Po derby mě ovládla naprostá bezmoc, přiznal Sadílek. Vystoupení na MS? Je potřeba změna

Když koncem března proměnil záložník Michal Sadílek (27) v barážovém finále s Dánskem rozhodující penaltu a poslal národní tým po 20 letech na světový šampionát, komentátor Miroslav Bosák na Letné do mikrofonu zakřičel lakonické: "V pohodě!" Turnaj v Severní Americe ale ukázal, že český fotbal zas v tak dobrém rozpoložení není. O mistrovství světa, rodinném zázemí a hlavně o Slavii se Sadílek rozpovídal v rozhovoru pro Livesport Zprávy.

Vybojované barážové dvojutkání s Irskem a Dánskem v Česku zažehlo malou fotbalovou horečku. Na světovém šampionátu se i vzhledem k příznivému losu počítalo s postupem do vyřazovací fáze, národní tým však v Mexiku a Spojených státech uhrál jediný bod a ve skupině skončil na posledním, čtvrtém místě.

"I s měsíčním odstupem si myslím, že jsme z toho měli vytěžit výrazně víc. Je dobře, že jsme se tam probojovali, protože jsme tam dostali obrázek o tom, kam se fotbal posouvá. Byla to pro nás pro všechny obrovská zkušenost a teď se z ní musíme nějak poučit. Byla by chyba, kdyby se nám to nepovedlo. Všichni jsme viděli, že se musí něco změnit," připustil Sadílek.

Co přesně by to ale mělo být?

"Je to hrozně složitý a komplexní problém. Není to záležitost jedné konkrétní věci, musí se toho změnit víc. Je to proces na několik let, jen nevím, jestli je to věc, kterou bych jako hráč mohl vyřešit. Můžu však nabídnout srovnání s nizozemským fotbalem."

Povídejte.

"Nastavení je tam úplně jiné než v Česku. Trenéři hráče tlačí do riskantních řešení, ze kterých logicky občas pramení i chyby. Tady je to v podstatě úplně naopak, chyby se tu téměř neodpouštějí. Od toho se odvíjí i další věci. Ať už je to prostor pro mladé hráče v lize nebo přímočařejší hra místo kombinace. V Holandsku týmy chtějí soupeře zatlačit a zamknout ve vápně, tady je to víc o soubojích a intenzitě."

Slavia s tímto přímočarým fotbalem dva roky vládne lize. Jak těžké pro vás bylo zvyknout si na úplně jiný herní styl?

"Dost mi pomohlo, že jsem byl na hostování v Liberci, kde jsme hráli dost podobně. Jediným rozdílem je to, že ve Slavii je ta kvalita ještě výrazně vyšší. Nepamatuju si, že by nás v české lize nebo v poháru někdo přehrál, soupeřům jsme vždycky dokázali vnutit náš fotbal. Když nám v zápase vše vychází podle plánu, myslím si, že hrajeme i docela atraktivně. Navíc vidíme, že soupeři na náš styl nemají odpověď. V přípravě jsme měnili nějaké detaily, uvidíme, jak se to projeví."

Mění se styl i kvůli nejisté situaci okolo Tomáše Chorého, který pro vás byl naprosto stěžejním hráčem?

"To netuším, stále ještě nevíme, jak to celé dopadne. I kdyby Tomáš nakonec zůstal, kvůli trestu přijde o několik zápasů, připravujeme se proto na to, jak si poradit i bez něho. I další útočníci, co tu jsou, mají kvalitu, je jedno, jestli tam naskočí Mojma Chytil, nebo Ouanda, který za sebou má výborný půlrok ve Slovácku."

Ouanda je jen jednou z několika nových tváří, které se ve Slavii v létě objevily. Stihl jste se po návratu trochu rozkoukat?

"Za ten týden, co jsme s kluky z reprezentace zpátky, se to dost posunulo. Výhoda byla, že jsme většinu nových kluků znali z ligy, takže minimálně z fotbalového pohledu jsme věděli, co nám přinesou. Jediná věc, kterou jsme neznali, byla lidská stránka a to, jak se chovají v kabině. Po tom týdnu už tak nějak víme, co od sebe můžeme čekat."

Překvapilo vás něco?

