Premier League - preview 27. kola

Chelsea v letošní sezóně prohrála napříč všemi soutěžemi jen čtyři zápasy. Co je však ještě zajímavější - všechny v Londýně. Vedle domácího selhání s Liverpoolem podlehla Tottenhamu, Arsenalu a West Hamu. A právě Kladiváři, kteří suverénovi aktuálního ročníku uštědřili porážku v ligovém poháru, se pokusí završit domácí double.

Je nicméně důležité poznamenat, že Blues v tom zápase nasadili výrazně improvizovanou jedenáctku, z níž pravděpodobně jen čtyři fotbalisté naskočí i do ligového reparátu. Chelsea staví do role favorita i skutečnost, že West Ham ještě v Premier League neporazil tým, který do vzájemného duelu vstupoval z horní poloviny tabulky.

Hlavně ale musí těžit z téměř nezastavitelné formy, díky které ztratila z posledních dvaceti zápasů pouhých sedm bodů. Změna systému zkrátka Conteho bandě svědčí, což snad nejvíc platí o Victoru Mosesovi. Pravý křídelní bek se loni neuchytil právě ve West Hamu, naopak letos patří k hvězdám ligy a vysloužil si u lídra nový vylepšený kontrakt.

Ani na olympijském stadionu není důvod, aby nigerijský reprezentant v sestavě scházel. Chelsea by měla nastoupit v obligátní sestavě i s Nemanjou Matićem, který na venkovní duel pravděpodobně vyšoupne ze sestavy Cesca Fábregase - přestože ten minulý týden zazářil. Drobný otazníček visí jen nad startem Edena Hazarda, jenž si v tréninku přivodil drobné zranění.

Jeho absence by pro Blues mohla být citelná, poněvadž je v obvyklé sestavě hlavní tvůrčí silou Chelsea. A vzhledem k tomu, že si Conteho tým dokázal z posledních čtyř ligových výjezdů odvézt jediný triumf, bude kreativita zatraceně potřeba.

West Hamu bude naproti tomu chybět Michail Antonie, který stojí za karty. Do sestavy se naopak vrací Andy Carroll, jemuž se na Chelsea docela daří - trefil se ve dvou ze třech posledních vzájemných zápasů. Podobnou bilanci by rád doplnil i André Ayew, který nabízí alternativu na kteroukoli ze čtyř ofenzivních pozic. Slavenu Bilićovi nepomůže jenom zraněná dvojice Angelo Ogbonna a Diafra Sakho.

Dva rozjeté týmy se dvěma rozjetými kanonýry. Tottenham vs Everton. Harry Kane vs Romelu Lukaku. Oba celky z posledních deseti kol prohrály jen v jediném, přičemž Kane už v tomto kalendářním roce zaznamenal tři soutěžní hattricky a Belgičanovi už teď schází jediný gól do vyrovnání jeho maxima ligových gólů na sezonu (18) ...

Tento osobní rekord si Romelu Lukaku stanovil zrovna v minulé sezoně, v té letošní je ale o poznání konzistentnější a Everton střelecky táhl i v dobách, kdy jeho spoluhráči šlapali vodu a tým nesbíral výsledky. Teď už je ovšem sbírá - devět zápasů bez porážky naposledy Toffees vedle sebe v PL poskládali na podzim 2013.

Tottenham na White Hart Lane, to je ovšem dosti specifická a složitá výzva - statisticky dokonce nejsložitější, neboť se jedná o jediný klub v soutěži, který před vlastním publikem stále drží neporazitelnost. Ba co víc, naposledy tu skórovalo Burnley ještě před Vánoci, od té doby na WHL nenapnuli síť střelci Chelsea, WBA, Middlesbrough ani Stoke.

Spurs teď mohou v Premier League vůbec poprvé v historii vyhrát už devět domácích zápasů v řadě, a k tomu by jim měli dopomáhat i lehce nakřápnutí Kane s Vertonghenem. S Alderweireldem to vypadá o chlup hůře, úplně mimo hru jsou ovšem akorát Lamela s Rosem.

Ronald Koeman si může užívat relativního luxusu a dost možná jmenuje stejnou jedenáctku, jakou postavil pro předešlá dvě klání. Muhamed Bešić je po dlouhé době zpátky v tréninku a po dvouměsíční pauze se pomalu vrací také mladík Dominic Calvert-Lewin.

David Moyes a Sunderland, tak se jmenovaly dvě Nemesis Manchesteru City v počáteční fáze éry šejka Mansúra. Citizens v jednu chvíli prohráli sedm z deseti zápasů s Moyesovým Evertonem a nepřivezli tři body z pěti po sobě jdoucích výletů do Sunderlandu. Pak se ale něco zlomilo...

