

Alan Curtis musel proti Arsenalu vynuceně stahovat Ki Sung-yuenga s Leroyem Ferem, oba marodi by však nyní měli být v pořádku. Totéž se na druhé straně týká Stevena Naismithe, jenž měl v minulosti na Chelsea pifku, v úterý však kvůli lehčímu problému hrát nemohl.

Mohou oba prohrát? Ptal se novinářů před velkým severolondýnským derby mezi Tottenhamem a Arsenalem Claudio Ranieri. Nechce se ohlížet na ostatní, hlavní důraz dává na vlastní zápasy. Manažer největšího překvapení anglické kopané za dlouhé dekády však odhodil alibismus a stojí proti velkému tlaku. Leicester chce titul a jeho dráha o deseti překážkách začíná na hřišti Watfordu.

Slovo překážka je nyní pro Foxes opravdu příkladné. Po ďábelském losu na začátku roku měli fotbalisté Leicesteru snazší soupeře. Po Norwichi přivítali doma taky West Bromwich, což by pro tým, jenž smetl Tottenham, Liverpool i Manchester City, neměl být takový problém. Jenže výsledkem byla šťastná výhra 1:0 a remíza 2:2. Klopýtnutí, které zatím nemrzí, tříbodový náskok na čele se však bez výher bude stále ztenčovat.

Tuší to i Claudio Ranieri, jenž ještě na začátku roku sveřepě omílal bájnou hranici čtyřiceti bodů, které Leicester zachrání v Premier League. A to i v době, kdy byl v první trojce tabulky nebo když dokonce celé Anglii vládl z čela. Časy se však mění a i na Ranieriho dolehl tlak.

"Mám rád, když lidé dělají svoji práci s úsměvem. Život umí být těžký, a tak je důležité držet při sobě a usmívat se. To je moje filosofie," řekl italský švihák, jak jinak, s úsměvem na rtu. "Zbývá deset zápasů. Každý z nich bude velká bitva. Teď už si to nikdo nemůže užívat, každý musí zvítězit," zvážněl a dal jasně najevo, že se nehodlá kdysi nepředstavitelného snu vzdát. Podaří se mu udělat důležitý krok na Vicarage Road?

Watford má obrovské problémy v ofenzivě, což dokonale potvrdil poslední duel s Manchesterem United. Ačkoli se Daley Blind "všemi silami snažil" nabídnout gól Odionu Ighalovi, nigerijský útočník jeho chyby nevyužil. Nejlepší střelec Hornets ostatně v posledních devíti zápasech vystřelil na branku sedmadvacetkrát - jenže pouze jednou rozvlnil síť. Především proto dal Watford z minulých pěti zápasů jen jeden gól.

"Situace okolo Ighala je taková, že je fit. Je fit, tvoří šance a je to náš klíčový hráč - náš hlavní útočník. Proti United vytvořit pět šancí, proti Bournemouthu další tři, z tohoto pohledu je připraven skórovat. Přijde den, možná proti Leicesteru, kdy jeho špatná série skončí a on bude zase dávat branky," věří Ighalův manažer Quique Sánchez Flores.

Od nového roku vyhrál jeho tým jen dva zápasy a s pohárovými ambicemi se pomalu loučí. Hlavní však pro Watford je, že si už na podzim udělal takový náskok na spodek tabulky, že mu během posledních tří měsíců stačí udělat nějakých pět bodů a záchrana je v kapse. Všechno ostatní už je jen bonus, i když umístění v horní polovině tabulky by fanoušky Hornets obrovsky potěšilo.

S Leicesterem se Watford v Premier League poprvé setkal až loni v listopadu a úspěšněji se vedlo Liškám. Po ojedinělé chybě jinak skvělého Heurelha Gomese se trefil Kanté a výhru pojistil z penalty Vardy. Deeney stačil už pouze snížit. Ve druhé lize se však celky střetávaly pravidelně a na Vicarage Road pravidelně vyhrávali pouze domácí. Z posledních sedmi klání jich tu vyhráli pět, zatímco Leicester zvítězil jedinkrát.

Teď však Foxes přijíždějí v roli dobyvatele, který se nezastaví před ničím a nikým. Pomoci mu k tomu může i N’Golo Kanté, který se zázračně rychle uzdravil a může se do utkání zapojit. Watfordu naopak bude chybět stoper Craig Cathcart a záložník José Manuel Jurado.