"To bych úplně neřekl. Někdo je víc spontánní, někdo klidnější, ale to není nic neobvyklého. Na nás zkušenějších je, abychom to všechno nějakým způsobem usměrnili. Musím však říct, že s tím zatím nebyl jediný problém. Loni jsme si vždycky všechno dokázali vyříkat, věřím, že to bude stejné i letos."

Když vás poslouchám, přijde mi, že v kabině nemáte problém s tím říct si svoje.

"Toho se fakt nebojím. V téhle roli jsem byl v každém týmu, kde jsem dosud působil. Není to něco, čeho bych se zalekl, naopak je to pro mě přirozené. Myslím si, že mě tak i kluci berou. Ve fotbale už se nějaký rok pohybuju, mám něco za sebou a snad můžu ostatním i něco předat."

Ve Slavii jste přitom zatím pouze rok. Cítíte se jako slávista? Říká se, že místní prostředí dokáže hráče v dobrém slova smyslu semlít.

"S tím můžu jenom souhlasit. Je to i důvod, proč jsem do Slavie chtěl jít. Tušil jsem, že je tu vítězné prostředí a jakékoliv neúspěchy, ať už na tréninku, nebo v zápasech, se berou hodně vážně a jen tak se neodpouštějí. Můj první rok tady to jen potvrdil. Nikomu se nemusí říkat, aby pracoval naplno, všechno se tu podřizuje úspěchu."

Dostavil se? Vyhráli jste titul, ale v Lize mistrů jste získali pouhé tři body a z poháru jste vypadli už ve čtvrtfinále.

"Titul byl hlavní cíl, takže si myslím, že to úspěch byl. Brzký konec v poháru mě ale mrzí, bylo by hezké dojít si hned v první sezoně pro double. No a Liga mistrů je pro nás velkou motivací do nové sezony. Jsme rádi, že jsme se do ní opět kvalifikovali a máme šanci se znovu porovnat s nejlepšími kluby na světě."

Je pro vás uplynulá sezona do jisté míry poučením?

"Částečně určitě, ale i loni jsme podle mě odehráli několik dobrých zápasů. Ať už s Bodö/Glimt, Barcelonou, nebo třeba proti Atalantě. Bohužel jsme nedokázali vyhrát a zčásti i kvůli tomu převládla pachuť z těch nevydařených duelů s Interem nebo Pafosem. Ukázalo se, že v hlavní fázi Ligy mistrů nepotkáte lehký tým, výsledkově to od nás ale mělo být lepší, to je jasné."

Slavia na pouhé vítězství v Lize mistrů čeká dlouhých 19 let.

"Víme o tom, ale nechceme si kvůli tomu na sebe vytvářet zbytečný tlak. Champions League je snem každého fotbalisty a každý v ní chce vyhrát. Uděláme maximum pro to, abychom v ní uspěli, protože víme, že od nás fanoušci i celý klub očekávají co nejlepší výkon."

V Nizozemsku jste si zkusil Ligu mistrů jen při své premiérové sezoně v A-týmu PSV, teď účast mezi evropskou smetánkou vyhlížíte podruhé během dvou letech. Utvrzuje vás to v tom, že přestup do Slavie nebyl krokem zpět?

"Určitě. Jsem rád, že jsem ho udělal. Dal jsem na svůj instinkt a musím říct, že se mi to vyplatilo. Chtěl jsem si vyzkoušet práci v prostředí, kde je vítězství jedinou možností, chtěl jsem získat svou první profesionální trofej a chtěl jsem si zahrát Ligu mistrů. Všechny tři cíle jsem si splnil hned v první sezoně a věřím, že na ně s klukama navážeme i v novém ročníku. I přesto, že začátek nebyl úplně stoprocentní, musím říct, že jsem opravdu spokojený."

Proč to ze začátku nefungovalo úplně podle představ?

"Neřekl bych, že to úplně nefungovalo, spíš se ukázalo, že čas na aklimatizaci ve Slavii potřebují všichni. Nevyhnulo se to ani mně. Ve středu hráli Oscar se Zafeirisem, kteří Slavii dovedli k titulu, já si proto musel počkat. Čekal jsem, že budu hrát hned od začátku, ale na druhé straně jsem chápal, že si mě trenér nejdřív musí vyzkoušet. Protočil mě na šestce, osmičce i desítce a hledal mi ideální místo na hřišti. Od října už jsem hrál pravidelně."