Aktuální bilance City hovoří mnohem optimističtějšími čísly: Moyes byl bleděmodrými trenéry přelstěn už třikrát v řadě a stejněkrát po sobě se teď vyhrálo také na Wearside. Tam navíc aktuálně sídlí nejhorší tým v lize, který teď na záchranu ztrácí už šest bodů, přičemž sám vyhrál jediný z posledních devíti duelů.

Hned ve čtyřech z minulých pěti kol Mackems vyšli střelecky naprázdno, zato proti Crystal Palace zničehonic vystřelili a nasázeli mu čtyři branky. Od té doby mají nicméně skóre 0:6 a vše se zdá být v zajetých kolejích, což vlastně platí i pro Man City, které vypadá jako ten dominantní ofenzivní stroj zkraje Guardiolova angažmá: 23 vstřelených branek od poloviny ledna asi hovoří za vše.

Španělský kouč ve službách Manchesteru City zatím nikdy ve své kariéře v jedné ligové sezoně nenastřádal šest proher, teď se ale od této mety nachází vzdálen jen jediné zpackané utkání. A pokud by tento krok měl (nečekaně) přijít už na Wearside, dost možná za to bude v první řadě moci Jermain Defoe, který už ve své kariéře konto Citizens zatížil osmi zásahy.

Jeho podporou ovšem ani v tomto zápase nebude zraněný Steven Pienaar, potažmo záložník Jan Kirchhoff. Jack Rodwell se nejspíš kvůli zadnímu stehennímu svalu svému někdejšímu zaměstnavateli nepostaví a kvůli smlouvě o hostování tak neučiní ani Jason Denayer. Z trestu je zpět Papy Djilobodji.

Manchester City v pohárovém utkání s Huddersfieldem postrádal duo Kompany-Kolarov, jejich neduhy však nebyly vážné a teď už by měly být pryč. David Silva ve středu pošetřil síly a spolu s brankářem Willym Caballerem se patrně vrátí do základní sestavy.

Kam přijdu, tam vyhraju. Kdyby to řekl kdokoli jiný než Zlatan Ibrahimović, patrně to budeme považovat za nesympatický projev arogance. Jenže švédský kanonýr je zkrátka a dobře nestárnoucí hvězda s egem tak vysokým, až to do sebe zapadá. Před týdnem pro Manchester United získal ligový pohár, no a teď může Rudé ďábly přiblížit úspěchu i v Premier League.

Věčně šestí, jak se United začalo přezdívat, se při vítězství nad Bournemouthem posunou do TOP 4, alespoň tedy na několik hodin. Arsenal s Liverpoolem, čtvrtý a pátý tým tabulky, totiž dohrávají kolo až večer. A přestože se poté do pozic zajišťujících účast v Lize mistrů posune právě jeden z výše zmíněných celků, United může těšit zápas k dobru v zádech.

V lize Manchester neprohrál už 16 zápasů v řadě, což je nejdelší série klubu od dob Sira Alexe Fergusona. Naopak Bournemouth prožívá příšerné období. Na začátku roku 2017 si hověl v horní polovině tabulky s desetibodovým náskokem na sestupovou trojici. Tehdy mu odborníci prorokovali bezpečnou záchranu.

Jenže den se se dnem sešel a Cherries už jsou zase regulérně namočení v nebezpečných vodách. Svěřenci Eddieho Howea čekají sedm utkání na vítězství a poslední čtyři duely prohráli. Od Evertonu schytali tenisový set a posledně na hřišti West Bromwichi je, když už ne jako tradičně obrana, zlomila chyba gólmana Artura Boruce.

A tak je Bournemouth najednou v bezpečí jen o čtyři body a ze všech týmů ze dna má objektivně nejhorší formu. Na Old Trafford tak půjde hlavně o to vrátit se do psychické pohody. Opřít se Arter a spol. můžou třeba o rok a čtvrt starý zápas z jihu Anglie, kdy domácí senzačně vyhráli. Další dva minulé duely ale ovládl favorit.

Tomu bude v zápase chybět Henrich Mchitarjan, ale jinak má k dispozici kompletní kádr, včetně Phila Jonese. Bournemouth se musí obejít bez dlouhodobě zraněného Calluma Wilsona a kapitána Simona Francise, otazník pak visí nad rolí levého křídelníka, kde by mohl setrvat Marc Pugh, ale o místo se hlásí už i Jordon Ibe.

