Ozvěny z Bundesligy: Uerdingen znovu padl. Může jej někdo následovat?

Pamětníci si jistě vzpomenou, kterak Uerdingen válčil v těch nejvyšších patrech. Momentálně ovšem klub z Krefeldu působí až ve čtvrté lize. Kvůli hrozící insolvenci na tom může být ještě hůř. Hrozí podobný osud i současným účastníkům 1. Bundesligy?

Pořád to není jisté. Někteří členové vedení včetně prezidenta Thomase Platzera stále věří, že absolventa 14 sezon v nejvyšší německé soutěži mohou uchránit před insolvencí. A i kdyby přece jen přišla, není na jednu stranu vlastně důvod se vzrušovat. Uerdingen v nedávné historii prošel již čtyřmi (!) insolvencemi. Přesto nadále dýchá. Už sice ne ve společnosti těch nejlepších německých klubů. Ale žije.

Zároveň si však fanoušci KFC nemohou být jisti, která insolvence bude tou poslední. A která nedejbože završí historii kdysi velmi viditelného reprezentanta německé klubové kopané.

Do vývoje fotbalu na stadionu Grotenburg výrazně promluvil rok 1953, kdy se tam sídlící oddíl sloučil se sportovním družstvem firmy Bayer. Ta měla v Uerdingenu, jenž už od roku 1929 nebyl samostatným městem, nýbrž součástí Krefeldu, svou filiálku, v níž navíc pracovala spousta místních fotbalistů. Podpora ze strany fabriky tedy dávala smysl.

Za spoluúčasti Bayeru začal postupný vzestup Uerdingenu, jehož (nakonec jen prozatímním) vrcholem se stal postup do 1. Bundesligy v roce 1975. První výhra mezi elitou přišla ve čtvrtém kole. Skóre utkání sice otevřel mnichovský Gerd Müller, avšak Lorenz-Günther Köstner zařídil dvěma góly ve druhém poločase obrat. Právě potkávání s Bayernem lemuje i další významné okamžiky v dějinách klubu sídlícího na levém břehu Rýna.

Následovaly dva sestupy i postupy, po nichž se Uerdingen v nejvyšší německé soutěži usadil na osm sezon. Zlatá osmdesátá vygradovala v letech 1985 a 1986. Nejprve přišel triumf v DFB-Pokalu - opět po obratu a konečné výhře 2:1 proti Bayernu - a díky němu pouť Pohárem vítězů pohárů až do semifinále včetně legendárního "zázraku z Grotenburgu". Odveta čtvrtfinále PVP, kterou magazín 11 Freunde dokonce označil největší zápas v historii fotbalu, se odehrála 11. května 1986. Uerdingen si do ní dovezl z půdy Dynama Drážďany dvoubrankové manko. V poločase souboje na Grotenburgu svítilo na světelné tabuli skóre 1:3, celkově tedy 1:5 v neprospěch domácích. Po změně stran ovšem domácí vsítili málo vídaných šest branek, přičemž žádnou neinkasovali. Odvetu tedy Uerdingen ovládl poměrem 7:3, což mu v konečném součtu stačilo k postupu mezi nejlepší čtyři mužstva soutěže. V semifinále už porýnskému mančaftu vystavilo stopku madridské Atlético.

Vydařený rok zakončil tým z Krefeldu třetím místem v Bundeslize a kvalifikací do Poháru UEFA. Všechny tyto úspěchy zažil Friedhelm Funkel, rekordman v počtu startů za klub a později i jeho kouč, který svou přes 30 let trvající trenérskou kariéru zakončil až vloni na jaře ve finále DFB-Pokalu jako lodivod Kaiserslauternu. Vedle něj se u Rýna objevila i další zajímavá jména. Po úspěšné sezoně 1985/86 přivedl Uerdingen nejlepšího střelce Bundesligy Stefana Kuntze. Ve stejné době rozbíhal tamtéž svou kariéru kat Čechů na Euru 1996 Oliver Bierhoff. Na Grotenburgu se mihli též Brian Laudrup či Stéphane Chapuisat. A hned pět let strávil v Porúří příznivcům české kopané dobře známý Günter Bittengel.

To už je ovšem řeč o době, kdy Uerdingen zase pendloval mezi první a druhou ligou. Naposledy si nejvyšší soutěž zahrál v ročníku 1995/96, avšak už jako KFC (Krefelder Fußballclub) Uerdingen 05. Z názvu klubu tedy vypadl Bayer, neboť ten se rozhodl skončit s podporou dvou prvoligových oddílů najednou. Hlavní roli hrál jednoduchý ekonomický kalkul - investice v Uerdingenu už Bayeru moc nevynášely, místo toho se koncern hodlal soustředit víc na vlastní růst, ve fotbalovém světě pak raději vše vsadil na své domovské město. Což se mu vyplatilo - Leverkusen se etabloval mezi německou klubovou špičkou, zahrál si finále Ligy mistrů a úspěchy z uplynulého roku netřeba podrobně připomínat.