Nakonec jste v součtu s reprezentací zvládl 50 zápasů. Neděsí vás trochu pohled do nabitého kalendáře?

"Právě naopak! Strašně moc jsem se těšil, až se to znovu rozjede. Těšil jsem se za klukama i zpátky do klubového prostředí. Už jsem to říkal i doma, že jsem rád, že budu mít zase svůj normální režim."

Dokázal jste z toho kolotoče vůbec vystoupit a odpočinout si? Pauza po mistrovství světa nebyla úplně dlouhá, navíc máte doma malého syna...

"První dny po příletu byly trochu složitější, protože mě doběhl jetlag, ale potom se všechno srovnalo a bylo to super. Na chvíli jsme odjeli z domu, tak jsem dokázal úplně vypnout. Fotbalu se mi ale zbavit úplně nepodařilo, protože na mě kvůli vrcholícímu mistrovství světa skákal v podstatě odevšad."

Vy jste kvůli šampionátu od malého a manželky na měsíc odletěl do zámoří. Bylo loučení těžší než dřív?

"Bylo, ale musím říct, že manželka je skvělá a zvládla to neskutečně. Naštěstí existuje FaceTime, takže jsem mohl ty krůčky, které malý dělá, sledovat alespoň na videu. Otcovskou roli doma převzal náš malý pejsek, ten se při mém odjezdu vždycky vžije do role alfa samce. Věděl jsem, že o všechny bude postaráno." (usmívá se)

Změnilo vás nějak narození malého na hřišti? Často se říká, že rodičovství fotbalistům pomůže, protože si uvědomí, že fotbal není všechno.

"Určitě, ale musím říct, že jsem podobné pocity zažil už několikrát v minulosti, kdy jsem bojoval se zraněními. Uvědomil jsem si, co zdraví znamená nejen pro mě jako fotbalistu, ale obecně jako člověka. To mě vždycky posunulo a pomohlo mi v tom, abych si nastavil priority trochu mimo fotbal. Teď vím, že když za sebou mám nepovedený den, nebo mi není dobře, vždycky na mě doma čeká rodina a potřebuje mě jako tátu a manžela. Vím, že se na mě vždycky těší. Dělá mi dobře na duši, že mám kolem sebe skvělé lidi a dokážu kvůli nim od fotbalu trochu vypnout. Berou mě jako Michala, ne jako fotbalistu Michala Sadílka."

V čem je Michal jiný než fotbalista Michal Sadílek?

"Na hřišti dokážu od všeho vypnout a soustředit se jenom na to, co se děje v zápase. Jsem vítězný typ, abych byl úspěšný, potřebuju ze sebe dostat emoce. Doma jsem o dost klidnější. Manželka mi občas dává najevo, že bych si měl trochu toho zápalu nechat i na doma, ale když ho všechen nechám na hřišti, nemám už asi moc kde brát. V soukromí navíc nemám rád nějaké vyhrocené výměny názorů a podobné věci, odbydu si je při fotbale."

Praly se ve vás tyto dvě osobnosti i po nešťastném konci nadstavbového derby?

"Asi ne. Musím přiznat, že mě po zápase ovládla naprostá bezmoc. Vůbec jsem nevěděl, co mám dělat. Seděl jsem tu, nechtěl jsem se s nikým bavit a jen jsem koukal do blba. Nevěděl jsem, jestli mám zůstat na stadionu, nebo jet domů. Byly to fakt zvláštní okamžiky. Byli jsme blízko tomu, abychom Spartu potupili na hřišti a i v deseti si uhráli titul. Místo toho jsme bezmyšlenkovitě seděli v kabině a přemýšleli o tom, co bude dál."

Razítko na titul jste nakonec dali hned v dalším zápase proti Jablonci, místo zaplněného Edenu jste se ovšem radovali před prázdnými tribunami...

"Ten pohled na tribuny mě bolel. Jsem rád, že nás v dalších domácích zápasech budou moct přijít podpořit děti, těším se na to, že na stadionu bude alespoň nějaká atmosféra. Nakonec právě kvůli tomu fotbal všichni hrajeme."