Zatím to vypadá, že odvolání Claudia Ranieriho hráče Leicesteru skutečně probralo. Alespoň to tedy naznačilo pondělní vítězství nad Liverpoolem. Na pořádné soudy je však stále brzy, v sobotu Lišky čeká veledůležitý záchranářský souboj s Hullem, který opět potřebují zvládnout vítězně.

Hosté se sice pod vedením Marca Silvy výrazně zlepšily, jenže ani to prozatím nestačí na lepší než 19. místo v tabulce. Ačkoliv v posledních pěti ligových zápasech narazili na to nejlepší, co se v Premier League nachází, nevedli si vůbec špatně - povedlo se jim uhrát cennou remízu na půdě Manchesteru United, na domácí půdě dokonce přehráli Liverpool a po sympatických výkonech dvakrát padli v Londýně, nejprve na půdě Chelsea a později i na Emirates Stadium. Dojem tak kazí hlavně ztracené vedení z duelu s Burnley, kde Tigers po penaltě Huddlestona sahali po třech bodech, o které je připravilo zaváhání při rohovém kopu soupeře.

To forma Leicesteru byla v médiích hojně propíraným tématem. Série 6 proher v řadě uvrhla současného šampiona do tvrdých bojů o holé přežití a navíc stála místo strůjce loňského úspěchu, Claudia Ranieriho. A ačkoliv se tento krok setkal s vlnou odporu, forma Lišek byla vskutku tragická - v roce 2017 vstřelily do utkání s Liverpoolem pouhých 8 branek, na své konto si připsaly jen dvě výhry v rámci FA Cupu a v Premier League své konto nerozšířily byť jen o jediný bod.

První vzájemný duel, který byl zároveň otevíracím utkáním letošního ročníku, zvládli lépe Tigers, kteří na domácím hřišti vyhráli 2:1. Na King Power Stadium se ovšem Leicesteru na svého sobotního soka daří, jelikož s ním zde neprohráli poslední čtyři soutěžní zápasy. Zajímavost ještě představuje fakt, posledních 8 ligových klání přineslo hned 6 červených karet, a to po třech na každé straně.

V týdnu prosákly zprávy o zdravotním stavu Kaspera Schmeichela, kterého trápí potíže s kotníkem, nicméně i přes tento zdravotní limit by neměl chybět v základní sestavě. Domácím by tak měl chybět pouze obránce Molla Wagué.

Hullu se po disciplinárním trestu vrací Sam Clucas, zdravotní potíže překonal i Lazar Markovic a Harry Maguire - všichni tři hráči by tak měli figurovat v zahajovací jedenáctce. Naopak mimo hru zůstává Dieumerci Mbokani, Evandro, Curtis Davies, Ryan Mason a také Michael Dawson.

Mark Hughes v roli manažera Stoke City ještě nikdy na konci sezony neklesl do druhé poloviny tabulky, teď však Potters horko těžko hájí desátou příčku a mají za sebou dost možná nejhorší výkon ročníku - rozhodně tedy prvopoločasový. Stoke byl zničen Tottenhamem a doma se teď nutně musí revanšovat...

Potters možná neudělali rozumné rozhodnutí, když se ke krátkému soustředění odebrali do daleké Dubaje, neboť je Spurs následně v první 45minutovce doslova smetli čtyřmi góly. Na druhou stranu, venku Stoke nikdy body ve velkém nesbíral; zato doma je neporažen už sedmkrát v řadě, což je jeho nejlepší šňůra od parádní 17zápasové série z roku 2012.

Middlesbrough už devět kol čeká na výhru a pořádně si zahrává. Dosud měl Aitor Karanka se svými svěřenci relativní štěstí; ačkoliv v celé sezoně vyhráli všehovšudy čtyři utkání, v sestupové zóně nestrávili byť jen jedinou noc. Teď už je na druhou stranu od pádu dělí jenom rozdíl o čtyřech gólech ve skóre.

Boro bude muset především zapracovat na ofenzívě, která střelecky mlčí už tři kola. Celek z Teeside momentálně platí za nejméně potentní v lize, odkud takové mančafty tradičně sestupují - naposledy se povědomému osudu kuriózně vyhnul Stoke roku 2012.

Pro Aitora Karanku bude povzbuzením, že po celém únoru bude mít konečně k dispozici obránce Frienda a Barragána, naopak jiný zadák Calum Chambers zůstává mimo hru. Mark Hughes může opět začlenit do sestavy duo Walters-Johnson, na návrat ovšem ještě není připraven Xherdan Shaqiri.