Zároveň v 90. letech začínala polemika o dopadech narůstající komercionalizace a vlivu investorů, který se ne vždy potkával se zájmy fanoušků. Tato debata nakonec vyústila v zavedení pravidla 50 + 1 chránící kluby před většinovým podílem externích akcionářů. V Leverkusenu si Bayer díky výjimce majoritu udržel, avšak kdoví, jak by na něj tvůrci pravidla pohlíželi, kdyby trval na svém vlivu též v Uerdingenu. Ostatně podle dnes platných pravidel nemůže jeden investor ve dvou bundesligových klubech držet víc než deset procent akcií.

Zpět k osudu kopané na Grotenburgu, kde po odchodu Bayeru došlo k očekávanému úpadku. Sestup do 2. Bundesligy, problémy s udělením licence, další pády soutěžemi. Výročí 100 let od založení oddílu v roce 2005 se "slavilo" přátelským utkáním s Bayernem, přičemž výtěžek ze vstupného putoval na záchranu KFC.

Cestu zpět na výsluní později neprorazili ani noví mecenáši. Prvním byl Agissilaos "Lakis" Kourkoudialos, který do Krefeldu dokonce na půlroku zlákal legendu Brém - Brazilce Aíltona. Lakis alespoň vyvedl Uerdingen z šesté ligy do čtvrté. O patro výš putovalo KFC již za vlády Michaila Ponomarjova. Tento úspěch byl ovšem vykoupen typickými projevy megalomanie. Ponomarjov přitáhl známá jména těžící spíš ze svých dávných úspěchů (kádr tehdy posílil Kevin Großkreutz, manažerskou roli získal Stefan Effenberg), do toho si sám pouštěl pusu na špacír a kritizoval hráče, trenérský štáb i média. Finanční situace se přitom moc nezlepšila a třeba rekonstrukce stadionu se protáhla na čtyři roky.

V Uerdingenu to Ponomarjova přestalo bavit v roce 2021. Následovaly dva sestupy, vloni naopak postup do čtvrté nejvyšší Regionalligy West. Teď se ale nad Grotenburgem opět smráká.

Uerdingen už se tak téměř 30 let hledá. A pro některé kluby představuje varování, aby se taktéž nestaly stejnou "mumií".

Podobný osud může teoreticky potkat i současné účastníky Bundesligy, kteří se opírají o podporu ze strany velkých firem. Takový Bayer se sice asi těžko dobrovolně vzdá své vlajkové lodi z Leverkusenu, avšak alespoň k úpravám své strategie jej mohou donutit ekonomické důvody. Vedle fotbalových radostí má totiž koncern i strasti s vleklými soudními spory týkající se herbicidů, které kvůli obsahu glyfosátu mohou způsobovat rakovinu. Soudy společnost zadlužují a její akcie ztrácí na hodnotě. To vše má i dopad na sníženou aktivitu fotbalového SVB na přestupovém poli.

Ještě víc to bublá ve Wolfsburgu. Prosperita dolnosaského klubu totiž pro změnu úzce souvisí se zaostáváním Volkswagenu. Ten nejprve řešil aféru Dieselgate, momentálně (podobně jako jiné evropské automobily) bojuje s mankem na americké a čínské výrobce elektromobilů i výší pokut za produkované emise. Není to tak dávno, co se Wolfsburg v 1. Bundeslize jen taktak udržel. Teď je na tom přece jen lépe, nicméně na 15 let starý titul se už celkem práší a od úspěšného období s Kevinem de Bruynem v sestavě už taky uplynula skoro dekáda. Momentálně čítá soupiska Vlků řadu šikovných hráčů, nicméně dražší transfery si VfL úplně dovolit nemůže a vzhledem k závislosti na skomírajícím Volkswagenu se zlepšení v krátké době moc čekat nedá. Wolfsburg navíc nikdy neměl velké fanouškovské jádro a současné čísla z návštěv Volkswagen Areny jsou na bundesligové poměry vyloženě tristní.

Zmíněné případy nahrávají kritikům výjimek z pravidla 50 + 1, díky nimž Leverkusen i Wolfsburg majoritně ovládají velké koncerny. Hoffenheim se sice této výjimky nedávno vzdal, podle posledního dění v klubu z regionu Kraichgau se ale zdá, že šlo jen formální krok a TSG dál zůstává v područí rodiny a přátel Dietmara Hoppa.

I do dalších bundesligových oddílů mohou investoři vstoupit, musí to ovšem posvětit jeho členové, tedy fanoušci. Takový investor umí být na základě letitých zkušeností dobrým i špatným pánem. Když nastane ten horší případ, mají fanoušci možnost obměnit vedení. Někde mají větší vliv, jinde je investor víc omezuje. Pravidlo 50 + 1 jim každopádně pořád zaručuje silné slovo. O něco takového příznivci Leverkusenu a Wolfsburgu kvůli výjimce přichází.

K osudu Uerdingenu mají SVB i VfL samozřejmě pořád dost daleko. Ale jednou... kdoví.