Po prohraném finále Ligového poháru se do víru Premier League vrací Southampton, který v sobotu odpoledne vycestuje na půdu Watfordu, který se zatím pohybuje v pohodlí klidného středu tabulky.

Sršně zatím mohou být se svou ligovou sezónou spokojeni, však se jim podařilo vyhnout se tvrdým bojům o záchranu. V lize se mohou pyšnit celkem solidní formou, když z posledních 5 duelů dvakrát vyhráli (včetně senzační výhry na půdě Arsenalu), dvakrát se s protivníkem rozešli smírně a podlehli pouze Manchesteru United. Na domácím stánku si také nevedou vůbec špatně - prohráli jen jediné z posledních 6 takových zápasů v rámci Premier League, a to když je na Nový rok rozstřílel Tottenham v poměru 4:1.

Hosté na tom jsou v tabulce obdobně, momentálně mají o bod méně než domácí, ale zároveň ještě mají utkání k dobru. Pravdou je, že oproti minulým sezónám můžeme pozorovat drobné zhoršení - letos totiž Svatí prohráli již 11 ligových duelů, což je stejné množství, jaké prohráli za celou minulou sezónu. Nejde však o nic zásadního, o záchranu si celek z jihu Anglie starosti vskutku dělat nemusí.

Southamptonu se navíc proti Watfordu docela daří - je neporažen v posledních 6 ligových střetnutích (3 výhry a 3 remízy), zároveň za poslední tři vzájemné duely Sršňům povolil pouhé tři přesné střely na branku. Nebylo by tedy velkým překvapením, pokud by si Svatí po prohraném finále konečně spravili chuť.

Domácím už v této sezóně nepomůže Mauro Zarate, který si v posledním zápase s West Hamem ošklivě poranil koleno. Vrací se však Costel Pantilimon, který již překonal trable s kotníkem, zatímco až těsně před výkopem se rozhodne o případném startu Daryla Janmaata. To hostům by měl sházet pouze Virgil van Dijk, kterého do hry nepustí zranění kotníku.

Kouzlo Sama Allardyce zatím nezafungovalo. Ačkoliv se po jeho jmenování do trenérského křesla očekával strmý vzestup Crystal Palace, nic takového se doposud nestalo a londýnský celek se tak stále krčí v sestupové zóně. Naproti tomu rozjetý West Bromwich prožívá takřka pohádkovou sezónu, kterou s největší pravděpodobností zakončí s rekordním bodovým ziskem.

O West Bromu se příliš nemluví, pravdou však je, že patří k těm nejpozitivnějším překvapením letošní sezóny - jen málokdo by totiž svěřence Tonyho Pulise očekával na osmé příčce tabulky. Momentálně se mohou dokonce pochlubit šňůrou pěti ligových zápasů bez porážky, v jejichž rámci zaznamenali tři výhry a dvě remízy - naposledy na domácím stánku přehráli Bournemouth 2:1.

To Crystal Palace minulý týden zvládlo mimořádně důležitý souboj s Middlesbrough, když díky brance Van Aanholta zvítězilo 1:0. Dlouhodobá forma celku z jihu Londýna však fanoušky přílišným optimismem nenaplní, jelikož z posledních 10 zápasů Eagles bodovali jen ve třech případech - bod si připsali za remízu s Watfordem a vítězně zakončili utkání s Bournemouthem a Middlesbrough.

Favoritem sobotního střetnutí budou rozhodně Baggies - ti na svém stánku navíc s Crystal Palace v Premier League nikdy neprohráli. Pokud by snad svěřenci Sama Allardyce chtěli pomýšlet na nějaký výraznější úspěch, klíčem pro ně bude pohlídat standardní situace, zejména pak rohové kopy. Z nich se totiž West Brom prosadil už dvanáctkrát, což je samozřejmě nejvíce v celé soutěži.

Tony Pulis se možná bude muset obejít bez služeb Matta Phillipse, kterého zlobí stehenní sval, fit však každopádně bude Craig Dawson, který by tak měl opět nastoupit na pravém kraji obrany. Hostující manažer nemůže počítat s dlouhodobými marody v podobě Papy Souareho, Loica Remyho, Mathieu Flaminiho či Connora Wickhama.

Swansea vyhrála na hřišti Burnley v úvodní den letošní sezóny, což byl mimořádný počin hned z několika důvodů. Tím prvním je ten, že Clarets pak začali na Turf Moor senzačně dominovat, vyhráli tam devět zápasů a podlehli už jen Arsenalu a Man City. No a taky to byla jedna z pouhých tří výher Swans před Novým rokem.

Pak se kormidla bloudících Labutí ujal Paul Clement a od té doby, co se ochomýtal kolem lavičky, vyhrál zápasy hned čtyři. Ze sedmi pokusů. Velšané se zkrátka dokonale zmátořili, a dokonce opustili i sestupové pozice. Přestože poslední duel na půdě Chelsea nezvládli a se suverénem prohráli 1:3.

Naproti tomu Burnley se minulý týden dočkalo takřka zázračného úspěchu, když uhrálo bod venku. Obětí se stal Hull, teprve druhý tým, jenž doma nezvládl Clarets udolat. Vděčí za to Michaelu Keanovi, který nejprve zavinil penaltu, aby pak gólem svou chybu napravil.

Utkání je také zajímavým setkáním dvou manažerů-kverulantů. Na Seana Dychea, který si neodpustí naříkat nad každičkým diskutabilním rozhodnutím, jsme si už zvykli, ale šéf Burnley se po utkání s Watfordem dokonce jal navštívit kabinu sudích a stěžovat si. No a Paul Clement je mistrem veřejných pranýřování v pozápasových rozhovorech, kdy byl schopen házet na sudí i porážky s Arsenalem a zmíněnou Chelsea.

Bude velmi zajímavé sledovat, komu osud uštědří větší ránu ve vzájemném střetu. Burnley se v něm musí obejít bez vykartovaného Ashleyho Barnese a chybí i Gudmundsson a Marney. Swansea nemůže využít Korejce Ki a Jeffersona Montera, byť už se oba vrátili k tréninku.

Šlágr kola bude k vidění na Anfield Road, kde svěřenci Jürgena Kloppa přivítají londýnský Arsenal. Liverpool se pokusí odčinit tristní výkon z pondělního klání s Leicesterem, zatímco hosté budou chtít svého konkurenta odstřelit z boje o místenku do milionářské Ligy mistrů.

Rok 2017 zatím fanouškům The Reds přináší jenom samé útrapy. Na konci prosince se s Liverpoolem skloňoval možný boj o titul, na začátku března již je jasné, že z toho bude maximálně boj o první čtyřku. Forma celku z Anfield Road je v novém roce vážně prachbídná, však posuďte sami - v ligové soutěži se odehrálo sedm duelů, avšak Liverpool zvládl vítězně jen jediný, když na vlastním stánku přehrál Tottenham. Další body si připsal za remízy se Sunderlandem, Manchesterem United a Chelsea, z duelů se Swansea, Hullem a Leicesterem však vyšel s prázdnou. A pokud k tomu připočteme brzké vyřazení z FA Cupu po prohře s Wolverhamptonem, stejně jako dvě porážky v semifinále Ligového poháru se Southamptonem, výsledný resultát je vskutku hrozivý. V roce 2017 čítá 12 zápasů, z toho 2 výhry, 4 remízy a 6 porážek.

To Arsenal prochází svým tradičním sezónním stereotypem - přelom ledna a února se svěřencům Arséna Wengera hrubě nevyvedl, když nejprve podlehli Watfordu a Chelsea, načež v osmifinále Champions League naprosto vybouchli v souboji s německým Bayernem Mnichov. Výhra v domácím zápase s Hullem dojem nezachrání a frustraci příznivců neulehčí - hlasy, dle kterých by se měl Wenger na konci sezóny s Arsenalem rozloučit, jsou stále silnější a silnější.

Pro někoho to možná bude trochu překvapení, ale Liverpool svého sobotního soupeře na vlastní půdě porazil jen jedinkrát z posledních 9 pokusů, když jej v roce 2014 deklasoval 5:1. Krom toho skončilo 5 duelů nerozhodně a třikrát se radovali hosté z Londýna. Domácí pak také dlouhodobě trápí špatná defenziva, v posledních 10 ligových duelech na Anfieldu totiž ani jednou neudrželi čisté konto. Z Arsenalu se sluší vypíchnout statistiku Oliviera Girouda, který se stává tak trochu specialistou na Liverpool - v posledních 7 zápasech jim totiž nastřílel hned 5 branek.

Jürgen Klopp nemůže počítat se svým kapitánem, Jordana Hendersona totiž vyřadí zranění nohy. K dispozici nebude ani Daniel Sturridge, zatímco o osudu Dejana Lovrena se rozhodne až těsně před utkáním. U hostů visí otazník nad startem Mesuta Özila, který ve čtvrtek onemocněl, nicméně dle posledních informací by v základní sestavě neměl chybět. K dispozici pak již bude také Aaron Ramsey a Laurent Koscielny, nicméně Mohamed Elneny bude se zraněným kotníkem mimo ještě tři další týdny.